Velký Magellanův oblak. Kredit: ESO/VMC Survey, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

V noci 18. prosince 2019 svět pokojně spal a těšil se na Vánoce, snad až na nemocnici v čínském Wu-chanu, kde bylo hospitalizováno pár lidí s těžkým zápalem plic neznámého původu. Kdo tehdy ale určitě nespal, byli astronomové Swinburne University of Technology v australském Melbourne nebo přinejmenším jejich přístroje.

Používali kameru Dark Energy Camera (DECam) na 4metrové teleskopu Víctor M. Blanco Telescope, který pracuje na chilské observatoři Cerro Tololo Inter-American Observatory (CTIO), k vysokorychlostnímu pátrání po mikročočkách v optické oblasti (high-cadence, optical microlensing survey), které probíhalo 5 nocí v oblasti Velkého Magellanova oblaku.

V onu zmíněnou noc se jedna z hvězd Velkého Magellanova oblaku na krátkou dobu zjasnila. Nešlo o žádný dramatický výbuch ani prudké vzplanutí, ale pozvolný rovnoměrný nárůst a následný pokles jasnosti, který trval přibližně hodinu. Od té doby hvězda svítí stále stejně, beze změny.

Renee Key. Kredit: R. Key.

Když Renee Keyová a její kolegové objevili tuto událost v datech z pozorování DECam měli hned jasno, že jde o gravitační mikročočku, kdy mezi námi a dotyčnou hvězdou ve Velkém Magellanově oblaku prošel nějaký objekt a svou gravitací ohnul světelné paprsky hvězdy, takže pro nás byla na krátkou dobu jasnější. Jenomže, co to vlastně bylo?

Pátrání po identitě tohoto objektu, který objevitelé pojmenovali Phoebe, se ukazuje jako jedna z nejzajímavějších hádanek současné astronomie. Každopádně šlo o událost, která byla na samotné hraně našich soudobých schopností takové události detekovat. Vědci z průběhu mikročočkování spočítali že Phoebe má hmotu asi jako trojnásobek našeho Měsíce, což je samozřejmě problém. Ve hře tím pádem zůstávají jen více či méně exotické možnosti.

Swinburne University of Technology. (Kredit: SUT)

Když vynecháme masivní kosmické mateřské lodě galaktických civilizací, jako jsou třeba ty ve Dnu nezávislosti, máme podle badatelů k dispozici tři realistická vysvětlení. 1. Jde o potulnou planetu, vyvrženou ze své soustavy, která nyní osamoceně bloudí Mléčnou dráhou. 2. Mohla by to být potulná planeta, ale nikoliv v Mléčné dráze. 3. Třetí možností je černá díra.

Kdyby to byla potulná planeta, byla by hodně malá, menší než náš Merkur, jehož hmota je asi 4,5násobek Měsíce. Pokud jde o černou díru, rozhodně by to nemohla být černá díra vzniklá zhroucením hvězdy. Jejich minimální hmotnost je o několik řádů vyšší. Keyová a spol. laškují s myšlenkou, že by to tím pádem mohla být primordiální černá díra, což by je dostalo do učebnic.

Badatelé pak ještě spočítali, že s největší pravděpodobností (asi o pět řádů), Phoebe nepatří ani k hvězdné populaci Mléčné dráhy ani k hvězdám Velkého Magellanova oblaku, ale že se pohybuje v halu temné hmoty mezi oběma galaxiemi. Je-li to primordiální černá díra, pak máme tu čest s jedním z nejstarších objektů ve vesmíru. Primordiální černé díry měly dle teorie vzniknout v bouřlivém chaosu prvotního vesmíru, ještě před vznikem prvních atomů.

Video: Finding Exoplanets using Microlensing

Literatura

Universe Today 29. 5. 2026.

arXiv:2605.19375.