Embryonální kmenové buňky si vydobyly pověst „kamene mudrců“ medicíny. Množí se bez jakéhokoli omezení a dovedou se proměnit v jakýkoli typ buněk dospělého lidského těla. Jsou velkou nadějí pro léčbu chorob, s nimiž se současná medicína marně potýká. Diabetici by se mohli dočkat nových buněk slinivky produkujících inzulín. Pacientům s Parkinsonovou chorobou by přinesly úlevu nově vypěstované nervové buňky. Rejstřík chorob, které lze v principu touto „univerzální buněčnou surovinou“ léčit, je opravdu široký.
Embryonální kmenové buňky můžeme získat z lidských embryí, která zbyla z léčby neplodnosti oplozením ve zkumavce. Problém je v tom, že takové buňky určitě nepadnou každému. Budeme s nimi řešit stejný problém jako při výběru vhodného dárce kostní dřeně. Jedním z alternativních řešení je tzv. terapeutické klonování. Při něm se embryo vyrobí z pacientovy tělní buňky tím, že se jádro buňky podstrčí vajíčku, z nějž byla jeho vlastní dědičná informace odstraněna. Vznikly by tak lidské embryonální kmenové buňky „šité na míru“ jednotlivým pacientům. Embryonální kmenové buňky by nesly pacientovu dědičnou informaci a jeho imunitní systém by je proto bez potíží přijal.
Ještě nedávno jsme propadali iluzi, že tenhle postup máme v malíčku. Aspoň to ze dvou publikací v Science vypadalo, že ho má v malíčku Woo Suk Hwang z Národní university v jihokorejském Soulu. Pak se ukázalo, že Hwang sice dokázal vytvořit z lidské buňky a lidského vajíčka embryo, ale proměnu embrya v embryonální kmenové buňky nezvládl. Bohužel, podvodem se pokusil přesvědčit svět o opaku. Když to na něj prasklo, zavládlo mezi odborníky velké rozčarování. Znovu se objevily pochybnosti, zda je u primátů terapeutické klonování vůbec možné.
Na výroční konferenci International Society for Stem Cell Research konané v australském Cairns ohlásil úspěch s terapeutickým klonováním u makaka rhesuse Shoukrat Mitalipov z Oregon National Primate Research Center v americkém Portlandu. Mitalipov začal s 278 opičími vajíčky. Přenesl do nich jádra opičích buněk a nakonec získal 21 embryí, jež dosáhla stádia blastocysty vhodného pro tvorbu embryonálních kmenových buněk. Z těch se podařilo získat dvě linie embryonálních kmenových buněk.
V roce 2003 publikoval tým vedený americkým biologem Geraldem Schattenem práci, z které vyplývalo, že klonování primátů se staví do cesty obtíže, které u jiných druhů savců nenastávají. Cesta k lidským embryonálním kmenovým buňkám se zdála „zarubaná“.
Hlavním Mitalipovovým trikem vedoucím k úspěchu může být výrazně šetrnější odstraňování jaderné dědičné informace z vajíčka. Ta se obvykle provádí tak, že se dědičná informace obarví fluorescenční barvou, aby měl operatér kontrolu nad celou procedurou a věděl, pro co do vajíčka „sahá“. Mitalipov použil zobrazovací metodu, která mu zviditelnila jadernou dědičnou informaci vajíčka bez barvení.
Cesta k lidským embryonálním kmenovým buňkám terapeutickým klonováním ale může být ještě velmi trnitá. Jak na australském kongresu upozornil José Cibelli z University of Michigan, postup vedoucí k úspěchu u makaka selhává už u paviána. Ale světélko na konci tunelu konečně zablikalo.
Pramen: Nature
Diskuze:
