Huntingtonova evoluční rána pod pás  
Huntingtonova nemoc možná zdravotně zvýhodňuje své nositele v mladém věku a proto se šíří v lidské populaci.

 

 

Zvětšit obrázek
Žlutě řez neuronem z oblasti striatum, oranžově shluk špatného Huntingtinu uvnitř neuronu, modře další neurony v oblasti.

Hungtingtonova choroba je poměrně vzácná, postihuje přibližně 5 až 8 lidí ze 100 tisíc. Je to dominantně děděná genetická porucha genu na 4. lidském chromozómu, který kóduje příznačně pojmenovaný protein Huntingtin. V sekvenci Huntingtinu je od pozice 18. aminokyseliny řada glutaminů kódovaných trojícemi písmen genetického kódu CAG. Takové opakované uspořádání na molekulární úrovni si přímo říká o problémy. Přepis genetické informace má daleko k dokonalosti a občas se stane, že něco zmizí, jindy se zase přidělá něco navíc. Huntingtin se porouchá, když má na zmíněném místě příliš mnoho glutaminů.

 

Zvětšit obrázek
George Huntington popsal projevy poruchy Huntigtinu v roce 1872.


Huntingtin je slušně velký protein, za normálních okolností se skládá z více než 3100 aminokyselin. Normálně fungující formy Huntigtinu mají v řadě glutaminů 6-34 těchto aminokyselin. S třicátým pátým glutaminem přicházejí problémy. Může jich ovšem mít až 155. Čím víc jich dotyčný člověk má, tím dříve se Huntington projeví.

 


Huntington je jednou z prvních dědičných poruch, které jsme se naučili najít genetickými testy. Je smutné, že lidé s Huntigtonem si mohou ještě za plné duševní pohody odhadnout, za jak dlouho přijde nemoc. Co vlastně ale dělá protein Huntingtin kupodivu dodnes navzdory poměrně rozsáhlému výzkumu nevíme. Jeho funkce je hodně komplikovaná. Podle všeho jde o transkripční faktor, který se dostává do styku s celou řadou jiných proteinů. Jsou i náznaky, že hraje určitou roli v cytoskeletu kolem mitochondrií.

 

Zvětšit obrázek
Huntigton nemá slitování. Normální mozek vpravo, mozek s Huntingtonem vlevo.

Není ani příliš jasné, jak porucha Huntingtinu způsobuje projevy nemoci. Rozbitý Huntingtin se zřejmě špatně odbourává a nepříznivě reguluje mnoho dalších proteinů. Výsledkem je degenerace nervových buněk v určitých oblastech mozku, především v místě zvaném striatum, které je součástí bazálních ganglií. Lidé s Huntingtonem se divně pohybují a přicházejí o mentální schopnosti.

 

Zvětšit obrázek
Řez oblastí striatum v normálním mozku.

 

Bez genetického inženýrství se s Huntigtonem nedá nic dělat, lze jen zmírňovat příznaky a čekat na smrt. S Huntingtonem je možné od prvních zjevných příznaků přežít tak 10 až 25 let. Častým koncem bývá sebevražda.

 

Jak je vidět, Huntingtonova nemoc rozhodně není žádný med. Navíc se v lidské populaci podle všeho zvolna šíří. Tragédie je zřejmě v tom, že nositelé rozbitého genu pro Huntigtin mají nějakou evoluční výhodu ve věku před rozjetím plnotučných příznaků nemoci. Ta se totiž obvykle projeví ve středním věku, kdy už její nositelé bývají rozmnožení. Klasicky se přepokládalo, že lidé s Huntingtonem mají více dětí, protože jsou promiskuitnější díky ranným skrytým psychickým projevům poruchy.

 

Nedávno se ale objevila nová hypotéza, kterou prosazuje Benjamin Eskenazi s kolegy z Tufts University v americkém státě Massachusetts. Podle nich je promiskuitní hypotéza na vodě, protože se u Huntingtona psychické poruchy objevují spíše až po nápadných pohybových projevech. Mohlo by to být ale i jinak. Nositelé poškozených genů pro Huntingtin jsou podle nich v mladém věku možná zdravější, než jejich vrstevníci.

 

 

Zvětšit obrázek
Striatum u Huntingtona. Bez komentáře.

Autoři vycházejí mimo jiné z dánské studie z roku 1999, která zjistila, že lidé s Huntingtonem mají méně prakticky všech typů rakovin, než jejich příbuzní bez této genetické poruchy. Zdá se, že protein Huntingtin spolupracuje se známým proteinem p53, který mimo jiné potlačuje rakovinné bujení. Je také možné, že protein p53 hraje významnou obecnou roli v opravě poškozené DNA. Porucha Huntingtinu podle autorů zvýší nároky na produkci a aktivitu proteinu p53. Náhodným důsledkem pak může být celkově lepší zdravotní stav lidí s poškozeným genem pro Huntingtin oproti těm s normálním genem, což trvá po celé reprodukční mládí až do rozvoje Huntingtonovy nemoci.

 

Zdravotní hypotézu šíření Huntingtona nebudu snadné testovat, lidí s Huntingtonem je zatím příliš málo. Ale fungovat by to takhle mohlo. Pokud je to tak, pak s námi Matička Příroda hraje docela krutou hru. Proti takové genetické poruše nefunguje přírodní výběr, ten ji naopak radostně podpoří. Co je po reprodukčním věku, to už naše geny nezajímá. Huntington se bez genetického inženýrství bude vesele šířit dál, na druhou stranu, genetická manipulace by v tomto případě nemusela být nijak složitá. Stačí jen vymazat přebytečné glutaminy.


Prameny: NewScientist 7.9.2007, Wikipedia

 

 

 

Datum: 18.09.2007 19:05
Tisk článku

Sestra a perioperační péče - Wichsová Jana, Přikryl Petr, Pokorná Renata, Bittnerová Zuzana
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 127 Kč
Sestra a perioperační péče
Wichsová Jana, Přikryl Petr, Pokorná Renata, Bittnerová Zuzana

Diskuze:

Dnes nejvic napomaha sireni HCh psychicka obrana

Jeronym Klimes,2012-01-03 03:31:31

Od te doby, co si clovek muze zjistit, zda je nositelem teto choroby, je nejvetsim vinikem za sireni teto choroby psychicka obrana zvana popreni. Kdyz totiz muj tata ma HCh, tak ja ji mam z 50 %, kdyz plodim deti, tak ji s 25% posilam dale. Problem je v tom, ze osoby v riziku, tzn. ty ktere nevedi, zda ji maji, ale jejichz rodice ji prokazatelne maji, vetsinou nechteji sami vedet, zda tuto chorobu maji. Chteji zit, jako by ji nemeli a bohuzel se i chovaji, jako by ji nemeli, tzn. vesele plodi dalsi deti, u kterych je pravdepodobnost HCh mnohonasobne vyssi, nez jak vznika spontanne mutacemi. Stacilo by, kdyby dnesni nositele teto choroby, premohli strach z ni a udelali si geneticke testy a ridili se pravidlem - kdyz ji maji (nebo nevedi, zda ji maji), tak nemit vlastni deti. Koneckoncu stejne na HCh furt mysli, takze popreni je k nicemu... :-(

Odpovědět

naopak, tohle by mohlo byt docela dobre

wostrey,2007-09-26 17:26:54

a mohlo by to urychlit vyvoj lidstva. Kdyby vetsina populace vedela, ze se doziji maximalne 40 let, tak by se vsichni razem vice snazili tu po sobe neco zanechat.

Odpovědět

je zdraví tak důležité?

čukča,2007-09-20 14:51:20

Když se podívám kolem sebe, mám dojem že být zdravý není pro rozmnožování zas tak důležité. Lidi, kteří v reprodukčním věku nemají potomky je nemají z jiných důvodů, než je zdraví. Děti může mít (když chce) zkrátka skoro každý, kromě poměrně dost malého procenta mentálně a tělesně postižených.
Takže "být zdravější než zbytek populace" mi nepřijde jako extra velká evoluční výhoda. Zejména v porovnání s ostatními faktory, jako jsou peníze, sláva a správný typ mobilu :-)

Odpovědět

asi trapný dotaz

korvus,2007-09-19 22:48:32

... prosím pěkně, co je to IMHO? ... tuším, že anglická zkratka, ale ptal jsem se u nás ve škole angličtinářů, počítačovníků i studentů - a nedopátral jsem se. Pomozte mi někdo!!!

Odpovědět


imho

vosel,2007-09-20 01:05:03

In my humble opinion.

Odpovědět


... další akronymy...

Jack,2007-09-25 22:22:24

jsou třeba na této stránce:
http://kab.cz/inet/akronymy.htm

Odpovědět

No a co?

sona,2007-09-19 11:59:21

I když to geny "vědí", proč by na to měly brát ohled? Jedinec se úspěšněji rozmnožil, jedinec dřív umře. Více jeho dětí se úspěšněji rozmnoží, více jeho dětí dřív umře. Kde v tom z "hlediska" genu je chyba? Koloběh běží dál. Dokud nebude větší evoluční výhodou mít kompletní sadu babiček a dědečků schopnou hlídat děti, než být do 40 let zdravý a vychovat (bez - některého - prarodiče) víc dětí než okoložijící, pak se to nemůže projevit. Ony to ty geny prostě berou jinak než lidi.

Odpovědět


Beru to,

Jirka,2007-09-19 15:21:51

jenze kde berete tu jistotu, ze to u lidi evolucni vyhoda neni?

Odpovědět

Takových mutací ale musí být řada!

Al,2007-09-19 11:54:27

Takových mutací - které se evolučně šíří díky výhodě jen v období reprodukce - ale musí být řada!
Spíš se divím - a nemusel by to být nejhorší námět pro výzkum - jakto, že se díky takovým genům vůbec dožíváme aspoň 60 let?
Jaké jsou (a jaké to jsou) alely genů, které tuto hranici posouvají až k těm cca 80? Jaké výhody naopak evolučně způsobují ony?
Jak je to s rovnováhou resp. frekvencí těch i oněch - jaká existuje rovnováha a jak se posouvá?

Odpovědět


nesouhlas

Aarfy,2007-09-19 17:52:55

Jednak se to zdůvodňuje právě podporou potomků při výchově jejich potomků (což mně osobně až takovýž terno nepřijde), jednak je to tím, že samozřejmě v extrémních podmínkách (a lidi a jejich geny JSOU stavěny na extrémní podmínky) je potřeba, aby ses dožil něco přes třicet, zatímco když si teď lidi žijí jako v bavlnce (a se svými extra odolnými geny), tak se dožívají mnohem víc.
A IMHO není důvod si myslet, že musí být hodně genů, které by tě zvýhodňovaly v reprodukčním věku a zároveň výrazně zkracovaly život (naopak si myslím, že je tato kombinace velmi výjimečná)
Prostě máme štěstí, že jsme stihli vymyslet genové inženýrství dřív, než Huntigtonova chorea stihla promořit celou populaci:)

Odpovědět

Plnotučné příznaky nemoci

TLW,2007-09-18 23:43:56

Tohle je prostě skvostný obrat :D

Odpovědět

Dobre

Jirka,2007-09-18 22:11:01

Clanek dobry a dost zajimavy, nemam temer nic proti. Krome jedne veci. Nemyslim, ze nase geny nezajima, co je po reprodukcnim veku. Kupodivu geny "vedi", ze v tu dobu jsou v reprodukcnim veku deti.

Ale jako zjednoduseni to beru.

Odpovědět


No a co - oprava

sonas,2007-09-19 12:01:05

pardon, pokus o myšlenku je nahoře, nezmáčkla jsem "odpověď"

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace