Experimentální evoluce mnohobuněčnosti  
Čtveřice amerických biologů využila gravitací podmíněný selektivní výběr, aby prokázala, že jednobuněčné kvasinky dokáží za velmi krátkou dobu na změněné podmínky zareagovat, a když je to pro přežití výhodnější, změní svůj způsob života z individuálního na "společenský" a začnou tvořit mnohobuněčné shluky. A to tím větší, čím je selekce intenzivnější

 

Zvětšit obrázek
Z původní kultury, v níž převažovaly samostatné buňky kvasinky S. cerevisiae, vědci vytvořili 10 testovacích subkultur, které po dobu 60 dnů pomocí gravitační selekce "cvičili" na spolčování se. Získali tak kvasinky, které se v zájmu přežití vzdali individuální svobody a začaly s dceřinými buňkami tvořit klastry. Vědci tato seskupení nazvali "snowflakes", sněhové vločky. Na obrázku jsou příklady z pěti experimentálních subkultur. Kredit: W. C. Ratcliff et al., PNAS 2012

Ti, pro které je evoluční teorie tím nejpravděpodobnějším a v současnosti díky nepřebernému počtu do sebe zapadajících poznatků i v podstatě nezpochybnitelným scénářem vývoje pozemského života vědí, že na jeho počátku se na planetě objevily samostatné buňky. Dokázaly metabolizovat ve vodě rozpustné minerální látky za podpory zpočátku pravděpodobně tepelné energie, po vzniku fotosyntézy i viditelného světla. Vzrušující a dosud nezodpovězená otázka, která je vodou na mlýn kreacionistům, se týká vzniku prvních živých buněk z organických a anorganických molekul. Tou další, o něco lépe uchopitelnou a zkoumatelnou otázkou je vznik mnohobuněčného organismu. Začaly spolupracovat individuální buňky, které v rámci nějakého biofilmu vytvořily shluky, v nichž došlo "k dělbě práce", nebo se díky mutaci přestaly po dělení separovat dceřiné buňky od té mateřské? Tato druhá možnost je z hlediska evoluce logičtější. V mnohobuněčném společenství se totiž nemohou reprodukovat všechny buňky, některé musejí v zájmu celku podstoupit cílenou "sebevraždu" - apoptózu, bez toho, aby se jejich genetický materiál rozšiřoval dál. Taková ztráta možnosti seberealizace a individuální svobody je mnohem pravděpodobnější v "příbuzenském" společenství, protože v něm všechny nepohlavně dělící se buňky sdílejí stejný genetický program a tak je z evolučního pohledu téměř jedno, která z nich se bude rozmnožovat. Důležité je, aby potomstvo bylo v konkurenčním boji úspěšné.

 

Teorie může být doslova krásná, když je vnitřně nekonfliktní, logická, dostatečně jednoduchá a nezraňuje se na ostří Occamovy břitvy. I tak ale vyžaduje experiment, jenž poskytne alespoň indície, nebo dokonce důkazy o její správnosti. V tomto směru je pro otázku, jak z jednobuněčných organismů vznikl mnohobuněčný, zajímavý experiment, který uskutečnili biologové z Biotechnického ústavu Minnesotské univerzity. Kreativní nápad se prý zrodil v diskusi při kávě. Princip pokusu je poměrně jednoduchý, zakládá se tom, že na shluk buněk v živném roztoku působí gravitační, nebo odstředivá síla nepatrně více, než na jednotlivé buňky. Když se tento triviální fyzikální jev využije na cílenou selekci, výsledky mohou být celkem překvapivé. Autorský čtyřlístek o nich referuje v lednovém čísle amerického odborného časopisu PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America). Redakce zajímavost práce ocenila i tím, že ho volně zpřístupnila.


Vědci si pro experiment zvolili mikroorganismus, který všichni dobře známe z pekařského droždí neboli pivní kvasinku Saccharomyces cerevisiae. V biologii patří mezi takzvané modelové organismy, které se podrobně studují a využívají na bezpočet experimentů. Pivní kvasinka se nejenom lehce kultivuje, ale má celou řadu velmi zajímavých vlastností. "Poznat" ji podrobněji, než jen ve formě světlé hnědošedé hmoty charakteristické vůně, může vést k tomu, že člověku bude až líto hezky nakynuté těsto dát upéct a tím intenzivně se množící mikroorganismy zahubit. Filozofické důvody vegetariánství jsou vybudovány na prapodivných hranicích... S. cerevisiae je eukaryot, který při vhodném zdroji potravy (některých sacharidech) dokáže prosperovat jak v anaerobním, tak aerobním prostředí. Jeho buňka má v jádru jenom jednu sadu genů, je tedy haploidní, podobně jako pohlavní buňky člověka. Za běžných podmínek se rozmnožuje, či spíše klonuje nepohlavně takzvaným pučením a oddělením dceřiné buňky od mateřské. V stresové situaci, hlavně když docházejí v okolním prostředí živiny, se vhodné dvojice buněk "spáří", přesněji splynou, čímž vznikne diploidní zygota, analogie oplodněného vajíčka. Vytvoří se jedno jádro, v němž chromozomy obou původních buněk dělají různé šarády, při nichž si navzájem vymění některé kompatibilní úseky i s příslušnými geny. Když pak v redukčním dělení, meióze, vzniknou čtyři opět haploidní (s jednou sadou chromozomů) buňky - gamety, v případě hub, k nimž kvasinky patří, spory - jsou geneticky variabilnější. Jejich genom není pouhou kopií některého z genomů "rodičovských" buněk, nýbrž jejich kombinací. Spory dokážou přečkat horší časy a probudí se na chemické signály zvěstující podmínky vhodné k metabolizmu a rozmnožování. Dorostou do stadia běžné haploidní kvasinkové buňky a začnou se klonovat.

Zvětšit obrázek
Malá, oddělením od mateřského seskupení buněk právě zrozená "vločka" nejdříve dorůstá a až při jisté velikosti se začne rozdělovat a tvořit menší juvenilní vločky. Tato velikost je kompromisem mezi gravitační selekcí, jež tlačí na zvětšování a přístupem k potravě a reprodukční svobodou každé buňky, což si naopak vyžaduje společenství co nejmenší. Chytré, že? Kredit: W. C. Ratcliff et al., PNAS 2012

To, co prospívá samotné kvasince a zvyšuje její šanci na přežití - genetickou variabilitu zvětšující pohlavní rozmnožování a sporulace - dělá vrásky na čele biotechnologům, protože jim může výrazně pozměnit vyšlechtěné kmeny s vhodnými vlastnostmi. Kvasinky, které se používají na výrobu piva již dávno nejsou zcela stejným typem, jako ty, které nám nadýchají kysličníkem uhličitým těsto na buchty. I samotní pivovarníci znají více typů kvasinek, i když všechny patří ke stejnému druhu S. cerevisiae. Vědí, že vitalita a vlastnosti použité linie těchto jednobuněčných organismů kvalitu piva výrazně ovlivňují. Znají takzvané "svrchní" kvasinky, které v závěru kvasného procesu vyplavou navrch a pak ty "spodní", jež ve shlucích klesají ke dnu nádob. A to je jenom to základní dělení.

Také v laboratořích dobře vědí, že pivní kvasinka netvoří jenom samostatné buňky, ale někdy i malá seskupení, v nichž se kompletní dceřiné buňky zcela neoddělí od mateřských, ale zůstávají buněčnou stěnou k sobě "přilepeny". Takže myšlenka biologů z Minnesotské univerzity cíleně, po mnoho generací selektovat buňky, jež mají tendenci se shlukovat, a pak sledovat, co se z toho vyvine, pramení z již známých poznatků.


Na počátku jejich experimentu byla malá, geneticky jednotná kultura kvasinek laboratorní linie Y55. Vědci ji rozmíchali ve vydatném živném roztoku s obsahem bílkovinných derivátů (peptonů) a D-glukózy (dextrózy), pak rozdělili do zkumavek o objemu 10 mililitrů. Ty vložili do mechanické laboratorní třepačky. Za neustálého pomalého promíchávání při teplotě 30 °C nechali kvasinky kultivovat jeden den. Když pak třepačku vypnuli, mikroorganismy začaly velmi pozvolna sedimentovat ke dnu zkumavky. Čím větší shluk vytvořily, tím klesaly rychleji. Po 45 minutách pak biologové z té nejspodnější vrstvy kultivačního média, kde očekávali statisticky větší počet těchto seskupení, odebrali desetinu mililitru a přenesli do čerstvého živného roztoku. Tak pokračovali týden, po němž selekci zefektivnili tím, že ze spodní vrstvy odebrali jeden a půl mililitru, toto množství vystavili v centrifuze vyšší gravitaci a až pak odebrali tu desetinu mililitru s nejrychleji usazenými buněčnými klastry. Těm umožnili se dál množit ve zkumavce s čerstvým živným roztokem. Toto každodenní přeočkování proběhlo 60 krát. Asi tušíte, že to, co po dvouměsíční systematické selekci ve zkoumaných vzorcích uviděli v zorném poli mikroskopu, se od původní kultury povětšinou individuálních buněk lišilo. Jak v článku, kapitole o výsledcích uvádějí "... ve všech populacích převládaly přibližně sférické, sněhovým vločkám podobné fenotypy (konkrétní kombinace vnějších znaků jedince) tvořené mnohými navzájem připojenými buňkami". Jinými slovy, selekcí, která výrazně zvýhodnila přežití shluků, dosáhli toho, že ve výsledné kultuře převládaly buňky, které je dokázaly tvořit. Což je evolučně logické. U rychle se množících kvasinek se to podařilo již za 60 dnů. Že šlo o jejich "vrozenou", tedy geneticky podmíněnou vlastnost, dokazuje video, na němž je nasnímán soukromý život několika samostatných buněk enzymaticky oddělených z jednoho ze shluků, "sněhových vloček" (snowflakes), jak je autoři podle podobnosti tvarů nazývají. Každá z těchto vypreparovaných buněk, jak se v průběhu 24 hodin sledování množila, vytvořila vlastní vločku - shluk se svými "potomky". Sněhová vločka je tedy jakési úzké společenství klonů a nejde o seskupení předtím samostatných, navzájem "cizích" buněk. Takové útvary vědci označují pojmem "chomáčky" (flocs) a bývají spíše součástí povrchového biofilmu.


Video: Každá z buněk oddělených ze shluku připomínajícího sněhovou vločku zakrátko vytvoří s dceřinými buňkami podobný shluk. (Originální verze na stránkách časopisu PNAS .)



Jenže žít ve velkém společenství není jenom výhra, zejména v podmínkách, když osamělému jednotlivci nic nehrozí, kolem sebe má dost potravy a může se neomezeně množit podle svých schopností a možností. Ani kvasinkové vločky, v nichž jsou tyto individuální potřeby omezeny, se nerozrůstají donekonečna, jen do rozměrů, které jsou jakýmsi kompromisem mezi výhodami samostatné existence a selekčním tlakem vytvořeném vědci. Taková seskupení nabízí lepší šance na přežití v porovnání s jinými formami. Hmotnost, tedy počet "slepených" buněk sice zaručuje nejrychlejší sedimentaci vlivem gravitace, a tím i vyšší pravděpodobnost přenosu do zkumavky s čerstvým živným roztokem, jenže jednotlivým kvasinkám omezí přístup k potravě a sníží reprodukci.
Co se s větší kvasinkovou vločkou stane? Když nabude velikosti přesahující potřeby "výběrového řízení", rozdělí se. Ne na polovinu, ani ne na jednotlivé buňky, kterých delší přežití by v daných podmínkách bylo ohroženo, ale od většího mateřského shluku se oddělí menší shluk - dceřiná vločka. Ta se také nejdříve snaží dorůst do vhodné velikosti a teprve pak začne také pomýšlet na reprodukci.


Dokumentuje to i následující video (originál zde).



Aby vědci potvrdili domněnku, že míra selekce ovlivňuje velikost vločkového fenotypu, připravili experiment, v němž po 35 dnech výběru vzniklou populaci rozdělili do devíti zkumavek. Kvasinky v prvních třech pak vystavili velmi tvrdému výběru - spodní desetinu mililitru roztoku každý den odebírali již po pěti minutách klidné sedimentace po vypnutí třepačky. Takže větší šanci na přežití měly jen ty největší vločky. V dalších třech zkumavkách ustálení před přenosem do nového živného roztoku trvalo 15 minut a v posledních třech "až" 25 minut.
Přeočkování se dělo každých zhruba 24 hodin po dobu třiceti dnů. Již tak krátký čas působení rozdílných podmínek se na velikosti vloček odrazil. Ty, na než byl vyvíjen nejsilnější selekční tlak - pokud ti je život milý, klesni na dno zkumavky do pěti minut - byly o pětinu větší, než ty, které dostaly šanci sedimentovat 15, respektive 25 minut. A v porovnání s vločkami původní populace (vzniklé po úvodních 35 dnech jednotné selekce), byly ty "pětiminutové" na konci druhé, 30denní fáze pokusu víc než dvojnásobné.


Na následujícím videu je vlevo populace, na níž byl vyvíjen nejsilnější selekční tlak - tvoří viditelně větší vločky, než v kultuře, kde k přežití stačila pomalejší sedimentace, tedy i menší shluky buněk (originální video zde).


 

Zvětšit obrázek
Ve shluku buněk, ve "vločce", se některé buňky vzdají reprodukce a podstoupí buněčnou smrt - apoptózu. Vznikne tak oslabené místo, v němž se od větší mateřské vločky oddělí menší, juvenilní. Kredit: W. C. Ratcliff et al., PNAS

S velikostí vločky souvisí i délka jejího dospívání, tedy za jak dlouho po oddělení od té mateřské se sama začne dělit. "Protože jako reakce na výběr se změnil mnohobuněčný fenotyp, soudíme že selekce působila na reprodukci a přežití jednotlivých shluků spíše než na jejich jednotlivé buňky, jež je tvoří", komentují odbornou mluvou výsledky pokusů autoři. Faktem je ale, že gravitační selekce samotné buňky neobešla a upřednostnila ty, které po ukončení mitotického dělení zůstávají se svojí dceřinou buňkou v trvalém kontaktu.


I když shluk kvasinek Saccharomyces cerevisiae, který vědci nazvali "snowflake", není mnohobuněčným oganizmem sensu stricto, nýbrž jen mnohobuněčným útvarem, přesto nejde o pouhý konglomerát k sobě přisedlých buněk. Aby reprodukce vloček probíhala tak plánovitě, jak dokumentují předchozí videa, musí její buňky nějak spolupracovat. Minnesotští biologové prokázali, že k oddělení juvenilní dceřiné vločky dochází v místě mezi buňkami, které páchají sebevraždu - apoptózu. Zjistili, že procento těchto obětujících se jedinců koreluje s velikostí vločky a experimentálně potvrdili předpoklad, že apoptóza není důsledkem, nýbrž příčinou oddělení se menších dceřiných klastrů (propagulí) od většího mateřského. Tato jakási prvotní dělba rolí ve vzájemném svazku a vzdání se vlastní reprodukce je evolučně "logická" právě proto, že sebevražedná buňka umožní svým sestrám, jež jsou - pokud nedošlo k náhodné mutaci - jejími kopiemi, se úspěšně množit a tedy do dalších generací přenášet jejich stejný genom.


Video: Kratičká sekvence snímků z kamery připojené na mikroskop dokazuje, že apoptóza sousedních buněk (označených barevně) vytvoří oslabenou zónu, kde se malá vločka oddělí od původní větší. Toto dělení tedy není symetrické (originální video zde).

 


Co ze studie vyplývá? S dávkou zlomyslnosti lze říci, že téměř nic nového - změna podmínek vede k změně fenotypu, tedy souboru geneticky a prostředím podmíněných vnějších znaků "jedince". Téměř jistě neodhalila konkrétní cestu, kterou prošel jednobuněčný život k mnohobuněčnému. Na máloco se mohly organismy v konkrétním prostředí tak spolehnout, jak na stabilitu gravitační síly. Přesto je to zajímavý výzkum potvrzující, že změněné podmínky mohou přinutit buňky vytvářet v zájmu svého přežití spolky, v nichž musí začít nějak komunikovat, spolupracovat a rozdělovat si úkoly. Kdyby vědci kvasinky pěstovali v optimálním neměnícím se prostředí, absolutní převahu by měly jednotlivé, zcela nezávislé buňky, co nejvíce využívající bohaté zdroje a množící se, co síly stačí. Snad by se dalo s nadsázkou říci, že v kvasinkovém ráji mírně teplého, pravidelně obnovovanéhom živného roztoku je evolučně logická maximální sobeckost individuí.
Vědci ji zásahem, který samostatným buňkám drasticky omezil přežití, změnili na formu příbuzenské soudržnosti a "rodinné" sobeckosti. Je to další z dlouhé řady důkazů, že se Richard Dawkins nemýlí, když mluví a píše o sobeckosti genu a evoluci jako slepém hodináři. I titěrné kvasinky, jimž by stěží někdo přisoudil inteligenci, se dokáží chovat "racionálně", když jde o přežití. Naštěstí nevědí, že z toho těsta, v němž si tak libují, bude zakrátko chléb náš vezdejší.



Zdroje: PNAS 1, 2


Autor: Dagmar Gregorová
Datum: 27.01.2012 09:35
Tisk článku

Evoluce - Cheshire Gerard
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 93 Kč
Evoluce
Cheshire Gerard

Diskuze:

Pane Štec,

Petr Gejdoš,2012-02-01 14:55:15

říkáte HNED TEĎ !!

No príma. Celý mainstream pracuje za těžké miliardy na dokázání svých bludů a stále z toho nic de facto není a po mě chcte důkazy HNED TEĎ !! A ZADARMO ... :-))

Jsem tady z tohoto místníhoé oslovského systému posílání příspěvků silně otrávený - to tady vymýšlel nějaký mdlý duch... Já se totiž pokusil napsat vyčerpávajícím způsobem a dát vám takto podloženě jakýsy důkaz, ale místní vskutku idiotský systém mi celý příspěvek sežral bez náhrady. Holt kovářova kobyla chodí bosa.

Již nemám náladu to zopakovat a tak jen krátce a třeba z toho něco bude - budu spoléhat na jakési nezbytné pro diskusi penzum empatie a snahy pro dorozumění se.

Zajisté je Vám známo jméno Dr. Michael Denton. Tento pán kdysi dost dávno napsal knihu "Evoluce v krizi". Tam poukazuje na to, že struktury řetězců aminokyselin, tvořících proteiny, jsou u různých živých organismů hierarchicky tak neuspořádány a evidentně nepříbuzné, že vylučují vzájemnou příbuznost a tudíž i evoluční vývoj jednoho z druhého. Tečka. Mi to stačí.

Změnilo se, pane Štec, za ty roky něco k lepšímu pro vás evolucionisty, nebo to platí stále a mohl by to být žádaný důkaz ?

Pakliže se nezměnilo nic - máte tedy kýžený důkaz.

Pakliže se to od základu změnilo tak, že dnes je to již naopak důkaz o evoluci - vysvětlete to zde v krátkosti, co se to přihodilo, že co bylo špatně, je dnes najednou vše OK.

Jinak nepřímých důkazů kolem je vskutku dostatek - nevím, proč zcela vylučujete vcelku docela moderně vědecky podaná vysvětlení ze sumerských hlíněných destiček o stvoření světa a života. To si totiž rozhodně nevymyslel nějaký nevzdělaný a světem zmatený divoch - to jsou vskutku moderně pojaté důkazní vědecké materiály.

Na rozdíl od evolucionistů, kteří nemají po ruce nic, než akty VÍRY, že "se to tak muselo stát". Víte, pane kolego, já nemám zapotřebí se s nějakým vulgárním evolucionistou dohadovat o tom, kdo stvořil Boha. Vy materialisti taky jaksi nemíníte diskutovat, z čeho že vlastně byla ta počáteční singularita, než byl BB - jste založeni pouze na víře a vyčítáte to kreacionistům. To je poněkud směšné.

Odpovědět


Ladislav Lang,2012-02-01 15:55:11

A ty důkazy, které "jsou všude kolem nás a máme je přímo pod nosem", to jsou ty aminokiseliny nebo ty sumerské hliněné destičky?
Já jen abych v tom měl jasno.

Odpovědět


Ad Delton

Tomáš Štec,2012-02-01 16:06:54

Túto knihu som nečítal, ale z niekoľkých stručných textov o nej vypichujem "Because of the errors and the bias, I cannot recommend it to those with little biological training, unless endowed with a sound critical attitude." (preklad: "Kvôli chybám a odchylkám ju nemôžem doporučiť nikomu bez biologického vzdelania, pokiaľ dotyčný nemá silne kritickú povahu."; http://home.planet.nl/~gkorthof/kortho18.htm )
Ďalej sa obvykle uvádza (v tomto článku tiež), že Delton nesprávne interpretuje rozdiely v cytochróme C medzi v súčasnosti žijúcimi organizmami. Podľa článku ďalej používa (v roku 1985, keď kniha vyšla) už desať rokov staré výsledky. O 27 rokov neskôr sme ešte ďalej.

Kniha, ako taká znie zaujímavo a možno si ju niekedy prečítam, ale väčšiu váhu (ako dôkazu) by som jej nedával. Môžete skúšať ďalej. Sumerské tabuľky som síce neštudoval, myslím ale, že bude veľký problém určiť, či patria do literatúry faktu (odbornej), alebo do krásnej literatúry (fikcie).

Odpovědět


Citát:

Rudolf Dovičín,2012-02-02 11:01:49

https://en.WikiPedia.org/wiki/Evolution:_A_Theory_in_Crisis

The fallacy in Denton's argument was that there is really no such thing as a "living fossil", all modern species are cousins.[13] A carp is not an ancestor to a frog; frogs are not ancestors to turtles; turtles are not ancestors to rabbits. The variations in cytochrome c structure were all relative to the common ancestor of these different organisms and it was not surprising that they showed a similar level of divergence.

[13] Spieth, Philip T. (June 1987). "Review – Evolution: A Theory in Crisis". Zygon 22 (2): 249–268. doi:10.1111/j.1467-9744.1987.tb00849.x.
http://NCSE.com/creationism/analysis/review-evolution-theory-crisis

Odpovědět

OK, vzdávám to ...

Petr Gejdoš,2012-01-31 17:03:46

OK, vzdávám to. Molekulární biologové by vám zarytým a předpojatým evolucionistům sice řekli ledasco, co by se vám nejspíše nelíbilo, ale to je venkoncem zbytečné a ztráta času. Mějte si svoji víru. Možná to někomu připadne legrační, že gerade já tady takto mluvím o víře, že. Ale co jiného to je, když se na to člověk nezaujatě podívá....

Odpovědět


Teší ma

Tomáš Štec,2012-01-31 20:16:45

Ako končiaceho študenta biofyziky so skúškou z molekulovej biológie by ma zaujímalo, čo by mi mohli zaujímavé na obranu vášho postoja povedať. Že by som sa spýtal prednášajúceho, či by mi mohol doporučiť niekoho napríklad na UMG AVČR?

Je pekné, že tvrdíte, že dôkazy existujú, ale ani jeden ste nepredložili. Existuje dôkaz, ktorý nikto nevidel?

Odpovědět


To znám, pane Štec !

Petr Gejdoš,2012-02-01 09:40:57

Taky jsem studoval. A kdysi již docela dávno jsem při zkoušce z geologie zmínil pana Wegenera a jeho teorii kontinentálního driftu. Bylo to v době, kdy již byla celosvětově uznávaná a přesto mě zkoušející - takto geolog ze "staré školy" málem vyhodil od zkoušky, že mluvím o takových neověřeených nesmyslech... To znám.

Ve škole čekejte vše možné, ale že by Vám tam řekli něco, co se mainstreamu nehodí - tak to tedy nečekejte. Připadne mi trapné, kterak to dnes ve vědě funguje - viz taky novější článek zde na Oslu "O tržních vztazích ve vědě". Škola je to poslední místo, kde by se někdo odvážil cokoliv říkat studentům v zájmu skutečné vědy a proti mainstreamu. Te´d jste mě skutečně rozesmál.

Odpovědět


Pane Štec,

Petr Gejdoš,2012-02-01 09:53:01

jaký byste chtěl důkaz ? Ony ty důkazy jsou skutečně všude kolem nás a máme je stále přímo "pod nosem". Možná právě to Vám vadí v tom, abyste je viděl - ne nadarmo se říká, že někdo "kvůli stromům nevidí les". To, že Vy a teď nevidíte nic z toho, není nic jiného, než důkaz, že školský systém skutečně dokonale vymývá mozky. A pamatujte, že když někdo nechce, je to horší, než když nemůže. Vy jste ovocem dokonale propracovaného systému lží a já se konkrétně Vám, coby čertsvě vystudovanému člověku ani moc nedivím. Taky jsem to na vlastní kůži kdysi po studiích zažíval. Vy jste zatím jen oběť systému - někteří zde ale již jsou z vlastní blbosti spoluviníky - nechci ukazovat prstem.

Odpovědět


A ještě potřetí - z trochu jiného soudku ...

Petr Gejdoš,2012-02-01 10:05:33

Pane Štec - udělejte si malou zkoušku. Zamyslete se nad tím, co si dnes myslíte o loňské akci NATO proti Muhaamarovi Kaddafi a Libyi.

Libye za Kaddafiho byla výstavní zemí Afriky. Zemí, kde celý systém užíval národní prostředky ve prospěch všech Libyjců, země s fungující a bohatou infrastrukturou, s fungujícím zdravotnictvím, školstvím - gramotnost Libyjů je vyšší, než v USA kupříkladu.

A co je tam dnes ? Uvědomujete si, v jakém systému žijeme ? Jste si vědom toho, co se tam stalo a jaký je i Váš podíl na tom všem ? Přečtěte si Orwela a najděte si a shlédnte film "Vrtěti psem". A potom si to vynásobte stem a v tom my žijeme.

Odpovědět


Kecy v kleci

Tomáš Štec,2012-02-01 10:40:05

Dôkazy: Menujte jeden konkrétny, nevyvrátiteľný, teraz, hneď!

Lýbia: Tak ružovo by som to nevidel. Strávil som rok v Bengházi, takže Lýbijské pomery celkom poznám. Aspoň tie bývalé. Po občianskej vojne nebude dobre nikde - pozrite sa napríklad na Juhosláviu. Ako tam bolo pol roka po skončení občianskej vojny a ako je tam teraz? Ale to sa "trochu" odchyľujeme od témy, nemyslíte?

Odpovědět

Paní Gregorová,

Petr Gejdoš,2012-01-30 23:04:08

Můžete ten pokus opakovat furt dokolečka dalších 100 roků a stále to bude v podstatě ta samá kvasinka. Evoluce nula. Znovu opakuji - nedělejte z lidí blbce. To samé je s těmi psy - celé to šlechtění se má k evoluci stejně, jako se mají Hurvajzovy představy o válce ke skutečné válce. Ani octomilky jaksi nemají zájem se vyvíjet soudruhům evolucionistům pro radost - furt jsou to ty samé octomilky ...

Až se někomu podaří evolučním tlakem vypěstovat třebas nějakou pěknou rybičku v akvariu, co si občas vyleze z vody a proběhne se po stropě jako moucha - dejte mi vědět. To už bude evoluce. Ovšem - žádné podfuky s umělou úpravou genetické informace. To už by byl kreacionismus a ten Vy zásadně neuznáváte ani jako hypoteticky možný.

Jest to ale opravdu zvláštní, ba dalo by se říci, že až poněkud pavědecké, takhlke kreacionismus apriori zamítat. Věda přece není o předsudcích. O stvoření totiž máme spousty zajímavých informací, třebas o všelijakých mimozemských entitách, jež tady porůznu tu i ondy geneticky kutily = kreacionismus jak vyšitý. Zato o nějaké alespoň skrovné důkazy evoluce člověk nezavadí ani omylem. Není Vám to trochu divné ? Ve dvacátých létech 21. století být tak tmářsky uvažující a předsudky omezený evolucionista ?? :-))

Odpovědět


Pan Gejdoš,

Dagmar Gregorova,2012-01-31 06:42:28

řekla jsem, že s Vámi polemizovat nehodlám, větrný boj s kreacionisty mám již za sebou a dobře vím, jak je nesmyslný. Jen mě fakt pobavilo, jak šmahem ruky za omezené blbce vyhlásíte nejen mne, ale asi 99,9 procent vzdělaných biologů, kteří o evoluci vůbec, ale vůbec nepochybují, i když o biologii něco vědí, ale i drtivou většinu vědců všech oborů. Vám a Vám podobně "osvíceným" je přece zcela jasné, že jsou to bludy... Takže jsou Dawkins a všichni jemu podobní - a to jsou jistě mezi nimi třeba i nositelé Nobelovek za medicínu - vlastně omezení, hloupí evolucionisté, kteří zavádí a dělají z lidí blbce? Ano, nebo ne? Schválně. Napište to.
:) :) :)

Odpovědět


?????

Martin Smatana,2012-01-31 08:09:37

Pán Gejdoš, nemôžete čakať, že v skúmavke alebo v laboratóriu sa podarí počas niekoľkých týždňov napodobniť to, čo v prírode trvá tisíce alebo milióny rokov. Mám na mysli napríklad tie rybičky vyliezajúce na pevninu.
Čo sa týka psov, o ktorých písala pani Gregorová - chcete tvrdiť, že čivava a barzoj alebo jazvečík a bernardín nie sú reprodukčne izolované vývojové línie? Podľa mňa sa v prípade psích plemien smelo a bez akýchkoľvek zábran môže hovoriť ako o "species in statu nascendi", čiže ako o druhu v štádiu zrodu. V princípe je jedno, či ako selekčný tlak pôsobí prírodné prostredie alebo potreby a fantázia človeka. Podstata je rovnaká - mutácia, variabilita a výber z tejto variability.
Evolučných mechanizmov je popísaných toľko, že nie je v silách jedného človeka poznať ich do detailu.

Čo sa týka eMZákov, to myslíte vážne??? Ak chcete tvrdiť, že život na Zemi alebo nás ľudí stvorili "mimozemské entity", najprv musíte vysvetliť, kto stvoril tie "mimozemské entity". Skrátka vedecky overiteľným spôsobom musíte vysvetliť, kto stvoril Vášho stvoriteľa.

Odpovědět


Paní Gregorová,

Petr Gejdoš,2012-01-31 09:40:07

já Vás přece za blbce šmahem nevyhlašuju, to děláte Vy směrem ke mě ! Ani já se nechci hádat o to, zda evoluce ano nebo evoluce nikoliv. Najděte v mých slovech jediné místo, kde byť jediným slovem tvrdím, že evoluce neexistuje. To je přece jen slovo, které něco znamená. A já jsem si plně vědom, co znamená.

Když Vy říkáte, že postupné změny, pozorované při cíleném výběru vedou ke změnám - máte pravdu. Na druhou ale stranu - vyzval jsem Vás, abyste nedělala z lidí blbce - všimněte že Vás jsem jmenovitě rozhodně nezmínil a ani nikoho s stejnými názory. A na tom bych setrval a vyzvu Vás i potřetí a třeba i znovu.

Jezevčík je pes a čivava je pes - akorát že značně jiný pes, než nějaká doga či dobrman. Ukažte, že někomu z čivavy vznikl nějaký kočkopes a již Vás k tomu vyzývat nebudu. Nepleťte si ... s fíkem !

Znovu opakuji, že příkladů stvoření máme před nosem nespočet, nějakých jasných příkladů té Vaší tak vulgárně chápané evoluce ale nikoliv. To mám na mysli a opět tedy zopakuji - nedělejte tedy z lidí blbce !!! Není takto vůbec jasné, o co Vám jde.

Naprosto nejsem zvědavý na hloupě zjednodušování typu, jak mi to předhazuje třebas pan Lang, cituji :

"...Gratuluji, odhalil jste podstatu evoluce. V evolučním procesu je vítězem ten, kdo přežil - ve vašem případě přežily na každé straně síta jinak velké kamínky. Stejně tak ve vesmíru přežívají jen kulaté planety, protože hranaté mají evoluční nevýhodu a přizpůsobení se prostředí u nich znamená zakulacení. ..."

Doporučil bych tomu pánovi, aby více vážil svá slova, pakliže ze sebe neplánuje dělat šaška.

Odpovědět


Pane Smatana,

Petr Gejdoš,2012-01-31 09:56:40

nemusím Vám nic "vědecky" dokazovat a to ani proto, že si to Vy speciálně přejete, ani proto, že by to bylo nutné. Ty příklady stvoření zde jsou nejen jasně viditelné a rukolapné, ale jsou i jazykovými prostředky popsané v mytologii.

To na Vás je, že vezmete nějakou původní travinu a prostým výběrem - byť zcela vědecky přesně cíleným, z té trávy uděláte moderní pšenici. Šup šup ! Dokazujte Vy ! Ta pšenice tu je, ta tráva snad taky. Nesmíte ale šáhnout k postupům kreace, musíte čistě prostým výběrem, asi tak, jak prý to dělali první zemědělci, jak Vy si to asi představujete. A potom si o tom popovídáme. Zato si na pálených hlíněných destičkách v každém zbytku sumerských archívů můžete přečíst, jak ta pšenice vznikla - stvořili ji bohové. Nezkoušejte holou hlavou bourat bytelné kamenné zdi - výsledek takové pošetilosti Vám sdělím bez toho, že byste na oltář té Vaší poněkud pokroucené vědy položil svou okrvavenou hlavu.

Odpovědět


Pán Gejdoš,

Martin Smatana,2012-01-31 11:14:29

možno sa to k Vám ešte nedonieslo, ale vznik moderných odrôd pšenice je celkom detailne opísaný v literatúre - nešlo len o obyčajný výber z potomkov jedinej rastliny, akosi to Vy predstavujete. Divé pšenice sú diploidné, ale skrížili sa s trávami rodu Aegilops, a to zrejme dávno pred zavedením do kultúry, aj v kultúre sa zrejme opätovne skrížili s ďalšími trávami rodu Aegilops, až vznikol súčasný hexapoloidný druh - v podstate hybridného pôvodu. Podstatná je práve existencia variability, bez nej nič nevyselektujete.
O selekcii sa celkom zaujímavo píše v tomto článku:
http://scienceworld.cz/biologie/slechteni-postupuje-neuveritelne-rychle-5156

Ešte k tým psom - skúste sučku čivavy oplodniť spermiami bernardína - myslíte si, že to prežije? Nikdy som to neskúšal, nie som psíčkar ani sadista, ale dovolím si tvrdiť, že keby sa niekto o niečo podobné pokúsil, čivava to jednoducho neprežije. Zárodok síce vznikne, ale zrejme bude taký veľký, že čivava ho nebude schopná donosiť a porodiť. Naopak by to síce išlo, tipujem, že sučka bernardína by nemusela mať problémy s porodením šteniat po UMELOM oplodnení spermiami čivavy, ale aj tak sa už vzhľadom na rozdielne rozmery a nemôžnosť ich prirodzeného spárenia dá hovoriť o dvoch na 100% izolovaných líniách, čo je v genetike začiatok vzniku druhov.

A čo sa týka mytológie, čítal som rôzne mýty o "stvorení" sveta - ich hodnota je výlučne literárna a umelecká, mýty odpovedajú zdanlivo na všetko, ale v skutočnosti na nič. Ani jeden mýtus nemá odpoveď na základnú otázku - AKO?. Nestačí napísať, že pšenicu stvorili bohovia, ak nemáte odpoveď na otázku, AKO ju stvorili. To sa v žiadnom mýte nedočítate. A práve tá hnusná materialistická veda sa snaží prísť na to, AKO TO FUNGUJE a v mnohých prípadoch na to aj prišla.

Odpovědět


Tak vám neviem...

Tomáš Štec,2012-01-31 11:27:43

Tak pán Gejdoš, neviem, či to len hráte, alebo si skutočne nevidíte ani na špičku nosa.
Tvrdíte, že viete, čo je to evolúcia. Ste si skutočne istý? Chápete do plných dôsledkov, že evolúcia je len náhodná zmena (mutácia) genetickej informácie. No a samozrejme s "náhodným" výberom (koľko inak skvelých mutácií neprežilo, pretože mala milá muška smolu na pozornú žabku?). Pokiaľ sa zmena osvedčí, jedinec prežije a rozmnoží sa (a zmenenú genetickú informáciu posunie do ďalších generácií). Pokiaľ sa zmena ukáže ako nevýhodná, jedinec pravdepodobne zahynie (behá pomalšie? prišiel o funkciu životne dôležitého enzýmu?) a táto zmena sa ďalej nerozšíri.

Citujem Vás: "Ty příklady stvoření zde jsou nejen jasně viditelné a rukolapné, ale jsou i jazykovými prostředky popsané v mytologii." Prosím, predložte mi jasne viditeľný príklad stvorenia. Ja žiadne nevidím. Čo sa týka mytológie, má u vás text neznámeho autora, ktorý má vek x-tisíc rokov a jeho pravdivosť nie je overiteľná, väčšiu cenu, ako opakovateľný experiment popísaný vo vedeckom článku? Pre mňa nie. Alebo veríte aj na draky a Šípkové Ruženky? (Ja áno, keďže poznám p. Ruženu Šípkovú, ale to je z trochu iného súdku.) A čo trpaslíci? Ty potvory vám nalezou všude a hrozně rychle se množí... Ale sú vraj dobrí do polievky.

Ešta Vás budem citovať: "Znovu opakuji, že příkladů stvoření máme před nosem nespočet, nějakých jasných příkladů té Vaší tak vulgárně chápané evoluce ale nikoliv." A-ha, takže napríklad vývoj človeka dokumentovaný fosíliami jednotlivých predchodcov (australopitekus, č. vzpriamený, č. zručný, ...), alebo genetická príbuznosť rôznych druhov dotiahnutá až do tej miery, že je možné pomerne presne datovať oddelenie jednotlivých vývojových vetiev od seba, to dôkazy nie sú?

Kreacionalizmus má jednu nevýhodu: Kto stvoril stvoriteľa? A čo sa týka vašej lietajúcej rybičky behajúcej po plafóne... Dajte jej na to niekoľko desiatok až stovák miliónov rokov a dostatočný evolučný tlak (napríklad potravu žijúcu prevažne na plafóne) a myslím, že sa dočkáte. Ale možno budete sám prekvapený - prečo by sa učila lietať (čo je energeticky dosť náročné), keď by mohla postupne vytvoriť orgán podobný žabiemu jazyku, alebo podobne, ako to už niektoré ryby robia, zostreľovať hmyz "pľuvancom" vody.

Odpovědět

Paní Gregorová,

Jan Šimůnek,2012-01-30 13:50:27

Kvasinky se taxonomicky řadí zčásti mezi askomycety a zčásti mezi basidiomycety (S. cerevisiae mezi askomycety). Není-li to "taxonomický artefakt", pak by se mělo jednat o skupiny původně vícebuněčných organismů, které "zdegenerovaly" na jednobuněčný způsob života a vícebuněčné útvary vytváří jen v souvislosti s rozmnožováním. Některé druhy (ne S. cerevisiae) vytváří při speciálních kultivačních postupech pseudomycelia, která rovněž mohou obsahovat specializované buňky (tedy jakýsi "náznak mnohobuněčnosti").
Je tedy pravděpodobné, že kvasinky mají nějaké nyní běžně buď zcela neaktivní nebo k jiným funkcím používané "geny mnohobuněčnosti", které mohou být speciálními kultivačními pochody aktivovány (případně nasměrovány) na zabezpečení vzniku "vloček".

Odpovědět


Pan Šimůnek

Dagmar Gregorova,2012-01-30 18:00:35

Celý článek je dostupný na síti i s dodatkovými informacemi. Dala jsem na něj odkaz. Můžete teoretizovat o speciálních kultivačních postupech... ale o to v tomto pokusu nejde. Nevím, jak mám vysvětlit základní věc - každý den, v průběhu 23,25 hodin si kvasinky žily v celkem příjemném a pro reprodukci vhodném prostředí a pak se jenom vypnula lab. třepačka... Nic v podstatě netlačilo na změnu. Jen závěrečná selekce, která během několika sekund odsátí několika mikrolitrů ze spodní vrstvy uměle vybrala přednostně ty buňky, jejichž genetický program způsoboval grupování. Opakuji dokola to samé jinými slovy, ale nevím jak mám napsat, že šlo o umělou selekci, jež upřednostnila mutanty, které by jinak byly v nevýhodě. Kromě toho "nasátí" za celou dobu v prostředí nic speciálního nebylo, co by epigeneticky tlačilo na jakékoli evolucí uspané geny o nichž jen teoretizujete (ale genom pivní kvasinky je tak prozkoumán, jako málokterý jiný - jde o modelový organismus - jednobuněčný!).
Snad vhodnou analogií bude šlechtění psů - cíleným nepřirozeným výběrem náhodných mutací jsme za pár tisíciletí z druhu vlka vyšlechtili ratlíky a různé pokojové smetáky a plyšáky do postele... je to o tom samém. Vznikne náhodná nevhodná mutace, která by byla v přirozených podmínkách v nevýhodě, ale my ji umělo upřednostníme, protože máme k tomu nějaký antropocentrický důvod a šlechtíme dál...
Nic víc a nic míň v provedení pokusu nehledejte. Jeho výsledek jenom naznačuje, že jednobuněčné organismy jsou schopny za nějakých podmínek začít spolupracovat se svými potomky. Ale samotný pokus není realistická imitace tlaku přírodního prostředí. Selekce nebyla výsledkem přirozené konkurence, ale spíše "kreacionistická". Museli bychom asi dlouho hledat realistický model, který by v přirozených podmínkách působil stejně. Berte práci jako důkaz, že schopnost mikroorganismů mutovat je velmi velká. Nakonec patogenní bakterie nám to prokazují.
A propos, proč uvažujete o degeneraci mnohobuněčného organismu na jednobuněčný a pak o aktivaci spících genů... a jak pak vznikl ten prvotní mnohobuněčný? Proč lámete Occamovu břitvu?

Náznaky "mnohobuněčnosti", o nichž píšete, souvisí u kvasinky s "pohlavním" rozmnožováním. A to spíše vzniklo sekundárně jako zvýšení šance na přežití dělěním se množících buněk v nevhodných podmínkách. Ale S. cerevisiae dělají shluky i běžně, když se například ke krizi schyluje, např, docházejí zdroje. Musí se rychle začít pohlavně rozmnožovat...
Krásný příklad přirozenou selekcí vzniklé spolupráce jsou napríklad zelené řasy váleče.

Odpovědět

Tu reakci nešlo nečekat, jste čitelní a to velmi !

Petr Gejdoš,2012-01-29 16:16:39

Jestli nějaká s prominutím blbá kvasinka má v genech, že se více či méně snadno shlukuje, lépe však řečeno od-shlukuje, neboť shlukování nejméně do dvojbuněčné formy je dáno ne zcela dokončeným dělením - nejedná se při tomto selektování o žádnou evoluci. Tedy bych madam snažně poprosil - nedělejte z lidí blbce.

Tak jako zarytý evolucionista může napsat, že "kreacionisté nikdy evoluci nepochopí", lze rovněž napsat, že "evolucionisté zřejmě nikdy nepochopí, kterak jest u ních přání otcem myšlenky".

Zejména, když si někdo myslí, že selekce uvnitř druhu je evoluce. Nechci rozviřovat flame, ale upozorňuji zaryté evolucionisty, že není radno provokovat. Moc skutečných argumentů totiž nemají...

Musím se smát jisté dětinskosti argumentace, jako že se mi píseček má množit či co, abych mohl své experimenty opakovat s tím namnoženým pískem. Vám jsou všechny ty hromady pisku na Sahaře, Kalahari, Nefudu, Gobi, Atacama, Taclamacamu a tak všude podobně po celém světě málo ? Všimněte si, jak se krásně evolučně množí stále jemnější a jemnější píseček ! Za jiných podmínek potom bude píseček tvořit velké celky - třebas Eyerova skála v Australii je krásným příkladem evolučního vzniku velkých piskovcových šutrů za jiných podmínek.

Jo jo, evoluce je evoluce.

Odpovědět


Ladislav Lang,2012-01-29 19:47:12

Ale ty kvasinky v poslední generaci měli zcela jiný genetický kód než libovolná z kvasinek v generaci první! Jejich samotná podstata se změnila, aby mohly v nepřátelském prostředí lépe přežívat. Hnací silou evoluce není nic jiného než mutace (která probíhá neustále) a následná selekce (v tomto případě uměle navozená).

Co vy si vlastně představujete pod pojmem "evoluce"?
Nechte mne hádat: "že se z hromady kamení za milión let stanou hodinky". Trefil jsem se?

Odpovědět


Evoluce

Jan Valečka,2012-01-29 20:33:08

Musím říct, že mluvit zrovna tady o evoluci se mi taky nezdá úplně vhodné. Kvasinky jsou zřejmě sekundárně zjednodušené a rozhodně mají potenciál mezi sebou spolupracovat. Tvoří moc hezké kolonie a komunikují mezi sebou, zkoumají je třeba na PřF UK (http://www.natur.cuni.cz/biologie/veda-a-vykum/vyzkumne-tymy/laborator-biologie-kvasinkovych-kolonii). Ostatně paní Gregorová v celém článku mluví pouze o fenotypu, o změně genotypu nepadlo ani slovo (jak je tomu v původním článku nevím, omlouvám se, že jsem si ho nepřečetl, ale popravdě bych neměl číst ano Osla, měl bych dělat jiné věci). Osobně si nemyslím, že došlo k mutacím, rozhodně ne ve velkém měřítku, ostatně jsou to pořád eukaryota, ne bakterie, v takovém fofru ani moc mutací stihnout nemohly. Spíš půjde o změny v regulaci. Potud se mi článek příliš objevný nezdá. Co mi přijde opravdu zajímavé je dělení vloček v důsledku očividně koordinované apoptózy. Jak to ty mršky malé udělaly, že se tak šikovně dohodly? To si určitě zaslouží další výzkum.
K "evoluci" jemnějšího a jemnějšího písku erozí snad nemá cenu se jakkoliv vyjadřovat.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2012-01-29 21:53:04

S panem Gejdošem nemíním polemizovat, přesvědčovat v 21. století v západní Evropě někoho o průkaznosti evoluce...
Pro mě je to stejně jasné, jako že Zem má tvar rotačního elipsoidu (přesněji geoidu), protože je to fyzikálně zřejmé.
I to, že asi čtvrtinu genomu pivní kvasinky bychom objevili i v genomu lidí je celkem pochopitelné, když člověk rozumí pojmu "evoluce".

Ale Vás pane Valečko bych se ráda zeptala, jak si představujete příčinu změny fenotypu...
Proč z "vloček" enzymaticky vyseparované buňky okamžitě, bez dalšího "cvičení" tvořily opět vločky? Kvasinky přece nemohou vědět, jestli je za pár hodin čeká selekce a jak "intenzivní" bude. Nemohou se tedy "rozhodnout" na základě žádných indicií k spolupráci. Musí mít "vločkování" jako součást genetického programu, který zabrání přes povrchové proteiny dceřiné buňce se oddělit od mateřské... atd.
Autoři sami píší o počáteční kultuře převážně individuálních buněk. Do dalších kol se dostávají ty, které se po pučení neoddělí. Nic je v průběhu 24 hodin k tomu nenutí, takže žádná případná epigenetická změna, jen geneticky podmíněná vlastnost, kterou selekce upřednostní.

Spíše je zajímavé vědět, proč a které buňky podstupují apoptózu a na základě čeho se tak "rozhodnou"...

Odpovědět


Jan Valečka,2012-01-29 23:05:07

Představuji si to tak, že samozřejmě měl vliv výběr vhodných mutant z již existujícího repertoáru, ale dál by mi přišly pravděpodobnější spíš epigenetické změny a třeba změny exprese transkripčních faktorů. Geny potřebné pro spolupráci, v tomto případě tvoření vloček, mohou být v kultuře volně žijících buněk pouze uspané a pokud je selekční tlak na jejich využití, tak se aktivují. Ty kvasinky, kterým se to zrovna podařilo dříve a rychleji, prošly do dalšího kola a mohly v procesu pokračovat. Nedovedu si představit, že by tak komplexní chování jako dělení vloček vzniklo takhle bleskově u organismů, které předem nejsou schopné spolupráce. A epigenetické změny rozhodně mohou mít dostatečnou výdrž na to, aby se enzymaticky vyseparované buňky chovaly stejně i déle než 24 hodin. Taková inaktivace chromozomu X u samic savců vydrží celý život a pokud se nepletu, tak epigenetické změny agouti myší krmených bisfenolem A se přenáší i do dalších generací.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2012-01-29 23:42:20

ale v tom prostředí se nic nemění, je stejné pro všechny buňky... které s rozhodnutím vědců, jestli do nového roztoku přenesou desetinu mililitru ze svrchní vrstvy, nebo ze spodní, nemají vůbec nic společného. Přitom je jasné, že výsledek pokusu by byl zcela jiný, kdyby zvolili jinou vrstvu. Nemůže stejné prostředí způsobovat různé epigenetické změny na stejném genomu. V tomto případě selektujete buňky s vhodnou mutací, ne s vhodnou epigenetickou odezvou. Nevím, jestli se mi podařilo vysvětlit, co mám na mysli.

Odpovědět


Jan Valečka,2012-01-30 00:04:46

Ano, rozumím Vám. A souhlasím, že všechny buňky nemají stejný genom, ale podle mě se vybírá do značné míry z diverzity na začátku pokusu spíš než že by vznikaly takhle dalekosáhlé mutace ve velkém množství za pochodu. A vzhledem k tomu, že spousta dějů, včetně inhibice transkripce, jsou do jisté míry náhodné a ne úplně stoprocentně účinné, tak nevidím důvod, proč by se i buňky se stejným genomem nemohly za stejných podmínek chovat byť jen trochu jinak, což pod takto silným selekčním tlakem může vést k rozšíření a zintenzivnění tohoto chování.

Odpovědět


selekcia

Martin Smatana,2012-01-30 09:56:31

KAŽDÁ selekcia vyberá z jestvujúcich genotypov a fenotypov, žiadna selekcia nedokáže vyberať spomedzi toho, čo neexistuje. Pri kvasinkách sa zjavne uplatnil efekt zakladateľa"
Podľa mňa aj selekcia v rámci druhu patrí do (mikro)evolúcie, stačí si všimúť, koľko existuje poddruhov a geografických rás prispôsobených lokálnym podmienkam, či už u rastlín alebo u živočíchov, a do akej miery sa od seba tieto poddruhy a rasy odlišujú a odlišnosť si uchovávajú aj po prenesení do iných podmienok, ak nie je podmienená len vplyvom prostredia. Dokonca aj u nás ľudí sa na severe vyselektovali svetlé fenotypy prispôsobené nedostatku slnečného žiarenia cez zimu a na juhu tmavé fenotypy prispôsobené nadbytku slnka (dokonca aj so zvýšenou odolnosťou proti rakovine kože), pričom tak svetlý ako aj tmavý fenotyp sú zjavne geneticky podmienené, inak by sa belochom na rovníku nerodili svetlé deti a černochom v Škandinávii malí černoškovia (na severe náchylní na rachitídu kvôli nedostatku slnka cez zimu). Stačilo by niekoľko stotisíc rokov bez možnosti výmeny génov alebo mutácia, ktorá okamžite zabráni vzniku plodných potomkov zo zmiešaných vzťahov, a mali by sme tu niekoľko ľudských druhov.

Odpovědět

kreacionisté evoluci nepochopí

Oldřich Medvědovič,2012-01-28 20:48:02

Jsou to lidé, dobrovolně se hlásící k myšlence že jsou pokusnýmy tvory na Petriho misce na kterou byli umístěni před několika generacemi společností Bůh a.s. která se specializuje na tvorbu genových komplexů a všechny "důkazy" o evoluci jsou podvrhy pro zatajení této tvorby, případně zrušenými projekty pro které se nenašlo další použití. Mohou se tedy obávat aby v r.2012 nedošlo k ukončení projektu Homo s následnou desinfekcí živného média.

Odpovědět

ad Petr Gejdoš: obdivuhodný toť písek ...

Pavel Brož,2012-01-28 20:24:05

Protože Vaše dosud přehlížené experimenty porovnáváte s tím minnesotským, tak předpokládám, že vlastníte nějakou zvláštní odrůdu písku, která se Vám úspěšně množí. Takže na začátku jste měl písek s homogenní jemnou zrnitostí (srovnejme s "Na počátku jejich experimentu byla malá, geneticky jednotná kultura kvasinek laboratorní linie Y55."), a během toho prosívání se Vám v důsledku mutací průběžně množícího se písku objevovaly i hrubší zrna, v závislosti na velikosti ok síta. Úchvatné. Kdeže tento ojedinělý písek prosím Vás kupujete, a na čem ho množíte?

Odpovědět

nechci být zlomyslný ... ale

Petr Gejdoš,2012-01-28 19:58:59

Prováděl jsem na stavbě podobné experimenty - prohazovával jsem přes síto písek. Tento evoluční tlak způsoboval, že dole pod sítem se vždy shromažďoval písek jemnozrnný, kdyžtě bokem přepadávaly hrubší zrna a kamínky. Napadlo mě = potřeboval jsem trochu jiný písek - jednou evolučně přitvrdit a zopakoval experiment se sítem s většími ďourami, ejhle - tomuto zostřenému evolučnímu tlaku vyhověly pouze ještě větší kamínky.

Zajímavé, jak ta evoluce pracuje univerzálně. A jak jednoduše lze evolučně ovlivit kvalitu blbého písku, to je fakt překvapivé. Madam... žasnu...

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2012-01-28 20:22:37

... a ty větší, přesíváním vyselektované kameny pak vytvářely také větší kameny?
Pane, žasnu...

Odpovědět


Ladislav Lang,2012-01-29 12:36:28

Gratuluji, odhalil jste podstatu evoluce. V evolučním procesu je vítězem ten, kdo přežil - ve vašem případě přežily na každé straně síta jinak velké kamínky. Stejně tak ve vesmíru přežívají jen kulaté planety, protože hranaté mají evoluční nevýhodu a přizpůsobení se prostředí u nich znamená zakulacení.
To, že v souvislosti s evolucí mluvíme obvykle o evoluci živých organismů je jen proto, že evoluce neživé přírody je oproti té živé neuvěřitelně pomalá/předvídatelná/nudná, ale podstata zůstává stejná.

Odpovědět

Ako tiež môže vyzerať zhluk kvasiniek

Tomáš Štec,2012-01-27 21:37:21

Veselo sa zhlukujú, potvory, aj keď to od nich človek nechce. V tomto prípade Saccharomyces cerevisiae, genotyp AD 1-3, farbené calcofluor-om od Sigmy, čiže na snímkoch z fluorescenčného mikroskopu je vidieť iba bunkové steny. http://jeffer.matfyz.cz/!view/sac_cer.jpg

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni