Proklatě červená supermasivní díra. Kredit: Erik Zumalt / The University of Texas at Austin.

Je ohromně napínavé sledovat, jak se astronomové s Webbovým dalekohledem prokousávají blíž a blíž k Velkému třesku. Narážejí na neuvěřitelné věci a až bolestně často se stává, že moc nepasují na naše stávající teorie a hypotézy o vesmíru. Týká se to i supermasivních černých děr, přičemž nepřestáváme žasnout, kde se vzala tak ohromná gravitační monstra tak blízko počátku času.

Steven Finkelstein. Kredit: University of Texas, Austin.

Postdok Anthony Taylor z výzkumného centra Cosmic Frontier Center na University of Texas nedávno vedl mezinárodní výzkumný tým, který vystopoval momentálně nejvzdálenější potvrzenou supermasivní černou díru. Pohání aktivní galaktické jádro v jedné z pozoruhodných Malých červených teček CAPERS-LRD-z9 a vidíme ji ve vesmíru, který byl starý pouhých 500 milionů let.

Logo. Kredit: University of Texas, Austin.

Steven Finkelstein, shodou okolností šéf Cosmic Frontier Center, sice připouští, že byly nalezeny ještě starší supermasivní černé díry, ty jsou ale zatím jen „kandidáty,“ protože nebyly potvrzeny detailním pozorováním.

Takový důkaz obvykle spočívá ve vystopování velmi rychle se pohybujícího kosmického plynu, který je posunutý k červeným vlnovým délkám, pokud se v prostoru pohybuje směrem od nás anebo k modrým vlnovým délkám, pokud se pohybuje k nám.

Badatelé v tomto případě použili data z programu CAPERS (CANDELS-Area Prism Epoch of Reionization Survey), která představují jedna z nejdále dosahujících pozorování Webbova dalekohledu. V těchto pozorováních uvízla i dotyčná galaxie CAPERS-LRD-z9, která patří mezi Malé červené tečky (Little Red Dot), stále velmi záhadné objekty, možná galaxie, které jsou nepochopitelně kompaktní, ďábelsky rudé a absurdně jasné. Galaxie CAPERS-LRD-z9 s její supermasivní černou dírou by to mohly pomoct objasnit.

CAPERS-LRD-z9 rovněž napovídá, proč jsou Malé červené tečky vlastně červené. Zdá se, že by vysvětlením mohlo být husté mračno kosmického plynu a prachu, které obklopuje tuto nejstarší potvrzenou supermasivní černou díru. Taylora a jeho kolegy rovněž fascinovalo, že se svojí hmotou asi 300 milionů Sluncí tato supermasivní černá díra zřejmě vyváží asi polovinu tehdejších hvězd dotyčné galaxie. Vědci jsou každopádně nažhavení, co se asi dozvíme dál?

Video: JWST’s Tiny Red Sources and the Big Questions They Raise

Literatura

University of Texas, Austin 6. 8. 2025.

Astrophysical Journal Letters 989: L7.