Kalich hořkosti  
Jedná se o bezkonkurenčně nejznámější toxikologickou historku všech dob. Po dlouhá staletí ji milují nejen profesionální znalci jedů, ale i filosofové, historici, politologové, právníci a také všemožní kumštýři.

Prakticky každý světa znalejší člověk si ji vybaví v momentě, kdy je nemilosrdným osudem donucen vypít do dna právě ten svůj osobní kalich hořkosti. Ano mám na mysli onu antické tragiky plnou historku o muži, který se narodil roku 469 př.n.l. v rodině chudého aténského řemeslníka a tak dlouho se snažil najít odpověď na otázku - Jak správně žít? – až mu bylo v roce 399 př.n.l. tamním senátem nařízeno, aby se zabil. V obžalobě přednesené třemi ctihodnými občany Meletem, Anytem a Lyconem mu bylo vytýkáno, že se dostatečně pokorně neklaní tradičním aténským bohům, ale snaží se do města zavléct bohy nové, a navíc že navádí své žáky, aby se protivili tradici svých otců /1/. Rouhá se a kazí mládež, spílali mu jeho nepřátelé. Buď nechápete, nebo nechcete pochopit skutečný obsah jeho filosofie, který neútočí na vaše bohy, ale na vaši nemorálnost a na vaše pokrytectví, namítali jeho obránci. Jenže těch bylo méně. A protože v tradičně pojaté demokracii se nakonec koná v souladu s názorem většiny, ať už je pravdivý a rozumný, či nikoli, nezemřel Sokrates na sešlost věkem, ale na otravu extraktem z bolehlavu. Nebo snad ne?

 

Zvětšit obrázek
Sókratés, bez diakritiky Socrates. Athénský filosof, učitel Platónův. Jedna z nejvýznamnějších postav evropské filosofie. Athénský lidový soud vyšetřoval Sókrata pro podezření z bezbožnosti a kažení mládeže. Jeho improvizovaná obhajoba byla jednou z nejlepších v dějinách soudnictví. Jeho řeč před soudem sepsal Platón jako Obranu Sókratovu. Busta je římskou kopií řeckého, pravděpodobně bronzového, originálu. (Kredit: Louvre Museum, Wikipedia)


 Pochyby o složení jedu, jímž se Sokrates popravil, stále přetrvávají. Otázku - Co zabilo Sokrata? - si ve své práci položil i profesor A. D. Dayan z Londýnské university (University of London) /2/. Při hledání odpovědi na ni se tento věhlasný toxikolog vydal cestou srovnání známých účinků tří nejtoxičtějších alkaloidů bolehlavu plamatého (Conium maculatum L) - koniinu, γ-koniceinu a N-methylkoniinu s příznaky Sokratovy smrtelné otravy popsané v Platonově díle Faidón.
Podle toxikologické literatury piperidinové alkaloidy bolehlavu nejprve stimulují a posléze blokují nikotinové receptory pro neurotransmiter acetylcholin a vyvolávají tak kaskádu typických příznaků spojených zejména s ovlivněním periferní nervové soustavy /3/. V průběhu otravy tak dochází nejprve k zesílení a posléze k útlumu míšních reflexů, přičemž míra inhibice je významně závislá na dávce těchto alkaloidů. Dále je možné pozorovat blokádu funkce nervosvalových spojení vyvolanou hlavně sníženou produkcí acetylcholinu v nervových zakončeních motorických neuronů. Ganglia autonomního nervového systému a příslušné reflexy též vykazují bipolární odezvu – nejprve stimulace, následně útlum. Pouze velmi vysoké dávky příslušných látek podávaných intravenózně byly u laboratorních zvířat schopny vyvolat slabý lokální analgetický účinek na kůži a rohovce. Při podání ústy tyto látky nevyvolávají žádné pozorovatelné změny ve vnímání bolesti. Také vyšší nervové funkce obvykle zůstávají nedotčeny. Relativní účinnost jmenovaných alkaloidů lze odvodit z hodnot jejich střední smrtelné dávky LD50 (orálně, laboratorní myš) – pro koniin je to 100 mg.kg-1, pro γ-konicein 12 mg.kg-1 a pro N-methylkoniin 205 mg.kg-1.
 Platón, který se popravy svého učitele přímo nezúčastnil a detaily průběhu jeho skonu znal pouze z doslechu od dalšího Sokratova žáka Crita, popsal poslední Sokratovy chvíle následovně:

 

Zvětšit obrázek
Bolehlav plamatý (Conium maculatum), Autor: Franz Eugen Köhler, Köhlers Medizinal-Pflanzen. Kredit: Wikipedia, Public domain


 ...muž (žalářník) podal Sokratovi pohár s jedem. Ten se zeptal: „Co musí člověk udělat?“...“Pouze se napít a chodit dokola, dokud mu nohy neztěžknou, potom si lehnout a čekat, než jed dokoná své dílo,“ odpověděl ten muž. Sokrates tedy chodil sem a tam, dokud nepocítil tíhu v nohou a poté ulehl, jak mu bylo doporučeno. Muž, který mu podal jed, se začal dotýkat jeho těla. Silně zatlačil na jeho chodidlo a zeptal se ho, zda něco cítí. Sokrates odvětil: „Necítím nic.“ Poté si sám silně stiskl lýtko i stehno. Jeho nohy byly chladné a ztuhlé. Řekl nám, že až ten chlad zasáhne jeho srdce, bude mrtev. V momentě, kdy onen smrtelný chlad dostoupal k jeho útrobám, Sokrates odkryl svou hlavu, znovu ji zakryl a pronesl svá poslední slova: „Crito, dlužíme kohouta Asclepiovi, nezapomeň prosím provést tuto oběť.“ „Nezapomenu,“ odvětil Crito. „Řekni nám, zdali máš na srdci ještě něco dalšího?“ zeptal se potom. Odpovědi se však již nedočkal. Krátce nato s sebou totiž Sokratovo tělo zaškubalo. Muž, který podal Sokratovi jed, odkryl jeho hlavu a zjistil, že jeho oči jsou již nehybné...


Podle profesora Dayna jsou z toxikologického hlediska velmi významné zejména následující informace: V počátečním stádiu otravy došlo k dostředivé paralýze postupující od nohou k břichu a hrudníku. Smrt byla pravděpodobně způsobena zástavou dechu, když byla jedem zasažena bránice a dýchací svalstvo. Dalším důležitým časným projevem otravy byl pocit chladu a ztuhnutí svalů lýtek. Oba pocity rovněž postupovaly od nohou k břichu a hrudníku. Před smrtí došlo též k výrazné ztrátě citlivosti dolních končetin – Sokrates nevnímal tlak na chodidle a stisk lýtka. Doba mezi podáním jedu a smrtí se z daného textu odhaduje velmi těžce, ale patrně byla kratší než jeden den, spíše však šlo jen o několik hodin. Kromě pozitivních zjištění je pak třeba brát zřetel na to, o čem se Platónův popis Sokratovy smrti nezmiňuje. Ve zmíněném textu není zaznamenáno, že by otrávený trpěl bolestí břicha, nevolností, zvracením či průjmem. Také zde není popsán žádný projev zmatenosti či zatemnění mysli, problém s identifikací blízkých osob, poruchy řeči, záchvaty křečí, bolest hlavy a pocení.


 

Zvětšit obrázek
Jacques-Louis David: „Smrt Sókratova“ (1787), olej na plátně, Metropolitní Muzeum, New York

Paralýza postupující od nohou směrem k hrudi patří mezi typické toxické účinky bolehlavu, ale popisovaný pocit chladu a tíha končetin jsou spíše vysvětlitelné tradičními medicínskými a fysiologickými dogmaty starověkých Řeků. Pro otravu piperidinovými alkaloidy bolehlavu je též typické, že při ní nedochází ke ztrátě vědomí ani k poruchám řeči a že racionální myšlení oběti zůstává zachováno až do samotné smrti. Nepřítomnost symptomů spojených s podrážděním trávicího traktu, jako je nevolnost, zvracení, slinění a nepříjemný pocit v ústech, se dají nejspíše připsat Platónově či Critově autocenzuře. Přehnaný důraz na uvedené neestetické projevy akutní otravy by se patrně nehodil do konceptu vznešené smrti, kterou se Platón snažil ve svém díle vykreslit a velebit. Alternativní vysvětlení pro tuto mezeru v popisu průběhu otravy, které spočívá v možnosti přídavku opia do smrtícího nápoje, je méně pravděpodobné. Popis Sokratova chování těsně před smrtí totiž ani v náznacích neodpovídá obrazu člověka omámeného vysokou dávkou opiátů.


Za nejzáhadnější symptom Sokratovy otravy zmíněný v Platónově textu lze pak považovat ztrátu citlivosti dolních končetin. U prokázaných nově popsaných případů otrav piperidinovými alkaloidy bolehlavu se nevyskytuje ani jeden, při němž by došlo ke ztrátě vnímání bolesti či tlaku u nohou, či kdekoli jinde na těle. Naopak, v mnoha případech jsou popisovány spíše silné bolesti svalů končetin. Ani známé mechanismy biochemického účinku těchto alkaloidů neposkytují základ pro vysvětlení výše zmíněného jevu. Podle profesora Dayana neexistuje žádný rostlinný extrakt či látka známá ve 4 st. př.n.l. či dnes, která by mohla vyvolat uvedený symptom v tak krátké době po požití a navíc bez výrazných doprovodných projevů.


Jedem použitým k Sokratově popravě by tak tedy nakonec přece jen mohl být extrakt z bolehlavu, pro což mluví celá řada typických příznaků, ale popis průběhu otravy podaný Platónem je v takovém případě velice nepřesný. Zpráva o Sokratově popravě se zmiňuje o několika výrazných symptomech, které nepatří do běžného obrazu otravy bolehlavem, naproti tomu jiné velmi typické příznaky otravy jsou decentně opominuty. Za nejpravděpodobnější důvod uvedených rozporů považuje profesor Dayan Platónovu snahu popsat poslední chvíle svého učitele tak, aby byla co nejvíce zdůrazněna jeho vznešenost a velikost a aby Sokratův odchod z tohoto světa tvořil logickou tečku za jeho životem. No a pak jim něco věřte, filosofům...  
   
 

Prameny:
1. Lane M., Was Socrates a Democrat?,  History Today 52 (1), 42-47 (2002).
2. Dayan A.D., What killed Socrates? Toxicological considerations and questions, Postgraduate Medical Journal 85,  34-37 (2009).
3. Schep L.J. et al., Nicotinic plant poisoning, Clinical Toxicology 47, 771–781, (2009)

Datum: 27.02.2012 22:52
Tisk článku

Jedu na Ukrajinu - Hlocká Taťána
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 230 Kč
cena: 188 Kč
Jedu na Ukrajinu
Hlocká Taťána

Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace