Dinosauří ikona slaví padesát  
…aneb Deinonychus v plné síle

Moderní rekonstrukce vzezření dromeosauridního teropoda druhu Deinonychus antirrhopus. Tento raně křídový dravý dinosaurus stál na počátku tzv. Dinosauří renesance, při níž se v průběhu 70. a 80. let minulého století výrazně proměnil pohled vědecké i laické veřejnosti na druhohorní neptačí dinosaury. Letos v létě uplyne od jeho formálního popsání přesně padesát let. Kredit: Fred Wierum; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
Moderní rekonstrukce vzezření dromeosauridního teropoda druhu Deinonychus antirrhopus. Tento raně křídový dravý dinosaurus stál na počátku tzv. Dinosauří renesance, při níž se v průběhu 70. a 80. let minulého století výrazně proměnil pohled vědecké i laické veřejnosti na druhohorní neptačí dinosaury. Letos v létě uplyne od jeho formálního popsání přesně padesát let. Kredit: Fred Wierum; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

V nedávném příspěvku jsme si představili dva dinosauří taxony, formálně popsané přesně před sto lety, tedy v roce 1919. Protože však letos máme ještě jedno velmi významné paleontologické výročí, rád bych mu také věnoval samostatný článek. Letos v červenci si bude lidstvo připomínat 50. výročí prvního přistání lidské posádky na Měsíci a dinosauří paleontologie pomyslně slaví také. Ve stejném roce i měsíci, kdy se odehrálo přistání Apolla 11, byl totiž světu představen také nový dravý dinosaurus, kterého paleontolog John H. Ostrom pojmenoval Deinonychus antirrhopus. S poukazem na množství jeho „ptačích“ anatomických znaků rozpoutal malou vědeckou revoluci, kterou dnes neoficiálně označujeme za tzv. Dinosauří renesanci. Jejím výsledkem bylo výrazné přehodnocení mnoha zastaralých názorů na druhohorní neptačí dinosaury.[1] Právě „strašný dráp“, jak zní překlad rodového jména zmíněného dromeosaurida, přitom hrál v této postupné změně prakticky zásadní roli. Deinonychus se stal v průběhu 70. až 90. let doslova synonymem nových, jaksi atraktivnějších dinosaurů – dynamických, rychlých a smrtících. Dobře jej známe také ze sérií filmů Jurský park a Jurský svět, kde byl však vizuálně pozměněn, trvale neopeřen a hlavně nesprávně označen jako velociraptor. Autor původního románu Michael Crichton údajně konzultoval anatomii i ekologii svých velociraptorů přímo s Johnem Ostromem a přiznal mu, že jméno velociraptor (pod které tehdy zahrnoval deinonycha například badatel Gregory S. Paul) je dramatičtější a atraktivnější. Jen díky tomu je dnes velociraptor obecně nejznámějším dromeosauridem i deinonychosaurem (a vlastně i jedním z nejznámějších teropodů vůbec).[2] Ale zpět k deinonychovi. Jeho fosilie byly poprvé objeveny již roku 1931 Barnumem Brownem u města Billings ve východní Montaně, trvalo však téměř další čtyři desetiletí, než došlo k jejich detailnímu výzkumu a zveřejnění odborného popisu.[3] Ostrom sám objevil další fosilie deinonycha v roce 1964 a nakonec se rozhodl dát mu druhové jméno antirrhopus, což doslova znamená „vyvažující“ – tuto funkci totiž předpokládal u jeho zpevněného rigidního ocasu.[4]

 

Kostra deinonycha působí kompaktně, ale také velmi lehce. Není náhodou, že právě výrazná podobnost mnoha prvků skeletu křídového dinosaura a dnešních ptáků přiměla Johna H. Ostroma k vážným úvahám na téma blízké příbuznosti dnešních ptáků a neptačích druhohorních dinosaurů. Zde snímek exponátu z Fieldova přírodovědného muzea v Chicagu. Kredit: Jonathan Chen; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
Kostra deinonycha působí kompaktně, ale také velmi lehce. Není náhodou, že právě výrazná podobnost mnoha prvků skeletu křídového dinosaura a dnešních ptáků přiměla Johna H. Ostroma k vážným úvahám na téma blízké příbuznosti dnešních ptáků a neptačích druhohorních dinosaurů. Zde snímek exponátu z Fieldova přírodovědného muzea v Chicagu. Kredit: Jonathan Chen; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

V současnosti předpokládáme, že tento poměrně rozšířený teropod žil v období pozdní rané křídy (geologický věk apt až alb, asi před 115 až 108 miliony let) a jeho fosilie jsou dnes známé z území hned několika amerických států (Montana, Oklahoma, Wyoming a zřejmě i Maryland). Je možné, že obýval bažinatá území s častými záplavami a sdružoval se do početně malých smeček.[5] Představoval menšího opeřeného dravce, který dosahoval délky 3 až 4 metry[6] a hmotnosti v rozmezí 60 až 100 kilogramů[7]. Jeho hřbet se nacházel necelý metr nad zemí a například lebka dospělých jedinců měřila kolem 41 centimetrů na délku. Podle výpočtů z roku 2010 dosahovala síla čelistního stisku deinonycha hodnoty asi 4100 až 8200 newtonů, čímž by překonával i dnešní hyeny a vyrovnal se například stejně velkým aligátorům.[8] Další jeho zbraní při lovu i obraně pak byly charakteristické srpovitě zahnuté drápy na druhém prstu zadních končetin, jejichž délka činila podle rekonstrukce Johna Ostroma přes 120 milimetrů.[9] O lovecké strategii těchto dinosaurů se vědci stále dohadují, nicméně je pravděpodobné, že dokázal rychle běhat a svoji kořist vyčerpat krvácením z ran, které jim způsoboval svými ostrými vroubkovanými zuby a právě velkými zahnutými drápy. Není jisté, zda aktivně lovil ve smečkách (jak se dlouhodobě předpokládalo), je to ale pravděpodobné. Zda opravdu deinonychové o velikosti dospělého člověka dokázali skolit mohutného ornitopoda tenontosaura o hmotnosti až několika tun, to stále není jisté. Objevené vypadlé zuby u fosilie kostry tohoto býložravého dinosaura mohou totiž poukazovat jen na pojídání zdechliny, nikoliv nutně na místo aktivního úlovku.[10] Deinonychus je každopádně již od července roku 1969 symbolem nového pohledu na dinosaury a jako takový se stal i jakousi samostatnou kulturní ikonou, která již pronikla do množství literárních i filmových děl a stala se pevnou součástí vzedmutí opakujících se módních vln „dinománie“. Navzdory skutečnosti, že byl tento teropod chybným pojmenováním v Jurském parku „oloupen“ o značnou dávku popularity, patří i dnes k nejznámějším dravým dinosaurům vůbec.


Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

 

Short Summary in English: Deinonychus is a genus of dromaeosaurid theropod dinosaur living during the Early Cretaceous period, about 110 million years ago in what is now Montana, Wyoming, Oklahoma and Maryland in the US. This relatively small theropod is known for its important role in the so called Dinosaur Renaissance.


Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Deinonychus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38562

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/DEINONYCHUS

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_d/deinonychus.php

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/d/deinonychus.html

 

[1] Ostrom, J. H. (1976). „Archaeopteryx and the origin of birds“. Biological Journal of the Linnean Society. 8 (2): 91–182. doi: 10.1111/j.1095-8312.1976.tb00244.x

[2] Viz například odkaz https://news.yale.edu/2015/06/18/yale-s-legacy-jurassic-world

[3] Grellet-Tinner, G.; Makovicky, P. (2006). „A possible egg of the dromaeosaur Deinonychus antirrhopus: phylogenetic and biological implications“. Canadian Journal of Earth Sciences. 43 (6): 705–719. doi: 10.1139/E06-033

[4] Ostrom, J. H. (1969). „Osteology of Deinonychus antirrhopus, an unusual theropod from the Lower Cretaceous of Montana“. Peabody Museum of Natural History Bulletin. 30: 1–165.

[5] Norell, M. A.; Makovicky, P. J. (2004). „Dromaeosauridae“. In Weishampel, D.B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 196–210. ISBN 978-0-520-24209-8.

[6] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[7] Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution.doi:10.1111/2041-210X.12226

[8] Gignac, P. M.; Makovicky, P. J.; Erickson, G. M.; Walsh, R. P. (2010). „A description of Deinonychus antirrhopus bite marks and estimates of bite force using tooth indentation simulations“. Journal of Vertebrate Paleontology. 30(4): 1169–1177. doi: 10.1080/02724634.2010.483535

[9] Ostrom, John Harold (1970). „Stratigraphy and paleontology of the Cloverly Formation (Lower Cretaceous) of the Bighorn Basin area, Wyoming and Montana“. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 35: 1–234.

[10] Maxwell, W. D.; Ostrom, J.H. (1995). „Taphonomy and paleobiological implications of TenontosaurusDeinonychus associations“. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (4): 707–712. doi: 10.1080/02724634.1995.10011256

Datum: 06.06.2019
Tisk článku

Budoucnost lidstva - Kaku Michio
 
 
cena původní: 397 Kč
cena: 333 Kč
Budoucnost lidstva
Kaku Michio

Diskuze:

Dromeosauridi

Tomáš Novák,2019-06-07 19:00:43

Srpodrápí dinosauři zanechali výraznou stopu i v pop-kultuře, stačí si vzpomenout právě na velociraptory z Jurských parků nebo na koncept inteligentních dinosauroidů, vycházející často rovněž z příbuzenstva těchto relativně inteligentních teropodů... :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni














Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace