Tuk uložený v našich tělech není jen energetickou konzervou. Vyrábí se v něm celá řada hormonů. V zásadě je můžeme rozdělit na dvě velké skupiny.

Inzulín (na obr.) má pomocníka. Jmenuje se visfatin.

První oslabuje účinky inzulínu a patří k nim látky jako rezistin, tumor necrosis factor alfa nebo interleukin 6. Druhá zahrnuje naopak hormony, které činí naše tělo citlivějším k inzulínu. Z jejich zástupců si jmenujme leptin, adiponectin a nově i visfatin, jehož jméno vzniklo zkrácením slovního spojení „visceral fat“ (tedy „tuk uložený v útrobách“). Visfatin je přednostně syntetizován tukem uloženým v hloubi našeho těla a jen v malé míře ho produkuje i podkožní tuk. Při obezitě koncentrace visfatinu rostou.
Visfatin se chová podobně jako inzulín – snižuje hladiny glukózy v krvi. To je poněkud nečekané chování, protože při obezitě nám obvykle citlivost na inzulín klesá. Vedoucí japonského týmu Iichiro Shimomura z university v Osace má pro tento paradox vysvětlení: „Většina diabetiků má zvýšené hladiny inzulínu v těle, protože jsou vůči působení inzulínu odolní.

Jeho zdrojem je tuk uložený v našich útrobách.

Chronické zvýšení hladin inzulínu vyvolané obezitou vede ke vzniku cukrovky. Pokud odchází současně i ke chronickému zvýšení hladin visfatinu v tuku uloženém v útrobách, může to rovněž vyvolávat odolnost k inzulínu, protože visfatin permanentně dráždí receptory určené pro zachycení inzulínového signálu.“

Někteří odborníci se domnívají, že by snad bylo možné používat visfatin jako lék pro diabetiky. Ale to je zatím hudba daleké budoucnosti.

 
Pramen: A. Fukuhara et al., "Visfatin: a protein secreted by visceral fat that mimics the effects of insulin," Science, December 16, 2004.