U pávů je všechno poněkud jinak  
Ocas ve skutečnosti žádným ocasem není, hru barev nedělají barvy a oka ocasních per v namlouvacím ceremoniálu také nehrají roli, jaká se jim přisuzovala.

 

Zvětšit obrázek
Roz Dankinová věnovala zkoumání chování pávů čtyři roky. (Kredit: Queens University)

„Ocas“ pávů ve skutečnosti není pravý ocas, ale jsou to velmi prodloužené vrchní krovky ocasní, které tvoří tzv. „vlečku“. Na konci každého pera vlečky se nachází „paví oko“. Samci tak mohou měřit i s vlečkou přes 2 metry. Barevné efekty nevytváří pigmenty, ale stejně jako na motýlích křídlech jde pouze o rozptyl světla.

Radou mladé adeptce biologie byl profesor Bob Montgomerie s třicetiletými zkušenostmi v předkopulační selekci ptáků. (Kredit: Queens University)

Nad funkcí mohutné paví ozdoby si vědci lámou hlavu již od dob Charlese Darwina. Spekulovalo se, že potomci větších parádníků, by mohli být životaschopnější. Podle kanadských vědců ocasní pera hrají jistou roli v namlouvacím ceremoniálu ale ne významnou. 
Roz Dakinová a Robert Montgomerie z Queen"s University zjistili, že přirozené rozdíly v počtu „očí“ na ocasu pávů nemají vliv na úspěch v páření. Na  plodnosti a počtu potomků se to výrazně podepsalo teprve až když vědci ocasní pera pávům nůžkami probrali tak, že z nich byli opelichaní kohouti.

 


Všechno se to zdálo být jednoduché. Rozměrný ocas s nímž se dá jen těžko běhat a ukrývat v podrostu a jen těžkopádně a pomalu létat, musí být pro predátory stejným lákadlem, jako kulhající mrzák, jehož ulovit je hračkou. Pokud ovšem jeho nositel není „mazaný“ a jinak zdatný, že své pronásledovatele dokáže setřást i se svým hendikepem. Má se zato, že pávy k jejich monstróznímu chvostu dotlačily samice, jimž se taková výzdoba líbila a dávaly jejich vlastníkům více potomstva. Obliba samic pak vytvořila selekční tlak a evoluce vytvořila ptáky s nepraktickým obrovským ocasem.

 

 

Zvětšit obrázek
Soudilo sem že páví nápadníci natřásají své ocasy aby ukázali jak jsou vitální. (Kredit Wikipedia)

 

Zvětšit obrázek
Pávice si ale v přirozených podmínkách podle počtu ok v ocase své partnery k páření nevybírají. (Kredit: Wikipedia)

Tvrdí se, že ocas funguje na samice jako vizitka dobrého zdraví a svádí k preferování jedinců s nimiž stojí za to mít potomky. Teorii o tom, že sexu chtivé partnerky si k milostným hrátkám vybírají ty s největším ocasem, nedávno zpochybnily poznatky z Japonska. Naší logickou stavbu pobořila Mariko Takahashiová z Tokijské university, která jako první začala tvrdit, že „ocas“ už dávno vyšel z módy. Svým sedmiletým šmírováním pavích nápadníků se jí podařilo vyloučit, že by samice neochočených pávů upřednostňovaly samce, jejichž "billboard" tělesného zdraví je největší a nejlépe vyvinutý. V Japonsku se na velké ocasy prostě nehraje. Ptačí dámy v okolí Tokya se neřídí ani počtem ok na ocasech ani jejich souměrností. Takahashiová z toho vyvodila následující závěry:


1)  paví „ocas“ není pro samici rozhodujícím kritériem.
2)  paví „ocas“ se mezi jednotlivými samci liší jen minimálně
3)  paví „ocas“ neodráží spolehlivě fyzickou zdatnost samce


Odpověď na otázku k čemu pávům tyto evoluční hrátky slouží, se Japoncům zjistit nepodařilo.

 

Americký ekolog Michael Ryan razí ještě roztodivnější teorii v níž barevnost a velikost ptačího chvostu nemá hrát vůbec žádnou roli. Samicím nemá jít o zrakový vjem, ale ochotu k páření v nich má vyvolávat zvuk vydávaný natřásáním per nadrženého samce. 

 

A k čemu novému dospěli kanadští vědci z Kingstonu v Ontariu? Že většina pávů má ocasních per s oky zhruba stejně a tento počet se pohybuje v rozmezí 165 až 170 per. Rozdíly jsou způsobeny většinou vytržením, nebo zlomením několika per.

Zvětšit obrázek
Páv korunkatý (Pavo cristatus), Kredit: Myrabella

Tyto přirozeně se vyskytující rozdíly nevzbuzovaly u samic potřebu pávy s o něco málo větším počtem per, nějak preferovat. Na výběr samic k páření tyto rozdíly v bohatosti ocasu měly vliv až tehdy, když jim vystříhaly z ocasu více jak dvacet per. Vědci to vysvětlují tím, že tak vypelichaný ocas již není schopen zobrazit patřičný ornament a teprve pak samec dojde opovržení. To, že v rámci přirozených a obvyklých variací počtu ocasních per nehraje v rozmnožování roli, mění naše dosavadní představy o významu této ptačí ocasní „čelenky“. Pávice při volbě budoucího otce svých kuřat musí využívat jiná kriteria. Jaká to jsou, si zatím nechávají pro sebe.    
 

Prameny:
Queen"s University
Animal Behaviour
DOI: 10.1016/j.anbehav.2011.03.016
Science

 

Autor: Josef Pazdera
Datum: 10.05.2011 15:02
Tisk článku

SEX po 50 -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 88 Kč
SEX po 50

Související články:

Houslista bubeníkem     Autor: Josef Pazdera (22.03.2017)
Jak si zlepšit sexuální atraktivitu?     Autor: Josef Pazdera (17.02.2017)
Blíží se doba sexu a svateb s roboty?     Autor: Stanislav Mihulka (31.12.2016)
Tyrannosaurus sex     Autor: Vladimír Socha (25.08.2016)
Masochismus a parazit     Autor: Redakce (18.08.2016)



Diskuze:

A co nepřátelé?

Milan Štětina,2011-05-17 11:17:00

Když už pávi nelákají ocasem samičky nemohli by jím zahánět nepřátele? Přeci jen páv s roztaženým ocasem vypadá jako mohutné zvíře a potenciální predátor se může snadno vylekat. Nejsem na pávi odborník, ale je to věc, která se na první pohled nabízí, tak mi překvapuje, že výzkumníky to nenapadlo a píší že neví.

Odpovědět


souhlas

Martin Akantor,2011-06-28 12:50:36

Taktéž nejsem odborníkem na pávi, ale myslím si to samé. Kromě toho, že roztažený reflexní ocas může vystrašit nepřátele, za něj také ledacos schová. Nevím jestli mají pávi v povaze bránit své mladé a pokud ano, v případě útoku predátora by roztaženým ocasem mohl nejen zastrašit nepřítele, ale zároveň zamaskovat hnízdo vhodným postojem. Každopádně já jen hádám, oni pozorují :) Z mé zkušenosti mohu mluvit jen o krocanech, kteří v bojovém postoji ocas rozhodně roztahují.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni