Urychlovač LHC – rekapitulace a plány  
Ženevská Evropská organizace pro jaderný výzkum CERN (Conseil Européen pour la recherche nucléaire) se po nedávném úspěšném znovuspuštění LHC (Large Hadron Collider) může chlubit nejvýkonnějším urychlovačem na světě. V úvodu nového roku nabízíme stručný přehled průběhu jeho spouštění i nejbližších plánovaných experimentů.

V uplynulých týdnech jsem čtenáře Osla mohl informovat o průběhu spouštění největšího urychlovače LHC v laboratoři CERN. Dne 20. listopadu večer se poprvé podařilo provést svazek protonů celým obvodem urychlovače a o tři dny později se podařilo srážet protony z proti sobě letících shluků. Předposlední den listopadu se pak poprvé podařilo urychlovat protony na energii 1,18 TeV, což je nový světový rekord. Urychlovač LHC tak odsunul z první pozice urychlovač Tevatron z americké laboratoře Fermilab. Proběhla řada úspěšných srážení protonů při této energii. V polovině prosince pak začala na LHC vánoční a novoroční přestávka. Začátek letošního roku by měl být věnován přípravě na urychlování protonů na energii 3.5 TeV, což je polovina maximální hodnoty, které by měl nakonec urychlovač LHC dosáhnout.


Nový rok využívám ke shrnutí toho, čeho se dosáhlo a výhledu do budoucna. Začátek roku 2009 byl poznamenán důsledky havárie, která nastala na podzim roku 2008. Díky zkratu, ke kterému došlo na propojení mezi dvěma supravodivými magnety, nastalo mechanické poškození více než padesáti magnetů a intenzivnímu úniku helia. V důsledku nehody bylo potřeba nejen tyto magnety opravit, ale modifikovat i řadu systémů urychlovače, aby k podobné havárii a hlavně tak vážným následkům už nemohlo dojít. Díky intenzivní práci mnoha lidí se urychlovač mohl koncem loňského roku opět spustit. Vše proběhlo rychle a hladce díky tomu, že během roku probíhajících oprav a testů si odborníci mohli celý systém osvojit velice detailně. Výsledkem bylo, že šest experimentů využívajících svazky urychlovače LHC zaznamenalo do konce roku 2009 dohromady více než milion srážek protonů.

 

Sekvence několika pěkných srážek protonů zachycených experimentem ALICE 15. prosince 2009, v podobě jak jsou zobrazovány programem provádějícím průběžnou rekonstrukci drah částic (Kredit: Vasilij Kushpil).

Kliknutím na obrázek se spustí animace několika pěkných srážek protonů zachycených experimentem ALICE 15. prosince 2009, v podobě jak jsou zobrazovány programem provádějícím průběžnou rekonstrukci drah částic. (Kredit: Vasilij Kushpil)

 

Vynuceného odložení spuštění urychlovače intenzivně využily i odborné týmy kolem jednotlivých experimentů k doplnění detektorových systémů o části, které byly plánovány k dokončení v pozdější době. Hlavně však provedly velmi přesnou kalibraci detektorů pomocí mionů kosmického záření, které pronikají hluboko pod zem, a vypilovaly rychlý sběr a analýzu experimentálních dat. Důležité jsou zvláště rekonstrukce drah částic v různých detektorových systémech a přesné určení jejich hybnosti a energie. To vedlo k situaci, která u takto velkých a složitých experimentů není vůbec obvyklá. Většinou je třeba na přesnou kalibraci, analýzu, identifikaci částic a přesnější hodnoty energií a hybností čekat delší dobu po spuštění. V případě experimentu LHC byly už velmi přesné hodnoty a značně komplexní analýza dat možné bezprostředně v okamžiku spuštění. I to umožnilo téměř bezprostřední prvotní analýzu experimentálních dat a extrémně rychlou publikaci prvního fyzikálního článku, o které jsem také na Oslovi psal.

 

Zvětšit obrázek
Přesné určení drah částic v experimentu ATLAS umožňuje identifikaci krátce žijících částic. V daném případě jde o neutrální částici KS, kterou detektory nevidí. Zaznamenají až nabité produkty jejího rozpadu (dva nabité mezony pi, které jsou vyznačeny červeně). (Kredit: F. Gianottiová)

Řada těch nejzajímavějších částic, které experimenty pracující na urychlovači LHC budou studovat, žijí jen velmi krátce a je možné je identifikovat jen pomocí produktů jejich rozpadu. V tomto případě je třeba najít konkrétní částice vzniklé v rozpadu hledaného obyvatele částicového zvěřince mezi velkým počtem dalších vzniklých částic. To lze přesnou rekonstrukcí drah a ověřením, zda vycházejí z jednoho místa, jehož vzdálenost od místa srážky protonů svazku vyhovuje možné dráze, kterou urazí hledaná krátce žijící částice s odpovídající dobou života. Další potvrzení je pak možné kontrolou, zda klidová hmotnost částice spočítaná z energií a hybností produktů jejího rozpadu, odpovídá klidové hmotnosti částice hledané. Už nyní se experimentům na urychlovači LHC podařilo takto identifikovat řadu známých exotických částic. Jako přiklad bych uvedl obrázek případu částice neutrálního podivného mezonu K0S pozorovaného experimentem ATLAS. Tyto mezony jsou důležitým prostředkem zkoumání rozdílů mezi hmotou a antihmotou. Díky velice přesné kalibraci energií a hybností lze dosáhnout při využití dosud nabraného souboru dat přesnosti v určení klidové hmotnosti řady podivných částic v řádu zlomku procenta. Shoda s hodnotami uváděnými v literatuře je na zmíněné úrovni přesnosti. Což je přesnost, která byla u předchozích experimentů dosahována až řadu měsíců po jejich spuštění.

Zvětšit obrázek
Spočítaná klidová energie (hmotnost) částice K0S z produktů jejího rozpadu. Pokud šlo skutečné o rozpad dané částice, padl do píku. Pozadí je způsobeno případy, kdy k sobě byly přiřazeny částice, které nepatří k rozpadu jednoho konkrétního mezonu K0S. Spočtená hodnota klidové hmotnosti částice odpovídá velice přesně známé hodnotě uveřejněné skupinou kompilující nejpřesnější současná data „Particle Data Group“. (Kredit: J. Schukraft)

 

Honba za co největší přesnosti v určování dráhy částic, energie, hybnosti a hlavně spolehlivosti její identifikace není samoúčelná. Pokud dosahujeme určité přesnosti v určování klidové hmotnosti u již známých částic, tak podobnou přesnost a spolehlivost identifikace lze předpokládat i při hledání nových, zatím nepotvrzených částic. Můžeme tak lépe odhadnout naše šance například při hledání hypotetického Higgsova bosonu nebo supersymetrických částic. Už teď je vidět, že přesnost jednotlivých detektorových systémů a jejich vzájemné navázání dosahuje předpokládaných hodnot. Již brzy lze očekávat další fyzikální články. I když zpočátku budou věnovány pouze globálnějším charakteristikám. Podobně jako ten úplně první, který se zaměřil na určení celkového počtu nabitých částic.


 

Zvětšit obrázek
Mluvčí experimentu ATLAS Fabiola Gianottiová (v popředí napravo) prezentuje výsledky získané tímto týmem na závěrečném setkání, které proběhlo 18. prosince 2009 a hodnotilo činnost LHC a jeho experimentů v roce 2009. V popředí ve středu sedí na zemi mluvčí experimentu ALICE Jürgen Schukraft. (Kredit CERN)

Jak už bylo zmíněno, bude se počátkem roku připravovat systém urychlovače pro urychlování na energii 3,5 TeV. Je třeba vyladit práci magnetů v režimu s větší hodnotou intenzity magnetického pole a tedy při vyšších hodnotách elektrického proudu v obvodech. V tomto režimu je nutné otestovat nové opatření i kontrolní programy, které mají magnety chránit před problémy, které byly příčinou havárie koncem roku 2008. Zahájení srážek při zmíněné energii se předpokládá nejdříve v únoru 2010. Zpočátku bude experiment probíhat velmi opatrně, jen pár shluků protonů s relativně malým počtem částic. Později se bude počet shluků i počet protonů v nich zvětšovat. To už půjde o dramatické vykročení do zatím neprobádaných oblastí extrémně vysokých energií. Pro odborníky už se začnou objevovat velmi zajímavé výsledky. Potvrzení či vyvrácení předpokládaných trendů v produkci různých částic, jaké energie tyto částice mají a do jakých směrů vůči pohybu svazků jsou produkovány. To nám umožní potvrdit nebo modifikovat extrapolace, které byly před spuštěním LHC připraveny a lépe ohodnotit naše možnosti nalezení nových exotických jevů.

Zvětšit obrázek
Rekonstruované polohy místa srážek protonů umožňují si udělat představu o přesnosti rekonstrukce i fokusace svazku protonů. Na příkladu experimentu ATLAS je vidět, že se dosahuje hodnoty zlomku milimetru. (Kredit: F. Gianottiová)

 

Zároveň se bude zvyšovat i přesnost a spolehlivost práce jednotlivých detektorových sestav. Na počátku pořád ještě půjde hlavně o prokázání toho, že práce jednotlivých detektorů i celých experimentů je spolehlivá a analýza dat neskrývá nějaký problém. Objev, který by ohromil veřejnost, nelze očekávat příliš brzy. Rok 2010 tak nejspíše bude rokem, kdy se pro takový objev bude připravovat půda. Je to dáno tím, že většina předpokládaných nových jevů bude vyžadovat pro své důvěryhodné prokázání relativně vysokou statistiku a velmi komplexní analýzu získaných dat.

 

Od začátku práce na projektu urychlovače LHC už uplynuly dvě desítky let. Nezasvěcenému se může zdát, že vše jde pomalu. Je však třeba si uvědomit, že urychlovač LHC a jeho experimenty patří mezi nejnáročnější a nejkomplexnější technická zařízení na světě. Využívají technologie, které jsou na hranici současných možností a nelze očekávat, že vše půjde bez problémů a zádrhelů. Zároveň se zkoumá oblast, která je úplně nová a nejsou žádné záruky, že očekávané jevy budou nalezeny. Případně, že se neobjeví úplně jiné. Proto je třeba velké trpělivosti, pečlivosti i náročné a systematické práce. Ovšem jedině takový přístup je předpokladem objevu něčeho nového. Nedávno jsem zde psal o úplně nečekaném objevu neutrinových oscilací díky pozorování slunečních neutrin. Nejen Raymond Davis musel na tomto problému intenzivně pracovat téměř třicet let, než se díky právě tomuto objevu stal nositelem Nobelovy ceny.

Zvětšit obrázek
Svou připravenost prokázaly téměř všechny sestavy různých detektorů jednotlivých experimentů. Zde je příklad detekce páru mionu a antimionu, zaznamenané mionovým dráhovým detektorem experimentu ATLAS .(Kredit: F. Gianottiová)

 

Hodnocení konce roku 2009 nebylo v laboratoři CERN spojeno jen s úspěšným spuštěním urychlovače LHC. Rozebírala se také budoucnost zkoumání antihmoty a rozvoj experimentálních zařízení umožňujících získat a využívat intenzivní svazky neutrin, o kterých jsem na Oslovi psal nedávno. V současnosti se navyšuje počet fyziků pracujících v laboratoři CERN a uvažuje se i o rozšíření areálu zařízení. Je podáno pět žádostí států o členství v této organizaci, o kterých se bude letos rozhodovat. Laboratoř si chce uchovat postavení jedné z nejprestižnějších evropských vědeckých institucí a stát v čele částicového výzkumu ve světě.


 

Doufám, že letos budu moci čtenáře Osla informovat o nových zajímavých objevech nejen v této laboratoři. Chtěl bych také využít příležitosti a poděkovat všem čtenářům, kteří četli mé příspěvky. Děkuji diskutujícím za upozornění na nepřesnosti a nejasnosti, kterých jsem se dopustil, i za doplnění o informace, které jsem vynechal a přehlédl. Děkuji také všem autorům píšícím pro Osla i diskutujícím za zajímavé informace z oborů, které jsou pro mě méně známé. Oslovi i všem čtenářům přeji úspěšný rok 2010.

 

Datum: 01.01.2010 13:58
Tisk článku

Související články:

Jak se daří urychlovači LHC     Autor: Vladimír Wagner (11.11.2010)
LHC začíná se srážkami s celkovou energií 7 TeV     Autor: Vladimír Wagner (28.03.2010)



Diskuze:

Také musím poděkovat

Jan Snášel,2010-01-03 22:26:22

nejen Vám, ale všem kdo dělají tenhle Oslí zdroj informací tak jedinečný.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace