Další krok v likvidaci následků havárie ve Fukušimě I  
V září bylo možné díky narůstající efektivitě čištění radioaktivní vody zvýšit objem chladící vody vháněné do reaktorů dvě a tři. Díky tomu je už tři týdny teplota i těchto reaktorů stabilně nižší než sto stupňů. Po stabilizaci situace s bazény se tímto dále dramaticky snížilo vypařování vody. Do částečně evakuované zóny mezi dvacátým a třicátým kilometrem od elektrárny se začíná vracet normální život. Známkou toho je i znovuotevření zařízení s celodenní péči o malé děti v Minami Soma, které je dvacet kilometrů od elektrárny.



 

Zvětšit obrázek
Dokončena ocelová konstrukce nové horní části budovy prvního reaktoru (zdroj TEPCO).

Situace v samotné elektrárně

Na rozhraní léta a podzimu se podařilo dosáhnout další významný pokrok při řešení havárie ve Fukušimě I. Výrazně se zefektívnilo čištění radioaktivní vody. Odstraňují se z ní nejen radioaktivní prvky, ale také sůl a další nečistoty. To umožnilo zvýšit množství vody, které se vstřikuje do jednotlivých reaktorů a snížit jejich teplotu. Větší objem vody se také mohl dodávat různými systémy do různých míst reaktoru s cílem najít nejefektivnější variantu jejich chlazení. Už více než měsíc se tak daří držet teplotu prvního a třetího reaktoru pod hodnotou 100 °C. Poslední z trojice postižených, reaktor číslo dva, se dostal pod teplotu 100 °C koncem září. Začátkem října měl první a třetí reaktor teplotu v různých místech něco málo přes 70 °C a druhý reaktor pod 85 °C. Tuto teplotu udržuje chladící voda, jejíž objem je u prvního reaktoru necelé čtyři tuny za hodinu a u druhého a třetího reaktoru něco přes deset tun. Současný tepelný výkon, který vzniká rozpadem radioaktivních prvků v palivu, je zhruba 0,6 MW u prvního a 0,9 MW u zbývajících dvou reaktorů. Pro zajímavost si připomeňme, že například koncem března byla teplota prvního reaktoru okolo 400 °C. Čidla pro měření teploty jsou na vnějším povrchu reaktorů, ale plánuje se jejich umístění i do prostoru uvnitř reaktorů, což by samozřejmě poskytlo více přesnějších informací. Zlepšují se také systémy pro měření tlaku a hladiny vody v reaktorech s cílem zjistit, zda jsou všechny jejich části chlazeny dostatečně efektivně a zda se opravdu podařilo dosáhnout stavu studeného odstavení reaktorů.

Zvětšit obrázek
Instalace střešní části u náhradní nadzemní části reaktorové budovy u prvního bloku (zdroj TEPCO)

Díky snížení teploty se radikálně omezilo vypařování. Už dříve se chlazením bazénů s vyhořelým palivem přes tepelné výměníky podařilo srazit jejich teplotu ke třiceti stupňům a níže. Monitoring ze vzduchu pomocí infračervené kamery potvrdil, že v budovách reaktorů již nejsou místa s horkou párou, která nad elektrárnou netvoří bílá oblaka. Tím se dramaticky snížily úniky radioaktivity a zlepšily pracovní podmínky v areálu i uvnitř reaktorových budov, což umožňuje zahájit práce i tam. Že se v nich situace výrazně zlepšila, potvrdily i roboty opětně vysláni do prvního patra budovy prvního reaktoru (popis budovy a umístění pater je zde). Při předcházejícím průzkumu začátkem června byl ve zkoumaných místech zaznamenán velký únik páry a velmi silná radiace s dávkovým příkonem až 3000 milisievertů za hodinu. Při nové návštěvě 13. října už žádný únik páry zjištěn nebyl a radioaktivita klesla na pětinu. Teplota byla něco málo přes 20 °C a vlhkost mírně přesahovala 40 %. I v těchto částech budov tak mohou nejdříve roboty a postupně i lidé pracovat na likvidaci následků havárie.


Radioaktivní voda v elektrárně

Efektivnější čištění radioaktivní vody umožnilo zvýšit i její odčerpávání ze suterénních prostor. Je to možné nejen díky větší kapacitě dekontaminačních a odsolovacích zařízení, ale také díky vzrůstající kapacitě zásobníků pro skladování slabě i silně radioaktivních kapalin. Hladina vody v podzemních částech budov tak klesla na dostatečně nízkou úroveň. Ani v případě vydatných srážek nebo dlouhodobého výpadku dekontaminačních zařízení tak nehrozí její přelití do moře. Navíc období dešťů už skončilo a elektrárna v pořádku přestála i přechod tajfunu.

Zvětšit obrázek
Celkový pohled na dokončovanou náhradní nadzemní část reaktorové budovy prvního bloku (zdroj TEPCO).

V současné době nastává období se sušším počasím, které může představovat jiné riziko. V případě vysušení půdy by mohl vítr zvedat z areálu elektrárny prach obsahující radioaktivní částice a roznášet je do širšího okolí. Částečně tomu brání postřik polymery, který se prováděl před začátkem léta a v létě. K tomu nyní přibylo provlhčování povrchu rozprašováním vody odčerpávané z pátého a šestého bloku. Pochopitelně až po dekontaminaci, odsolení a zbavení nečistot. Tato voda byla i na začátku jen slabě radioaktivní, protože pochází z cunami a dešťových srážek, jež zatekly do narušených budov. Před dalším využitím je testována a její radioaktivita je nižší než limita stanovená pro vodu v nádržích využívaných pro koupání.


Práce na reaktorových budovách

Nad prvním reaktorem se dokončuje dostavba náhradní horní části reaktorové budovy, jež by měla zabránit případným únikům radioaktivity z tohoto bloku. Postup prací dokumentují snímky. Připravují se podmínky pro vybudování stejných konstrukcí i nad třetím a čtvrtým blokem. Reaktorová budova druhého bloku poškozena nebyla. V rámci těchto činností se také odstraňují trosky. Aby nepadaly do bazénů s vyhořelým palivem, jsou na jejich hladinu umisťovány plovoucí konstrukce.
Podmínky pro práci v různých částech reaktorových budov se rychle zlepšují. Prostory se dekontaminují a uklízejí. To usnadňuje kontrolu různých systémů, obnovu jejich činnosti a úpravu tak, aby mohly být využity ke stabilizaci situace v elektrárně. Jde například o předělávání chladícího potrubí a jeho napojování na systémy dodávající dekontaminovanou vodu. Stejně tak je nutné vhánět do reaktoru dusík, který zabraňuje možnému výbuchu vodíku. V některých částech potrubního systému byly nalezeny kapsy vyplněné vodíkem, který se tam nahromadil v prvních dnech po havárii. Postupně se ho podařilo odsát a nebezpečí eliminovat. Tato bezpečnostní opatření pozdržela rozřezání příslušného potrubí na prvním bloku a instalaci zařízení, které vychytává radioaktivní látky nacházející se uvnitř primárního kontejnmentu. Proto operaci, která je důležitým krokem ke snížení radioaktivity uvnitř kontejnmentu, bylo možné provést až nyní. Snížení radioaktivity ve všech částech reaktorové budovy je nutnou podmínkou pro zahájení likvidace zničených reaktorů.

 

Zvětšit obrázek
Rozprašování vody, které má zabránit vysušení půdy i případnému vzniku požáru. Je to prevence před roznášení radioaktivity větrem z areálu elektrárny (zdroj TEPCO).

V rámci opatření zajišťujících ochranu elektrárny před možnými cunami v budoucnosti se staví vlnolamy, které zadrží vlny a zmenší jejich sílu. Pro ochranu moře se naopak buduje stěna, jež zabraňuje průniku radioaktivní vody z podzemí. Důležitou součástí opatření na ochranu proti nové živelné katastrofě je i umístění náhradních mobilních generátorů elektřiny, pump a stříkacích zařízení na bezpečných místech a nácvik jejich využití v případě nutnosti. Právě v posledních dnech proběhlo rozsáhlé cvičení záchranných složek v areálu elektrárny.

 

Likvidace zničených reaktorů

Postup prací uvnitř reaktorových budov a zlepšování situace umožňuje uvažovat o budoucí likvidaci zničených reaktorů. Odborníci nejen z firmy TEPCO připravují přesnější plán prací, které bude nutné vykonat. Vychází při tom ze zkušeností, které se získaly při likvidaci reaktoru jaderné elektrárny Three Mile Island. V každém případě však půjde o velmi náročnou a dlouhodobou práci. Předpokládá se, že nejdříve se pomocí speciálních jeřábů vyčistí horní části reaktorových budov a bazény s vyhořelým palivem od napadaných trosek. Pak se vyjmou palivové články, které jsou zatím uskladněny v bazénech jednotlivých reaktorů a přemístí se do centrálního bazénu. Potřebná zařízení a hlavně kontejnery bude třeba vyrobit. Následně se budou pomocí dálkově ovládaných dozimetrů hledat místa porušení primárního kontejnmentu. Situace uvnitř něho se bude studovat pomocí nepřímých metod, ultrazvukem nebo zářením gama. Nalezená poškozená místa se musí opravit, aby byly prostory primárního kontejnmentu hermeticky uzavřeny a mohly se zaplnit vodou. Ta bude vyplňovat primární kontejnment a tlakovou nádobu reaktoru a bude fungovat jako stínění radiace z jaderného paliva. Průběžně bude potřeba zjistit v jakém stavu toto palivo je a kde přesně se nachází jeho roztavená část. Po naplnění vodou bude možné sejmout horní víko reaktorové nádoby. Postupně pak bude možné odstranit poškozené palivové články a roztavené palivo z reaktorové nádoby i primárního kontejnmentu.

Zvětšit obrázek
Přeřezávání potrubí systému dodávající vodu pro sprchování uvnitř reaktorové nádoby prvního bloku (zdroj TEPCO).

Připomenutí prvních dní

Dosti často se v diskuzích objevují názory, co mohli a nemohli Japonci udělat v prvních hodinách a dnech po cunami. Dá se předpokládat, že se určitě ukáže řada selhání na úrovni koordinace, řízení i samotných činností v elektrárně po zemětřesení. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že se jednalo o průmyslový objekt, kterým se prohnala vlna cunami. Ta zničila a zalila slanou vodou nejen dieselové agregáty, ale i další důležitá zařízení. V provozu zůstaly jen baterie, jenže ty fungují jen určitou dobu a mají omezený výkon. Nemohou nahradit dodávku proudu z vně nebo dieselagregáty. Takže také chlazení, které bylo možné, a odvod tepla z reaktoru byly jen nedostatečné a založené hlavně na parních turbínách, přičemž jak teplota reaktoru rostla, množství vody klesalo. I osvětlení a zásobování elektřinou v areálu bylo na baterie a v havarijním režimu. Navíc nouzové chlazení u prvního reaktoru mělo pravděpodobně problémy už na začátku po zásahu cunami.
Když se zjistilo, že na místě jsou všechny dieselové agregáty zničeny, byly k elektrárně vyslány mobilní zdroje, ale kvůli problémům na silnicích způsobených zemětřesením a cunami, se nemohly dostat k cíli včas. A kvůli velké hmotnosti těchto mobilních zdrojů je nebylo možné dopravit pomocí vzdušných sil.


Situace i v samotné elektrárně byla komplikovaná. Cesty v areálu elektrárny byly poničeny cunami a pokryty troskami. Všude byla voda, místy vytvářející i dost velké bazény. Přeprava hasících zařízení, která by umožňovala stříkat do reaktoru vodu z vně, tak trvala velmi dlouho. Navíc už byl večer a noc, takže pracovníci měli pro práci extrémně špatné podmínky. A to za situace, kdy poměrně silné seizmické dotřesy byly na denním pořádku a nikdo nemohl vědět, jestli nenastane opět větší zemětřesení s následnou cunami. Pracovníci se po mnoho dnů museli střídat v silně radioaktivním prostředí a pohybovat mezi troskami budov poškozených vodíkovými výbuchy.

Zvětšit obrázek
Příprava zařízení, které pokryje vodní hladinu bazénu čtvrtého reaktoru a zachytí případné trosky, které budou padat při čištění a rozebírání horní části reaktorové budovy rozbité vodíkovým výbuchem. (Zdroj TEPCO).

A také je třeba si uvědomit, že v té době bylo v Japonsku zničeno obrovské množství domů v rozsáhlé oblasti. Lidé umírali a záchranné týmy se k nim nemohly dostat. Kdyby se začalo rozebírat, kolik lidí zemřelo proto, že se k nim včas nedostala pomoc záchranářů, tak dojdeme asi k dost deprimujícím číslům. Do některých oblastí se auta se zásobami či helikoptéry dostaly až po řadě dní. I to je třeba vzít v úvahu při posuzování možností, které v dané situaci byly.


Je jasné, že se určitě udělala i při reakci na cunami řada chyb, že ani komunikace mezi pracovníky, jejich nadřízenými, vládou a složkami záchranného systému nebyla ideální. Přesto se podařilo provést včas a spořádaně evakuaci civilního obyvatelstva z okolí elektrárny. Což bylo asi to nejdůležitější.

 

Vývoj situace v okolí elektrárny.

V dřívějších článcích jsme sledovali dozimetrickou situaci v areálu elektrárny na dvou místech. Tam od začátku srpna za zhruba dva měsíce klesl dávkový příkon o něco více než deset procent a začátkem října byl u hlavní brány 29 mikrosievertů za hodinu a u západní pak 11 mikrosievertů za hodinu. V Tokiu klesla střední hodnota dávkového příspěvku od Fukušimy za stejnou dobu také zhruba o něco více než deset procent a jeho celková hodnota je nyní okolo 0,055 mikrosievertů za hodinu. Samozřejmě, že se mohou objevovat místa s vyšší koncentrací nahromaděného radioaktivního spadu s lokálně vyšší hodnotou dávkového příkonu. Je to hlavně v okapech, kanálech nebo odpadních strouhách.
Sledování dozimetrické situace a dekontaminace zasažených území se stává stále důležitější právě v době, kdy se začínají vracet alespoň někteří z evakuovaných. Už v minulém článku bylo konstatováno, že v návaznosti na dokončení první etapy stabilizace situace v elektrárně a odstranění rizika nového většího úniku radioaktivity do vzdálenějších oblastí, vláda přistupuje k odvolání omezení, která se týkala pásma ve vzdálenosti mezi dvaceti a třiceti kilometry od elektrárny. Praktické kroky k realizaci zrušení omezení však podmínila vypracováním plánů měření radioaktivity a postupu dekontaminace v jednotlivých oblastech na tomto území. Během září místní úřady tyto plány vypracovaly a navíc značně pokročily v dekontaminaci hlavně v okolí školních zařízení. Při čištění stěn a střech budov, kanálů a stružek, chodníků a cest, či odstraňování svrchní vrstvy půdy v kritických místech pomáhají nejen místní obyvatelé, ale i dobrovolníci z jiných oblastí. Cílem je, aby dozimetrická situace právě v těchto místech byla taková, že příspěvek k roční dávce při pobytu v školním zařízení a jeho okolí nepřekročí jeden milisievert (přepočteno na celoroční pobyt v něm). Vytvořily se tak podmínky pro návrat evakuovaných alespoň do těchto oblastí.


V současné době tak dochází k otevírání prvních těchto zařízení. Právě dnes se znovu otevřela řada škol v postižené oblasti. Z jedenácti základních a středních škol v městě Minami Soma vzdálené od elektrárny 20 km se jich otvírá pět. V některých je dětí zatím málo. Ale dá se předpokládat, že se jejich počet bude zvyšovat, jak se alespoň část ze zhruba 29 000 obyvatel, kteří byli z těchto oblastí evakuováni, bude vracet v následujících týdnech a měsících domů.

Zvětšit obrázek
Stavba vlnolamů, které mají chránit pátý a šestý blok (zdroj TEPCO).

Stále je zakázán návrat do oblastí vzdálených od elektrárny do dvaceti kilometrů. Tam se alespoň zjednodušil postup při návštěvách obyvatel v jejich domovech. Práce na rekonstrukci a dekontaminaci těchto území samozřejmě pokračují.

 

Návrat lidí do zón vzdálených od elektrárny více než 20 km bude probíhat na základě postupu dekontaminačních prací a dozimetrické situace v konkrétních místech. Připomenu, že jde o oblasti, kde byl v minulosti dávkový příkon způsobující roční dávku větší než 20 mSv (zhruba dávkový příkon větší než 2,3 mikrosievertů za hodinu). Možnost návratu do 20km zakázané zóny je podmíněna ještě dalším zlepšením situace v elektrárně. Zatím se předpokládá začátkem příštího roku. Pro co nejpřesnější sledování dozimetrické situace se provádí detailní měření evakuovaných zón. Výsledek monitoringu více než dva a půl tisíce míst ukázal velké rozdíly. Největší dávkový příkon je v městě Okuma vzdáleném od elektrárny pouhý jeden kilometr. Zde byla hodnota 139 mikrosievertů za hodinu. V nejhůř zasažených oblastech na severozápad od elektrárny se našla místa s dávkovým příkonem 19 mikrosievertů za hodinu ještě ve vzdálenosti 32 km od elektrárny. Naopak směrem na sever byly hodnoty dávkového příkonu menší než jeden mikrosievert za hodinu už ve vzdálenosti pouhé 3 km od elektrárny.

 

Zvětšit obrázek
Záběry ze cvičení, které testuje připravenost personálu na příchod případného nového zemětřesení a cunami (zdroj TEPCO).

Dekontaminace a opatření na ochranu zdraví

Právě v posledních měsících vláda i místní úřady významně postoupily ve vypracovávání konkrétních postupů při dekontaminaci zasažených oblastí. Důležitým rozhodnutím je, že vláda bude finančně podporovat dekontaminační práce v oblastech, kde je příspěvek od Fukušimy I k celoroční dávce větší než jeden milisievert za rok. Původně se uvažovalo jen o oblastech s příspěvkem přesahujícím 5 mSv. Ukázalo se, že hlavní část kontaminace je zatím jen v tenké vrstvě zeminy na povrchu a stačí tak odstranit jen prvních maximálně 5 cm půdy. Důležité je hlavně už zmíněné čištění míst, do nichž se aktivita smývá dešti a hromadí. Z toho hlediska je nutná kontrola zvláště čističek odpadní vody. Ve většině případů není aktivita odpadu z dekontaminovaných míst příliš vysoká, ovšem jejich objem je velký, takže se musí řešit problémy s jejich bezpečným uskladněním. Nakládání s ním a jeho uskladnění je třeba detailně vyřešit před tím, než se zahájí opravdu intenzivní dekontaminace zakázané zóny. Plány těchto prací vládní i místní úřady intenzivně projednávají. V Japonsku je nyní i komise dvanácti expertů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ta ocenila dosavadní postup při sledování radiační situace, výskytu radioaktivních prvků v prostředí i potravinách a plány i postup v oblasti dekontaminace. Zvlášť kladně hodnotila šíři a detailnost poskytovaných informací.


Zmínění odborníci navštívili také oblasti, kde probíhají modelové příklady dekontaminace a sanace různých typů průmyslových objektů, městského osídlení či krajiny. Specifické problémy nastávají i tím, že se v některých případech jedná i o oblasti, které byly přímo zasaženy cunami. Testovacími objekty jsou například tepelná elektrárna Haramachi ve městě Minami-Soma, základní škola Tominari či další veřejné budovy a jejich okolí. Na druhé straně se však také jedná o horské lesní terény nad Minami-Soma a farmy ve vesnici Iitate, již mnohokrát zmiňované v našem cyklu. Tam se hledají nejefektivnější postupy pro dekontaminaci rýžových polí a dalších zemědělských terénů. Zdá se, že se do značné míry potvrdily naděje vkládané třeba do pěstování slunečnic, které dokázaly snížit obsah radioaktivity v půdě o dvacet procent a někde až na polovinu. Získané zkušenosti se pak využívají při dekontaminaci v celé zasažené oblasti. Je možná zajímavé také zmínit, že zemětřesení a cunami nepřineslo jen problém s kontaminací radioaktivitou uniklou z jaderné elektrárny Fukušima I, ale z jiných zasažených průmyslových a zemědělských objektů unikla řada dalších látek, od kterých je třeba krajinu čistit. V nedávné době se například řešila zvýšená koncentrace dioxinů v řekách zasažených oblastí.

 

Zvětšit obrázek
Pracovníci podílející se na likvidaci havárie odjíždějí dne 7. října na směnu do elektrárny Fukušima I (zdroj TEPCO).

Zintenzivňuje se dozimetrická i preventivní zdravotní kontrola obyvatelstva ze zasažených oblastí. Kromě poskytování dozimetrů co nejširšímu okruhu lidí probíhá program kontroly štítné žlázy u dětí a mladistvých. Tyto prohlídky by měly u těchto lidí probíhat pravidelně nejdříve s dvouletou a následně pětiletou periodou. Týká se to zhruba 360 000 lidí, kteří jsou nyní mladší než osmnáct let. Kromě včasného odhalení případné rakoviny štítné žlázy, která by mohla být důsledkem radioaktivního jódu z Fukušimy I, mají tyto kontroly další pozitivní důsledek. Odhalí i nepravidelnosti ve funkci štítné žlázy, které s Fukušimou I nesouvisí a bez těchto kontrol by se na ně nepřišlo nebo by byly objeveny mnohem později. Už v prvních kontrolách se ukázalo několik takových případů, které ovšem vzhledem k délce inkubační doby jen těžko mohou souviset s radiací z elektrárny.


Zajímavým aspektem obavy prostých Japonců z radioaktivního zamoření z Fukušimy je, že si pořizují zařízení měřící radioaktivitu. Řadě skupin obyvatel se dozimetry poskytují i s pomocí místních i centrálních úřadů. Množství nezávislých měření v různých místech se tak rychle zvyšuje. Tak lze rychleji najít místa, kde se radioaktivita nahromadila a případně je dekontaminovat. Zároveň to přispívá k větší důvěře jednotlivých občanů, kteří mohou osobně dozimetrickou situaci ve svém okolí měřit, kontrolovat a rozhodovat se o případných opatřeních. Vede to i k takovým případům, z nichž jeden se stal v tokijské čtvrti Setagaya. Tam se našlo místo s velmi vysokou aktivitou. Ze začátku se předpokládalo, že jde o důsledek Fukušimy, ale po důkladné prohlídce se našly ampulky z radioaktivní látkou, pravděpodobně rádiem, které se využívá v lékařství.

 

Sledování radioaktivity v potravinách

Velice důležitým prvkem prevence před radiací je kontrola radioaktivity potravin. V předchozích článcích cyklu byla popsána kontrola mořských produktů a masa. Zatím se radioaktivita cesia 137 překračující zdravotní limity našla začátkem září v některých vzorcích čaje z nové sklizně v prefekturách Chiba a Saitarna. Nedávno se také našlo cesium v některých vzorcích hub pěstovaných na otevřených plochách. Jeho obsah sice nepřekračuje zdravotní limity, ale přesto se tyto zásilky vyloučily z potravinářské spotřeby.

 

Zvětšit obrázek
Letecky provedené měření okolí elektrárny Fukušima ukazují, kde jsou silně zasažené oblasti a kde méně.

V současné době se na trh dostává rýže z letošní sklizně. Na jedné straně je díky počasí během léta sklizeň velice dobrá co do množství i kvality. Na straně druhé ale panovala obava, zda nebude kontaminována radioaktivitou z Fukušimy I. Proto je rýže v zasažených oblastech kontrolována jak před sklizní tak po ní. Jednou z prvních, která se dostala do obchodů, byla rýže z prefektury Iwate začátkem října. Nyní se tam dostává i rýže z prefektury Fukušima, u které po pečlivé kontrole nebylo zaznamenáno překročení zdravotní limity. I když je kontrolována rýže, ze které se produkuje saké, je i tento populární japonský nápoj podrobován nové kontrole. V různých místech se také budují zařízení, kde si mohou občané přinést své potraviny k prověření.
Důležitou složkou řešení následků havárie je efektivní a rychlá výplata kompenzací postiženým obyvatelům, jež jim pomůže překonat období evakuace a vyřešit problémy při návratu. Většina kompenzací, která se vyplatila, je prozatímní záloha a postupně se stanovují standardy pro konečné sumy. Ty budou kromě reálných nákladů a ušlého zisku způsobených havárií obsahovat i kompenzaci psychické újmy.

 

Reaktory a jaderná energetika v Japonsku

Stále ubývá počet reaktorů, které jsou v činnosti. Postupně jsou odstavovány pro pravidelné prohlídky. V září byl například vypnut první reaktor jaderné elektrárny Ikata a v říjnu čtvrtý reaktor elektrárny Genkai. Povolení pro jejich opětné spuštění však místní úřady stále odkládají. Čeká se na dokončení stress testů, o které požádala vláda. Na těch už odborníci z jednotlivých elektráren intenzivně pracují. Je však otázkou, do jaké míry to místním úřadům bude stačit. Řada elektráren, například ta u města Shika, zároveň intenzivně pracuje na stavbě vyšších hrází proti cunami, které by vyloučily ohrožení i v případě extrémních přírodních katastrof. Přijímají se i další opatření pro zvýšení bezpečnosti.
Možná je zajímavé si připomenout, že i přes jadernou elektrárnu Fukušima II se přehnala cunami. Ta sice také zalila vodou turbínové haly a další zařízení, ale dieselové agregáty byly ušetřeny. Havarijní dochlazování tak sice fungovalo, ale byl poškozen systém, který přes výměník předává teplo mořské vodě. Zhruba den trvalo, než se jej podařilo zprovoznit. Během něj se zvyšovala teplota a tlak páry, takže se nějakou dobu uvažovalo o nutnosti odpustit páru z prvního reaktoru. Díky správné funkci havarijního dochlazování nebyla teplota aktivní zóny taková, že by došlo k poškození zirkoniového povlaku palivových článků a radioaktivita odpuštěné páry by byla velmi nízká. Nakonec však odpouštění páry nebylo nutné a reaktory se podařilo uvést do stavu studeného odstavení. Během půl roku od zemětřesení se podařilo areál i zasažené budovy zbavit trosek, vody a vyčistit. Zároveň se také provedla opatření, která by zvýšila ochranu proti stejně velké cunami. Situaci po cunami a nyní lze posoudit na jedné z řady dvojic fotografií, které společnost TEPCO uveřejnila.

 

Zvětšit obrázek
Připomínka situace v elektrárně Fukušima II. Nahoře je turbínová hala třetího bloku po té, co se skrze ní prohnala vlna cunami. Dole je situace dnes, kdy je vše uklizeno a opraveno. (Zdroj TEPCO)

Otevřenou zůstává otázka, zda bude možné spustit alespoň některé z reaktorů před z energetického hlediska náročnou zimní sezonou. Japonsko také zatím dočasně zmrazuje svůj program vývoje rychlých reaktorů, konkrétně experimentální práce v zařízení Monju. Souvisí to s nejistotou, která panuje kolem budoucnosti využívání jaderné energie v Japonsku a tedy i programu využívání rychlých reaktorů. Podle prohlášení ministerského předsedy Yoshihiko Nody se situace s rozestavěnými a plánovanými jadernými bloky bude posuzovat individuálně. Jaká bude v budoucnu politika Japonska v oblasti jaderné energetiky by mohla naznačit studie, kterou vypracovává Japonská atomová komise a zabývá se odhadem nákladů na jadernou energii se započtením důsledků havárie ve Fukušimě. V současnosti už totiž lze dělat první relativně seriozní odhady finančních nákladů na likvidaci havárie, dekontaminaci okolí a financování kompenzací škod pro postižené obyvatele. Některé podobné studie už dělala jiná japonská organizace zabývající se energetikou a dospěla k závěru, že i se započtením nákladů spojených s havárií ve Fukušimě je stále elektřina z jádra cenově srovnatelná i levnější než fosilní. Je třeba připomenout, že Japonsko všechna fosilní paliva dováží.

Zvětšit obrázek
A nakonec obrázek položení posledního dílu ochranné budovy prvního bloku 14. října 2011 (zdroj TEPCO).

Závěr

Začátek postupného návratu evakuovaných lidí alespoň do některých oblastí zasažených havárii v jaderné elektrárně Fukušima I je jasnou známkou toho, že likvidace následků havárie postoupila do nové fáze. Snížení teploty u všech reaktorů pod hodnotu 100 °C a stabilní udržování tohoto stavu dává naději, že podmínky nutné pro povolení návratu obyvatel do zakázané zóny budou splněny i dříve než do konce roku, jak se zatím plánuje. Také při dekontaminaci a sanaci zasažených území se podařilo pokročit značně dopředu.
Můžeme tak doufat, že v případných dalších článcích série o Fukušimě I se dozvíme hlavně pozitivní zprávy. Na ně pochopitelně čekají hlavně obyvatelé postižených oblastí. Připomeňme, kde jsou předchozí články série, kde je vysvětlena řada pojmů a skutečností, které se zmiňují v tomto článku: zdezde zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde.
O dopadu havárie ve Fukušimě I na budoucnost jaderné energetiky uveřejnil velmi zajímavou diskuzi internetový server Ekolist. A to z pozic jak spíše projaderných tak i výslovně protijaderných.

Autor: Vladimír Wagner
Datum: 17.10.2011 12:20
Tisk článku

Fukušima I poté - Wagner Vladimír
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 398 Kč
cena: 326 Kč
Fukušima I poté
Wagner Vladimír

Diskuze:

niekolko otazok na zamyslenie

Miroslav Kasiak,2011-10-18 23:40:44

Pan Wagner, mam vela otazok suvisiacich so situaciou vo Fukusime.
Nesuvisi fakt, ze teplota reaktorov klesa s tym, ze roztavene palivo sa uz nenachadze v reaktoroch, ale pretavilo sa z nich von? Da sa takyto stav nazvat stabilizovanym, resp. "cold shut-down"?
V niektorych lokalitach aj pomerne daleko od Fukusimy bol a este stale je zistovany vyskyt I-131, ktory ma polcas rozpadu 8 dni. (Napr. v meste Hachioji, 30/9/2011 v koncentracii 179Bq/kg) Ako je to mozne?
Je dekontaminacia oplachovanim prachu ucinna? Nie je radiacia uz v materialoch, na ktorych prach lezal? Co sa deje s radioaktivnym materialom, ktory bol splachnuty? Nehrozi nasledkom tohto postupu jeho zvysena koncentracia na inom mieste?
Ako dekontaminovat lesy a polia? Dazd a vietor totiz neustale prenasaju kontaminovany prach z okolitej prirody spat aj do „vycistenych“ casti miest.
Mesto Jokohama, ktore je od Fukusimy 250 km namerali (zastupcovia mesta) na streche obytnej budovy 105 600 Bq/kg cezia a 236 Bq/kg stroncia. Stroncium je pritom udajne mimoriadne nebezpecny radioaktivny prvok. Ako je mozne, ze taketo vysoke cisla boli namerane tak daleko?
Z 57 japonskych jadrovych reaktorov funguje uz len 10. Nie je to signal, ze je tato krajina dokaze bez zavaznych problemov fungovat aj bez nich, ci inych nahradnych zdrojov (uhlie a pod)? (cital som, ze jednym z uspornych opatreni je zmena kodexu obliekania v praci – namiesto sak, ktore museli zamestanci mnohych podnikov nosit aj v horucavach, je teraz povolena kosela s kratkymi rukavmi – a setri sa na ventilacii)
Dokladna a vladou sponzorovana nemecka studia (Leukaemia in young children living in the vicinity of German nuclear Power plants, PeterKaatsch, ClaudiaSpix, RenateSchulze-Rath, Sven Schmiedeland Maria Blettner, Institute for Medical Biostatistics, Epidemiology and Informatics, German Childhood Cancer Registry, 2007) dokazuje, ze deti zijuce do 5 km od normalne fungujucej jadrovej elektrarne maju 2x vacsiu sancu ochoriet na leukemiu, ako deti, zijuce vo vacsej vzdialenosti od nich. Vyskyt detskej leukemie je podla tejto studie priamo umerny vzdialenosti bydliska od JE. V kontexte tejto studie by ma zaujimalo, kolko deti v Japonsku ochorie na leukemiu v dosledku havarie vo Fukusime (staci odhad na zaklade porovnania radiacie v blizkom okoli funkcnej JE s uvolnenou radiaciou pohavarii vo Fukusime).
S pozdravom!

Odpovědět


Odpovědi na otázky

Vladimír Wagner,2011-10-19 08:29:50

Vážený pane Kasiaku, pokusím se odpovědět na všechny otázky. Někdy je otázka komplexnější, takže se omlouvám, že odpovědi nemusí být úplně vyčerpávající. Když tak budu čekat na doplňující otázku. Ale začnu:
1)Na to, aby bylo palivo tekuté, musí být teplota přes 2400oC. Takže, pokud se jeho část protavila tlakovou nádobou do primárního kontejnmentu (asi nejspíše systémy, kudy se vstřelují havarijní tyče), ztuhla hned, jak se tam začala vhánět mořská voda. Od té doby zůstává na místě, kde ztuhlo. Situaci s chlazením to neulehčuje, možná spíše naopak, protože chladící voda se vhání do tlakové nádoby. Nyní je část primárního kontjnmentu zalita vodou, takže to palivo, které se dostalo tam, by mělo být pod sto stupni. Pokud má něco vyšší teplotu, tak to musí být v tlakové nádobě, protože měření se provádí pouze na jejím povrchu. Ale podle toho, že chybí významné zdroje páry, je nejspíše teplota pod sto stupni i tam.
2) Ta zjištění o jódu 131 jsou spíše sporadická a ne ze zdrojů, u kterých je zaručena zkušenost a znalost spektroskopických měření (tedy ty, o kterých vím). Není tak jisté, jak velký byl vzorek a jak velké byly statistické a systematické chyby měření. Není jisté, jestli nedošlo k dezinterpretaci. Že by to bylo z elektrárny a způsobeno obnovením kritikality, jak to interpretují někteří aktivisté, je vyloučeno. Aby se ten jód dostal i do takových vzdáleností, kde ho údajně nacházejí, muselo by ho být v areálu elektrárny a jejím okolí obrovské množství. A to není.
3) Při splachování jde o to, že buď se tato voda shromáždí nebo se odvede kanalizací. Právě čističky odpadní vody jsou místa, kde se koncentruje radioaktivita a nyní musí být připraveny na bezpečné nakládání a ukládání takového odpadu. To, jestli radioaktivní částice ulpí v površích, závisí na poréznosti a dalších vlastnostech. Jistě, ne vše se dá omytím odstranit. Na druhé straně, pokud se radioizotopy dostanou, dostatečně hluboko, tak funguje materiál i jako stínění. Máte pravdu, že s lesem je to horší. Alespoň okrajové části se dají promýt, či odstranit svrchní vrstva spadaného listí či jehličí. Je pravda, že radioizotopy pak mohou migrovat i do dekontaminovaných částí. Proto se plánuje v kritických místech opakování dekontaminačních prací.
4) Jak jsem psal v článku, může se v některých místech radioaktivita koncentrovat. Jde třeba o vyústění okapového systému z velkých střech. Ke konkrétním případům se těžko mohu vyjádřit, musel bych znát kontext. Je dobré, že stále více lidí má měřidla a taková místa tak lze rychleji nacházet a kontaminovaný materiál odstraňovat. Na druhé straně, pokud je to v místech, kde je jinak dozimetrická situace dobrá, tak to nepřináší příliš velké ohrožení. Většinou nejde o místa, kde by se lidé dlouhodobě zdržovali, takže příspěvek k celkové dávce je malý.
5) To, že nyní Japonsko vydrží i bez jádra zase tak moc nevypovídá. Řekl bych, že to ukazuje, že se obejde bez jádra v krizovém režimu a se zvýšenou spotřebou fosilních paliv. Je třeba si uvědomit, že podniky ještě pořád nejedou v plném režimu a už teď jsou znát zvýšené nároky na finance na výrobu elektřiny kvůli zvýšenému dovozu fosilních paliv. Můžete pochopitelně udělat řadu opatření, které omezí spotřebu energií, omezit kulturní a sportovní akce, snížit či zvýšit povolenou teplotu v místnostech. Otázkou je, jak dlouho to bude společnost schopna a ochotna snášet. Už teď jsem četl, jak negativně se vedra a snížená možnost klimatizace projevila na zdraví některých starých lidí. A v zimě to s chladem bude horší. Ten se snáší ještě hůře. Ale myslím, že mi to tady z dálky nevyřešíme, takže počkáme a uvidíme. Je jasné, že se Japonci budou snažit jádro využívat co nejméně, takže poznáme, kam je realita nakonec zatlačí.
6) Citovaná studie je statisticky neprůkazná, což je vidět už z toho, že ve zmíněné studii se dané oblasti do pěti kilometrů týká pouze 37 případů. Navíc nemůže souviset s reálným vlivem radioaktivity, která je v daných místech pečlivě měřená a podíl radioaktivity z elektrárny zanedbatelně nízký (neměřitelný). Podrobnější rozbor i s odkazy jsem napsal v článku pro deník referendum: http://www.denikreferendum.cz/clanek/9417-jak-je-to-s-jadernymi-zdroji Je to v části: „Je jaderná energetika nebezpečná?“.

Odpovědět

Nikdo.

Daniel Das,2011-10-17 19:53:38

Pokud vim tak nikdo nezemrel na nasledky ozareni. Pri tsunami zemrelo nekolik pracovniku elektrarny (2 az 3) ale to bylo z duvodu urazu. Nejvetsi davku zareni obdrzel jeden pracovnik ktery pracoval prilis dlouho v elektrarne na odstranovani skod. Ten posbiral a posbira cca 700 mSv.

Odpovědět

Kolik tedy zemřelo lidí?

Martin Hlahůlek,2011-10-17 19:04:37

Dobrý den,
také děkuji za velmi detailní popis situace kolem JE Fukušima I. Měl bych ale jeden dotaz. V bulvárech se stále omílají mrtvi v souvislosti s touto nehodou, ale nikde nejsou žádné detaily.

Je možné někde dohledat kolik lidí v důsledku této nehody zemřelo a jestli opravdu někdo zemřel i na přímé důsledky ozáření.

Děkuji.

Odpovědět


Počet obětí

Jiří Kocurek,2011-10-17 20:09:36

Podle mých kusých informací zemřel jeden člověk na Fikušimě II (té bezproblémové) už při zemětřesení zaklíněn v kabině jeřábu. cca 10 hodin před zásahem tsunami.
Na jedničce bylo nalezeno až při odstraňování následků několik těl v turbínových halách, kam utekli před Tsunami. Zemřeli utonutím. 4 pracovníci byli zraněni během odstraňování škod.
______________________________________________
Bulvár funguje následovně (algoritmus generování titulku): 29 tisíc evakuovaných je nutno přičíst k obětem tsunami, aby počet úmrtí zaviněných jadernou energetikou byl co největší.

Odpovědět


Úmrtí spojená s Fukušimou

Vladimír Wagner,2011-10-17 20:18:57

Přímo při zemětřesení zahynul jeřábník na elektrárně Fukušima II. Při cunami zahynuli dva zaměstnanci na Fukušimě I na mnohočetná zranění. Během celé doby, po kterou probíhají sanační práce, zahynuli tři zaměstnanci. Jeden už na jaře na infarkt, který nastal pravděpodobně po přehrátí organismu. Druhý na leukemii, která však nesouvisela s Fukušimou. Třetí nedávno, když mu po poradě zabylo špatně a druhý den v nemocnici zemřel. Všichni tři měli jen relativně velmi nízké dávky. Daná úmrtí asi nevybočují z toho, co se děje na jiných i pracovištích, kde je i fyzicky a psychicky náročná práce. Nesouvisí s radiací či s tím, že se jedná o jadernou elektrárnu.

Odpovědět

Ponechání reaktoru v běhu.

Vladimír Wagner,2011-10-17 15:35:48

To opravdu nelze. Prioritní je v každém případě zastavení řetězové štěpné reakce při každém náznaku, že něco není v pořádku. Od řetězové reakce hrozí největší nebezpečí. Takže opravdu nepřichází v úvahu při nějaké živelné katastrofě ponechat reaktor v provozu. V daném případě navíc byly vlnou cunami zalité turbínové haly, takže to ani z tohoto hlediska nebylo možné.

Odpovědět


To je odpověď na dotaz Milana Bačíka

Vladimír Wagner,2011-10-17 15:36:45

Zase jsem se seknul při připojování odpovědi :-)

Odpovědět

Velice potřebné informace

Petr Sanov,2011-10-17 15:02:36

p. Wagnera tedy mají další pokračování, už jsem si říkal že od posledního článku uběhla delší doba, ale bral jsem to jako dobré znamení že vše postupuje podle předpokladů. Přeji Japoncům, aby se nic nezkomplikovalo a skutečně mohli ještě letos povolit návrat do evakuované zóny.
Stále se ale bohužel objevují různé poplašné zprávy a hlavně články, budu proto odkaz na tento článek dál šířit.
Mám ale ještě jeden dotaz - pokud na něj lze odpovědět - proč je stále uzavřená celá oblast kolem Černobylské JE? Je to opravdu nutné z důvodu radiačního zamoření, nebo je i jiný důvod. Podle mne již v mnohých částech zóny kleslo zamoření natolik, že by její znovuobydlení bylo možné.

Odpovědět


Zakázaná zóna v Černobylu

Vladimír Wagner,2011-10-17 15:54:42

Ta radioaktivita je tam v některých částech stále dost vysoká. Do jiných částí by se možná mohli lidé vrátit po důkladném zmonitorování a případné dekontaminaci a někteří ze starších lidí se tam již dříve bez povolení vrátili. Ovšem v Rusku jednak byl únik radioaktivity větší než v Japonsku a i kontaminace byla vyšší. Druhá věc je, že jde o plochy, které i tenkrát měly malou hustotu osídlení a většina obyvatel pracovala na elektrárně. Elektrárna se likviduje, takže asi nemá moc smysl, aby se lidé vraceli. Nebyl tak ani tlak na někdy i dost náročnou dekontaminaci, jako je v Japonsku. Navíc v tom nejbližším okolí vznikl vyřazením činnosti člověka velice zajímavý přírodní park, který je dnes velice cenným územím plným rostlin a živočichů. Řada území ve větší vzdálenosti s různými omezeními pro využívání se postupně s poklesem aktivity v nich znovu vrací k hospodářskému a zemědělskému využití. Ale asi by to bylo na dost dlouhý rozbor.

Odpovědět

Situace těsně po cunami

Milan Bačík,2011-10-17 14:50:27

Děkuji za další pěkný článek. Mám dotaz ke zmiňovaným chybám těsně po cunami. Bylo teoreticky možné nechat jeden z reaktorú běžet na nízký výkon a vyrábět tak elektřinu potřebnou pro běh chladících systémú? Ptám se čistě teoriticky, protože je mi jasné, že za dané situace si to nikdo nemohl troufnout udělat.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni