Bio či nebio?  
Evropa by ráda viděla ekologické zemědělství všude. Afriku nevyjímaje. Obyvatelé černého kontinentu namítají: „Ekologické zemědělství už máme. Ale neuživí nás!“

V době , kdy William Shakespeare psal slavný verš o tom, zda "být či nebýt", žilo na Zemi asi půl miliardy lidí. K 31. říjnu 2011 oficiálně vyšplhal počet obyvatel naší planety na sedmi miliard. Možná k tomu došlo o nějaký ten den, týden nebo měsíc dříve a možná nás překročení této hranice teprve čeká. O čem nemůže být nejmenších pochyb, je fakt, že lidí na Zemi přibývá. V letošním roce se narodí 134 milionů nových obyvatel Země. Asi 56 milionů lidí z nejrůznějších důvodů zemře. Roční "čistý přírůstek" se pohybuje kolem 80 milionů. Každou minutu přibude na Zemi asi 150 lidí. Každý ze sedmi miliard pozemšťanů musí jíst, pokud nemá velmi rychle zemřít hladem nebo nemá prožít krátký život těžce postižen podvýživou.


Za této situace se Evropa připravuje úmyslné snížit výnosy obilí na svých polích o 4 %. Budeme sice méně vyrábět, ale nebudeme méně jíst, a proto budeme více potravin importovat. Všechno to bude stát nemalé peníze. Obyvatelstvo, z jejichž daní bude řízený pokles výnosů zaplacen, dostává tento krok zabalený do zeleného papíru. Termín „greening“ čili „zezelenání“ zemědělské produkce se stal bojovým heslem, které má zajistit druhové bohatství čili biodiversitu našich luk a polí. Co na tom, že tato biodiverzita je výsledkem dosti brutální činnosti našich dávnějších i nedávnějších předků, kteří vykáceli lesy, rozorali je na pole a na ně vysadili rostliny, které nemají v Evropě co pohledávat. Zavlekli k nám napříkald jedovatého přivandrovalce z Peru (brambor) a odpudivého hybrida několika travin pocházejících z pomezí Turecka a Iráku (pšenici). Přesto nám nic nezabrání vydávat takto „přeoranou krajinu“ za bezmála panenskou a vyhlásit nad ní „greeningový zemědělský interdikt“.


Evropský ekologický zemědělec vypěstuje na popud z Bruselu na svých polích méně, bude za to dostávat evropské dotace a my mu přispějeme z našich peněženek, až budeme platit nákupy potravin, protože jeho produkce je zcela zákonitě dražší. Nikdo nezpochybňuje naléhavou potřebu ochrany naší krajiny. Zemědělství ji vždycky formovalo, formuje a formovat bude. Aspoň do té doby, kdy budeme ochotni připustit, že pole by kromě jiného také mohlo dát nějakou tu úrodu a přispět na náš stůl potravinami. Pochybnosti panují o tom, zda nejlepší cestou pro ochranu krajiny je nákladná a úředně nařízená podpora ekologického zemědělství. V minulosti už některé podobně mířené akce Evropské unii hrubě nevyšly. Nebo lépe řečeno vyšly jen ze dvou třetin. Podařilo se utratit velké peníze, dosáhlo se poklesu zemědělské produkce, ale nedostavil se vzestup biodiverzity. Otázku, zda by za pokračující dluhové a hospodářské krize a v době razantních rozpočtových škrtů nenašly evropské peníze lepší využití, ponechme protentokrát stranou. Při pohledu na černozem, na které vyrůstají skladiště, supermarkety, parkoviště nebo kolonie příměstských domků, se do mysli nedobytně vtírá myšlenka, že kdyby někomu šlo skutečně o ochranu naši krajiny, pak zarazí v první řadě současné barbarské zacházení s půdou, při kterém se naši dědové obracejí v hrobě a za které nás naši vnuci proklejí.
Spor o to, zda „bio či nebio“, je pouhou žabomyší válkou v poměrech Evropy, kde má polovina obyvatel nadváhu a čtvrtka je obézní. Vypadá to, že hladem ještě hodně dlouho neumřeme. O to víc nás kosí kardiovaskulární choroby, mozkové cévní příhody a další civlizační choroby, jež jsou ruku v ruce s povolováním dírek na našich opascích. Ostatně na dosažení sedmimiliardové hranice se Evropa podílí jen málo, protože porodnost je tu žalostná. Bídnou situaci často vylepšují jen početnější rodiny imigrantů, především z musliských zemí. V mnoha evropských zemích obyvatel ubývá, takže počty nenajedených úst na našem kontinentu zatím nijak dramaticky nerostou. V jiných koutech světa je situace vážnější. Tam lidé umírají hladem dnes a denně. Podle oficiálních statistik na světě hladoví 1,2 miliardy lidí. Z oněch sedmi miliard tedy skoro každý šestý. A právě v zemích, kde je hladovějících nejvíce, je přírůstek obyvatel nejrazantnější.


Bohužel, své experimenty s „ozeleněním“ zemědělství jsme exportovali i do zemí třetího světa. Afrika je z potravinového hlediska „nezabezpečeným kontinentem“ - potravin je tu málo, jejich ceny vysoké a hladomory časté. Černý kontinent potřebuje okamžitou a razantní akci, pokud se má ze současné svízelné situace vymanit. Skutečné řešení afrických potravinových problémů nemůže být založeno na neustálé potravinové pomoci, ale na vlastní produkci. Jenže jaké potraviny mají Afričané vyrábět? Tak zvaně ekologické – tj. bez hnojiv, postřiků, geneticky modifikovaných odrůd a dalších vymožeností moderní západní civilizace? Anebo tzv. konvenční, při jejichž pěstování se používá v rozumné a bezpečné míře to, čím si pomáhá na polích zbytek světa? ´


Zástupci „ozeleňující se“ Evropy mají v otázce afrického "bio či nebio" zcela jasno. Rádi by vnutili svou zelenou vizi i subsaharské Africe. Například Olivier De Schutter z university v belgické Lovani, který má jako zvláštní zmocněnec OSN na starost základní lidské právo na potravu, už prohlásil, že Afrika je schopna výhradně ekologickým zemědělstvím svou produkci potravin zdvojnásobit. Jenže pan De Schutter je právník a odborník na lidská práva. Mnohem lépe než v otázkách tropického zemědělství se vyzná v kluzkých právnických kličkách a slovní ekvilibristice. Jak ukázali účastníci nedávného mezinárodního kongresu konsorcia CIALCA (Consortium for Improving Agriculture Based Livelihoods in Central Africa) konaného ve rwandském Kigali, De Schutter opírá svou vizi Afriky nasycené ekologickým zemědělstvím zhusta o příklady výsledků dosažených intenzivními postupy konvenčního zemědělství. Ekologické zemědělství takový vzestup produkce v afrických podmínkách nikdy nedosáhlo. Pan De Schutter ve svých přednáškách tak trochu „káže vodu“ ekologického zemědělství a „pije víno“ výsledků zemědělství konvenčního.


„Pokusy provedené přímo v Africe nebo ve výzkumných ústavech a universitách vyvracejí taková tvrzení,“ řekl v Kigali na adresu De Schutterovy vize Henk Breman. „Obávám se, že tito prominenti argumentují ryze ideologicky, aby nasbírali politické body, a jednoduše ignorují skutečnost, že čistě ekologické zemědělství nemůže Afriku uživit.“


Jako příklad úspěchu konvenčního afrického zemědělství uvedl Breman tvorbu „zeleného pásu“ v Sahelu. Svět je nadšen z výsadby stromů a vytvoření pásu vegetace, který brání postupu Sahary na jih. Málo se však mluví o tom, že významnou roli v boji se Saharou sehrávají i umělá hnojiva, která zemědělci v Sahelu používají na svých polích. Uplatňují velmi efektivní a šetrné systémy hnojení, při kterých je i s malými dávkami umělých hnojiv dosaženo významného zvýšení výnosů. Nezanedbatelným motivem pro tento šetrný způsob hnojení je samozřejmě vysoká cena hnojiv. Rostoucí výnosy však nenutí obyvatele Sahelu ke zvětšování polí a kácení stromů. Kdyby výnosy ze sahelských polí nerostly nebo dokonce klesaly, mizely by přirozené ochranné „protisaharské“ porosty v Sahelu takovým tempem, že by je žádná výsadba nemohla nahradit.


Spotřeba umělých hnojiv je v Africe bezkonkurenčně nejnižší na světě. Jestliže Afričan pohnojí v průměru hektar pole 9 kilogramy umělých hnojiv, pak zemědělec v Latinské Americe použije v průměru 86 kg na hektar a zemědělec v jihovýchodní Asii 142 kg na hektar.
„Afrika už má ekologické zemědělství. Ale to nefunguje,“ konstatoval na kongresu v Kigali Nteranya Sanginga, ředitel International Institute of Tropical Agriculture. „Potřebujeme vyřešit konkrétní praktické problémy a nepotřebujeme ideologické spory o to, zda přistoupit k řešení problémů s produkcí potravin na bázi ekologického nebo konvenčního zemědělství. Takové spory nás odvádějí od hlavního cíle - zajištění potravinové soběstačnosti v současnosti a do budoucna. Změny klimatu, rychlý růst populace a velká poptávka po zemědělské půdě jsou hlavními problémy celého regionu. Musíme se soustředit na praktická, vědecky podložená řešení, jež jednou pro vždy přeruší nekonečné cykly hladomoru, chudoby a občanských válek.“
Možná se africkým vědcům a zemědělcům naplnění vize nasycené Afriky podaří uskutečnit. Možná se jim to nepovede. V druhém případě nebudeme my obyvatelé „ozeleněné“ Evropy z obliga. Část viny za africkou katastrofu padne i na naše ekologicky osvícené hlavy.

 

Psáno pro Bigbloger a Osel.cz 

Datum: 06.11.2011 12:01
Tisk článku


Diskuze:

Vaúúúúúúú

Pavel Kolar,2011-11-09 23:39:28

Nechce už někdo ty samozvané evropské "experty na všechno" poslat tam kam patří???

Odpovědět

Milan Závodný,2011-11-08 10:32:24

Ani náhodou si, pán Gejdoš, nerobím srandu, práve naopak. A tiež ma zaujíma pravda, a nič než pravda, i keby som musel sňať ružové okuliare. Ten Don Vám hrozitánsky závidím! Nie som rybár, ale hubár áno. Strašne rád by som si vyrazil niekam na východ, myslím ako pracovať a žiť, a zažiť nepoškvrnenú prírodu, ale som dosť zbabelec púšťať sa do divokých krajov. Moja prvá cesta na Západ viedla v r.1990 do Fínska. Už vtedy som začal snímať tie okuliare - mestá i dediny mali zasvinené takým svinčíkom, aký som dovtedy nevidel. A Švédi /r.2005/ majú takmer všetci za domom smetisko. To o tej Amerike je príšerné. Ja pracujem v Rakúsku, je tam symbolicky pár kusov srnčej, nejaké vrany, ale inak nič. Nemecko: Za asi 10 mesiacov som tam videl 1 jeleňa /pracujem v lese/. V Taliansku... to je na dlhšie rozprávanie. Je to krajina, kde je jediným živočíchom motorové vozidlo. Nuž tak...
Je to strašný život medzi týmito propagandou vymytými spoluobčanmi!

Odpovědět

riešenie pre Afriku

Milan Závodný,2011-11-07 16:10:28

Riešením pre Afriku je preštudovať si pár vzorcov o exponenciálnom raste. Niet takých hnojív na svete, ktoré by dokázali uživiť neobmedzene plodiacich samcov. Namiesto zbytočného kydania peňazí do hladomorov sa má konečne rozbehnúť osveta o sexe. Ja desať detí nemám, neviem na podklade akej úvahy prišiel africký samec na to, že on si to dovoliť môže.

Odpovědět

Bio nebo nebio

Mojmir Kosco,2011-11-07 13:58:43

Neumím se výjadřit k dění k africe ke světě ale spíš se domnívám že nedostatek potravin hrozba hladomoru napřiklad v nigerii je dán spíš politickým bojem uvnitř země a prosazovaním agrotechnickývh postupu a a nevhodnou skladbou plodin.A teď se vrátim pouze k jediné položce a to agrotechnickým postupům .Problém bia a nebia je zejména v prosazovaní konkretní odrůdy na a postupů na co největších plochách (normalizace) kontra znalosti na daném uzemí s danou odrůdou. Neboli ať žije průměr a ten je ptřeba prosadi za pomocí chemie a genetiky všude a vždy.

Odpovědět

Ano ...

Petr Gejdoš,2011-11-07 09:48:01

Pane Tomáši Petřek,

píšete "...V rozumném využívání umělých hnojiv, herbicidů, peticidů, GMO...nevidím žádný problém, ale naopak tu správnou cestu jak uživit třeba i 10 mld. ..."
a ve mě to docela budí zděšení.

Měl byste k tomu říci i to "B(ééé)" ! Totiž, musíte taky říci, jak a kdo to uhlídá v systému, kdy systémově "každý jede na vlastní vítězství", to "rozumné využívání". Jak byste chtěl asi zabránit tomu, že se stane zrovna to samé, co tady již máme ?

Připustit, že "...i 10 miliard lidí se uživí ..." znamená stále to samé, jste v bludném kruhu a Vaše úvaha je tautologií ve špatném slov smyslu.

A s tím Vaším PS taky nesouhlasím. Já viděl na vlastní oči, že ty sovětské pole skutečně existovaly a nikoliv se jednalo o "potěmkinovské pásy kolem cest pro papaláše". Již jen na základě tohoto Vašeho tvrzení se diskvalifikujete. Sovětský svaz sice nepovažuji za nějaký ve všem následovatelný vzor, ale totálnost nepochopení, co to tehdy tam bylo - to je docela obludnost. Já jsem na vlastní "bulvy" viděl právě ty místa v bývalém SSSR, které podle západní propagandy byly údajně "mrtvou zemí", zničenou údajným bezuzdným sovětským hospodařením. O takové čistotě přírody tam se asi takovým pánům, jak si představuju Vás, krmeným propagandou, nikdy ani nesnilo... A viděl jsem podobná místa i v patrně Vašich vzorových zemích západně od nás (od ČR) a tam je v podstatě příroda často dokonale de facto denaturalizovaná. Máte to dost popletené...

Odpovědět


Milan Závodný,2011-11-07 16:21:17

A ešte by som dodal, pán Gejdoš, že zase ja na moje bulvy som videl totálne sterilnú pôdu pod jabloňami v Taliansku - áno, pod tými úžasnými goldenami zo supermarketov. Pôda bola od postrekov čosi ako pokazená plastelína, bez chrobákov, bez červíkov... A stromy mali oceľové konáre /draslíkové hnojenie/, aby uniesli metráky obrovských jabĺk postriekaných tak, že každé jablko malo zo spodu bielu škvrnu prášku. Ono "sovietske hospodárenie" priviedli do dokonalosti až kapitalisti.

Odpovědět


tak trochu váhám ...

Petr Gejdoš,2011-11-07 23:20:49

Tak trochu váhám, pane Závodný, zdali si ze mě neděláte srandičky, s tými oceľovými konármi od draslíkového hnojenia... hmm Já ale vysvětlím i ten Sovětský svaz, i ten Západ, že to myslím smrtelně vážně a na základě vlastně-bulvového zkoumání. ..

V Rusku jsem byl kdysi dávno pracovat - dobře platili, byl jsem mladý, takže co. Chodil jsem tam rybařit na Don do míst, kde sami Rusáci vcelku stydlivě říkali, že je Don "dost špinavá řeka", že tady - míněno tam - je už tedy lepší Volha. No - říkám to jako ilustraci pro ty s vymytýma mozkama západní propagandou, která chce Rusko vždy jen poplivat. Nemá to nic společného s bolševikama, jako že bych bolševiky miloval a proto že se zastávám Ruska. Pravda byla, je a vždy bude jen pravda, ať si myslí kdo chce co chce.

Prostě a jednoduše - člověk by zřejmě těžko hledal u nás v ČR - a dále na západ již vůbec ne - tak čistou až jakoby pstruhovou vodu, jako byl čisťoučký pro mé oči tam ten podle Rusáků "špinavý Don". A to bylo na místě kousek nad Cimljanskou přehradou, tam je to již veletok dobře tři čtyři kilometry široký a nemá to již daleko do Azovského moře. Voda byla křišťálová a nemá ani smysl líčit, jak se tam lovily ryby ! To by asi člověk, co tohleto nezažil, považoval za čistokrevnou rybářskou latinu. Pro mě z toho hlediska naprostý ráj na zemi.

Na druhou ale stranu - mám provdanou dceru v USA a tak jsem se dost porozhlednul i tam. A řeknu na rovinu - sedla z toho poznání ma mě deprese !! To je sice gaky již docela dávno, ale ten děs cítím furt.

Já coby vášnivý houbař jsem zklamaně na podzim prolézal lesy v Apalačích a houby nikde.Ta půda tam je prakticky jakoby mrtvá. V říčkách žádné ryby, nikde žádné žáby, ptáček nezacvrlikal, zajíc či srnka nikde z křoví nevyběhla, vážka nezachrastila nad kaluží - prostě pusto a prázdno, až na mě šla depka z toho. Já jsem si tam připadal jako v umělé krajině, vyrobené z plastiku. Nakonec jsem si asi nejlíp v Americe zahřibařil přímo na "před-zahradce" Bílého domu, kde jsem tam u Bushe jr. naškubal tašku žampionů přímo před "barákem". Málem mě zatkli, asi si mysleli, že z těch žampionů tam udělám na místě atomovou bombu nebo nějakou biologickou zbraň hromadného ničení.

Mám docela zcestováno kus světa a musím říci, že zhruba platí, že směrem od východu na Západ zcela povážlivě ubývá živé přírody - navzdory všem propagandistickým kecům. kdo nevěří, můžu jedině doporučit, aby se jel do světa podívat taky a nezapomněl si sundat propagandistické brejle.

A ještě něco - dnes je to již stejné i v ČR. Všechno tady chcípá, jezedácí hnojí a práškují jak vzteklí a člověk už nemá kde kopnout do země, když chce pár žížal na ryby, nemluvě o tom, že i ty ryby chcípají. Už je to tu jak v té Americe.

Jak je to pane Závodný v Italii nevím, tam se chystám napřesrok to podrobněji prozkoumat - tedy pokud nezačnou Taliáni demolovat svou zemi stejně, jako to dělají Řekové.

Odpovědět


Ano...Ano

Tomaš Petřek,2011-11-10 09:17:10

Propagandou jste krmený očividně vy, chcete všechno kontrolovat a regulovat, ale jak se píše v článku:

Málo se však mluví o tom, že významnou roli v boji se Saharou sehrávají i umělá hnojiva, která zemědělci v Sahelu používají na svých polích. Uplatňují velmi efektivní a šetrné systémy hnojení, při kterých je i s malými dávkami umělých hnojiv dosaženo významného zvýšení výnosů. Nezanedbatelným motivem pro tento šetrný způsob hnojení je samozřejmě vysoká cena hnojiv.

Je zřejmé, že není co regulovat. Zemědělec, který se svým hospodařením chce uživit si nemůže dovolit plýtvat umělými hnojivy a dalšími prostředky, pokud není předotovaný z EU. Co Vás děsí je jen Váš problém.
Popletené to máte Vy - Já nikomu nedávám za vzor západní země, to je Vaše šílená dedukce. A co se týče biopotravin, přestože je jejich produkce kontrolována a udělují se certifikáty, stane se občas, že se do prodeje dostanou produkty s nálepkou BIO ikdyž nejsou bio - naposledy to myslím byly vejce. Toto nálepkování je jen předmětem podvádění a nikdo to stejně neuhlídá. Prodávat má kvalita a ne nějaká nálepka.
Se Sovětským svazem na věčné časy Zdar.

Odpovědět

Více škody než užitku

Tomaš Petřek,2011-11-06 23:33:06

V rozumném využívání umělých hnojiv, herbicidů, peticidů, GMO...nevidím žádný problém, ale naopak tu správnou cestu jak uživit třeba i 10 mld. lidí. To co připravuje EU ohledně obilí, je stejně šílené a děsivé jako to co udělala s produkcí cukru s tím nepěkným dopadem na cukrovarnictví v ČR. Vypadá to na totožný mentální průjem nevolených lidí z EK.
PS:Pane Petrásku, nezlobte se, ale Sovětské hospodářství vidíte poněkud naivně. Ty velké lány byly jen osázeny v pásech kolem cest na ukazování papalášům nebo soudružským návštěvám třeba z ČSSR. Na ten zbytek prostě neměli osivo, techniku, lidi, vůli...

Odpovědět

Co Afrika potřebuje?

Tomáš Petrásek,2011-11-06 18:18:52

Řešit hlad v Africe znamená řešit symptom, ne příčinu. Jádro problému je špatné politické vedení, války a neexistující kontrola porodnosti (což spolu neoddělitelně souvisí). Dokud tohle trvá, budou humanitární katastrofy pokračovat.
Jinak razit bio v Africe je jasná blbost, ale zase se musí dát pozor i na opačný extrém, snahu o maximální výnosy "na sovětský způsob", tj. za cenu znečištění, eroze, degradace půdy apod.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz