Miniaturní satelit O/Oreos novým úspěchem NASA  
Již několikrát odložený poslední start raketoplánu Discovery jako by předznamenával konec éry těchto obstarožních, ale přece jen hrdých vesmírných strojů. NASA je teď mnohem dál a okázale vypouští do vesmíru - krabice od bot.

 

Zvětšit obrázek
O/Oreos. Kredit: Chris Beasley, NASA

 

Zvětšit obrázek
Logo nanosatelitu O/Oreos. Kredit: NASA.

Nemá moc smysl fňukat nad tím, že se tahle generace neovládne blízký vesmír, i když je to samozřejmě strašná škoda. Asi bude konstruktivnější hledat i ty nejmizivější úspěchy, aby se zapomnělo na skutečný tvar křivky vývoje vesmírných technologií. Média v posledních dnech pozorně sledovaly start maličkého nanosatelitu Organism/Organic Exposure to Orbital Stresses, čili O/OREOS, kterého NASA nakonec s úspěchem vypustila 19. listopadu 2010. I když se to na první pohled nezdá, tento start znamenal několik zajímavých dílčích prvenství amerického kosmického programu.

 

 

Vesmírné plavidlo připomínající krabici od bot o váze 5,5 kilogramu vynesla na šestiměsíční misi nosná raketa Minotaur IV, provozovaná společností Orbital Sciences Corporation, při svém teprve druhém letu na orbitální dráhu. Nanosatelit O/OREOS nebyl sám. Je součástí mise STP-S26, která zahrnuje celkem 4 mikrosatelity (STPSat-2, FalconSAT-5, FASTRAC, FASTSAT-HSV01) a dva nanosatelity typu CubeSat – kromě O/OREOS ještě nanosatelit RAX, čili Radio Auroa Explorer, který postavili studenti University of Michigan ve spolupráci s SRI International pro studium jevů souvisejících s magnetickým polem Země v atmosféře polárních oblastí. Maličké satelity mise STP-S26 by měly uskutečnit celkem 16 experimentů a také zkoušet nové vesmírné technologie.

 

 

Minotaur IV s O/OREOS a dalšími minidružicemi odstartoval z aljašského kosmodromu Kodiak Launch Complex, který v roce 1998 vybudoval americký stát Aljaška ve spolupráci s NASA na slavném ostrově Kodiak u jižního pobřeží Aljašky s medvědy kodiaky (Ursus arctos middendorffi). Pro odpalovací komplex Kodiak to byl v pořadí 14. start orbitálního letu, přičemž zatím všechny proběhly úspěšně.

 

 

 

Zvětšit obrázek
O/OREOS s vytaženým systémem pro návrat do atmosféry. Kredit: Chris Beasley, NASA, Wikimedia Commons.

 

Zvětšit obrázek
Sputnik 1. Kosmický věk začíná 4.10. Kredit: Viper-172, Wikimedia Commons.

O/OREOS je první satelitní minilaboratoř NASA, která by měla zvládnout dva zcela nezávislé vědecké experimenty zároveň. V jednom z nich (Space Environment Survivability of Live Organisms - SESLO), bude NASA testovat přežívání a adaptaci mikroorganismů na nehostinné prostředí kosmického prostoru a v průběhu toho druhého bude sledovat stabilitu organických molekul ve vesmíru. V prvním experimentu účinkují 2 mikrobi, běžně nalézaní na ve slaných jezerech a půdě v podobě velmi odolných spor, archaeum z linie Euryarchaeota - Halorubrum chaoviatoris a bakterie skupiny Firmicutes - Bacillus subtilis. Mikroorganismy mají k dispozici soběstačný modul, který jim poskytuje vhodný vzduch, vlhkost, teplotu a speciálně obarvený kapalný substrát s živinami. V něm budou po dobu letu vystaveny kosmickému záření a stavu beztíže, přičemž minilaboratoř zjišťuje jejich populační hustoty sledováním změn obarveného substrátu.

 

 

Druhý experiment O/OREOS (Space Environment Viability of Organics -SEVO) zahrnuje 24 vzorků organických látek ve čtyřech různých mikroprostředích, která simulují kosmický prostor, povrch Měsíce, povrch Marsu a vlhké prostředí na Zemi. Tyto vzorky na palubě nanosatelitu v pravidelných intervalech snímkuje spektroskopické zařízení a zjišťuje tak stabilitu sledovaných organických látek. Kromě vybavení pro oba experimenty O/OREOS nese ještě pasivní systém kontroly polohy, solární panely doplňující energii do baterií a radiostanicí operující v pásmu 437,305 MHz, kterou mohou zachytit radioamatéři. Nanosatelit vlastní i nový laciný a jednoduchý bezmotorový systém pro navedení satelitu do atmosféry do 25 let po ukončení jeho vědeckého provozu.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Příčný řez bakterií Bacillus subtilis. Kredit: Allon Weiner, Wikimedia Commons.

 

 

Zvětšit obrázek
Malebný Kodiak Launch Complex na Aljašce. Kredit: Alaska Aerospace Corporation.

Jak je vidět, NASA se teď zcela vážně soustředí na extrémně nízkorozpočtové a jednoduché mise, zřejmě aby vytvořila zdání fungujícího pestrého kosmického programu. Což o to, technologie maličkých satelitů s jednoduchými experimenty je vcelku zajímavá a kdyby ji provozovali bakalářští studenti běžných univerzit jako součást cvičení předmětu Základy astronautiky, tak proč ne. Také je velmi sympatické, že NASA opět vyzývá ke spolupráci radioamatéry, kteří mohou zasílat data o zachycení satelitu na web mise O/Oreos. Ale jako jeden z klíčových úspěchů NASA v roce 2010? Vždyť i ten pitomý Sputnik 1, vypuštěný 4. října 1957, čili před neuvěřitelnými 53 lety, byl patnáctkrát těžší (83,6 kg).


Prameny:
 
NASA News 18.11. 2010, Wikipedia (O/OREOS).

 

Datum: 28.11.2010 11:15
Tisk článku

Sociálna sonda 2 v koncepcii Veroniky Rónaiovej -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 261 Kč
cena: 261 Kč
Sociálna sonda 2 v koncepcii Veroniky Rónaiovej


Diskuze:

Sputnik 1

Tomas Habala,2010-12-01 10:27:39

Sputnik 1 sice vazil 86 kg, ale takmer cela ta hmotnost bola venovana len na zabezpecenie vlastnej prevadzky. Na palube mal len dva meracie pristroje: tlakomer a teplomer. To boli jedine vedecke informacie, ktore vysielal na zem. Hlavnu cast hmotnosti tvorila chemicka bateria a elektronkovy vysielac.

Odpovědět

Vice infa a odkazy

Martin Hodan,2010-11-29 16:32:13

See:
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&tid=1487

Na Kosmo.cz mam nick -=RYS=- a ano, jsem OK1MJO a signal chytam i na vertikalni vsesmerovku (http://www.ok1mjo.com , http://www.ok0bez.com ).

Odpovědět

Bezmotorový systém...

Enders Xenocida,2010-11-28 14:21:33

Chtěl bych se zeptat jak pracuje ten bezmotorový systém pro navedení satelitu do atmosféry.

Odpovědět


Plachta

Karel Š,2010-11-28 16:00:44

Podle space.com by to měla být brzdicí plachta:
http://www.space.com/scienceastronomy/tiny-satellites-big-space-science-100728.html

Small satellites shouldn't add to the problem of space debris since they are relatively easy to deorbit. NASA's upcoming nanosatellite mission, Organism/Organic Exposure to Orbital Stresses (O/OREOS), will have a sail packed into it that will be deployed at the end of the mission.

"It increases the satellite's surface area and speeds up its fall to Earth," Santos says. "It's so small it'll burn up soon as it enters the atmosphere."

Odpovědět


Karel Š,2010-11-28 19:10:28

Ještě upřesním že tou plachtou je podle všeho skutečně míněn jen ten "hranol" na vzdálenější straně toho obrázku, dál už se to nijak nerozvinuje. Skládá se to z jakési kostry potažené tkaninou a do výsledného tvaru to roztáhne pružina uvnitř, čímž se dosáhne zvýšení tření o atmosféru o cca 60%.

Odpovědět

Patnáctkrát těžší...

Karel Š,2010-11-28 13:16:38

... byl tenkrát třeba taky počítač nebo telefon.
Myslím že nemá cenu posílat do vesmíru kdovíjak těžké náklady jen abychom si dokázali že to zvládneme. Pokud nějaké experimenty zvládne udělat automatika, proč tam posílat člověka a pak si dělat starosti s tím aby se mu něco nestalo a aby se zase v pořádku vrátil?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace