Kostřava spontánně geneticky modifikována lipnicí  
Švédští genetici nalezli přesvědčivé doklady zcela spontánního přenosu genu PgiC2 z lipnice bahenní do kostřavy ovčí v populacích kolem Baltu. Genetické modifikace nejsou nic nepřirozeného.

 

Zvětšit obrázek
Vlevo kostřava ovčí, vpravo lipnice bahenní. Kredit: Pernilla Vallenback

Evropa má očividně problém s genetickými modifikacemi. Problém nikoliv odborného, ale politického nebo spíš až psychiatrického charakteru. Vyspělý svět nám v tomto ohledu začíná nebezpečně ujíždět a nám brzy zůstanou jenom oči pro pláč a také nesmyslně likvidační předpisy. Proto je překvapivé a zároveň nesmírně potěšující, že to jsou právě evropští badatelé, kteří přicházejí s pozoruhodným dokladem přesvědčivé, profesionálně provedené, ale přitom zřejmě stoprocentně spontánní a tudíž „přírodní“ genetické modifikace u běžné trávy.

 

Zvětšit obrázek
Květenství lipnice bahenní. Kredit: Kristian Peters, Wikimedia Commons.

Už delší dobu je všem soudným lidem jasné, že se geny vcelku volně šíří prostředím, bez ohledu na lidské snažení. Zatím ale scházely přesvědčivé konkrétní případy, například u rostlin. Švédští evoluční genetici Bengt O. Bengtsson, Pernilla Vallenback a Lena Ghatnekar z Lund University nedávno v prestižním on-line vědeckém časopise PLoS ONE publikovali objev pozoruhodné genetické události, k níž podle všeho došlo před méně než 600 000 lety, mezi lipnicí bahenní (Poa palustris) a kostřavou ovčí (Festuca ovina). V jaderném genomu mnoha populací kostřavy ovčí v zemích kolem Baltského moře jsou dvě kopie genu PgiC, který kóduje enzym cytoplazmatickou fosfoglukózo-izomerázu.

 

Původně si vědci mysleli, že PgiC2 je prostě pouhá kopie, zduplikovaný gen PgiC1. Postupně však vyšlo najevo, že u zkoumaných kostřav ovčích je sice sekvence genu PgiC1 těsně spjatá s odpovídajícími geny příbuzných druhů tenkolistých kostřav, ale zato sekvence PgiC2 má nejbližší příbuzenstvo mezi lipnicemi, konkrétně v populacích velmi proměnlivé lipnice bahenní. To je velmi zvláštní situace a jediným rozumným vysvětlením je relativně nedávný přenos genetického materiálu z lipnice do kostřavy.

 

 

Zvětšit obrázek
Kostřava ovčí. Kredit: Rasbak, Wikimedia Commons

Jistě by nebylo složité namítnout, že jde o náhodu. Sekvence genů PgiC si mezi různými travami budou jistě velmi podobné. Bengtsson a spol. jsou ale přesvědčeni, že to nebyla souhra okolností. V kostřavě totiž u genu PgiC2 našli i neklamné stopy po práci transpozónu pocházejícího od lipnice bahenní, velmi čilého kousku DNA, který dokáže skákat v genomu z místa na místo. Pikantní je, že se tyto konkrétní transpozóny jinak v kostřavách asi vůbec nevyskytují. Vše nasvědčuje tomu, že právě transpozón z lipnice měl prsty v přesunu genu PgiC2 do kostřavy.

 

Objevitelka genetické modifikace kostřavy Pernilla Vallenback. Kredit: Pernilla Vallenback, Lund University.

Bengtssonův tým zároveň vylučuje, že by šlo o důsledek křížení obou druhů prostřednictvím větrem unášeného pylu. Asi by nebylo úplně na místě věřit jejich tvrzení, že lipnice bahenní a kostřava ovčí jsou spolehlivě reprodukčně izolované a křížit se nemohou. Pokud jde o křížení, rostliny si neberou žádné servítky a dnes již i mezi travami známe dokonce řadu mezirodových kříženců. Švédové mají ale naštěstí v zásobě i lepší argumenty.

 

Značná shoda nejen mezi sekvencí genů, ale i mezi upstream (předgenovými) a downstream (zagenovými) regulačními sekvencemi, relativně krátký úsek přenesené DNA a také vlastní struktura sekvence kolem genu PgiC2 zahrnující stopy po transpozónu – to všechno ukazuje na poctivý horizontální přenos genu mezi lipnicí a kostřavou. Jinými slovy, kostřava a lipnice spolu nějak udělaly přesně to samé, co dělají genetičtí kouzelníci v molekulárních laboratořích. Dneska už samozřejmě jen obtížně zjistíme, jakým konkrétním mechanismem tento mezidruhový přenos genu proběhl, ale velmi pravděpodobně se v něm angažoval nějaký patogen, nejspíš virus a spolu s ní asi i nějaký savý hmyz, který přelezl z lipnice na kostřavu.

 

 

Zvětšit obrázek
Mezirodový kříženec trav Festulolium loliaceum. Kredit: Carl Farmer.

Co tohle všechno znamená pro zmatené dohady kolem GMO? Lze jen bezvýhradně souhlasit s Bengtssonem, kterého nijak nedojímají nejčastější obavy odpůrců geneticky upravených organismů, týkající se šíření genů v přírodě. Bengtssonův tým zřetelně prokázal, že se to nejspíš naprosto běžně děje. Lipnice bahenní a kostřava ovčí jsou v Evropě všudypřítomné trávy. Také je velmi rozumné předpokládat, že jde jenom o špičku ledovce. Šíření nejrůznějších genů mezi organismy není nic „nepřirozeného“. Ba právě naopak, nepřirození jsou ti, kteří se těchto dějů bojí.


Prameny:
 
ScienceDaily 8.11. 2010, PLoS ONE 5(10): e13529, Wikipedia (Transposon).

 

 

Datum: 09.11.2010 17:23
Tisk článku

Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře - Hrdličková Věna, Trnka Aleš
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 133 Kč
Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře
Hrdličková Věna, Trnka Aleš

Diskuze:

Rychlost šíření genu

Milan Bačík,2010-11-10 10:21:46

Myslím že se dá předpokládat, že pravděpodobnost horizontálního přenosu bude nezávislá na přenášeném genu. Jeho šíření dál mezi příbuznými jedinci standartní cestou pak bude podléhat přirozenému výběru - tedy gen pro danou rostlinu výhodný se rozšíří velmi rychle. Gen, který zajišťuje rezistenci proti škúdci nebo hebricidu zcela jistě poskytne výhodu mnoha rostlinám.

Odpovědět

yes

Daniel Konečný,2010-11-10 10:04:46

samozrejme z tech tisicu genu rostliny se bude sirit prave ten umele pridany, protoze je tam drzeny jen slabymi vazbami zla a taky se v nem probudilo vedomi a touha byt v kazdem existujicim druhu na svete aby motyly uplne vyhubil

Odpovědět


a ještě jednou yes :-)

Ondrej K,2010-11-10 14:12:30

Uhodil jste hřebík na hlavičku! GMO nejsou nic jiného než nástroje Zla a pohlavárem sil pekelných je samozdřejmě gen produkující Bt toxin! Tento vpravdě sobecký gen stvořil nadnárodní korporace jako nástroj popagace temnoty a svého šíření s cílem vyhubit všechny motýly, ty něžné, třepotavé, vesměs pestrobarevné dětičky naší matky, pí. Gaii! Štěstí že se mezi námi vyskytují jedinci osvícení zelenkavou Pravdou (možná Černobyl? ;-) ) kteří nás společně s Aštarem Šeranem ochrání i kdyby jsme nechtěli!

Odpovědět

ti, kteří se těchto dějů bojí

Jana Sotková,2010-11-09 22:33:24

se právě obávají té snadnosti, se kterou se např. geny vytvářející jedy pro motýly mohou šířit v populaci nejen kulturních rostlin, ale i plevelů.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace