Požírač smradů  
Purpurové baktérie dovedou ochránit náš nos před prasečím puchem.
 Na farmách prasat bývá nepříjemný zápach, který bývá přirovnáván směsi zápachů kuchyňských odpadků, jídla a výkalům dohromady. Tento puch znepříjemňuje život, jak samotným farmářům, tak jejich sousedům, a je-li farma velká, šíří se zápach na kilometry daleko.
Problémy s prasečími výkaly (kejdou) jsou tak velké, že se jejich likvidace  stává jednou z hlavních ekonomických zátěží podniků, neboť je předmětem legislativních omezení. Také u nás ubývá humusu v půdě a její nasávací schopnost se snižuje. S tím se i likvidace kejdy stává stále větším ekologickým problémem, neboť místo toho aby zůstala v půdě, splachuje se a způsobuje eutrofizaci povrchových vod. Kejda se smí na pozemky aplikovat již jen v některých obdobích a farmářům nezbývá, než budovat stále větší a  drahé skladovací zásobníky. V některých zemích ale farmáři budují také zcela obyčejné odkaliště - laguny, kam odpad vypouštějí. Lagunami své problémy s kejdou neřeší jen farmáři chudých zemí, ale jsou hojně rozšířeny například v USA. Důvod takového primitivního řešení je prostý, ekonomicky konkurovat provozům s technologií lagun je prakticky nemožné.

 


Laguna na kejdu ve státě Kalifornie (USA)


Mikrobiolog Alan DiSpirito ze Státní univerzity státu Iowa v Ames (USA), objevil baktérie, které prasečí zápach dovedou likvidovat. Přišel na ně tak, že si v jedné lokalitě všiml, změny barvy v laguně. Ta byla na jaře hnědá, ale s postupujícím létem se barva měnila na hnědou s nádechem do růžova, později na purpurovou a následně na fialově nachovou. Při pohledu na změnu barvy si uvědomil, že se jedná o fotosyntetizující baktérie.
Hlavním jeho objevem není to, že objevené purpurové baktérie jsou dosud neznámým druhem bakterií, náležejícím do rodu Rhodobacter.  Největším poznatkem u této baktérie, kterou označil jako kmen PS9 je, že se vyznačuje schopností požírat smrady. Autor si ji, jak je v Americe zvykem,  nechal hned patentovat. Jedná se o nesirnou fotosyntetizující baktérii, která je „funkční“ při teplotách nad 15 stupňů Celsia. Tato skutečnost by mohla být v některých klimatických oblastech problémem. Technicky vzato by to ale neměl být problém vážný, neboť při poklesu teploty pod tuto hranici lze odpad jednoduše přihřát, nebo lze nad odpadištěm vybudovat izolační kryt.
Při stávající technologii se farmáři snaží likvidovat odér například tím, že pro kejdu budují vyhnívací nádrže, nebo používají techniku aerace (provzdušňování) kejdy.
Jmenované způsoby jsou, ve srovnání s metodou využívající purpurové baktérie, energeticky velmi náročné, navíc problém zápachu těchto provozů řeší jen částečně.

Pramen: Applied and Environmental Microbiology,69,1710-1720,2003

Autor: Josef Pazdera
Datum: 28.04.2003
Tisk článku

Kejda - Černý Dan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 132 Kč
Kejda
Černý Dan

Diskuze:

Toto

sahara,2007-06-07 14:51:50

fungovalo již v bývalém CCCP, kde jsem vyhnívací lagunu na vlastní oči viděl v kolchoze v Podolsku u Moskvy. Počet vepřů cca 50tis.ks, plocha laguny přes 2ha, vzdálenost od obydlebné oblasti cca 2km, výkaly neustále splchovány, zápach žádny, ani ve chlévech,ani v bezprostředním okolí, ani u laguny.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni