Test upřímnosti Rosie Redfieldové  
Vědci jsou také jenom lidi a nic lidského jim není cizí. V honbě za karierou někdy přehánějí, občas zavádějí nebo dokonce podvádějí. Kanaďanka z Vancouveru dala slovnímu spojení „otevřená věda“ nový význam. Na jejím pojetí výzkumu je něco sympatického a hlásí se k němu stále více vědců i osobností veřejného života.

Asi se to dělo i dříve, ale až nyní se veřejně začíná mluvit o případech utajování výsledků výzkumů pořízených za peníze z kapes daňových poplatníků. Že to vede k poklesu prestiže vědců a neochotě veřejnosti financovat další bádání, není třeba zdůrazňovat.

Zvětšit obrázek
Kanaďanka Rosemary (Rosie) J. Redfieldová...


Co spáchala Rosie, že ji někteří nemají rádi?

Mikrobioložka Rosemary J. Redfieldová z University of British Columbia ve Vancouveru možná přišla na způsob, jak udělat vědeckou práci transparentní a efektivnější. A jak si posvítit na nepoctivce. Paradoxem je, že ve svých představách ani neměla v úmyslu rozjet nějaké hnutí za správnou vědu. Za vším byla jen snaha vyvarovat se vlastních chyb a vsadila na nezištnou pomoc kolegů a výhod internetu. Jejímu počinu se dostává celosvětové publicity a má stále více příznivců a sympatizantů. Cože to tedy udělala? Přesný opak toho, co její američtí koelgové. Místo toho, aby výsledky své práce do poslední chvíle tajila a pak udělala bombastickou tiskovku pod patronací vládní agentury, jak to bylo v případě Felisy Wolfe-Simonové a jejího štábu, Redfiedová si jen založila blog. Obyčejný bezplatný internetový blog. Zveřejnila na něm svůj pracovní deník. Píše tam, jak připravuje pokusy, jak probíhají a jaké naměřila hodnoty. Veřejně přístupnou stránku nazvala RRResearch.


Proč to dělá?

Tak na to je možná ještě kontroverznější odpověď. Pustila se totiž do opakování něčeho, co už dělali jiní, nebo spíš dělat měli. Ověřuje si, co je pravdy na tom, že bakterie z jezera Mono začleňují do svého páteřního řetězce deoxyribonukleové kyseliny arzen místo fosforu. Prověřuje takzvaný „arzenový život“, kterému před časem předcházela mediální show, dočasné embargo na publikaci v časopisu Science a tiskovka v aranžmá NASA s on-line přenosem. Podle vládní agentury mělo jít o „Astrobiologický objev, který bude mít vliv na hledání důkazu o mimozemském životě.“ Celá kampaň okolo těchto extrémofilů byla vedena tak sugestivně, že u laiků evokovala představy existence života na jiných principech, než na jaké jsme na Zemi zvyklí. Astrobiologové se začali předhánět ve spekulacích, o kolik je teď život na jiných planetách pravděpodobnější. Účast NASA všemu dodávala punc důvěryhodnosti a i když výsledky nevzbuzovaly nadšení a souhlas u vícero vědců, jen Redfieldová je ve svém boji s dvanáctihlavou hydrou (tolik autorů je pod článkem v Science podepsáno) vytrvalá a systematická ve vyvracení jejích nepravd. Počet vědců a významných osobností, které se k přístupu Kanaďanky k vědě začínají hlásit, roste a její svérázný boj za pravdu dostává celou řadu přezdívek. Nejčastěji se píše o „testu upřímnosti“ a nebo o „otevřené vědě“.

Zvětšit obrázek
Američanka Felisa Wolfe-Simonová, šéfka spolku astrobiologů z NASA.


Samozřejmě, že na aplikovaný výzkum, kde cílem je komerční využití výsledků, by takto „otevřené karty“ a vytrubování všech výsledků nemusely být tím nejlepším návodem. Ale nedávné rozhodnutí v kauze přístupnosti dat u základního výzkumu týkajícího se klimatu, dává jasně na srozumněnou, že takový přístup je správný. Stejně tak by tomu mělo být i v případech, kdy se jedná o zdraví populace, ekologii,... Autorka blogu obhajuje svůj postoj heslem „víc hlav, víc ví“ a dodává přiznání: "nebýt blogu, dopustila bych se celé řady chyb, na které mně neznámí lidé upozornili hned v samém začátku prověřování svérázných mikrobů.


Co je na blogu tak výbušného?

Zvětšit obrázek
… a její cesty k jezeru Mono. (Kredit: Henry Bortman)

Prakticky všechno, co od astrobiologů zaznělo na konferenci a co popsali ve svých vědeckých pojednáních. Kdokoliv se na stránce může přesvědčit, jak se jí postupně daří uváděné nepravdy uvádět na pravou míru. Američanům záhadní mikrobi z jezera Mono, označovaní jako GFAJ-1, údajně na arzenu spokojeně rostli. Jejich pokus byl s největší pravděpodobností ale jen nešťasným vršením jedné chyby na druhou. Podle všeho bylo na vině použité fosforem kontaminované živné médium. To vedlo k sérii omylů a nakonec i k pochybné interpretaci výsledků. Na blogu se lze přesvědčit, jak se mikrobi chovají v roztoku v němž je garantovaná nízká koncentrace fosforu (3 mikromoly) a co se stane, když se přidá arzen. Podle Američanů se měli mikrobi v takovém prostředí cítit když už ne šťastně, tak alespoň spokojeně. Měli se utěšeně množit a užívat si svého mikrobiálního života. Skutečnost je ale taková, že je arzen spolehlivě zabije.
Když Američané zjišťovali přítomnost arzenu v genetickém kódu bakterií, neměli vzorky DNA správně vyčištěné a tak jimi prokazovaný arzen nebyl, jak se mylně domnívali, součástí struktury dvoušroubovice, ale jen něčím, co se do vzorků připletlo omylem v důsledku špatně zvolených pracovních postupů.


Otevřená věda ponovu

Zvětšit obrázek
Mikrobi kmene GFAJ-1 z jezera Mono, kteří měli být představiteli „života na jiném principu“. V jejich struktuře DNA měl být fosfát nahrazen arzeničnanem. (Kredit: USGS/NASA)

My známe otevřenou vědu jako každoroční akci, při níž vědci vyrazí vstříc davům a seznamují veřejnost naaranžovanými ukázkami zajímavostí. Nový význam pojmu otevřená věda znamená něco jiného - volný přístup k pracovním postupům a naměřeným hodnotám pro kohokoliv. Dost často je slyšet názor, že něco takového nemá moc šancí projít. Třeba proto, že by mohly vyplavat na světlo nedostatky některých řešení, což by mohlo vést ke ztrátě prestiže, štědrosti mecenášů,... Argument možné úspory veřejných prostředků se tak střetne s obavami těch, kteří si věří méně a důvodů proč něco nejde, se najde vždycky dost, když se chce. Proti by asi byli i vydavatelé časopisů. Kdo by pak kupoval jejich produkt, když by se s podrobnějším popisem všeho bylo možno seznámit ještě dříve, než článek vyjde.


Je s podivem jaké vášně rozpoutává obyčejný blog starší vědkyně, který se dokonce ani nevěnuje novince, ale jen „přežvykuje“ co již udělali jiní. Přesto jsou Rosie a její mikrobi pro mnoho lidí symbolem čestného, transparentního a snadno kontrolovatelného přístupu k vědě. Šancí jak napravit pošramocenou prestiž výzkumníků a způsobem jak odhalovat ty, kteří si důvěru a svěřené prostředky veřejnosti pletou s cestovkou a vše jim prochází jen díky mlžení a zakrývání nedostatků jejich práce tajnůstkařením.
Pravdou je, že jsou i tací, kteří toto zpřístupnění vědy vnímají jako křísení ideálů komunismu a něco, co by pohřbilo soutěživost a ochotu sponzorů vkládat prostředky do vědy. Jako něco, co by ve své podstatě podkopávalo samotné základy kapitalismu.
Autorka se na svůj blog dívá vstřícněji a tvrdí, že jí ušetřil peníze, čas, vyvaroval jí chyb a co zajistilo jejím interpretacím výsledků takové preview, jakého se autorům nedostává ani u těch nejvěhlasnějších časopisů. Zda bude mít Redfieldová následovníky a kolik jich bude, se teprve ukáže.



Prameny:

Felisa Wolfe-Simon et al., : A Bacterium That Can Grow by Using Arsenic Instead of Phosphorus, Science, doi: 10.1126/science.1197258 Science 3 June 2011:
Open research casts doubt on arsenic life, Nature | doi:10.1038/news.2011.469
RRResearch, http://rrresearch.fieldofscience.com/

Datum: 16.08.2011 09:51
Tisk článku

Harry Potter a věda - Brake Mark, Case John
 
 
cena původní: 329 Kč
cena: 276 Kč
Harry Potter a věda
Brake Mark, Case John

Diskuze:

To jsem zvedav

Jiri Hasek,2011-08-18 12:48:44

jak bude sirsi verejnost a hlavne novinari, pusobici na politiky vnimat vedecke tapani videne zblizka. Jako totalni slendrian? Tapani nevypada jako pripravena PR akce ci prednaska. Pomysli si ze vedci delaji same boty?

Odpovědět


Přístup Rosie Reidfieldové je uplatnitelný

Vladimír Wagner,2011-08-22 14:29:37

pouze značně omezeně. Syrová data, rozdělané analýzy, tápání a průběžné diskuze se opravdu velice těžko prezentují a hlavně dojem z nich může být hrozně zavádějící. Je to trochu podobné tomu, že by režisér a herci museli povině zvát diváky na své zkoušky a přípravu představení či filmový režiser povině průběžně uveřejňovat nesestřihaný natočený materiál bez ozvučení a konečné úpravy. Hlavně u složitých velkých experimentů s komplexní analyzou je to podle mého názoru značně problematické a v podstatě nesmyslné. Jsou pochopitelně případy, kdy se dá zpřístupnit data širokému okruhu brzo a ve formě, která bude mít smysl a přispěje k lepší kvalitě výzkumu, ale vždy je to třeba posuzovat podle konkrétních případů a formy zpřístupňování. Jinou věcí je práce tisku a jeho honba za senzací a využívání (zneužívání)toho při popularizaci vědy a shánění financí. Vždy půjde o hledání rozumného kompromisu a co nejefektivnější cesty, která se může v konkrétních případech lišit.

Odpovědět

základní a aplikovaný výzkum

Milan Štětina,2011-08-17 15:21:29

Pohledem do historie získávám pocit, že převratný objev je vždy otázka náhody nebo nenadálého vnuknutí. Pak se toho musí chopit někdo, kdo to dále zdokonalí a použije pro něco konkrétního, tj. aplikovaný výzkum, při čemž si někdo náhodou všimne, že...(a cyklus se opakuje). Někdy je to také celoživotní úsilí nějakého "fanatika", který přes existenční problémy tomu věnoval veškeré své úsilí a přes posměch okolí, které mu hází klacky pod nohy na něco přijde, čehož se pak chytne někdo jiný a zbohatne na tom (kolik je těch neúspěšných fanatiků, na které se vzhledem k neúspěchu zapomnělo ale nikdo neví - odhaduji to řádově více).
Dovedu si představit, že pokud se více lidí věnuje aplikovanému výzkumu (a vzájemně si vyměňují poznatky, tj. publikují, ale je jedno, jestli v bloku nebo impaktovaném časopise), tak je větší šance, že si někdo všimne nějaké nesrovnalosti nebo zvláštnosti a začne ji zkoumat a třeba objeví kvalitativně novou věc, takže podporou aplikovaného výzkumu se sekundárně podporuje i základní výzkum, ale není jasné v jaké míře.
Co se týče strategie, jak finacovat výzkum (spíše aplikovaný a aplikovaně-základní, protože ten pravý základní = něco zkouším, nevím co mi vyjde ani k čemu to bude, finacovat nejde/není rozumné - viz výše), tak nevím. Varianty jsou:
1.výzkumník si vše platí z vlastních peněz (viz nadšený fanatik výše) - není co řešit
2. výzkumník dostane peníze od osob, které "ukecá", aby mu je daly (rozumí se vlastních peníze těch osob).
3. vyberou se peníze od obyvatelstva ( =daně) a někdo je pak rozděluje částečně podle vlastního uvážení a částečně podle nějakých kritérií.
Velká výzkumná zařízení (ISS, LHC, ITER) je velmi obtížné finacovat variantou 1 i kdyby šlo o sdružení více osob. Varianta 3 (a částečně i 2) při praktické realizaci dopadne tak, že nejvíce peněz dostane největší křikloun (zejména křiklouni, kteří ovládnou média), popřípadě kamarádi posuzovatele.
Jediná možnost, jak podpořit nadějné vědce (ať už nadějný znamená cokoliv) je, aby veřejné peníze rozdělovala skupina lidí, kteří rozumí jednotlivým oborům, dokáží rozpoznat dobrý projekt, odhadnout, zda žadatel je schopen dosáhnout, co slibuje a nesmí na ně být vyvíjen politický nátlak. Podle mě nereálné.
Stačí si uvědomit, že když se setkají 2 odborníci, tak na problém budou mít 3 různé názory a pokud jde o podporu mezi jednotlivými obory, tak je to ještě obtížnější. Nechci rozpoutávat fanatickou diskuzi, ale zkuste si bez ideologických předsudků rozmyslet, zda byste podpořili raději výzkum fotovoltatických panelů nebo jaderných elektráren? Osobně si myslím, že je vhodné podporovat z veřejných peněz výzkum v oblasti fotovoltatických panelů, zastavit podporu provozu solárních elektráren, přestat bránit provozu jaderných elektráren a možná částečně podpořit vývoj množivých reaktorů (to by ale měly více platit firmy prodávající reaktory/jaderné elektrárny).
Dříve to bylo snadnější. Byl tu jeden panovník. Když byl moudrý a silný, země vzkvétala. A mohl by dát klidně polovinu královské pokladny na ITER a nic by se nedělo. Ve všech ostatních případech obyvatelstvo strádá a dříve nebo později krále někdo zavraždí, nastolí nového krále a situace se opakuje. Kde ale brát ty moudré a silné panovníky a jak je poznat od ukřičených prospěchářů před nástupem do funkce!

Odpovědět


Re:

Petr Ka,2011-08-17 15:33:40

Více/méně ok (i toi variantou 1 by to v budoucnu šlo - "internetová finanční demokracie"). Nejde např. o panovníka, ale o to, že každý (politicky, osobně) nechce nic utnout (vše musí mít kontinuitu - nenechá se zkrachovat žádný ústav AV ČR, katerda státní VŠ, ..., pokud to nebude politiký konec). Pak se táhnou náklady (nutná valorizace ve všech oblastech) a není na to, kde je tomu třeba více.

Odpovědět


Jaroslav Kousal,2011-08-17 15:49:27

Internetová finanční demokracie? Internet je médium jako každé jiné a navíc díky snadnosti publikace na něm by to vedlo jen ke zvýraznění podílu "křiklounů" na finančním koláči.

Současné grantové systémy jsou sice vždycky v něčem úchylné (například posedlostí scientometrií) ale snaha o to, aby základem byla "skupina lidí, kteří rozumí jednotlivým oborům" existuje. To, že se jako vždy, když jde o peníze, utvoří i nějaké lobby a kliky, je bohužel v lidské přirozenosti. Nesmí se s tím přestat bojovat, ale úplně odbourat to nejde.

Vítejme v reálném světě.

Odpovědět

užitečnost

Jaroslav Kousal,2011-08-17 13:42:43

Bez základního výzkumu bychom se samozřejmě obešli, jen by to chtělo maličkost - změnit od základů způsob fungování naší civilizace (celosvětově), aby byla schopná spokojeně ustrnout víceméně na statutu quo. Chutě do toho, já vás v tom ale podporovat nebudu.

O tom, že už při vývoji zařízení pro základní výzkum se jen tak mimochodem vynalézají technologie bezprostředně užitečné a zpeněžitelné, snad nikdo zdravého rozumu nepochybuje. Namátkou třeba u LHC - až se budete za pár let kochat nějakým webovým streamem tahajícím po síti a zpracovávajícím v reálném čase astronomická množství dat, vzpomeňte si na superrychlá datacentra vyvinutá pro tenhle "neužitečný" projekt...

Odpovědět


...

Jaroslav Kousal,2011-08-17 13:45:41

Hořejší příspěvek patří samozřejmě do nejstaršího vlákna diskuse.

A jen tak na okraj - ten počítač, co u něj sedíte, v každé součástce používá kvantovou mechaniku - produkt onoho "zbytečného" základního výzkumu.

Odpovědět


Re: užitečnost

Petr Ka,2011-08-17 15:24:22

Ano, jde o to, aby společnost zrozuměla. To se ale brzy stane samo (nepotřebuju podporu, naopak centrální podpora všem odejde). Nic nemůže růst (exponenciálně) do nekonečna. Tak jako ekonomika, populace, počet vědeckých článků (včetně množství časopisů, ...). Musí se to ustálit na (nudné konečné status quo hodnotě), což si "nikdo" nechce připustit (kdo nevěří v transcendentno).
Superrychlá data centra LHC (mimochodem, právě protože má LHC takovou zbytečnou sílu, tak jsou nutná, aby se z nepřehledných srážkových experimentů vyextrahovala data, což by u lineárního nemuselo být tak komplikované) však mohlo jít využít jinak (prakticky - např. předpověď počasí, sledování občanů :-) ...). Určitě ale nejde říci, že bez LHC by nebylo datových center (LHC je potřebuje, ne naopak).
Usměvné (nebo k pláči?) je pak tvrzení "ten počítač, co u něj sedíte, v každé součástce používá kvantovou mechaniku". Řekl bych, že minimálně u rezistoru, kabelu apod. není třeba kvantové mechaniky (tato argumentace je podobná tomu, že např. by bez kvantovky (teorie pevných látek) nebylo znalosti zpracování železa - ovšem doba železná nepotřebovala financovaní základního výzkumu). Tak jako není třeba boha (rituálů) pro kutí železa, tak ani pro počítač (věci se používají, že (se věří, že) fungují a nikoli proto, že víme jak fungují (nikdy neukončené poznání - takže ani Vaše QM není konečná) - např. léčení, ...). Tranzistor byl objeven náhodou (praxí) a pak na to napasována teorie. Takže o tom počítači bych raději dál nediskutoval. ("počítač ... používá QM" - to je skoro animismus)
Při modelování (např. molekul) jde jen o matematiku (optimalizované programování), protože vychází z rovnic, které jsou jen (praktickou) aproximací (nelze dělat vše přímo od základu). Problém ale je, že praxí narůstá komplexnost zákonů (QM

Odpovědět


Jaroslav Kousal,2011-08-17 15:40:53

Ta "každá součástka" je přehnaná, na vysvětlení kondenzátoru s dostatečnou přesností kvantovku nepotřebujeme, ale na tunelovou diodu a podobné efekty v polovodičích ano. Bez pochopení pásové energetické stuktury polovodičů (což je kvantová záležitost) nepostavíte ani rychlý procesor ani efektivní solární panel. Kdo chce postupovat čirou empirií, stává se alchymistou, nebo dokonce jeho parodií.

Nikdo tu nemluví o nějakém exponenciáním rozvoji do nekonečna. V oblasti vědy se prostě na nějaký skutečný "strop" prostě nenarazilo, takže není důvod zahnívat na nějaké úrovni vědomostí.

Ano, spousta technologií vzniklých jako vedlejší produkt základního výzkumu by asi vzikly i bez nej, ale často později a komplikovaněji. Ale některé by nevznikly vůbec. Technickou empirií se dá tu a tam nahlédnout kousek za existující vědu, ale skutečný rozmach daného "nakouknutí" následuje až po prozkoumání základním a aplikovaným výzkumem.

Odpovědět


strop vědy

Milan Štětina,2011-08-18 07:33:57

Ono tvrdit, že už jsme objevili všechno je vždycky ošemetné, protože nevíme, co nevíme. Na začátku 20. století chtěl prý nějaký patentový úředník zrušit patentový úřad, protože už všechno bylo vynalezeno Nyní víme, že se zmýlil (nicméně udělal věc nevídanou - žádal o zrušení své pracovní pozice - myslím, že mnozí úředníci by si zněj měli vzít příklad). Nyní jsme v podobné situaci. Po objevu kvantové fyziky a hlavně tranzistoru a integrovaných obvodů vznikl potenciál pro kvalitativní posun lidstva srovnatelný s využitím ohně nebo přechodem od použití kamene k bronzu a později železu. Nebo z pozdější doby objev uhlí a vynález parního stroje. Nyní je objev již "vyčerpán" a jen se "drobně vylepšují" známé věci a čeká se opět na nějaký revoluční objev.
Zdánlivě jediná šance na revoluční je v oblasti fyziky elementárních částic, protože chemie je jen aplikovaná fyzika na soubory částic (molekuly) a biologie je chemie aplikovaná na složité molekuly a jejich "směsi". To ale není úplně pravda protože na zkoumání složitějších chemických reakcí fzyikálními metodami nemáme dost silné počítače popřípadě odpovídající matematiku. Navíc diferenciální rovnice popisující realitu jsou lokálně nestabilní, tj. při malé změně počátečních podmínek se s vývojem v čase odchylky zvětšují, i když některé globální charakteristiky se zachovávají nebo dají předvídat.
Proto si myslím, že i v dalších oborech může nastat revoluční objev. Namátkou například jak funguje lidský mozek, který je v některých úlohách mnohem lepší než počítač (je to nejspíše jen otázka vhodného algoritmu a také možná výpočetního výkonu, ale prostě nevíme), jak funguje buňka s důsledkem na nové metody v medicíně, jak se člověk (popř. zvíře, jiné organismy) rozhodují (proč se lidé nechovají racionálně, proč podléhají davu a pod.).
Prostě momentálně jsme ve vědě a poznání ve fázi, že se s velkým úsilím drobně zpřesňují v podstatě známé věci, zkoumají se některé speciální případy obecných pravidel, zobecňují se speciální případy. A na základě drobných posunů za velké peníze se chrlí stále výkonější počítače, auta, a další spotřební věci.

Odpovědět

Zlatá nezávislost

Pavel Bezděčka,2011-08-16 15:20:13

Je naprosto zřejmé, že Rosemary je naprosto nezávislá a nemusí se řídit poměry, jaké panují v České kotlině s. l. a okolním světě. Kterak by mohla takto na blogu prezentovat data a potom plnit podmínky grantové smlouvy v podobě publikovaných výsledků. A byla-li by v pracovním poměru s některou naší výzkumnou organizací (včetně universit), kdepak by získávala nezbytné body pro hodnocení její výkonnsoti. Nikdo by jí již dříve zveřejněné závěry neotiskl. A ještě jeden aspekt tu je - Rosemary pouze kriticky prověřuje jiný výzkum. Je to úžasné a prospěšné. Nechce či nemusí se tedy obávat krádeže dat, neděsí se ztráty priority nových poznatků.
Je to prostě naprosto výjimečná situace. Perfektní, ale výjimečná. Těžko si představit rozšíření jejího přístupu a jeho zobecnění.

Odpovědět

open

Petr Ka,2011-08-16 15:14:31

Ono nejde jen o "open vědu". Nikdo nechce být (naráz "první") open, ale postupně se tak děje a směřuje to k plné otevřenosti. Jde o to, že pravdu určují stále mediálně autority (historicky i přes reformaci (která stejně "nic" nenapravila), ...), nehledě na obsah. Ostatní se pokrytecky utajuje (bankovní tajemství, strach o soukromí/údaje vlastníka kapitálu). Už teď se ale ukazuje, že je např. lepší Wikipedia (na decentralizovaném internetu) než prestižní slovník. Nebo je lepší podrobit šifrovací algoritmus veřejnému "napadání" (hledání chyb), než se spolehnout na jednoho autora. Nikdo si ale nechce veřejně připustit chybu (přesto se blíží zveřejňování zakázek, výdajů, ...). Ale chybiček se dopouští každý, jenže se toto teď společensky netoleruje (účetnictví musí sedět na halíř, ...). Nezavede se bohužel jisté (např. finančně automatizované) "nepatrné sankcionování" (které nemá "punc amorálnosti" vylučující z dalšího řízení a pod.). Primárně nejde o to, aby se věc správně ohodnotila (např. impact factor - finančnický to ukazatel, od kterého se "odvodí" plat), ale o efektivní funkčnost. Jestliže ale někomu jde (má jít) o citovanost, tak mu jde o "slávu" (peníze, moc). Chtělo by to reformaci vědy (a nejen jí), aby žila v chudobě (bez monstr projektů, ...) na komunitní úrovni (aplikovaný výzkum platí firmy a základní výzkum nadšenci, kteři na to mají - třeba od mecenášů). V dnešní době ("socializovaného") internetu je to realizovatelné. Je to tedy otázka: kapitalismus (individuality a citační mafie) vs. socialismus (open "internetový kibuc"). Lidé snáší (vnímají) jen interprety (písní, předhazovače zpráv, ...), ale nemyslí (nezapojují se do vědecké společnosti a raději dobrovolně otročí). Je třeba ("zdola" i "dole") kontrolovat a ne se nechat ("centrláně") řídit. Ať to je nepopulární (jedinec nechce být neustále "společensky" sledován, ale bude - kamery, ...), přesto to bude lepší (převáží), než autorita (stát, který skrachuje a nebude to "on", který nás bude konspiračně sledovat, ale samoorganizovaná společnost).
To jsem to pěkně zblábolil. :-)

Odpovědět


realizovatelnost (-> Petr Ka)

Jaroslav Kousal,2011-08-16 20:10:43

Komunitní financování možná stačí na vývoj linuxové distribuce, ale ITER nebo LHC takto nepostavíte ani náhodou. Financování základního výzkumu "mecenáši" a "sbírkami" by jeho výtěžnost vrátilo někam do 17.století.

Odpovědět


realizovatelnost

Petr Ka,2011-08-17 07:34:06

Neříkám, že hned teďka (ikdyž vlády již často přehazují své záležitosti - např. PPP zakázky), ale časem se to rozjede.
(Mimochodem - takové financování (tj. mecenáši apod.) bylo běžné ještě před 100 lety a impact factor vznikl po 2. sv. válce. Jak to podle Vás fungovalo v 19. stol.? Na základě desátků a cenzury církve?)
Začíná to malým open-hardware jako:
http://www.seaplanet.eu/index.php/nove-zdroje/technologie/360--open-source-technologie-jako-zdroj-zaatku-moderni-civilizace
http://en.wikipedia.org/wiki/Open_Source_Ecology_(project)
či open-core elektronikou
http://en.wikipedia.org/wiki/OpenCores
...
(dále mimochodem - LHC je něco jako pomník vědy (už loni, těsně po jeho opětovném spuštění, vyšlo najevo, že se chce jiný urychlovač (něco jako http://en.wikipedia.org/wiki/International_Linear_Collider), protože LHC (takový upgrade předchozích (nyní zdrojových) kruhových urychlovačů - nutnost zaměstnanosti vědců) má zbytečně příliš velký výkon, díky kruhovitosti je nepřesný, ...), tak jako katedrála, kterou by soudný člověk (bez postrčení autoritou) nestavěl)
Pokrok je podněcován lidskou ("hříšnou") leností. Ovšem horní patra hierarchie (která stále existuje - prezidenti, ředitelé, hlavy, kolonizátoři, ...) si ji pak mohou dovolit. Proto jsou ("paradoxně") vyspělé státy dle ekonomických ukazatelů nejproduktivnější a tak mohou býti i nejlínější (což se teď začíná označovat jako nemoc (která v oněch státech civilizačně proniká), ale jde - jako v případě nadváhy - v drtivé většině případů o sociální jev - vnější působení - díky "ropě" (dostupné energii) už drtivá většina lidí nepracuje v zemědělství, ale fláká se po večerech ve městech a dál vymýšlí a brání svou pohodlnost).

Odpovědět


základní výzkum není totéž co aplikovaný

Jaroslav Kousal,2011-08-17 10:30:18

Rozsah vědy v 19.století není srovnatelný s dnešním. Snad v oblasti aplikovaného výzkumu a technologického vývoje, ale ne v oblasti základního výzkumu.

Všimněte si napříkad, že vědci USA začali sbírat Nobelovky jednu za druhou (do té doby to byla hlavně Evropa) souběžně se zvyšováním státního financování základního výzkumu (což zkušené mozky přitáhlo, nové vyškolilo a dalo jim podmínky k bádání bez existenčních starostí).

Odkazy na technologický vývoj toho, co se dá nakreslit na počítači a nebo ubastlit jako low-tech v dílně, bohužel nejsou pro základní výzkum relevantní. Technologický vývoj a minimálně zčásti aplikovaný výzkum je financovatelný soukromě, protože nese ovoce vcelku rychle. Základní výzkum ale ony nezištné mecenáše, kterých ale nikdy není dost - nebo státní peníze... Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím můžeme dělat.

A bez základního výzkumu aplikovaný výzkum i technologický vývoj sejdou časem na oubytě...

-----
pod čarou k LHC: Vymyšleno je spousta projektů, ale důležité je to, na co jsou peníze a shoda. LHC pro svůj účel bude rozhodně dobrý a díky existující infrastruktuře stál méně, než by stál lineární urychlovač. O tom, kolik let by trvalo jen se dohodnout, kde bude nový projekt stát, nemluvě.

Odpovědět


no právě

Petr Ka,2011-08-17 12:29:54

Sbírání Nobelovek v USA po WW2 (stejně tak rozšíření armády USA (http://en.wikipedia.org/wiki/File:US_military_personnel_and_expenditures.png), která před WW2 byl "směšná") je otázka financování, ale nic neříká o užitečnosti (navíc se Nobelovka "neuděluje" za základní výzkum, ale za něco, co přineslo lidstvu praktický prospěch). Objev (základního výzkumu) je náhoda (nedá se plánovat, i když dnešní projekty často přesněji dokazují jen známé teorie, což svědčí o plánech) a lze ji jen zvýšit (více vědců a mezi mnoha nekvalitními se najde špička sama).
Problém je, že si lidé myslí (argumentují tak), že se bez základního výzkumu (resp. boha či státu) lidé (společnost) v praxi neobejdou (i když to zjevně v historii lidstva muselo jít, tak musí kvantifikovat nakolik se bez toho (ne)obejdeme). Argument, že se časem ukáže, ukazuje, že základní výzkum padá do šuplíku (a použije se ten správný ve správný čas - vidíte, bůh to tak chtěl). Tedy nejde o reálné vize.

----
Co praktického lidstvu přinese (krom poznání) LHC do roku 2050? Když nic předem nevíme, nemohlo se počkat? (Pozastavit další projekty na nové urychlovače, aby to nedopadlo jako hledání gravitačních vln - velké projekty měly najít, ale nenašly - potřebují neustále upgrade ... a primární výsledek nikde). Základní výzkum naláká veřejné mínění (např. lety do kosmu), ale výsledkem není (a nebude) cestování do vesmíru pro každého (z energetické náročnosti) a pokrok je praktický jen v pozorování Země (počasí, GPS, ...) nikoli užitečnost znalostí BigBangu apod.

Odpovědět


Pár poznámek k diskuzi

Vladimír Wagner,2011-08-22 14:13:01

1) Nobelova cena se uděluje právě hlavně za základní výzkum, „praktický význam“ není žádným hlavním kriteriem. Co je ale striktní, že se odměňují pouze experimentálně jasně potvrzené teorie. Proto dostávají teoretici Nobelovu cenu teprve po experimentálním prokázání teorie. Takže například za objev narušení parity ve slabých interakcích dostali Nobelovu cenu teoretici T.D.Lee a Ch.N.Yang až po experimentu pani Wu. A to je třeba i podstatné u LHC. Objev nové částice je tím nejpřímějším důkazem platnosti teorie. Jestli LHC objeví Higgse nebo supersymetrické částice či dokonce mikroskopické černé díry, je za to Nobelova cena téměř jistá, i když praktická aplikace těchto objevů budou případně až za hodně dlouhou dobu. Je to stejné jako Nobelova cena za objev antiprotonu, W a Z bosonu, tau leptonu a dalších částic potvrzujících různé části standardního modelu. Standardním příkladem je třeba i Nobelova cena za fyziku z roku 2008, kdy také Kobajaši a Maskawa dostali Nobelovu cenu až po potvrzení existence t kvarku (blíže http://www.osel.cz/index.php?clanek=4239). Dost hodně jevů oceněných Nobelovou cenou neměla praktické aplikace v době udělení a dost je nemá doposud. Ale potvrzení mých slov je možné jasně vidět z přehledu Nobelových cen za fyziku http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/ .
2) Není pravda, že by přeskočení LHC (proton - protonového srážeče) přineslo nějaké úspory nebo bylo možné. Důvody, proč se jako další krok uvažuje lineární zařízení srážející elektrony jsou jiné. Nepředpokládá se ani, že by měly srážející se elektrony vyšší kinetickou energii. Právě naopak. Výhodou elektronového stroje je, že na rozdíl od srážek protonů se srážejí pouze dvě částice (proton je shlukem kvarků a gluonů). Srážka je tak velmi čistá. Stejné to bylo i s objevem W a Z bosonu. Napřed byl postaven SPS, kde byly objeveny a teprve pak LEP studoval podrobně jejich vlastnosti. Postavení LHC bylo levnější (široké využití už vybudovaných struktur, předurychlovače, tunel … Pro budoucí lineární srážeče nebyly a teprve nyní jsou ve vývoji například dostatečně výkonné urychlovací prvky. Je hodně pravděpodobné, že se bude stavět, pokud se objeví nějaké známky nové fyziky na LHC (například první supersymetrické částice). Pak by byl ideálním nástrojem pro jejich studium. Pokud se nová fyzika neobjeví , tak se bude jen těžko prosazovat. Neumožní totiž významný krok k větším energiím oproti LHC spíše k čistotě pozorování jevů a vyšší pravděpodobnosti jejich produkce. Podrobné zdůvodnění užitečnosti LHC jsem již dříve pro Osla psal http://www.osel.cz/index.php?clanek=3962 .
3) Vývoj detektorů gravitačních vln reprezentuje jedinou možnou cestu. Prostě je třeba vyvíjet a stavět stále citlivější detektory až se dopracujeme k takové citlivosti, která k jejich zachycení bude stačit. Vývoj se nedá přeskakovat a je třeba postupovat kupředu systematicky. Krásným příkladem je Davisova cesta k zachycení slunečních neutrin a prokázání jejich oscilací (viz. http://www.osel.cz/index.php?clanek=4799 ). Nehledě na to, že důležité je i zjištění limity na intenzitu a frekvenci různých jevů. Ve většině případů a oblastí opravdu nelze jednotlivé vývojové stupně přeskakovat. Některé objevy mohou vypadat "náhodně", ale i ty jsou založeny na dosaženém stupni vývoje experimentální techniky. Základem každé vědy je totiž experimentální posouzení platností hypotéz a teorií.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni














Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace