Zvětšit obrázek

Snímek denních, vysoko se pohybujících se oblaků pořízený roverem Opportunity zkoumajícím kráter Victoria. Kredit - NASA

Už z dřívější pozorování kosmických sond bylo známo, že denní mraky na Marsu připomínají jemné, vysoko se pohybující ciry v zemské atmosféře. Rozdíl je ale v tom, že tyto mraky se vyskytují v rozmanitějších výškách než je tomu na naší planetě. Navíc bylo v loňském roce na základě dat ze sondy Mars Express zjištěno, že denní mraky mohou vystoupat až do výšky 100 km nad povrchem Marsu. Pro srovnání uveďme, že nejvyšší mraky na Zemi byly pozorovány ve výšce kolem 84 km.

Nyní vědci zjistili, že oblačnost vyskytuje i na noční obloze Rudé planety. Noční mraky ovšem nejsou pozorovatelné přímo, protože v noci nejsou nasvíceny Sluncem a tudíž neodrážejí jeho záření. Proto se o jejich přítomnosti dlouho nevědělo. Na jejich existenci bylo usouzeno z jiných než optických dat. Dnes už nefunkční sonda Mars Global Surveyor (MGS) dlouhodobě prováděla měření teploty povrch planety z oběžné dráhy. A ta přinesla první náznaky toho, že by se i v noci mohla v atmosféře Marsu vyskytovat oblačnost. Noční teploty v oblastech obratníků během léta na severní polokouli totiž až o 20 stupňů převyšovaly teploty modelové.

Klimatolog R. John Wilson z National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) v Princentonu, USA, se společně svými kolegy z NASA pokusil tento nesoulad vysvětlit. Využili k tomu další měření vysloužilé sondy, tentokrát pořízená jejím laserovým výškoměrem. MGS totiž po mnoho let prováděla mapování výškových rozdílů s využitím světelných pulsů vysílaných k povrchu planety a zpětně od něj odražených. Pokud se ovšem takový puls setkal s oblačností, byl absorbován, odražen či rozptýlen. Podle chování jednotlivých pulsů tak byli vědci schopni rozlišit, zda se odrazily do povrchu či právě od mraku v atmosféře.

Zvětšit obrázek

Počítačová simulace hustých, nočních oblaků pokrývajících pás kolem rovníku (nahoře), které se přes den rozpustí, vystoupají výše a udržují se v blízkosti sopek (dole) Kredit - John Wilson, NOOA

Následné srovnání naměřených teplot a odrazů od oblačnosti ukázala korelaci mezi oběma typy měření. Teplejší oblasti na povrchu odpovídají místům s výskytem nočních mraků. Vědci sestavili mapu rozložení této oblačnosti. Ukázalo se, že noční mraky jsou mnohem rozsáhlejší než jejich denní protějšky a také až pětkrát hustší. Na rozdíl od vysokých denní oblaků leží nízko v atmosféře, téměř jako mlha. Vytvářejí se zejména v pásech podél rovníku.

Zvětšit obrázek

Mars Global Surveyor přispěl k objevu nočních oblaků v atmosféře Marsu. Na konci loňského roku, deset let po startu ze Země, se nadobro odmlčela. Kredit - JPL / NASA

Na rozdíl od Země jsou změny mezi denní a noční teplotou na Marsu drastické. Protože Rudá planeta nemá oceán, který v případě Země tyto rozdíly vyhlazuje, klesá noční teplota na povrchu až o 100 stupňů. Při poklesu teplot se voda odpařená z polární čepičky zformuje do nočních mraků. Po východu Slunce se ale povrch i vzduch začne ohřívat a mraky se postupně rozpouštějí a začínají stoupat. Na konci dne, po západu Slunce a následném ochlazení opět klesnou do nižších poloh a zhoustnou.

Vědci nyní plánují, že vliv nočních mraků na teplotní změny zahrnou i do simulací minulosti Marsu. Předpokládá se, že kdysi dávno měla tato planeta výrazně hustší atmosféru a tudíž oblaka musela mít daleko větší vliv na teplotu a tím pádem i klima Marsu.

Zdroje:

NewScientist.Com
Space.Com