Intenzivní zemědělství šetří půdu  
Moderní zemědělci sklízejí za stejné plochy větší úrodu než jejich kolegové hospodařící tradičními postupy. Využívají k tomu závlahové systémy, umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované plodiny. V souvislosti s tím bývá intenzivní zemědělství obviňováno z ničení životního prostředí. Zastánci intenzivního zemědělství ale poukazují na fakt, že když se z dané plochy sklidí více, můžou se plodiny potřebné k obživě stejného množství lidí pěstovat na menších plochách. Zemědělci tak díky intenzifikaci pomalu „vyklízejí“ krajinu a vracejí pole zpátky přírodě.

 

William Stanley Jevons (1835 – 1882), anglický ekonom: “Efektivita výroby vede ke zvýšené spotřebě.” Autor knihy: The Theory of Political Economy. (Kredit Wikipedia)

Místní bilance někdy dávají zastáncům intenzivního zemědělství zapravdu, protože v některých oblastech s rostoucími výnosy skutečně klesá celková plocha polí. Jinde je však patrný přesně opačný trend. Vidina vyšších výnosů a tržeb pohání farmáře k dalším záborům půdy. Spor o to, zda intenzivní zemědělství může ušetřit přírodu, tak zůstával dlouho nerozhodnutý. Mezinárodní tým vedený Thomasem Rudelem z Rutgers University v americkém New Brunswick provedl první globální analýzu efektů intenzifikace světového zemědělství. Výsledky zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Procedings of the National Academy of Sciences dávají zapravdu oběma táborům.


 

Zvětšit obrázek
Vztah mezi obhospodařovanými plochami u vybraných plodin (PNAS)

V letech 1970 až 2005 vzrostl počet obyvatel Země o 74,3% a celosvětová produkce potravin stoupla o 123%. Plocha, na níž se pěstují zemědělské plodiny, se však zvětšila jen o 21,3%. Intenzifikace zemědělství tedy zjevně šetří půdu. Alespoň v tom smyslu, že dovoluje méně masivní zábory nové půdy, než jaké by odpovídaly rostoucí spotřebě. K absolutnímu zmenšení ploch, na nichž se pěstují zemědělské plodiny, však dochází jen výjimečně. Důvodem je pohyb cen. Pokud je zvýšená produkce potravin a surovin provázena dostatečně výrazným poklesem jejich ceny, ztrácejí zemědělci zájem rozšiřovat pole, sady a plantáže. Pokud ale trh zvýšenou nabídku zemědělské produkce bez problémů „vstřebá“, je pokles cen jen mírný a zemědělcům se vyplácí zabírat novou půdu. Ekonomové označují tento fenomén jako Jevonsův paradox. Jméno dostal podle Williama Stanleyho Jevonse, který v Anglii v 19. století pozoroval, že zvýšená efektivita ve využívání uhlí nevede ke snížení spotřeby této suroviny, ale naopak žene spotřebu uhlí vzhůru.

 

Síla politiky
V globálním měřítku stačil vzestup výnosů a současný pokles cen zemědělských komodit ke zmenšení ploch orné půdy jen v krátkém období mezi rokem 1980 a 1985. Mezi 161 sledovanými států světa bylo v letech 1990 až 2005 snížení ploch patrné jen ve 34 zemích.  Ani v těchto případech však není hlavním faktorem intenzifikace zemědělství. Mnohde nevedly k omezení ploch polí, sadů a plantáží ani poklesy cen zemědělských komodit o 35%. Plochy polí, sadů a plantáží se zmenšily například ve střední Evropě, v Latinské Americe, v Číně, USA a Kanadě. Rozhodly o tom politické zásahy působící proti tlaku „holých“ ekonomických zákonitostí.


Jednu z největších redukcí ploch orné půdy zažila Kuba. Ta měla v táboře zemí dirigovaných Sovětským svazem zajištěný odbyt značného množství třtinového cukru a dalších zemědělských komodit. Po kolapsu sovětského impéria Kuba o tyto trhy přišla a v letech 1990 až 2005 snížila plochy orné půdy bezmála o čtvrtinu.  Podobně dopadlo na mexické zemědělství uzavření dohody NAFTA o volném obchodu mezi zeměmi Severní Ameriky. Mexický trh zaplavila levná pšenice, kukuřice a sója z USA a Kanady a místní farmáři výrazně omezili jejich pěstování. Světovou rozlohu kávovníkových plantáží zásadně ovlivnil rozpad „kávového kartelu“, který zajišťoval hlavním producentům, jako je Brazílie, Kolumbie nebo Pobřeží slonoviny, dobrý odbyt produkce.  Počátkem 90. let minulého století ale „zlaté časy“ kávových velmocí skončily a ty pěstování kávovníku omezily. Toho využily země, jako je Vietnam nebo Indonésie, a pěstování kávovníku naopak rozšířily. Výsledná bilance byla negativní – celosvětové plochy kávovníkových plantáží se zmenšily.

 

Thomas Rudel, environmentální sociolog na Státní universitě v New Jersey (Kredit: Rutgers)

V Evropě můžeme pozorovat pokles ploch orné půdy například v Rakousku, Řecku, Maďarsku, Itálii, Švýcarsku, Turecku, Srbsku a Chorvatsku. Takto uvolněná půda je většinou zalesňována. Mohlo by se zdát, že v těchto zemích přináší intenzifikace zemědělství kýžené ovoce a vrací zemědělskou půdu zpátky přírodě. Skutečnost je však jiná. Země, které omezují rozlohu orné půdy, nahrazují chybějící produkci ze zrušených polí dovozem potravin ze zahraničí. Půdu, kterou ušetřily, musí zabrat zemědělci v jiných  zemích a výsledný efekt je z globálního hlediska přinejlepším nulový. Pokud se potraviny dovážejí ze zemí s nižší intenzitou zemědělské produkce, může každý ušetřený hektar znamenat zábor ještě větší plochy.

Státem dotované programy na omezení zemědělské produkce a snížení ploch orné půdy běží v Číně, Kanadě a USA. V letech 1990 až 2005 klesla jen v těchto třech zemích  plocha polí osetých pšenicí o bezmála 20 milionů hektarů. Čína dotuje ústup rolníků pěstujících pšenici z horských oblastí. Spojené státy zase podporují farmáře ve „vyklizení“ oblastí, kde je riziko velmi nízkých výnosů.

 

Zvětšit obrázek
Změny ploch u vybraných plodin. (Kredit: FAO, PNAS)

Nejisté zítřky
Analýzy Rudelova týmu končí rokem 2005, tedy před dramatickým vzestupem cen potravin, jenž nastolil ve světovém zemědělství nové podmínky. Růst cen sám o sobě stimuluje rolníky k rozšiřování ploch orné půdy. Mnohé země za této situace přehodnocují dosavadní podporu programů na „uvádění zemědělské půdy do klidu“. Příroda se v současnosti dostává pod stále vyšší tlak a zábory nové půdy budou zřejmě narůstat. Jedním z důvodů je zvýšení poptávky po masu, mléku a vejcích mezi obyvateli rychle se ekonomicky rozvíjejících zemí, jako je např. Čína. Rozšiřuje se chov skotu, prasat, drůbeže a dalších hospodářských zvířat. Ta potřebují obrovská množství krmiv, která se musí někde vypěstovat. Enormní tlak na přírodu vyplývá také z rostoucí poptávky po produkci plodin, z nichž se vyrábějí biopaliva. 
Thomas Rudel a jeho kolegové z toho vyvozují závěr, že pro výrazné úspory zemědělské půdy a její navracení do přírody bude nutné intenzitu stávající zemědělské výroby výrazně zvýšit. K tomu bude nezbytné investovat do zemědělského výzkumu. Zároveň je nutné zajistit politicky takové podmínky, aby se intenzivně hospodařícím zemědělcům vyplácelo snižovat plochy polí a intenzifikace přinášela významné efekty v „úsporách půdy“.



Datum: 07.01.2010 19:23
Tisk článku

Aplikovaná ekologie - Pivnička Karel
 
 
cena původní: 190 Kč
cena: 177 Kč
Aplikovaná ekologie
Pivnička Karel

Diskuze:

vlastnictví půdy, pronájmy a eroze

T T,2010-02-01 17:56:52

to jsou další pohledy na intenzivní zemědělství. Dnes většina zemědělců nehospodaří na vlastní půdě, na které by chtěla hospodařit jěště za deset let, ale na ročním pronájmu - a ten má ekonomickou logiku jednoduchou : krátkodobý zisk bez ohledu na dlouhodobé dopady. Důsledkem je také zamoření povrchových vod hnojivy a ohrožení půdy erozí.

Odpovědět

Ceny

Ondřej Němec,2010-01-11 09:26:58

Jsem zemědělec a závěr článku(jinak zajímavého) považuji za poněkud zavádějící. Ceny v roce 2007 skutečně dramaticky stouply (podobně jako třeba ropa), ale tento vzestup byl způsoben, nejen dle mého názoru pádem akcií- léto 2007 začátek hypoteční krize- a nutností investorů přesunout peníze do rostoucího trhu, nakoupily komodity, které byly v té době velmi levné tj. obilniny apod. To, že šlo pouze o krátkodobou spekulační vlnu se ukázalo velice brzy a mnoho mých kolegů doplatilo na cenový optimismus(rozuměj z pohledu výrobce)-úvěry se braly velmi snadno. Dnes je situace naprosto odlišná, ceny snad jakékoliv komodity v zemědělství od masa přes mléko až po obilí a řepku jsou opět na hranici rentability. Přežijí jen ti opravdu nejlepší, dotace nedotace.

Odpovědět

více škody než užitku?

David Dobeš1,2010-01-09 05:38:35

"Využívají k tomu závlahové systémy, umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované plodiny. V souvislosti s tím bývá intenzivní zemědělství obviňováno z ničení životního prostředí. Zastánci intenzivního zemědělství ale poukazují na fakt, že když se z dané plochy sklidí více, můžou se plodiny potřebné k obživě stejného množství lidí pěstovat na menších plochách." Článek se zabývá především záborem zemědělské půdy. Uznávám, že s tím, jak se rozmnožujeme, je půda stále cennější. Nicméně argumentace týmu z Rutgers University se mi jeví demagogickou: když někdo upozorňuje, že intenzivní zemědělství ničí životní prostředí, rozhodně to není jen o záboru ploch. Z mého "laického" pohledu se zdá, že příroda se s "podpůrnými" prostředky intenzifikace zatím umí vyrovnat, ale jako zásadní považuji informaci "Země, které omezují rozlohu orné půdy, nahrazují chybějící produkci ze zrušených polí dovozem potravin ze zahraničí. Půdu, kterou ušetřily, musí zabrat zemědělci v jiných zemích..." Opět nejde jen o zábory, ale i o produkci s menší kontrolou a tím horšími důsledky na životní prostředí. Nakonec jde především o peníze a producenti mají určitě dobře spočítáno, že je cenově výhodné použít z krátkodobého hlediska maximum podpůrných prostředků intenzivního zemědělství (samozřejmě i takových, které by u nás nebyly možné).

Odpovědět


A navíc

Jan Novák9,2010-01-12 08:29:11

Les kterým se zemědělská půda nahradí je jenom pole určené k výrobě dřeva, obvykle monokultura smrku, buku atd.

Odpovědět

vracejí pole zpátky přírodě

Josef Strnad,2010-01-08 21:18:37

Vždyť v té "přírodě" díky tomu intenzívnímu kolchozničení nic nežije, už ani ty vrabci ani včely...

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace