Cvičením k pružnějšímu tělu i mysli  
Těla našeho druhu Homo sapiens byla v průběhu evoluce nucena k fyzickým výkonům a strádání, které si my, co pravidelně hledíme na monitory, jen stěží dovedeme představit. Výkonný mozek nám umožnil zajistit si velkou míru pohodlí, ve kterém nám schází to, co bylo pro naše předky nevyhnutné a přirozené - pohyb. A tak se sami musíme zas a znovu přesvědčovat, že energií nazdařbůh plýtvající cvičení prospívá tělu i mozku.

 

Zvětšit obrázek
Běháni na místě v kolotoči, nebo na běžícím pásu není zrovna kreativní činnost. I tak má na mozek pozitivní vliv.

Zkoumat ověřené pravdy, kde se dá předpokládat výsledek, nepřináší sice naději na Nobelovu cenu, ale nabízí jistotu, že se člověk k nějakým publikovatelným výsledkům dopracuje. Nedávno proběhla médii zpráva o výsledcích výzkumu australských vědců. I když téma: sedavý život našemu zdraví neprospívá, není pro nikoho žádnou novinkou, závěry statistické studie, při které si vzali na mušku způsob života 8 800 dospělých osob ve věku nad 25 let, jsou přece jenom zarážející. Těm, co pravidelně denně sedí dlouho u televize, nebo u počítače, prý každá taková každodenní sedavá hodina zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 11 procent. Když se statistika zaměřila jenom na nádorová onemocnění, pravidelné dolce far niente riziko zvýšilo o 9 procent a u kardiovaskulárních onemocnění dokonce o 18 procent.


Desetičlenný kolektiv autorů shrnul znepokojivé závěry svého výzkumu v článku publikovaném v Journal of the American Heart Association. Mediální zprávy vycházející z materiálů Amerického spolku pro (zdravé) srdce (American Heart Association) nás sice straší tím, že pravidelné sezení u televize nenápadně zabíjí, ale jaksi opomíjejí, že tělo nerozezná, jestli jeho majitel zdánlivě nicnedělá v době pracovní, nebo volna. Jestli sedí před monitorem z povinnosti, nebo ze zábavy. Například chytří programátoři by teď mohli požadovat rizikové příplatky a nebyli by zdaleka sami. Jestli statistická data vskutku odpovídají realitě, pak vykonávají doslova životu nebezpečnou práci.

 

Než si ale vstoupíte do svědomí a vypnete počítač, abyste se věnovali nějaké „tělu milejší“ pohybové aktivitě, ještě si přečtete několik vět o výzkumu, jehož výsledky před pár dny publikoval pětičlenný britsko-americký tým v časopisu PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA). S předcházejícím tématem souvisí z té opačné strany – jak fyzická aktivita zdraví, konkrétně našemu mozku, prospívá.


Autoři studie kromě statistického porovnaní těch, co sportují s těmi, co jen tak lenoší, uskutečnili i podrobný neurologický výzkum mozků účastníků studie. Nešlo o žádné dobrovolníky, ale o laboratorní myšky, kterých nesčetné generace předků, díky specifické formě „domestikace“ neopustily prostory klecí výzkumných pracovišť.


Neurologové pro rozsáhlou sérii pokusů vybrali několik dospělých myších samečků, které několik dnů trénovali, aby se naučili za sladkou odměnu spolupracovat a chápat, co se od nich vyžaduje. Pak je rozdělili do dvou skupin. V jedné měla pokusná zvířátka možnost se do libovůle vydovádět v běžeckých kolotočích, zatímco jedinci v druhé skupině byli odsouzeni k fyzickému nicnedělání. Každodenní testy byly povinné pro všechny, bez výjimky. Pomocí dvou čtverců, jež postupně na obrazovce počítače měnily svou polohu, vědci mezi „běžci“ a „zaháleči“ porovnávali krátkodobou paměť a pružnost reakce na změnu úkolu. Pokud myšáci chtěli získat sladký pamlsek, museli se čenichem dotknout „správného“ obrázku. Když se jim to podařilo, ozval se zvukový signál, objevila se odměna a na kontě kladný bod pro statistické vyhodnocení pokusů. Oba čtverce se v průběhu testu postupně vzájemně přibližovaly, zpočátku je dělilo asi 30 cm, ke konci se téměř dotýkaly. Když se myší sameček naučil téměř bez chyb řešit jednu kombinaci uspořádání obou znaků, jeho úkol se změnil. A tak jednou byl tím správným, pamlskem odměňujícím čtvercem ten, jež se zobrazoval zleva, pak zas jiný, co se přibližoval zprava.

Zvětšit obrázek
U dospělých myší se vliv pravidelného cvičení projeví i tvorbou nových krevních vlásečnic, prokrvujících hippokampální oblast zvanou gyrus dentatus. V ní se po celý život tvoří nové neurony. A – kontrolní skupina, B – skupina „běžců“. Kredit: T. J. Bussey/PNAS

 

Výsledky prokázaly, že nesportující hlodavci měli větší problém rozlišovat čtverce, když se zobrazovaly těsně u sebe a méně pružně reagovali i na změnu úkolu. Družstvu fyzicky aktivních soupeřů se dařilo mnohem lépe a tak dosáhlo téměř dvojnásobně lepší skóre. Jako vítězům jim to ale nepřineslo žádnou výhodu a všechny myšky pak sdílely stejný osud.


V další fázi výzkumu se vědci zaměřili již jen na jejich mozky. Přesněji na oblast hippokampu, kde se nachází úzký závit šedé mozkové kůry - gyrus dentatus (zubatý závit), jež je spojený se schopností se učit a kde se i v dospělosti tvoří nové neurony. Zde neurologové odhalili i konkrétní příčinu úspěchu sportujících myšek. Neurogeneze, tedy tvorba nových neuronů byla u nich mnohem intenzivnější, v jednom milimetru kubickém se jim vytvořilo v průměru 6 tisíc nových, do procesu tvorby krátkodobé paměti zapojených mozkových buněk. Pro úplnost je ale nezbytné dodat, že tak výrazný pozitivní vliv na paměť a pružnost „myšlení“ mělo cvičení u mladší věkové kategorie dospělých zvířat (tří měsíčních). U mnohem starších, 22 měsíčních myšek již rozdíly mezi oběma skupinami nebyly zdaleka tak výrazné a věkem zhoršená prostorová rozlišovací schopnost tvrdošíjně odolávala blahodárným vlivům aerobiku.


Tento závěr ale neskýtá argument, kterým by člověk sám před sebou omluvil svou nechuť dát svým svalům zabrat. Předcházející výzkumy prokázaly, že kromě upevnění zdraví a úpravy hmotnosti, pravidelné cvičení pomáhá i v boji s depresemi a s následky stresu. A nejsou nutné žádné rozsáhlé porovnávací vědecké studie, abychom zjistili, že pro zlepšení paměti, prokrvení mozku a končetin je neporovnatelně účinnější, než předražené placebo v podobě přípravků z jinanu.

 

Zdroje:  PHYSORG , PNAS

Datum: 25.01.2010 23:07
Tisk článku

Život na Zemi 5, Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví - Kholová Helena
 
 
cena původní: 56 Kč
cena: 56 Kč
Život na Zemi 5, Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví
Kholová Helena

Diskuze:

Sportovci

Pavel Bezděčka,2010-02-05 13:05:07

Omlouvám se za pozdní reakci, ale byl jsem na cestách a k Oslovi jsem se dostal až dnes.
Po přečtení tohoto článku se mi chtě nechtě do mysli vkradla myšlenka, že s fyzickou aktivitou tudíž nutně stoupá i aktivita a schopnost duševní. Tzn. že sportovci by měli být lidé nadprůměrně inteligentní a rekordmani by měli být největším mysliteli a nositeli Nobelových cen. :-)))
Asi se matce Přírodě nebo výzkumníkům někam vloudila chybička. Pravda?

Odpovědět

samci ze zemres

Zbynek Riha,2010-01-27 17:01:26

mas stejne, at sedis nebo behas :-D

Odpovědět

ad Vít a Peto

Dagmar Gregorova,2010-01-27 06:21:32

Omlouvám se, částečně jsem to „zblbla“ já, když jsem o tuto poplašnou zprávu chtěla rozšířit nosnou informaci o zrychlené neurogenezi v hippokampu pod vlivem pravidelné fyzické aktivity. Narychlo jsem z anglicky psaných zdrojů přebrala „…and found that each hour spent in front of the television daily was associated with: an 11 percent increased risk of death from all causes...“
A také mi to připadalo nesmyslné. Ale trpím (zkušeností získanou) nedůvěrou vůči statistickým korelacím tohoto druhu, co mi umožnilo mávnout nad tím rukou a říct si – ach jo, další „statistika“…
Ale přinutili jste mě se k tomu vrátit a věnovat trochu více pozornosti – autoři australské studie vztahují hodnoty 11 (9 a 18) % ke zvýšenému riziku PŘEDČASNÉHO úmrtí, které sebou přináší pravidelná hodina nicnedělání… ale i tak … nejde o výzkum, jež byl hoden tak široké publicity, jak se mu dostalo. Problémem je, že je pro novináře i širší veřejnost „stravitelný“. Co se o špičkovém výzkumu ve fyzice, chemii, biologii… bez podrobnějšího zdlouhavého vysvětlování říct nedá. That is the problem…
Takže sorry, již jsem to přepsala na riziko předčasné smrti… co je opět problém statistiky. S televizí, nebo bez ní, s počítačem, nebo bez něho, před několika generacemi by většina lidí z dnešního pohledu umírala „předčasně“. Ale nějaký výzkum se dělat přece musí….

Odpovědět


...

Vít Výmola,2010-01-27 19:51:27

Občas jsem hnidopich, no... :)
Díky za reakci.

Odpovědět

ale nie...

Peto G,2010-01-26 17:12:09

To znamena, ze ja ked sedim pred pocitacom 10 hodin denn tak mam 110%-nu sancu, ze zomriem.

Odpovědět

Riziko smrti

Vít Výmola,2010-01-26 12:32:28

Co to je "...zvyšuje riziko smrti o 11 procent"? To jako když nebudu hodinu sedět, mám o 11% vyšší šanci, že vůbec neumřu? :)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace