Novoroční nahlédnutí do pracovního výkazu Slunce  
Spící sluníčko si zívlo. Probírá se? Ovlivní to klima?

 

Zvětšit obrázek
Neposkvrněné Slunce 6. 1. 2010 z pohledu kosmické sondy SOHO. Kredit: spaceweather.com

Je 6. ledna, Tří králů a sluníčko všechny své skvrny díky rotaci (se zdánlivou rotační periodou 28 pozemských dnů) ukrylo na straně právě teď od nás odvrácené. Proto pozorovatelé na Zemi i družice v libračních bodech na heliocentrické oběžné dráze vidí poprvé v tomto roce zářivý sluneční kotouč bez poskvrny. Když si ale otevřete stránku s nejnovějšími snímky družice SOHO (samozřejmě platí pro datum 6. 1.), na záběrech označených EIT (Extreme ultraviolet Imaging Telescope), pořízených dalekohledem, který pozoruje Slunce v spektrální oblasti extrémního ultrafialového záření, uvidíte těsně za pravým dolním okrajem a levým horním okrajem zářivější proudy horkého plazmatu nad aktivními oblastmi, které přímo nevidíme. Pro zachování standardů pozorování je ale teď pro nás Slunce zcela „čisté“ (blank).


Před rokem byla situace stejná a před dvěma lety jsme po 4. lednu v médiích četli správu, že se na několik hodin na Slunci objevila první skvrna nynějšího 24. cyklu. Čím se skvrny za sebou následujících 11letých cyklů navzájem liší? Obrácenou magnetickou polaritou.

Zvětšit obrázek
Tabulka průměrných měsíčních hodnot čísla slunečních skvrn za uplynulých 15 let z Australian Space Weather Agency. Tabulka denních hodnot v r. 2009: zdroj NOAA

Právě rok 2008 byl v probíhajícím, již tříletém hlubokém minimu sluneční aktivity tím nejextrémnějším – až 266 dnů bylo Slunce bez skvrn. Ale kdyby se před měsícem – v prosinci 2009 – Slunce neprobudilo k zvýšené aktivitě, pak by loňský rok byl ještě rekordnější. Jen pár dnů ho dělilo od prvenství. S počtem 260 „neposkvrněných“ dnů zaostal za rokem 2008 o celý týden.


V roce 2009 se v médiích dvakrát objevila zpráva o probouzejícím se Slunci. To si ale vybralo letní dovolenou a v jeho pracovním výkaze se v srpnu, v kolonce „číslo slunečních skvrn“ objevila neuvěřitelná nula. A to se tak často nestává. V nejklidnějším roce století – 1913 - byly takové měsíce dva:květen a červen.

 

Porovnání měsíčních průměrů čísla slunečních skvrn v době maxima (2001) a minima (2009).

Porovnání měsíčních průměrů čísla slunečních skvrn v době maxima (2001) a minima (2009). Vysvětlení pojmu „číslo slunečních skvrn“ najdete v závěru článku Korunou si hodím, až se budeš ptát....

 

Zvětšit obrázek
Rok 2009 - počet dnů, kdy byly na Slunci zaznamenány skvrny. Kredit: NOAA

Jak naznačují poslední čtyři měsíce, naše hvězda by se již tentokráte měla postupně probouzet k vyšší aktivitě. Ovlivní to i globální zemské klima? Jistě, ale ne tak jednoznačně a přímočaře, jak si to někteří představují. Ve vzdálenosti 1 astronomické jednotky, což je průměrná vzdálenost Slunce – Země (téměř 150 mil. km) dopadá na metr čtvereční plochy kolmé k paprskům 1366 W sluneční energie v celém spektru elektromagnetického záření. Donedávna se tato hodnota (1366 W/m2) považovala za neměnnou a tak se nazývá sluneční konstanta. Až družicové měření prokázala, že v průběhu 11letého cyklu sluneční aktivity se mění o přibližně 0,1%, tedy o 1,37 W/m2. Je to průměrná hodnota, vztažená na vzdálenost astronomické jednotky, reálná hodnota samozřejmě závisí od míry sluneční aktivity a aktuální vzdálenosti Země na její eliptické oběžné dráze. Tato vzdálenost má totiž mnohem větší vliv na změny hustoty energetického toku, dopadajícího ze Slunce na planetu.


Teď, když je v našich končinách světa zima, jsme k Slunci nejblíže a na vrchní vrstvu zemské atmosféry dopadá v průměru (na plochu kolmou k paprskům) 1412 W/m2. Na začátku července je to „jenom“ 1321 W/m2. Rozdíl tedy představuje asi 90 W/m2. Kdyby sklon rotační osy byl vůči rovině ekliptiky opačný a teď bychom měli léto, bylo by nám pořádně vedro. V zimě (v červenci) pak mnohem chladněji než je teď.


Diskusí o tom, jestli ten malý energetický rozdíl způsobený slunečními cykly ovlivňuje globální klima, nebo ne, je hodně. Je to důsledek naší snahy hledat hlavního viníka za klimatické změny, které probíhají neustále. Zkusme ale připustit, že těch spolupůsobících mechanizmů je mnohem, mnohem více a samy jsou v čase proměnné, to znamená, že i jejich kombinací vzniká neustále se měnící situace. Každý předpovědní model, jakkoli by byl sestrojen poctivě, bez snahy dosáhnout očekávané výsledky, je velkým zjednodušením.

 

Zkusme teď také jedno porovnání – jen tak namátkově, bez předcházející selekce, viz obrázek vpravo. Z Wikipedie jsme si půjčili graf sluneční aktivity za uplynulých 30 let. Je jenom do roku 2005, ale to nevadí, víme, že dál se vlní v minimu. Graf je sestaven z křivek měsíčních průměrů čísla slunečních skvrn, naměřené solární radiace, rádiového toku a indexu slunečních erupcí. Některá z nich snad bude nezpochybnitelná. Celý graf byl zmenšen tak, aby jeho časová x osa souhlasila s časovou x osou na grafu teploty v přízemní vrstvě v Arktidě, která se asi nejvíce objevuje jako argument v předpovědích klima-alarmistů a která je jistě nejméně postižena okolní lidskou činností (urbanizací, rostlinným pokryvem). Graf je ale z klimaskeptické stránky, abychom byli co nejobjektivnější. Byl zvolen i proto, že vůči grafům globální teploty roste nedůvěra a vypadá to, že oprávněně. Křivky použitého „arktického“ grafu sumarizují měření z meteorologických stanic umístěných mezi 70. stupněm severní zeměpisné šířky a pólem a představují teplotní rozdíly v této oblasti od roku 1975 v porovnání s průměry v letech 1961-1990 (takzvaná „normální perioda“ – na grafu nulová hodnota). Modrá křivka spojuje měsíční anomálie, červená pak jejich klouzavý 13 měsíční průměr (daný měsíc plus 6 měsíců před ním a po něm). Do obou grafů byly v pětiletých odstupech dodělány kolmé čáry, aby se zjednodušilo „okometrické“ porovnání. Odhaluje, že i když by se na první pohled korelace daly najít, druhý pohled je již jistě zpochybní. Samozřejmě nejde o důkaz, že Slunce svou aktivitou klima neovlivňuje, ale snad to vnese alespoň pochybnosti do utkvělých představ, že za klimatické změny je plně odpovědné. Jistě není hlavním viníkem. Ten možná neexistuje vůbec, namísto něho je jen dlouhá řada souvislostí. 2. ledna ve vysílání Slovenského rozhlasu vyslovil známý slovenský meteorolog předpověď, že leden bude teplotně nadprůměrný a zvyšující se sluneční aktivita nám přinese nadprůměrně teplé i léto. Nepochybně bude zajímavé sledovat, nakolik se tato odvážná předpověď vyplní.


Datum: 06.01.2010 16:30
Tisk článku

Naučné karty Sluneční soustava -
 
 
cena původní: 45 Kč
cena: 38 Kč
Naučné karty Sluneční soustava


Diskuze:

Nic nového pod magnetickým polem Slunce

Adolf Balík,2010-01-12 15:05:54

Nic nového pod naším magnetickou aktivitou klíma řídícím Sluncem. Už hodně dávno v 80. letech o tom zrovna nějací čeští meteorologové cosi publikovali. Tvrdili už tehdy, že při velké magnetické aktivitě, která jinak podle novějších zjištění silně koreluje s oteplovacím trendem, dochází k velkém zachycování výraznějšího slunečního větry u pólů planety, kam je zemské magnetické pole strhává, při čem následně dochází k výronům ionosférických mas od pólů do nižších zeměpisných šířek. Někdy se to projeví i posunem viditelnosti polární záře dál od polárních oblastí.

Když se ale vylévá ionosférická plazma od pólů k rovníku, je v tomto směru klid v nízké husté atmosféře. Arktický studený vzduch zůstává doma a nevylévá se z polárních oblastí ven. V těch je sice zima, ale nižší šířky nepostihují vpády studeného polárního vzduchu.

Když ale sluníčko přestane běsnit, kompenzuje těleso zemské atmosféry tu funkci potřebnou při balancování těžiště výlevy arktického vzduchu do teplejších oblastí místo výlevů ionosféry ve velkých výškách. My z toho pak máme Ladovskou zimu a v Grónsku se můžou zbláznit z toho vedra, že tam mají jen mínus dvacet. Zrovna teď při líném sluníčku to vidíme. Ty výlevy těch studených vzdušných mas prý také mají své charakteristické trasy postupů, kudy i během nástupů dob ledových začínají přicházet první ledovce.

Větší magnetická aktivita Sluce klima jako celek otepluje, ale snižuje promíchávání vzduchu mezi studenou arktidou a teplejšími oblastmi, a platí to i naopak. Vůbec magnetická aktivita Slunce magnetickou silně přestavuje rozložení tlakových polí a tedy i vzory vzdušných proudů vůbec.

Tohle ale odpírači karbonářského CO2 oteplovacího náboženství dávno ví a netřeba zkoušet je tím ohromit. Údiv nad vokometrickou antikorelací se nekoná.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2010-01-17 16:11:04

Na Váš příspěvek se reaguje těžko. Ale ne proto, že by nebylo co k němu dodat... opak je spíš pravdou.
Začnu od konce - uvedený graf není důkazem antikorelace... je zpochybněním korelace. A to jsou dvě různé věci.

Viditelnost polárních záři v nižších zeměpisných šířkách nesouvisí s výrony "ionosférických mas", ale s průnikem intenzivnějšího slunečního větru i do nižších šířek a s interakcí vysokoenergetických iontů s atomy a molekulami atmosféry - třeba při extrémních slunečních erupcích v roce 2003, kdy u nás polární záře byly vidět.

A chtěla by jsem se zeptat - odkud pochází teorie:
"Větší magnetická aktivita Sluce klima jako celek otepluje, ale snižuje promíchávání vzduchu mezi studenou arktidou a teplejšími oblastmi, a platí to i naopak. Vůbec magnetická aktivita Slunce magnetickou silně přestavuje rozložení tlakových polí a tedy i vzory vzdušných proudů vůbec."
???
Vy si v roce 2003 pamatujete na nějaké vpády arktického vzduchu a děsně studené léto v našich zeměpisných šířkách? Byl to rok v Arktidě výrazně teplejší, než následující?

Dejte si do souvislosti třeba grafy arktických teplot ze stránky
http://www.junkscience.com/MSU_Temps/Arctic1880-2004_1.gif
a
geomagnetické aktivity – třeba zde:
http://www.ukssdc.ac.uk/wdcc1/papers/nature.html
(je to z článku z Nature – do úvahy berte graf s osou y označenou nT, ten se týká přímo geomag. pole)
a
číslem slunečních skvrn, třeba zde: http://www.marketoracle.co.uk/images/bloom_10_7_07c.jpg
zkuste najít tu svou korelaci. Třeba mezi minimální geomagnetickou aktivitou kolem 1937, nebo 1947, které odpovídá vysoká arktická teplota...

Odpovědět

Pane Dvorak...

Jan Urban,2010-01-10 15:49:45

Je usmevne ze jste si necim tak jisty, ze ostatni kteri o tom pochybuji posilate skoro na prohlidku lekare s paranoiou,ale spis mi pripominate vedce co neverili, ze letadla mohou litat a vse pritazene za vlasy odmitali...
Me zivot naucit nesmat se zadne "teorii" a ze skoro vse je mozne...Lidi jeste nerozumi spouste vecem a az mi napriklad vysvetlite co bylo pred velkym treskem a nebo jak muze byt vesmir nekonecny tak vam zacnu bez odmlouvani verit.:)ted me vase argumenty spis rozesmali.
Pisete, ze jsme od galaktickeho stredu moc daleko aby to na nas melo vetsi vliv, ale presto nas sila galaktickeho stredu udrzi na obezne draze....jak to kdyz jsme tak daleko a nema tu zadny vliv??:)
Pokud uvazuju spravne tak vase vzdalenosti nejsou vubec dulezite pokud a i na takovou obrovskou vzdalenost funguje takova sila ktera udrzi nasi slunecni soustavu na obezne draze okolo galaktickeho stredu ,takze pochybuju ze jeji vliv bude tak zanedbatelny jak tvrdite...
Navic nejde o vetsi nebo mensi silu zpousobenou vetsi priblizenim,ale to ze se ted priblizujeme a pak se budem oddalovat,takze budou zcela jinak pusobit gravitacni sily,ktere jsou nepopiratelne nepredstavitelne vysoke...
Vite pripada mi to jako maximalni amaterismus,vinit ze vseho slunce(GO atd),pripisovat mu takovou moc a pritom opomijet neco co udrzi nase slunecni soustavu na sve obezne draze...mimochodem co kdybych ted tvrdil, ze slunce nema zadny vliv na zemi, protoze je 150 MILIONU kilometru daleko coz je taky nepredstavitelne daleko?? asi bych se hodne ztrapnil vidte??.)
No proste jste me vubec nepresvedcil a cim vic nad tim uvazuju tim vic sem presvedcen,ze galakticky stred na nas a na slunce muze mit vetsi vliv nez si jsme ochotni pripustit...

Odpovědět


Vliv galaktického středu

Adolf Balík,2010-01-12 16:03:56

Vlivem galaktického středu a vlivem polohy Slunce v galaxii vůbec na sluneční aktivitu - základní faktor našeho životního prostředí - se ve svém výzkumu cyklů a zejména solárních cyklů fungujících jako rozhodující regulátor klimatu a života na Zemi, zabýval např. Theodor Landscheidt a vyslovil silná a důvodná podezření, že to vlivy má. Že by nás mělo něco potkat zrovna v roce 2012 ale nedospěl. Z hlediska galaktických měřítek je prakticky jedno je-li rok 2010 nebo 2012. Z hlediska rozměrů galaxie jsme prakticky na tom samém místě. Vlivy odlišného postavení v galaxii fungují v jiných časových měřítcích. Povídačky, které v současnosti šíří různí esoterici, třeba ta, že se opět po 26 tisíci letech dostáváme v r. 2012 do blízkosti galaktického středu, jsou dost směšné. Slunce kolem galaktického středu fakt obáhá a chvílemi je blíž a chvílemi dál. Jenže tenhle náš galaktický rok trvá 225 - 250 milionů let. Teď jsme tedy ve zhruba stejném galaktickém ročním období, jako bylo těsně před vznikem dinosaurů.

Odpovědět

Zdravim vas...

Jan Urban,2010-01-09 18:29:02

Pani Dagmar ted me napadlo jaky vliv muze mit na slunce nas galakticky stred?? vzdty je to tak silna energie ktera nas drzi na obezne draze okolo stredu galaxie tak proc by nemohla i nejak ovlivnovat tyto jevy??
A co myslite,bude mit nejaky vliv to, ze se nase slunecni soustava priblizime galaktickemu stredu i jinak??pry to bude v roce 2012...to je nejak moc nahod najednou ne?.)

Odpovědět


Nejsem sice paní Dagmar, ale přesto:

Radim Dvořák,2010-01-10 06:25:48

Na jaderné reakce ve Slunci ani na transport energie z jádra k povrchu těžko může mít vliv gravitace galaktického jádra, potažmo a zintegrováno, celé galaxie.
V roce 2012 nebudeme o žádný podstatný kousek blíže ani dále od středu galaxie, takže není čeho se bát, a to ani v případě razítkem lékaře potvrzené akutní paranoiy. Rozdíl naší pozice vůči jádru galaxie proti dnešku bude maximálně v řádu stovek milionů až jednotek miliard km, což je legrace, uvážíme-li, že vzdálenost Země od Slunce je cca 150 milionů km a vzdálenost Sluneční soustavy od středu Mléčné dráhy cca 25000 světelných let, přičemž světelný rok je cca 9500 miliard km.

Odpovědět

Vokometrické hodnocení grafu

Pavel A1,2010-01-08 20:32:33

Když vokometricky vyhodnotím ten graf, tak vidím, že nejvyšší odchylky teplot do plusu se docela přesně shodují s maximy a minimy sluneční aktivity, a navíc pozvolný nárůst teplot se celkem shoduje s poklesem počtu slunečních protuberancí. Takže Slunce vliv na klima má, ale asi je mechanismus jeho působení trochu složitější, než jen přímé ohřívání tepelným zářením.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace