Mrtvé planety bílých trpaslíků vysílají rádiové vlny miliardy let  
Mezi bílými trpaslíky a kovovými jádry sežehnutých planet může v magnetickém poli vzniknout pozoruhodný planetární rádiový vysílač. Takové přírodní vysílače by mohly fungovat miliardy let a doslova si říkají o objevení. Radioteleskopy mají o zábavu postaráno.
Exoplanety. Kredit: CC0 Public Domain.
Exoplanety. Kredit: CC0 Public Domain.

Hvězdy jako je naše Slunce svítí miliardy let. Když jim dojde palivo, tak se změní v červeného obra, který se nakonec rozptýlí do úchvatné planetární mlhoviny. Z původní hvězdy zůstane žhavý oharek v podobě bílého trpaslíka, který pak už jenom pozvolna vychládá do nicoty. Ale co planety takových padlých hvězd?

 

Dimitri Veras. Kredit: University of Warwick.
Dimitri Veras. Kredit: University of Warwick.

Na britské University of Warwick pojali na první pohled šílený nápad, že budou hledat jádra mrtvých planet, ohořelých žárem červeného obra, nasloucháním jejich rádiovému vysílání. Dimitri Veras a jeho kolegové v rámci svého výzkumu hodnotili možnosti pro přežití planet hvězd, které umírají jako červení obři a sežehnou přitom vnitřní části své planetární soustavy, včetně vnějších vrstev planet. Dospěli přitom k závěru, že jádra mrtvých planet mohou „přežít“ dost dlouho na to, aby byla detekovatelná a abychom je mohli objevit ze Země.

 

Aleksander Wolszczan a Dale Frail v roce 1992 oznámili objev multiplanetárního systému, který obíhá kolem pulsaru PSR 1257+12, ve vzdálenosti 2 300 světelných let. Dnes to zní poněkud neuvěřitelně, ale tyto tři absolutně bizarní exoplanety jsou ve skutečnosti první objevené exoplanety vůbec. Autoři tehdy použili detekci rádiových vln, které soustava s pulsarem vysílá do vesmíru. Verasův tým hodlá použít podobný postup a pozorovat bílé trpaslíky v podobné oblasti elektromagnetického záření, jako tehdy Wolszczan s Frailem.

 

Bizarní systém pulsaru PSR 1257+12. Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC).
Bizarní systém pulsaru PSR 1257+12. Kredit: NASA/JPL-Caltech/R. Hurt (SSC).

Jde o to, že magnetické pole mezi bílým trpaslíkem a obíhajícím jádrem spálené planety může vytvořit takzvaný unipolární indukční obvod, v němž jádro planety funguje jako vodič, protože taková jádra bývají prakticky celá z kovu. Takový planetární obvod by vyzařoval rádiové vlny, které by bylo možné detekovat pozemskými radioteleskopy. Podobný planetární rádiový vysílač by měl ostatně fungovat i mezi Jupiterem a jeho divokým vulkanickým měsícem Io.

 

Pro Verasův tým bylo klíčové určit, jestli má vůbec smysl takové planetární obvody hledat. Modelovali si osudy planet u hvězd, které se změnily na bílého trpaslíka. Z jejich výpočtů vyplývá, že v řadě případů mohou jádra sežehlých planet obíhajících kolem bílých trpaslíků přežít déle než 100 milionů let a někdy až miliardy let po zániku své původní hvězdy.


Tímto způsobem bude podle badatelů možné detekovat jádra exoplanet, která nejsou tak blízko bílého trpaslíka, že by je rozemlely slapové síly, ani tak daleko, že by planetární rádiový vysílač nefungoval. Problémem by bylo i to, kdyby měl dotyčný bílý trpaslík příliš silné magnetické pole. Pak by totiž bílý trpaslík planetární jádro přitáhl jako žhavý magnet a zničil. Veras a spol. budou hledat jádra exoplanet u bílých trpaslíků se slabším magnetickým polem, která obíhají trpaslíka ve vzdálenosti cca mezi 3 průměry Slunce a vzdáleností Slunce – Merkur.


Teď už jen stačí získat pozorovací čas na radioteleskopech, jako je Arecibo v Portoriku anebo Green Bank v Západní Virginii. Zatím ještě nikdo nenašel jádro bývalé planety, takže Veras a spol. mají silnou motivaci. Držme jim palce.

Literatura
University o Warwick 6. 8. 2019, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 488: 153–163.

Datum: 12.08.2019
Tisk článku

Můj život se slony - Učil jsem se o životě, svobodě a respektu od afrických slonů - Anthony Lawrence, Spence Graham
 
 
cena původní: 49 Kč
cena: 41 Kč
Můj život se slony - Učil jsem se o životě, svobodě a respektu od afrických slonů
Anthony Lawrence, Spence Graham
Související články:

Obyvatelné planety u bílých trpaslíků?     Autor: Stanislav Mihulka (03.04.2011)
Známky života u mrtvých hvězd?     Autor: Tomáš Petrásek (11.03.2013)
Planetární trosky s vodou u bílého trpaslíka     Autor: Stanislav Mihulka (16.10.2013)
Splašený bílý trpaslík je přeživším vzácné supernovy     Autor: Stanislav Mihulka (21.08.2017)



Diskuze:

Nech skusia spolupracovať aj zo SETI

Anton Matejov,2019-08-12 08:42:21

Možno z takých planét je oveľa vyššia pravdepodobnosť, že zachytíme vyspelú mimozemskú civilizáciu.Život ako náš pozemský vznika pri hviezdach a na planetách. Potrebuje určitú stabilitu na planete aby sa vyvinul do vyspelej civilizácie, čiže nejaké tie miliárdy rokov bez katastrofických zmien klímy a ekosystémov na svojej planete.
( Planéta Mars prišla o veľkú časť svojej atmosféry a o oceány vody. Na Venuši je skleníkové peklo.Aj našej Zemi hrozí, ak nepodnikneme nič, že do miliárd rokov stúpne žiarenie zo Slnka, že sa nám vyparia všetke oceány. Na Zemi taktiež nastane skleníkové peklo podobné tomu na Venuši.)
Naše slnko tiež nebude poslúchať do nekonečna a zmení sa na bielého trpaslíka.
Ak takú katastrófu prežije nejaká civilizácia môžeme ju už definovať, ako supercivilizáciu.
Je málo pravdepodobné, že by niekto schválil na našej Zemi vysielanie rádiových signálov z našej Zemi po galaxii v oznamovacom štýle a s ochotou nadviazať kontakt s inými vyspelými civilizáciami.
Bolo by to s pohľadu pesimistov mrhanie energiou a určité riziko.
Iná situácia nastane civilizáciam, ktorým hviezda prestala poslúchať a premenila sa na bielého trpaslíka.
Po rôznych katastrófach aj ľudia prejavujú väčšiu ochotu spolupracovať a ochotu nadviazať kontakt navzájom!
Civilizácie čo také katastrofické premeny svojej hviezdy prežili musia byť technický a technologickí už veľmi pokročilé. Vráťme sa späť k vetám v článku
...Takový planetární obvod by vyzařoval rádiové vlny, které by bylo možné detekovat pozemskými radioteleskopy. Podobný planetární rádiový vysílač by měl ostatně fungovat i mezi Jupiterem a jeho divokým vulkanickým měsícem Io...
Vyspelé mimozemské civilizácie by už mali disponovať schopnosťou modulovať také rádiové vlny, v rádiové signály. Využiť také vyžarovanie rádiových vĺn, ako maják, na šírenie ponúk po nadviazaní kontaktu medzi civilizáciami vo svojej galaxii. Už by nešlo o mrhanie energiou svojich zdrojov na pochabé šírenie signálov v štýle "Je tu niekto? Ozve sa nám niekto?".

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace