Za šílenost krále a neplodnost manželek nemohl syfilis, ale erytrocyty  
Atletický intelektuál Jindřich VIII. se do dějin zapsal brutalitou a také tím, že měl šest žen, s nimiž se mu nedařilo zplodit následníka trůnu. Po čtyřicítce ztloustl a z velkorysého vladaře se stal paranoik a tyran. Přičítalo se to na vrub syfilidě. Ale za jeho nesčetné neduhy a problémy manželek zřejmě může panovníkova krevní skupina.

Zvětšit obrázek
Král Jindřich VIII. vykazoval většinu, ne-li všechny znaky nemoci, které dnes říkáme McLeodův syndrom. Po čtyřicátém roce se u něj začala projevovat duševní a emoční nestabilita, psychotické stavy, onemocnění končetin s postupnou ztrátou pohyblivosti, rozpad osobnosti. (Kredit: BBC, neznámý malíř)

Král Jindřich VIII.

Jindra VIII se narodil Jindřichovi VII až jako druhý a králem by se nejspíš nikdy nestal. První následník trůnu z rodu Tudorovců, starší brácha Artur ale ve svých patnácti zemřel a tak se z atleta Jindry vynikajícího fyzickou silou, milujícího hudbu, tanec a lov, stal po smrti otce osmnáctiletý vladař. Slušelo se, aby prokázal své královské schopnosti nejen tím, že ovládl pět jazyků a tak zmasakroval své sousedy Skoty v bitvě u Floddenu. Činil se i později na svých poddaných a jak se z dobových pramenů dovídáme, počet poprav za jeho vlády dosáhl počtu 72 000 (některé prameny uvádějí i vyšší číslo).

Závistivci o něm rozšiřují, že byl vybíravý na ženy, ale to není přesné. Hned napoprvé, tehdy osmnáctiletý, vzal za vděk o pět let zkušenější vdovou po svém bratrovi Arturovi, Kateřinou Aragonskou. Mladý král vynikal intelektem a k jeho ušlechtilým zábavám patřila teologie. Za své protireformační traktáty, v nichž vystoupil proti Lutherovi, dokonce v roce 1521 obdržel od papeže Lva X. nejvyšší možné ocenění - titul Obránce víry (Defensor fidei).



Manželky
První žena Kateřina (dcera Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské) a původně jeho švagrová, byla matkou jediné jejich dcery a naděje na další dítě byla mizivá. A tak se Jindřich VIII. pro stabilitu země obětoval a po 18-ti letech poměrně šťastného manželství ve snaze zachovat dědictví trůnu po meči požádal v roce 1533 papeže Klementa VII. o rozvod. Souhlas nedostal a tak si založil anglikánskou církev a prohlásil se její hlavou. Nechápající nechal udělat o kousek kratšími a ti delší s ním oslavovali jeho sňatek s Annou Boleynovou. Anna byla matkou Alžběty I., ale nechovala se tak jak měla a tak jí po třech letech manželství milovaný Jindřich nechal popravit. Pak se do svatebního oblekla Jana. Jako královna Seymourová si moc slávy neužila, zemřela při porodu. Čtvrtá manželka byla také Anna, příjmením Klévská. Pak už to šlo ráz naráz. Půl roku po sňatku je Anička rozvedená a na místo páté ženy nastupuje Kateřina Howardová. Ta se zase údajně znelíbila parlamentu a tak jednoho dne místo toho aby u vladaře svou hlavu složila na lože královské, měla setkání s mistrem popravčím a její hlava spočinula na špalku. Jen šestá manželka Kateřina Parrová měla trochu víc štěstí, než ty ostatní. Jindřich jí naštěstí umřel a tak se mohla šťastně vdát znovu.



Vyřešení Jindřichovy záhady
Za problémy panovníka zřejmě stála nekompatibilita v krevní skupině mezi ním a jeho manželkami. Onemocněním spojeným s geneticky vedenou krevní poruchou se dokonce dají vysvětlit i Jindřichovy fyzické a duševní zvraty ve středním věku, kdy se z něj stal tyran schopný popravovat i své manželky. Takový je závěr výzkumu bioarchaeoložky Catriny Whitleyové ze Southern Methodist University, soukromé vysoké školy v Texasu a její kolegyně Kyry Kramerové (také z SMU).
Američanky si všimly, že časté potraty u manželek krále začnou dávat smysl, pokud otec potomků (král) byl nositelem některého z imunitní systém provokujícího antigenu Kell. Kell negativní žena, která přijde do jiného stavu s Kell pozitivním člověkem, může porodit první dítě zdravé, ale v průběhu tohoto těhotenství se její imunitní systém aktivuje, vytvoří se protilátky a ty při dalších těhotenstvích napadají Kell pozitivní plod. Události do této teorie dobře zapadají například tím, že v manželství s Kateřinou měl král zdravou holčičku, druhé dítě (chlapec) ale záhy po porodu umřelo, pak se i další dítě narodilo mrtvé a opět následoval potrat. S Annou měl král také dceru a při druhém a třetím těhotenství potratila.

Zvětšit obrázek
Akantocyty - průvodní znak McLeodova syndromu. (Kredit HEMATO ATLAS)


Krevně skupinový systém Kell
ABO. Znám je od roku 1946 a nese jméno po paní Kelleherové v jejíž krvi byly poprvé objeveny látky napadající novorozeně. Ukázalo se, že jde o protilátky proti K antigenu vyskytujícího se na krvinkách dítěte. V podstatě jde o poruchu, která u geneticky odlišného jedince přítomnost těchto antigenů imunitní systém vyhodnocuje jako hrozbu a ve velkém začne proti domnělému vetřelci tvořit protilátky. Kell systém (který řídí i K antigen)je vedle dalších dvou krevněskupinových systémů (ABO a Rh) třetím nejvýznamnějším, na nějž musí být u krevních transfuzí brán zřetel. Mnohem zákeřnější, než transfuze, které jdou ohlídat, je případná nekompatibilita u gravidity. V literatuře jsou problémy s nekompatibilitou v ABO rodičky a dítěte dobře popsány. I když jde o častou nekompatibilitu, problémy při ní vznikají jen řídce a navíc jsou vždy mírné. V případě nekompatibility v Rh už může být problém, ale případné komplikace jde také relativně snadno zažehnat. U antigenů Kell systému je situace zcela jiná. Pokud je matka negativní a otec pozitivní, dochází k vyprovokování mateřského systému který protilátkami napadne buňky, ze kterých by měly vznikat červené krvinky tak agresivně, že pokud to plod nezahubí hned, vyvine se u novorozence těžká chudokrevnost. Takzvaný „K antigen“, na nějž je imunitní systém přehnaně alergický, je vlastně membránový glykoprotein. K čemu přesně slouží, se stále ještě neví. Jeho dvě hlavní formy k a K jsou na molekulární úrovni výsledkem pouhé záměny pouhého jednoho nukleotidu v DNA. Místo cytosinu je na jednom místě (v pozici 698) tymin, což změní aminokyselinovou skladbu výsledného proteinu. Dnes je známo již více jak 25 Kell antigenů, mnohé z nich jsou vysoce imunogenní.
V případě nekompatibility matky a dítěte v K antigenech se protilátky vytvořené matkou (imunoglobuliny třídy G) dostávají přes placentu až do krvetvorných orgánů a jater plodu, kde zničí vyvíjející se buňky ještě dříve, než se z nich stanou erytrocyty.



McLeodův syndrom
Nové teorii o onemocnění krále Jindřicha VIII. nahrávají záznamy o jeho zdravotním stavu. Právě to Američanky přivedlo na myšlenku, že trpěl poruchou krvetvorby a syndromem, který se nazývá McLeodův. Ten byl objeven u jednoho studenta v roce 1961. Typické pro něj je, že krvinky nejsou kulaté, ale poněkud “špičaté”, mají ostré hrany. Po tomto prvním pacientovi dnes nese nemoc jméno. Později se přišlo na to, že vše souvisí s krevněskupinovým systémem Kell (jde o recesivní mutaci). Gen způsobující tuto chorobu je na X chromozomu a vyskytuje se zhruba u jednoho ze 100 000 mužů. To, že postižení mají akantocytózu – erytrocyty nepravidelných tvarů , které se jim dříve rozpadají, by ještě nebylo tak zlé. Horší je, že v pozdějším věku nemoc dospěje ke svalům a hlavě. Kromě problémů s ovládáním končetin a ztrátou pohyblivosti začne člověk propadat psychotickým stavům, mění se jeho osobnost. Léčba ani dnes není možná.

Zvětšit obrázek
McLeodův syndrom je projev mutace genu na X chromozomu ovlivňujícího funkci proteinu vyskytujícího se v membráně erytrocytu a který je spojen s krevně skupinovým systémem Kell. O možné imunizaci manželek antigenem systému Kell svědčí i to, že jejich pokusy dát králi vytouženého následníka trůnu, selhávaly. (Credit: tudorhistory.org)

Úvahy o tomto možném postižení Jindřicha VIII. McLeodovým syndromem nemusí být daleko od pravdy. Velkorysý a vzdělaný intelektuál se po čtyřicítce začal měnit na monstrózního paranoika, který měl problémy se pohybovat a jeho zdravotní i psychický stav se neustále zhoršoval. Historici se většinou shodují v tom, že ve stáří šlo o duševně nemocného člověka. Změnu povahy přisuzovali jeho nezřízenému životu, obžerství, cukrovce a postupující syfilidy. Nové poznatky dávají tušit, že místo pohlavně přenosné choroby šlo zřejmě o dědičné postižení související s krví a poškozenými erytrocyty.


Také se tím odhaluje nová souvislost rčení o modré krvi. Nemusí totiž jít jen o tradované zmodrání krve jako následek stolování na stříbře. Spíše si jen okolí všimlo, že král a jeho potomci jsou poněkud namodralí, což mohl být jeden z projevů narušených erytrocytů hůře vázajících kyslík a hemolýzy při McLeodově syndromu.


Datum: 06.03.2011 19:58
Tisk článku


Diskuze:

proč?

Radka Horáková,2014-05-07 21:36:40

Proč autor v záhlaví píše, že Jindřichu VIII. se nepodařilo zplodit se svými šesti ženami syna, když měl s Jane Seymorovou syna Eduarda?
Děkuji za odpověď.

Odpovědět

teď už vážně

Adam Jaroš,2011-03-13 07:45:29

Vážený pane inženýre,
mám pocit, že se dostáváme do nepříjemné a typické situace internetové diskuze, kdy se účastníci přestávají chápat, odpovídat na podněty a snaha komunikovat postupně podléhá touze mít pravdu. Můj ani Váš cíl to jistě není. Na druhou stranu to, jestli se mohla vyskytnout "modrost kůže" v důsledku McLeodova syndromu je velmi marginální téma a proto chápu jestli se vám do už nechce vstupovat. Proto jsem také minulý příspěvek psal v ironickém tónu, kterým jsem rozvíjel vaší zmínku o modřinách a prostupu skrze stěnu cév. Protože je ale vaše další odpověď nejspíš myšlená vážně. Věřím, že máte chuť diskutovat.
---------proto k vlastní diskuzi-----------------
Pokusím se nejdříve shrnout stávající argumenty, které jste položil pro modrost kůže u McLeodova syndromu:
1)U acanthocytů-krvinek McLeodova syndromu díky změnám na membráně nedochází k dostatečné difuzi plynů,tudíž nejsou dostatečně nasyceny kyslíkem a proto před příchodem do periferie může dojít k dostatečnému poklesu saturace, aby se projevila cyanóza. Jako příklad podobného postižení jsem uvedl běžnější vrozenou sferocytózu, kde se modrání také neprojevuje.
2)Osobám se sferocytózou se tvoří modřiny (je to totéž co modrák?) a proto mohou vypadat modré.
3)pokud mají lidé nedokrvenou kůži, prosvítají více modré cévy a proto se zdají modřejší.
---------------
Moje reakce na vaše argumenty:
1) Tento problém jsem rozvinul ve svém druhém příspěvku, kde jsem ukázal, že zhoršení difuze by muselo být mnohonásobné, aby došlo k dostatečnému poklesu saturace( (9)nutnému ke zmodrání). (10)Limitací průchodu o2 je hlavně tlouštka a plocha membrány a ty se rozhodně nemění u McLeoda v násobcích
2) (7)Červené krvinky neprostupují přes normální stěnu kapilár.(to umí jen krvinky bílé a vyžaduje to intenzivní komunikaci mezi výstelkou cév a krvinkou) Existují různé patologie, které vedou k zvýšené tvorbě modřin, ale (6)jedná se vždy o primární či sekundární defekty: a)stěny cév, b)srážení krve, c)krevních destiček (nepřímo pak také: d)koordinace e)čití).
3) (5)nedokrvená kůže není jedním z příznaků McLeodova syndromu. Proto není pro tuto diskuzi validní.

Pokud se tím tématem nechcete zabývat, je to samozřejmě legitimní, ale pokud ano, poprosím Vás o strukturované argumety a snahu o porozumění. Jestli se vám cokoli z toho, co jsem napsal zdá nejasné či nepodložené, neváhejte a upozorněte mě na to. Pro jednoduchost jsem označil tvrzení čísly
Na závěr ještě připomenu téma diskuze: Může se McLeodův vést k modrání?
moje odpověď: Sám o sobě Ne

Teď jsem si ještě všiml, že jste upravil ten poslední odstavec - Děkuji, mám pocit, že jsem něčoho dosáhl. Bohužel (4)hemolýza nemůže způsobit cyanózu.

s pozdravem a přáním pěkné neděle.

Adam Jaroš

Odpovědět


Také zcela vážně

Josef Pazdera,2011-03-13 20:35:53

Pane Jaroši, již jsem neměl v úmyslu odpovídat, ale začínáte používat podpásovky (třeba tu s leukocyty). Přitom je Vám dobře známo, že je celá řada situací, kdy červené krvinky výstelku kapilár a nejen tu, prostupují. Jestli si myslíte, že v případě buněk menšího diametru tento proces není snazší, a že v případě nevyzrálých krvinek ( a těmi akantocyty zcela jistě jsou) k jejich rozpadu také nedochází snadněji, je to Vaše věc. Můj názor vychází z toho, co presentovaly Američanky, které s novou teorií přišly. Necítím se být povolán jejich závěry znevažovat. Navíc jsem přesvědčen o jejich správnosti. Myslím, že místo dalšího zaneřádění diskuse bude moudřejší, když se budu věnovat další zajímavé novince, která by zdejší komunitu mohla zajímat. Například zda testosteron může ovlivnit genialitu. Pokud mají i v tomto případě Američané pravdu, tak jsem na tom nejen s krvinkami, ale i s testosteronem, velmi špatně :( .
PS: Pokud to nebudete považovat za nezdvořilé, měl bych k Vám také jednu prosbu. Co třeba místo zpochybňování tvorby modřin u nemocných s poruchou krvetvorby, zvolit si nějaké zajímavé téma z Vámi sledované oblasti a dát ho do placu na tyto stránky jako článek. Snad to nebude pod Vaší důstojnost zde publikovat a tak předem za všechny čtenáře děkuji.

Odpovědět


Adam Jaroš,2011-03-13 23:13:34

Díky za opdověď a omlouvám se, pokud vyzněly body z méhopříspěvku jako podpásovka, Snažil jsem se vyjádřit co nejslušněji (nejen formálně ale i obsahem).

Opravdu si vážím Vaší nabídky, případně, kdybych narazil na vhodné téma, kontaktuji Vás e-mailem.
Nakonec bych chtěl vyjádřit úctu k práci co odvádíte
na osel.cz. .

S pozdravem
Adam Jaroš

Odpovědět

Rozvinutí argumentu

Adam Jaroš,2011-03-10 08:03:20

několik, nepřímých důvodů: (1)dogmaticky: Nepíše se o tom v chytrých knihách. (2)analogií: při vrozené sferocytóze - mutaci v proteinech vnitřní membrány, k cyanóze nedochází. (3) úvahou: O2 se dostává do erytrocytů prostou difůzí přes stěnu membrány nepotřebuje žádný složitý transportér, který by mohl být vyřazen změnou uspořádání.
(4)patofyziologicky: ve zdravých plicích v klidu trvá průchod erytrocytu kapilárou ve stěně alveolu asi 0.75 sekundy, přičemž už ta 1/4s je plně saturován kyslíkem. Změny z bodu (3) by proto musely zhoršit difuzi násobně, což si nedovedu představit.
(5) porucha membrány zvyšuje vždy degradaci erytrocytů ve slezině a to tím víc čím víc je poškozená membrána. zvýšená degradace může vést k poklesu počtu erytrocytů -> poklesu cHb v krvi -> je nutná ještě nižší relativní saturace ke vzniku cyanózy

Odpovědět


Několik přímch důvodů

Josef Pazdera,2011-03-10 10:42:16

Je obecně známým faktem, že sférocyty jsou menší buňky než normální krvinky. Proto také snadněji prostupují stěnou kapilár, tedy i tam, kam nemají. Osobám s tímto postižením se snadněji tvoří to, čemu se lidově říká modrák (viz: Hereditary spherocytosis). Možná lidové rčení není přesné a že by se modrákům mělo říkat hnědák, nebo žluťák. Obávám se ale, že pro laiky bledá kůže následkem nedokrvení, ve které proto začnou více prosvítat tmavé žíly, bude připadat "modřejší" a že i těm podlitinám budou dál říkat modřiny.

Odpovědět


a co ty ostny

Adam Jaroš,2011-03-10 22:17:32

Dovolil bych si zpochybnit Vámi předpokládanou ekvivalenci NcLeodova syndromu a dědičné sferocytózy. nesmíme totiž zapomenout, že krvinky jsou u mcLeodova syndromu (viz McLeod syndrome) vybavené ostny, které by spíše průchodu bránily. Odvážným zjedndušením lze tvrdit, že by se takříkajíc zašprajcovaly. Jejich barva v této situaci se ale stává dosti nejistou. Mohlo by totiž dojít ke klasické žlutáko hnědáko verdické degeneraci, jejíž průběh v takto malých izolovaných ložiscích je dosti nepředvídatelný. každopádně za přispění fialové cyanózy bychom mohli snad i pozorovat extrémně vzácné celospektrální modřiny (viz full spectrum hematoma) modřiny.

Odpovědět


Pozor

Josef Pazdera,2011-03-11 20:46:33

1.) Bylo by ode mne nefér si tuto myšlenku přisvojit.
2.) Říká se jim ostny, ale představovat si sférocyty jako nějaké ježky by nebylo správné. Jejich výběžky jsou pružné o nějakém šprajcování nemůže být řeč. Při průchodu stěnou kapiláry tedy hraje roli jen jejich velikost - jsou menší.

Odpovědět

Cyanóza a hemolýza nejdou dohoromady

Adam Jaroš,2011-03-08 20:53:56

Zdravim,zvýšený rozpad červených krvinek kupodivu zmodrání nezpůsobí, maximálně bledost. Aby se lidská krev (a tak i kůže) zbarvila do modra, je třeba, aby obsahovala určité absolutní množství (patrná změna začíná u 25g/l) deoxygenovaného hemoglobinu. Zvýšená hemolýza by ale vedla spíš ke žloutence z přebytečného bilirubinu.

Odpovědět


cyanóza v úvahu připadá.

Josef Pazdera,2011-03-09 02:31:58

V popsaném případu musíte brát v úvahu, že se jedná o erytrocyty, které mají poruchu stavby proteinu vnitřní membrány, nejedná se tedy o zcela vyzrálé a dokonalé buňky. Proto také na nich neprobíhá výměna plynů tak, jako na zcela zdravých erytrocytech. Zjednodušeně lze říci, že o plyny tyto buňky rychleji přicházejí a do periferních orgánů se již dostávají hemoglobinem nikoli oxyhemoglobinem, tudíž s tmavší barvou. Průvodním jevem pak je ona zmíněná cyanóza.

Odpovědět

Anna Klévská - jen drobnost

Stanislav Drábek,2011-03-07 21:30:22

Po uznání faktu, že manželství nebylo konzumováno a následné rozluce se jí dostalo titulu králova sestra, žila nadále v Anglii a byla finančně dobře zajištěna. Zemřela v Londýně 16. července 1557 a je pochována ve Westminsterském opatství.

Odpovědět

6 zen?

Darnika Stanga,2011-03-07 17:14:13

Nemel on 8 zen?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni












Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace