Jsou „zachránění“ živočichové zachránění?  
Rhodesova studie dokazuje starou známou pravdu, že počty nejsou všechno. I velmi početná ale geneticky „jednobarevná“ populace je snadno zranitelná. Z tohoto pohledu se zdá, že některé údajně zachráněné druhy (např. americký bizon) jsou z dlouhodobého evolučního hlediska stejně odepsané, i když početně jejich populace vzkvétá.

Vysadit bobra  či rysa do krajiny, kde tito živočichové kdysi žili, dokud je člověk nevyhubil, je jistě bohulibý čin. Jenže všechno má svůj háček. A to i v případech, kdy se zvířátka v novém domově utěšeně rozmnožují a jejich populace se blíží původním stavům. Naznačují to výzkumy amerických vědců.


Gene Rhodes z Purdue University se podíval blíže na genetickou rozmanitost početných stád jelenů, jejichž základ položilo pár kusů vysazených do krajiny, odkud člověk tuto zvěř vypudil či ji bezohledně vystřílel. Počátkem 19. století to totiž s americkými, kanadskými a mexickými jeleny vypadalo bledě. Intenzivní lov je přivedl na pokraj vyhubení. Jeleni přežívali jen daleko na západě. Právě tam byla odchytávána zvířata a rozesílána doslova na všechny strany ve snaze vrátit „paroháče“ zpátky do přírody. Rhodes srovnal genetickou rozmanitost jelení „obnovené“ populace z Pensylvánie s jejími „mateřskými“ populacemi ve Wyomingu a Jižní Dakotě. Jak se dalo čekat, obnovená populace je geneticky podstatně chudší než populace původní. Stejně zoufale geneticky jednotvárná je i dědičná informace kalifornských jelenů, kterou se povedlo zachránit před vyhubením a která „povstala z popela“ jen z několika mála přežívajících jedinců.


Genetika zná takovou drastickou redukci ve velikosti populace vystřídanou opětovným početním „zotavením“ jako „bottleneck“ čili „hrdlo láhve“. Rhodesova studie jasně dokazuje starou známou pravdu, že počty nejsou všechno. I velmi početná ale geneticky „jednobarevná“ populace je snadno zranitelná. Nevyskytují se v ní nositelé takových variant genů, které by zajistily zvířatům přežití v konfrontaci s nepřízní osudu, např. s infekční chorobou. Populační genetici považují u velkých savců za rozumnou nejmenší velikost populace, z které lze ještě zachránit významnou část spektra genetické proměnlivosti, asi 500 dospělých pohlavně se rozmnožujících kusů. Když k nim připočteme mláďata nebo dožívající neplodné jedince, může být tato „nejmenší životaschopná populace“ ještě o dost větší. Z tohoto hlediska se zdá, že některé údajně zachráněné druhy (např. americký bizon) jsou z dlouhodobého evolučního hlediska stejně odepsané, i když početně jejich populace vzkvétá.




 Gene Rhodes nad výsledky genetických analýz amerických jelenů. Nic povzbudivého z nich nevyčetl.



 


   Početně zachráněná populace kalifornských jelenů je geneticky stále ještě na vymření.

Datum: 18.11.2003
Tisk článku

Velké vymírání - Primeval - Abnett Dan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 259 Kč
cena: 259 Kč
Velké vymírání - Primeval
Abnett Dan

Diskuze:

selekce

Ing.Karel Bouček,2005-03-10 05:57:55

Populace čítající 500 kusu jedinců je naprosto nedostatečná, museli by být všichni přinejmenším v plodnosti. Pak je potřeba sestavit skupiny a v rámci těchto skupin dosahovat co největšího odchovu. Při tom je potřeba provádět typologickou selekci, ta umožní napěstování nových, žádoucích genu potřebných pro přežití. Pak je možno populaci udržet. Vyšší formy jsou geneticky odlišné a hlavně je potřeba se zbavit představy panmixie, ta nelze v malé populaci uplatňovat. Potom jsou všchny organizmy podobné a dochází postupně k regresi, ústupu od vyších forem schopných přežití. Předmětnou typologickou selekci provádím.

Odpovědět

bottle neck

Jarda Petr,2003-11-19 11:10:56

Opravdu, všechny populace, které prošly dramatickou redukcí genenotypové rozmanitosti skutečně nevymírají. Alespoň ne hned. Naštěstí. Lidé prošli před 70 000 roky bottle neckem a stále ještě tady jsou. Také gepardi si asi užili své, protože jsou si tak geneticky podobní, že mezi nimi lze přenášet bez rizika odhojení kožní štěpy. Jenže ...
Vždycky je to závod s časem. Přijde dříve nějaká ta "pecka" z vnějšího prostředí, nebo se stačí populace dřív dopracovat větší genetické variability a tudíž i genotypů, které své nositele učiní k této "pecce" odolnější. Spousta druhů to zjevně nestihla. Hranice mezi vyhynutím (po předchozí drastické redukci počtů) a bottle neckem ( redukci počtu s následným početním rozvojem) je asi velmi křehká. Asi těžko bychom mohli poslední dinosaury považovat z ryze evolučních perspektiv za ty nejnadějnější tvory, kteří spějí ke světlým perspektivám bottle necku. Geneticky jdnotvárné populace zjevně žijí a evoluční úvěr. A běda, když se dostaví "termín splatnosti".

Odpovědět

no nevím

pavel houser,2003-11-18 12:28:15

no nevím, právě takhle přece vznikají druhy (přes bottle neck). kdyby měly málo početné populace vždy vymřít, nikdy nevznikne žádný nový druh.
(pokud má pravdu flegr a početné populace evolučně zamrzají až do vymření (tj. genetická variabilita brání evoluci) a pouze po bottle necku funguje pořádně selekce/evoluce, pak nám navíc tyto geneticky chudé populace dávají možnost sledovat tyto procesy v praxi)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace