10 let od návštěvy „kraje T. rexe“  
…aneb Malé ohlédnutí za cestou do Montany

U sádrových odlitků lebky rohatého dinosaura triceratopse. Větší z nich vážil přes 420 kg, menší asi o metrák méně. K terénním automobilům vzdáleným zhruba 200 metrů je muselo táhnout přibližně třicet lidí, tedy osazenstvo celého paleontologického terénního tábora východně od městečka Jordan. Fosilie rohatého dinosaura byly vytaženy na denní světlo asi po 67 milionech let. Kredit: Liz Freedman-Fowler; vlastní snímek autora
U sádrových odlitků lebky rohatého dinosaura triceratopse. Větší z nich vážil přes 420 kg, menší asi o metrák méně. K terénním automobilům vzdáleným zhruba 200 metrů je muselo táhnout přibližně třicet lidí, tedy osazenstvo celého paleontologického terénního tábora východně od městečka Jordan. Fosilie rohatého dinosaura byly vytaženy na denní světlo asi po 67 milionech let. Kredit: Liz Freedman-Fowler.

Dne 28. června uplyne přesně jedno desetiletí od mé cesty do americké Montany, kde jsem se spolu s dalšími třemi Čechy – Danielem Madziou, Jakubem Březinou a Jirkou Meixnerem – podílel jako dobrovolník na vykopávkách v pozdně křídových sedimentech proslulého geologického souvrství Hell Creek. Tato zhruba třítýdenní cesta do „kraje T. rexe“ (jak stálo doslova uvedeno na ceduli při příjezdu do městečka Jordan v kraji Garfield), byla jedním z mých nejzajímavějších životních zážitků, alespoň co se paleontologie a dinosaurů týká. Pracovali jsme pod vedením instituce Museum of the Rockies a setkali jsme se osobně také s paleontologickou celebritou v osobě „poradce při natáčení Jurských parků“ Jacka Hornera. Protože bych však byl rád aktuální, i tento příspěvek doprovodím zhodnocením nově vydané studie o dinosauří megafauně souvrství Hell Creek a časově odpovídající formaci Lance ve Wyomingu. Tato v podstatě podrobná rešerše, vyhotovená na přelomu let 2017 a 2018, poskytuje přehled o všech dosud objevených a přitom zaznamenaných a většinou veřejně přístupných fosilních exemplářích dinosaurů z těchto dvou geologických formací.[1] Studie aktuálně doplňuje a poněkud přehodnocuje také překvapivé závěry velkého „censu“ dinosaurů ze souvrství Hell Creek, publikovaného v roce 2011.[2] Hlavním výsledkem a tak trochu i „poselstvím“ této práce je poznatek, že poslední populace neptačích dinosaurů na úplném konci křídy skutečně nevykazují znatelný úbytek biodiverzity a že šlo naopak o populace takříkajíc zdravé a v plné síle. Jedná se tedy o další posílení argumentu vůči těm, kteří stále lpějí na interpretaci vymírání na konci křídy jako na završení již dlouhodobě probíhajícího procesu postupného pomalého vymírání dinosauřích populací. K tomu tedy nejspíš vůbec nedocházelo a vymírání bylo skutečně velmi náhlé a ve svých účincích drtivé a neúprosné.

 

 

Terénní automobil značky Ford, který dopravoval menší fosilie z terénu do tábora. Zajímavé je, že si „střihl“ roli také ve filmu Jurský park 3, kde s ním v jedné z úvodních scén přijíždí na lokalitu herec Sam Neill v roli paleontologa Alana Granta. Kredit: Vlastní snímek autora.
Terénní automobil značky Ford, který dopravoval menší fosilie z terénu do tábora. Zajímavé je, že si „střihl“ roli také ve filmu Jurský park 3, kde s ním v jedné z úvodních scén přijíždí na lokalitu herec Sam Neill v roli paleontologa Alana Granta. Kredit: Vlastní snímek autora.
Ale vraťme se zpět ke sčítání dinosauřích fosilních exemplářů ze souvrství Hell Creek a Lance. Kteří dinosauři byli v rámci tzv. Lancijské fauny nejpočetnější a jaká je poměrná vzájemná početnost jednotlivých druhů? Autor sám konstatuje, že do statistiky nebylo započítáno na 41 800 izolovaných kostí a zubů, a že výčet je značně zatížen chybou způsobenou výběrovostí dochování fosilního materiálu – ten se totiž mnohem častěji zachová u velkých živočichů, přibližně nad 400 kg hmotnosti (protože kosti jsou robustnější a obvykle trvá déle, než se rozpadnou nebo je zničí mechanické faktory prostředí). Ohromná množství zubů menších druhů však svědčí o tom, že ve skutečnosti byli právě menší teropodi a další dinosauři zastoupeni v nesrovnatelně vyšších počtech. Jistě nepřekvapí, že skutečně zdaleka nejpočetnějšími dinosaury v ekosystémech těchto dvou geologických formací byli rohatí dinosauři rodu Triceratops. Fosilní exempláře těchto obřích ceratopsidů představují dokonce více než polovinu všech dosud objevených dinosauřích jedinců (částečně zachovaných lebek nebo postkraniálních koster, které je možné bezpečně identifikovat), a to konkrétně minimálně 335 z celkového počtu 653, což představuje 51,3 %. Ve skutečnosti však je fosilií triceratopsů zřejmě ještě více, takže i zmíněné procento bude nejspíše vyšší.[3] Na druhem místě se na rozdíl od cenzu z roku 2011 neumístil Tyrannosaurus rex, ale hadrosaurid Edmontosaurus, a to se 149 dohledatelnými exempláři. Přesněji řečeno odpovídá toto číslo fosiliím všech identifikovaných hadrosauridů, přičemž nelze vyloučit, že některé mohou patřit i jinému rodu než je nejběžnější a hojný edmontosaurus – pokud ovšem bude takový v budoucnu identifikován a formálně popsán. Hadrosauridi tedy představují necelou čtvrtinu (22,8 %) z celkového počtu dinosauřích fosilních jedinců zaznamenaných ve studii.

 

 

Malebná scenérie geologických vrstev na území Státního parku Hell Creek. Právě zde byl v roce 1902 Barnumem Brownem objeven první rozeznaný a později vědecky popsaný exemplář druhu Tyrannosaurus rex. Kredit: Vlastní snímek autora.
Malebná scenérie geologických vrstev na území Státního parku Hell Creek. Právě zde byl v roce 1902 Barnumem Brownem objeven první rozeznaný a později vědecky popsaný exemplář druhu Tyrannosaurus rex. Kredit: Vlastní snímek autora.

Na třetím místě jsou fosilní exempláře tyranosauridů (tedy opět možná jen samotného druhu Tyrannosaurus rex, nevěříte-li v platnost kontroverzního druhu Nanotyrannus lancensis), a to s již méně než polovinou počtu oproti hadrosauridům – konkrétně se jedná o 71 jedinců (10,9 %). Toto zjištění je v rozporu s výsledky zmíněné studie z roku 2011, kdy Tyrannosaurus vyšel jako druhý nejpočetnější rod hned po triceratopsovi a překonával tak i kachnozobé edmontosaury. Poslední poměrně početnou skupinou ve výčtu byli „menší“ ornitopodi (zejména rod Thescelosaurus) se 42 fosilními jedinci (6,4 %). Tlustolebí pachycefalosauridi (Pachycephalosaurus, Dracorex(?), Stygimoloch, Sphaerotholus) s 18 jedinci představují již jen 2,8 % z celkového počtu, „pštrosí dinosauři“ ornitomimidi (Struthiomimus, Ornithomimus) se 13 pak zhruba rovná 2 procenta. Oviraptorosauridi jsou s 9 exempláři (1,4 %) ještě níže a „obrnění“ ankylosauridi i nodosauridi v obou případech s 6 exempláři (0,9 %) už jsou relativně velmi vzácní dinosauři. Dromeosauridi a troodontidi mají v této studii započítáno pouze po jednom exempláři (ačkoliv v prvním případě jsou známé minimálně dva rody – Dakotaraptor[4] a Acheroraptor[5]), což by odpovídalo pouze necelým dvěma desetinám procenta. Dohromady tedy fosilie malých teropodů nedosahují ani 0,6 % celku, což je v ostrém kontrastu s množstvím dochovaných fosilních zubů na „mikrofosilních“ lokalitách. Původní dinosauří biodiverzita nám tedy stále zůstává do značné míry skryta a zastřena jakousi výběrovostí fosilního záznamu. Ačkoliv se ale v případě této studie rozhodně nejedná o přesný obraz početnosti jednotlivých dinosauřích druhů v ekosystémech souvrství Lance a Hell Creek, tento pohled je velmi užitečný. Mimo jiné totiž ukazuje, jak je důležité pokračovat v hledání a vykopávání dalších zkamenělin – jen to nám může skladbu ekosystémů souvrství Hell Creek ozřejmit.

 

Short Summary in English: A census of Hell Creek and Lance Formations revealed a total of 653 distinct fossil dinosaur remains. From these, Triceratopsremains were by far the most numerous (with over 335 individuals listed), followed by hadrosaurid (149) and tyrannosaurid (71) fossil individuals.

 

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz.



 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Hell_Creek_Formation

https://paleonerdish.wordpress.com/2015/09/21/a-brief-introduction-to-the-hell-creek-formation/

https://www.paleoadventures.com/hell-creek-ecosystem.html

https://www.fossilhunters.xyz/reverse-evolution/the-hell-creek-formation.html

http://www.denverfowler.com/fieldwork/hellcreek2007.htm


 

[1] Walter W. Stein (2019). TAKING COUNT: A Census of Dinosaur Fossils Recovered From the Hell Creek and Lance Formations (Maastrichtian). The Journal of Paleontological Sciences 8. doi: JPS.C.2019.01 1

[2] Horner J. R., Goodwin M. B., Myhrvold N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE 6(2): e16574. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0016574

[3] Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies: New Theories Unlocking The Mystery of the Dinosaurs and Their Extinction. New York: William Morrow. p. 438. ISBN 978-0-14-010055-6.

[4] DePalma, Robert A.; Burnham, David A.; Martin, Larry D.; Larson, Peter L.; Bakker, Robert T. (2015). „The First Giant Raptor (Theropoda: Dromaeosauridae) from the Hell Creek Formation“. Paleontological Contributions (14). doi: 10.17161/paleo.1808.18764

[5] Evans, D. C.; Larson, D. W.; Currie, P. J. (2013). „A new dromaeosaurid (Dinosauria: Theropoda) with Asian affinities from the latest Cretaceous of North America“. Naturwissenschaften. 100: 1041–9. doi: 10.1007/s00114-013-1107-5

Datum: 27.06.2019
Tisk článku

Budoucnost lidstva - Kaku Michio
 
 
cena původní: 397 Kč
cena: 333 Kč
Budoucnost lidstva
Kaku Michio

Diskuze:

Montana

Tomáš Novák,2019-06-28 08:51:01

Vypadá to krásně, taky bych se tam rád podíval. Fosilie triceratopsů na každém metru čtverečním půdy, to zní dost dobře :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni














Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace