Nejen skalní fanoušci dinosauří paleontologie vědecké jméno Giganotosaurus carolinii velmi dobře znají. Tento obří karcharodontosauridní teropod, který byl objeven v roce 1993 a o dva roky později formálně popsán, je totiž jedním z největších známých teropodů, a tím i největších známých dravých živočichů všech dob.[1] Konkrétní odhady jeho rozměrů se ale u různých badatelů poměrně výrazně liší. Jaký je tedy dnešní pohled na velikost giganotosaura a jak si tento před 95 miliony let žijící argentinský obr vede v porovnání se svými největšími (doslova) rivaly? Když byl před třiceti lety giganotosaurus popsán a představen vědecké i laické veřejnosti, média o něm pojednávala jako o největším dravém dinosaurovi všech dob a zároveň jako o teropodovi, který měl překonat i slavného tyranosaura. Některé neověřené zprávy tvrdily, že byl o jeden nebo více metrů delší a až o několik tun těžší než jeho mnohem mladší severoamerický rival. Dnes víme s jistotou, že to bylo právě naopak, tedy alespoň z hlediska hmotnosti, ale nepředbíhejme. Jaké jsou tedy skutečné a potvrzené rozměry giganotosaura? Typový exemplář (MUCPV-Ch1) představuje poměrně dobře dochovanou kostru, kompletní asi ze 70 %. Mezi zajímavé údaje patří délka stehenní kosti, která měří přibližně 143 cm, což je právě z hlediska délky (nikoliv ale její robustnosti) patrně rekordní údaj mezi všemi teropodními dinosaury. V popisné studii z roku 1995 odhadovali argentinští paleontologové Rodolfo Coria a Leonardo Salgado, že typový exemplář druhu G. carolinii měřil na délku asi 12,5 metru (z toho lebka 1,53 metru) a vážil asi 6 až 8 tun. To přibližně odpovídalo i rozměrům „Sue“, největšího v té době známého zástupce druhu T. rex. O dva roky později však Coria v jednom rozhovoru poněkud přitvrdil, a odhadl délku jihoamerického karcharodontosaurida na 13,7 až 14,3 metru a jeho hmotnost na 8 až 10 tun, což už v té době představovalo pomyslný velikostní rekord mezi všemi tehdy známými teropody.[2]
O další rok později však byl identifikován fragment čelistní kosti jiného jedince giganotosaura (MUCPv-95), objevený již roku 1987 u Los Candeleros. Podle paleontologů Jorge O. Calva a opět Rodolfa Corii byl tento úlomek dolní čelisti asi o 8 % větší než u typového exempláře. Délku lebky holotypu přitom odhadli na 180 cm a délku lebky většího jedince dokonce na 195 cm, což by byl opět absolutní velikostní rekord mezi teropodními dinosaury.[3] Na začátku tohoto tisíciletí však byla přehnaná očekávání poněkud ztlumena prvními pokusy o přesnější odhad rozměrů, založených na různých detailnějších metodách. V roce 2001 například Frank Seebacher za pomoci polynomiální matematické metody odvodil hmotnost giganotosaura (na základě holotypu o původní udávané délce 12,5 metru) na 6,6 tuny.[4]
O rok později Coria s kanadským paleontologem Philipem J. Curriem při popisu stavby mozkovny giganotosaura odhadli délku lebky na 160 cm a jeho celkovou hmotnost na „pouhých“ 4,2 tuny (na základě obvodu stehenní kosti, činícím 520 mm).[5] Další posun nastal v roce 2004, kdy paleontolog Gerardo V. Mazzetta s kolegy postulovali pro holotyp a větší exemplář hmotnost 8 a 10 tun, resp., ale jako alternativní možnost určili metodou regresní analýzy hmotnost 6,5 a 8,2 tuny, resp.[6] O další tři roky později publikoval kanadský paleontolog François Therrien se svým americkým kolegou Donaldem Hendersonem pro 13 metrů dlouhého giganotosaura s lebkou o délce 156 cm fantastickou hmotnost 13,8 tuny (mimochodem, pro příbuzný severoafrický rod Carcharodontosaurus počítali dokonce s údajem 15,1 tuny).[7] Není divu, že tyto vlastní hmotnostní odhady označili autoři práce za limitní pro jakéhokoliv bipedního (po dvou nohách se aktivně pohybujícího) živočicha. V letech 2012 a 2013 sláva a reputace obřího argentinského teropoda poněkud opadla, protože paleontologové Matthew T. Carrano a Scott Hartman prokázali, že většina předchozích odhadů byla značně přemrštěná a nebyla zakotvena v reálných údajích například o rozměrech stehenní kosti a dalších dochovaných částí kostry.[8] V podstatě se také jasně ukázalo, že například tyranosauří jedinec „Sue“ (FMNH PR2081) byl nepochybně robustnější a celkově hmotnější než holotyp giganotosaura.
Hartman odhadl hmotnost typového exempláře giganotosaura na 6,8 tuny, zatímco u většího jedince to mělo být asi 8,2 tuny (za předpokladu, že si byli tvarově a proporčně velmi podobní). U „Sue“ přitom Hartman vypočítal hmotnost 8,4 tuny, tedy stále více, než kolik měl vážit i větší z exemplářů giganotosaura. Autor nicméně správně konstatoval, že zatímco u tyranosaura známe již desítky exemplářů, u giganotosaura jsou to jenom dva (přičemž jeden představuje pouhý fragment kostry). Je tedy velmi pravděpodobné, že mohli existovat i mnohem větší jedinci, které snad ještě v budoucnu objevíme.[9] Největší známí zástupci druhu T. rex (jako je „Scotty“, „Sue“, „E. D. Cope“ nebo nově „Goliáš“) byli nicméně nepochybně mohutnějšími a těžšími teropody, než jsou oba zatím známé exempláře rodu Giganotosaurus. V roce 2021 paleontolog Matías Reolid s stanovil jako nejpravděpodobnější hmotnost pro typový exemplář 6,75 tuny, za použití pokročilého 3D modelu pak pro rovných 13 metrů dlouhého giganotosaura získal hmotnostní údaj 7193 kg.[10] O rok později byla Juanem I. Canalem a jeho kolegy odhadnuta délka lebky typového exempláře podstatně přesněji na 1,634 metru[11], zatímco italský paleontolog Andrea Cau přišel s mírně vyšším odhadem 169 cm[12]. Objevily se také další odhady hmotnosti na základě údajů o hustotě tělních tkání od badatele Asiera Larramendiho a kolegů, které typovému exempláři druhu G. carolinii přisuzují hmotnost asi 8170 kg.[13] V roce 2023 již zmiňovaný Donald Henderson za pomoci nových metod odhadl délku holotypu na 12,5 metru, což přesně odpovídá původnímu odhadu z popisné práce.[14] Můžeme tedy konstatovat, že na základě aktuálních údajů lze délku obou známých exemplářů giganotosaura odhadnout asi na 12 až 13 metrů a jejich hmotnost v rozmezí 6,5 až 8,2 tuny. Nejedná se tedy ani o nejdelšího známého teropoda (tím je v současnosti až kolem 15 metrů dlouhý Spinosaurus aegyptiacus), ani o nejhmotnějšího známého dravého dinosaura (tím je samozřejmě Tyrannosaurus rex).[15] Můžeme ale s naprostou jistotou konstatovat, že určitě neznáme největší exempláře druhu Giganotosaurus carolinii, takže skuteční velikostní rekordmani na nás kdesi hluboko v horninách patagonského souvrství Candeleros nejspíš ještě čekají.
Short Summary in English: Giganotosaurus is a genus of very large carcharodontosaurid dinosaur that lived in what is now Argentina, during the early Cenomanian age of the Late Cretaceous period, approximately 99.6 to 95 million years ago. The holotype specimen was discovered in the strata of the Candeleros Formation of Patagonia in 1993. The animal was named Giganotosaurus carolinii in 1995 and with the length of up to 13 meters and the mass of up to 8200 kg, it is currently one of the largest theropods known to science.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Giganotosaurus
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_g/giganotosaurus.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/giganotosaurus/
https://a-dinosaur-a-day.com/post/127001457490/giganotosaurus-carolinii
https://jirimbloguje.wordpress.com/2008/12/15/750129-pohadka-o-argentinskem-obrovi/
[1] Coria, R. A.; Salgado, L. (1995). A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia. Nature. 377 (6546): 224–226.
[2] Monastersky, R. (1997). T. rex Bested by Argentinean Beast. Science News. 151 (21): 317.
[3] Calvo, J. O.; Coria, R. A. (1998). New specimen of Giganotosaurus carolinii (Coria & Salgado, 1995), supports it as the largest theropod ever found. Gaia. 15: 117–122.
[4] Seebacher, F. (2001). A new method to calculate allometric length-mass relationships of dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (1): 51–60.
[5] Coria, R. A.; Currie, P. J. (2002). The braincase of Giganotosaurus carolinii (Dinosauria: Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina. Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (4): 802–811.
[6] Mazzetta, G. V.; Christiansen, P.; Fariña, R. A. (2004). Giants and Bizarres: Body Size of Some Southern South American Cretaceous Dinosaurs. Historical Biology. 16 (2–4): 71–83.
[7] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115.
[8] Carrano, M. T.; Benson, R. B. J.; Sampson, S. D. (2012). The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda). Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300.
[9] Hartman, S. (2013). Mass estimates: North vs South redux. Scott Hartman’s Skeletal Drawing.com.
[10] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47 (2): 599–624.
[11] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195–3202.e5.
[12] Viz web https://thesauropodomorphlair.wordpress.com/2022/01/09/volumetric-estimate-for-giganotosaurus/
[13] Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-Y. (2020). A Review and Reappraisal of the Specific Gravities of Present and Past Multicellular Organisms, with an Emphasis on Tetrapods. The Anatomical Record. 304 (9): 1833–1888.
[14] Henderson, D. M. (2023). Growth constraints set an upper limit to theropod dinosaur body size. The Science of Nature. 110 (1): 4.
[15] Mallon, J. C.; Hone, D. W. E. (2024). Estimation of maximum body size in fossil species: A case study using Tyrannosaurus rex. Ecology and Evolution. 14 (7): 11658.
Diskuze:
