Sociálnímu chování se lidské plody učí už v děloze  
Novorozenci přicházejí na svět připraveni chovat se sociálně. Je tento sklon přítomen již před narozením?

 
Plody žraloků se vzájemně požírají již v matčině děloze. Než si podobné manýry chrupavčitých predátorů osvojí i někteří z nás, trvá to poněkud déle. Máme totiž vrozeno, že alespoň v matčině lůně jsme k sobě ohleduplní. Ze záznamů pořízených ultrazvukem se zdá, že bratříčka, nebo sestřičku něžně zkoumáme a učíme se spolu vycházet ještě před tím, než přijdeme na svět.

Z chování novorozenců po porodu vědci již dříve usoudili, že lidská mláďata přicházejí na svět připravena chovat se sociálně. Otázku, zda sklon je přítomen již před narozením si zatím nikdo nepoložil, a nebo možná položil, ale protože neznal odpověď, nepsal o tom. Až kolektiv italských vědců z Padovy, Turína, Terstu a Parmy napadlo ověřit si hypotézu, že předpoklady máme již zakódovány v našich genech. K prověření, zda takový rámec chování máme vtištěn již v době, kdy jsme ještě plodem, využili dobrovolnice s vícečetným těhotenstvím. Pohyby jejich nenarozených dětí sledovali pomocí ultrazvuku. Z vyšetření pořizovali záznamy a ze vzájemných kontaktů dvojčat zjišťovali zda plody vykonávají náhodný prostorový pohyb a nebo jestli své okolí zkoumají cíleně. Aby pohyby mohli chování plodů nějak vyhodnotit,  zjednodušili si to a soustředili se jen na čtyři základní vzory pohybů (viz obrázek). 

 


  
Čtyři základní vzory:
 a) pohyb ruky k vlastním ústům. b) pohyb ruky k vlastním očím. c) pohyb směrem k zádům sourozence, po němž následuje něžné mazlení. d) pohyb ruky směrem k hlavě sourozence, po němž dochází k něžnému zkoumání jeho úst, očí,… Pro obrázky s vysokým rozlišení klikněte zde: PLoS ONE doi: 10.1371/journal.pone.0013199.   

 


 

Zvětšit obrázek
Graf vyjadřuje dobu, po kterou pohyb paží někam směroval (čím se zabýval). O sebe sama a děložní stěnu se ruce plodu moc nezajímají. Zato jiný objekt (dalšího „nájemníka komůrky“) kontaktují často a dlouho. Z křivky je patrno, že v konání 14 týdenních plodů ani ani u těch starších, není prakticky rozdíl. Obě kategorie preferují cílený pohyb a zaobírání se svým protějškem. Dokládají to i další grafy ZDE. (Kredit: Umberto Castiello et al., PLoS ONE 5)

Nám laikům by se mohlo zdát, že zkoumat sociální interakce u nenarozených je nesmysl. Psychologové se na to ale dívají jinak a tvrdí, že již delší dobu je známo, že interakci s jinými členy své „tlupy“ lidský novorozenec běžně provádí a že imituje například gesta lidí kolem sebe a to již několik hodin po narození. Podobných kousků je prý ale více.
Nahrávání pohybů, které vědci prováděli pomocí ultrazvukové sondy trvaly vždy 20 minut. Skenování dutiny břišní dovolovalo měnit hloubku zorného pole i měnit zorný úhel. "Kameramani" dělali všechno pro to, aby co nejzřetelnější byly pohyby rukou. Ty pak „ofline“ analyzovali. Ukázka záznamu ZDE.


Natočená videa vypovídají o tom, že plody často pohybují rukama a vykonávají s nimi různá gesta. Když se ale vzájemně dotknou,  pohyb jejich ruky se zpomalí a vzájemný kontakt trvá déle. Zvláště když se dotýkají sourozencovy hlavy v oblasti očí. V takových případech jsou pohyby obzvláště pomalé a jemné, stejně jako když se očí dotýkají na vlastní hlavě. Vědci tvrdí, že nejde o náhodné typy kontaktů, kterým se ve stísněném prostoru nelze vyhnout. Má jít o záměrně vyhledávané doteky. Argumentují při tom jejich četností. Obdobné dotyky stěn dělohy a dalších míst v dosahu takových počtů nedosahují. Kontakt s „kolegou“  je pro nás inspirativní a vzájemné zkoumání a něžnost dotyků je podle vědců evidentní.  Měl by to být doklad toho, že snahu navazovat vztahy s dalšími lidi máme ve své přirozenosti zakódovanou a že se projevuje již od stáří 14 týdnů.

 

Zvětšit obrázek
V religiozní Itálii je vše co se týká potratů, výbušným materiálem. Barvy vyjadřují zastoupení věřících v jednotlivých zemích. (Kredit: Eurobarometr)


Článek vyvolal u veřejnosti velkou polemiku. Jedni v tom spatřují jasný důkaz toho, že již ve stadiu plodu se chováme jako dospělí a že své okolí vnímáme. Posiluje to jejich přesvědčení v boji proti umělému přerušení těhotenství. Jiní v tom vidí účelové závěry přitažené za vlasy, vedené předsudkem a jasnou desinterpretaci. Podle nich jde jen o pouhé reflexivní jednání. S uvědomováním si sebe sama a sociálním chováním nemají reflexy nic společného.
Veřejné mínění se v tomto sporu ostře polarizuje. Italové se totiž dotkli něčeho, co mnozí vnímají jako proměnu uskupení buněk v lidskou bytost. Článek se pomalu stává jakousi argumentační vlajkovou lodí všech odpůrců interrupcí. Poznatky jsou pro ně něčím jako potvrzením toho, že schopnost vnímat okolí bude dál posouvána k nižším vývojovým embryonálním stadiím. Znovu vyplouvají na povrch debaty na téma kdy je nervový systém dostatečně vyvinut a zda matka má právo „zabíjet“. Je to komplikované právnické kličkování na téma zda v tomto stadiu jde o jednu bytost, a nebo dvě samostatná individua. Mohli bychom nad tím mávnout rukou, kdyby se od toho neodvíjela možnost matku kriminalizovat. Nejde tu ani tak o matku, ta by mohla mít celou řadu polehčujících okolností, jde spíše o postih všech, kteří by se na případném trestném činu podíleli. Změny v chápání pojmu kdy se rodí lidská bytost mohou mít dopad i na to, jak přelidněné země budou zvládat omezování porodnosti a s jak masivními migracemi se budeme setkávat. Možná ani sami autoři netušili, jaké vášně svými dedukcemi z deseti dvacetiminutových záznamů na souboru pěti rodiček rozpoutají. 


Výzkum byl financován ze státního rozpočtu a podíleli se na něm vědci pěti italských institucí: 1) University of Padova, Department of Psychology,  2) Centre for Cognitive Science, University of Turin,  3) Child Neurology and Psychiatry Unit, Department of Paediatrics, Institute of Child Health IRCCS, Burlo Garofolo, Trieste, 4) Unit for Prenatal Diagnosis, Department of Obstetrics and Gynaecology, Institute of Child Health IRCCS, Trieste, 5) Department of Neuroscience, University of Parma and IIT (Italian Institute of Technology).

 

Pramen: The Ontogeny of Human Interaction, Umberto Castiello et al., PLoS ONE 5(10): e13199. doi:10.1371/journal.pone.0013199

 


Jako v bavlnce - klídek a pohoda:

 

 

Mateřské bezpečí po žralčím způsobu:

 

 

Datum: 18.10.2010 13:50
Tisk článku


Diskuze:

Zajímavé,

Miroslav Zapletal,2010-10-19 20:30:11

ale sotva z toho lze něco vyvozovat. Z článku mám dojem, že výzkum, který může dát do rukou argument "nepřátelům", je špatný výzkum. (S tím také koresponduje jinak pro mne nepochopitelná skutečnost, že je doprovozen mapkou o podílu věřících v evropských zemích.) Pokud jde o "kriminalizaci matky", bylo by dobré si uvědomit, že nejprve z nějakého důvodu definujeme ten a ten čin jako trestný a pak teprve se zabýváme tím, že jsou jeho pachatelé "kriminalizováni".

Odpovědět

Ono to má jeden problém

Jan Šimůnek,2010-10-19 13:03:40

Ještě novorozenec nemá myelinizované spoje mezi míchou a mozkem (to je fyziologicko vývojový podklad skutečnosti, že kojenec do určitého věku není s to se naučit nečůrat a nekakat do plínek, protože svoje tělo dostatečně neovládá, ani o něm "neví"), takže pokud jsou tam nějaké pohyby, tak jsou skutečně řízeny pouze z míchy a s nějakým uvědomováním si sociálních vazeb (lokalizovaným do kůry velkého mozku) to prostě nemůže mít nic společného.

Odpovědět


Slaviboj Ošćěpić,2012-11-13 10:52:51

Taky mám ten dojem.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace