Proč podvádějí a kradou?  
Chudí lidé většinou nekradou. V rozporu se zdravým rozumem podvádějí a kradou ti, kterým nic nechybí. Proč to dělají?


„Bída z lidí lotry činí, vlky z lesů žene hlad,“ zpívali Voskovec a Werich v Baladě z hadrů. Jenže babička, která to má ze svého důchodu tak akorát z ruky do úst, v samoobsluze neukradne ani rohlík. A máma na mateřské, která počítá doslova každou korunu, nepůjde vyloupit poštu. Těžko říct, co by zpívali V+W dnes, kdy mnozí lotři netrpí ani bídou ani hladem. Mají všeho dost, a přesto okázale pohrdají dobrými mravy a dostávají se do rozporu se zákony. Proboha, proč? Proč riskují, že je při nějaké lumpárně nakonec chytí a donutí je vyměnit pohodlí luxusních vil za strohý komfort vězeňské cely? Mají všechny ty levárny zapotřebí?

 

 

Zvětšit obrázek
Paul K. Piff, University of California, Berkeley

Aspoň částečnou odpověď na tyto otázky přináší zajímavá studie, která vyšla nedávno v prestižním americkém vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (Piff P.K. et al, PNAS 2012  ). Tým amerických a kanadských psychologů v ní nejprve sledoval chování řidičů na křižovatkách. Počká řidič spořádaně, až mu naskočí zelená? Dá v souladu s pravidly silničního provozu přednost chodcům na přechodu? Jak se dalo čekat, někteří řidiči pravidla ctili, jiní nikoli. Vědce zajímalo, v jakém voze řidič jel. Z kvality auta usuzovali na řidičovu ekonomickou situaci. Výsledky sledování asi překvapily málokoho. Řidiči v nových, luxusních vozech omezovali ostatní účastníky silničního provozu čtyřikrát častěji než řidiči laciných či ojetých automobilů. Řidiči drahých vozů zároveň třikrát častěji ignorovali přednost, kterou měli chodci na přechodu.

 

Přesto psychologové nemohli jednoduše říct, že boháči jsou bezohlední. Vědci se snažili brát v potaz další důležité faktory, jako je pohlaví nebo věk řidičů. Vždyť obecně platí, že mladí hoši jezdí rychleji, ostřeji a často bezohledněji než postarší dámy. I pak vycházeli boháči jako bezohlednější řidiči. Vědci však nemohli s dostatečně velkou jistotou vyloučit, že se do chování řidičů promítly i další důležité faktory, jež výzkumníci neměli pod kontrolou. A tak pokračovali ve zkoumání vlivu bohatství na dodržování etických norem v laboratoři. Pro pokusy získali několik stovek dobrovolníků z řad studentů.

 

V prvním experimentu se měli dobrovolníci sami zařadit do určité sociální vrstvy. Bylo na nich, zda se prohlásí za bohaté, chudé nebo za příslušníky střední třídy. Poté vědci předčítali účastníkům pokusu příklady, v kterých různí lidé buď něco ukradli nebo se domohli neoprávněné výhody. Následně se dobrovolníků ptali, zda by byli schopní se dopustit něčeho podobného. Studenti, kteří se považovali za bohaté, tíhli k nečestnému jednání častěji. Aspoň se k tomu častěji přiznávali.

 

Vědcům bylo jasné, že ani tohle není příliš přesvědčivý důkaz „morální zkaženosti“ boháčů. Chudší dobrovolníci mohli být odhodlaní k nečestnému jednání ještě ve větší míře než boháči, ale mohli svůj úmysl mnohem usilovněji zapírat. Proto přišla na řadu praktická zkouška sobectví a nezištnosti. Studenti dostali nejprve za úkol porovnat se s těmi, kdo jsou mnohem bohatší, nebo naopak s těmi, kdo jsou mnohem chudší. Takové porovnání v nás budí pocit „chudoby“ nebo naopak „bohatství“ bez ohledu na to, jak movití ve skutečnosti jsme. Jednoduše řečeno, ve srovnání v žebrákem z Karáčí se každý z nás bude cítit jako Bill Gates. A naopak, při srovnání v Billem Gatesem se můžeme cítit jako žebráci z Karáčí. Následně nabídli vědci dobrovolníkům krabici sladkostí s tím, že co zbude, dostanou malé děti ve vedlejší laboratoři. Dobrovolníci naočkovaní pocitem bohatství si brali mnohem více než dobrovolníci, kterým byl navozen pocit chudoby. Ještě že ve vedlejší místnosti žádné děti na pamlsky nečekaly. Po „boháčích“ toho často zbylo zoufale málo.

 

Z těchto pokusů vyplývalo, že pocit bohatství utlumuje v lidech chuť chovat se slušně. Jenže proč? Zdá se, že je za tím chamtivost, lakota – lidově řečeno "nenažranost". Ukázalo se to v simulovaném přijímacím pohovoru, kde dobrovolníci hráli roli personalistů. Nejprve bylo dobrovolníkům důvěrně sděleno, že žadatel o práci bude ochoten souhlasit s nižší mzdou, pokud bude mít záruku smlouvy na delší dobu. Zároveň byl dobrovolník upozorněn, že když sjedná s uchazečem nižší mzdu, čeká ho prémie. Ve vlastním simulovaném přijímacím pohovoru měl uchazeč zájem o dvouletou smlouvu. Personalista – dobrovolník ale věděl, že místo bude po půl roce zrušeno. Jak se asi zachová? Nalije uchazeči čistého vína a tím si sníží šanci na vyjednání nižší mzdy? Anebo s vidinou prémie tuhle důležitou okolnost uchazeči zatají? Opět záleželo na tom, jak bohatý se dobrovolník cítil. Boháči častěji zatloukali, aby se dostali k prémii. Objektivně měl bohatší dobrovolník slabší motiv k šizení, protože prémii zase tolik nepotřeboval. Jenže chamtivost byla v řadě případů silnější.

 

Pro podrazácké jednání je důležité, aby jeho hnací síla - chamtivost - nebyla vnímána negativně. Chamtivý podrazák má pocit, že nedělá nic zlého, ba dokonce že koná v souladu s lidskou přirozeností. To se jasně ukázalo v experimentu, kde byli dobrovolníci nejprve v rámci pohovoru dotázáni na to, jak vnímají chamtivost. Následně dostali za úkol hlásit, kolik jim padlo na trojici vržených kostek. Pravdivost jejich hlášení nebyla zdánlivě nijak kontrolována. Šlo o „virtuální“ kostky, kde byl hod generován počítačem a výsledek se objevil na monitoru, na který viděl jen dobrovolník. Čím vyššpočet ok padl na kostkách, tím větší byla šance na výhru ve výši 50 dolarů. Dobrovolnici netušili, že při všech hodech padá dvanáct. Ti, kteří hodnotili chamtivost kladně, měli silnější sklony k podvádění. Obvykle hlásili, že jim padlo patnáct ok nebo ještě více.

 

O tom, že pozitivní vnímání chamtivost je skutečně klíč k pochopení sobectví, se vědci přesvědčili v posledním pokusu. Na jeho začátku vedli s dobrovolníky pohovor. Polovině vykládali, že chamtivost je vlastně prima. S druhou polovinou se bavili na neutrální téma (např. „Co jste dělali dneska dopoledne?“). Ve skupině naočkované k chamtivosti stoupla ochota podvádět a krást. A to bez ohledu na to, zda byli dobrovolníci chudí nebo bohatí. Ve skupině, která se bavila na neutrální téma, byli k podvádění náchylnější movitější dobrovolníci.

 

Z výše uvedené studie nevyplývá, že každý, kdo je jen trochu movitější, musí být nutně hyena. Nevyplývá z ní ani to, že chudoba cti netratí a všichni chudáci se pyšní morálním profilem Mirka Dušína. Důležité je zjištění, že vlastní hybnou silou neetického chování není bohatství nýbrž chamtivost a to, že ji vnímáme jako neutrální či dokonce pozitivní rys. Chamtiví chudáci tíhnou k podfukům a šizení stejně jako boháči. A naopak, nezištní boháči dojdou k závěru, že se jim podrazácké jednání příčí a nemají ho zapotřebí.
Sami autoři americko-kanadské studie přiznávají, že nerozřešili otázku, zda se ze zbohatlíků stávají větší měrou chamtivci, anebo zda se z chamtivců stávají častěji zbohatlíci. Tento hlavolam nápadně připomínající dilema o slepici a vejci zůstal vědcům k rozlousknutí.

 

Bylo by zhovadilé budovat lepší společnost tím, že zabráníme lidem, aby si poctivou prací zvyšovali životní úroveň. Zhoubná je však v konečném důsledku tolerance chamtivosti. K tomu máme sklony. Projevují se například tím, že řekneme: „On je to sice lump, ale je za vodou.“ Zní to skoro jako omluva. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Ten člověk je „za vodou“, ale pro nás by mělo být rozhodující, že je to lump. Nechceme s ním mít nic společného. Ne proto, že je bohatý. Ale proto, že je syčák.

 

Není třeba bojovat s bohatstvím, ale s chamtivostí. Jen naivka by si něco sliboval od „zákazu propagace chamtivosti“. Nic by asi nepomohlo, kdyby se chamtivost objevovala na televizních obrazovkách až po 22.00 spolu s násilím a sexem. Pro začátek by možná stačilo, abychom si uvědomili a často si připomínali, jak jsou bezzásadoví Harpagonovi následníci směšní a ubozí. Abychom jim nedopřávali náš obdiv, aby nezískávali to, oč jim jde možná ještě víc než o majetek - tedy prestiž. Jak jinak než jako na směšnou figurku máme vnímat politika, který má dvě lukrativně placená zaměstnání (poslanec a hejtman), dva rodinné domy a dokonce i dvě rodiny, a přitom běhá po nocích s papírovou škatulí napěchovanou bankovkami s portrétem prezidenta, jehož životním krédem bylo: „Nebát se a nekrást!“

Psáno pro: Bigblog a Osel.cz

 

Datum: 18.05.2012 14:11
Tisk článku

Lidský kapitál - Kameníček Jiří
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 230 Kč
cena: 204 Kč
Lidský kapitál
Kameníček Jiří

Diskuze:

Je úžasné jak se lidé nechají zmanipulovat.

Jiří Šíma,2014-05-31 08:26:21

"Jak jinak než jako na směšnou figurku máme vnímat politika, který má dvě lukrativně placená zaměstnání (poslanec a hejtman), dva rodinné domy a dokonce i dvě rodiny, a přitom běhá po nocích s papírovou škatulí napěchovanou bankovkami s portrétem prezidenta, jehož životním krédem bylo: „Nebát se a nekrást!“"
Aniž bych někoho chtěl bránit. Je konec května 2014 a ten politik ještě není odsouzený, přestože je přece jasné, že kradl, protože ho chytli s papírovou škatulí napěchovanou bankovkami.Aspoň jak to psali v novinách.
Mně fascinuje jak každý dává příklad Ratha, který byl členem strany levice, ale prakticky nikdo nedává příklad zlodějského politka z řad pravice. Ale faktem je, že takový Řebíček to udělal fikaně a tisk ho nedusil. Vždyť nic neukradl. Jen prodal akcie firmy, které jako ministr dohodil miliardové zakázky.

Odpovědět

Dost obrazné

Kateřina Trávníčková,2012-05-23 08:53:38

Přinejmenším z těchto studií vyplývá, že něco jako "trh bez přívlastků" nebo "nulové regulace" je blbost. Taky je stejně ilustrativní, když si jeden uvědomí, z kterých řad takovéto výkřiky po "svobodě" zaznívají ponejvíce. Na lid prý musí být přísnost, nicméně je evidentní, na koho ve skutečnosti ta přísnost musí být.

Odpovědět


Pavel Hudecek,2012-05-24 01:07:46

Jestli ono to nebude naopak? Drtivá většina státních regulací, na které může normální smrtelník narazit, se vyznačuje nejméně jednou z následujících vlastností:
1. Brání běžnému člověku v tom, aby se bránil podvodníkům, zlodějům a nemakačenkům. ("přiměřená obrana", pozitivní diskriminace, "ochrana" pracovních míst a soukromí, ...)
2. Nutí běžný lid, aby platil nákladné věci, na kterých různé zájmové skupiny vydělávají jen a pouze proto, že to stát nařídil. (podpora OZE, omezení biotechnologií, autorské "právo", dotace, ...)
3. Způsobují, že většina věcí je pro běžný lid dražší, než odpovídá rovnovážnému stavu (cla, kvóty, nadměrná byrokracie, nadměrné daně, ...)
4. Protože každý člověk se běžně setkává s účinky 1-3, jeho důvěra v užitečnost zákonů a regulací, kterým ne tak úplně rozumí, se tím značně snižuje a když je někdo porušuje, považuje to za dobré, protože předpokládá, že jsou to stejné blbosti, jaké již zná ze své vlastní zkušenosti. A tento problém je ve skutečnosti ze všech nejhorší a jako jediný se také přímo dotýká diskutovaného článku.

Odpovědět

důvod

Milan Rybáček,2012-05-22 17:55:33

já bych to shrnul,bohatý se chová jak prase,protože má prachy a nějaká pokuta pro něj nic neznamená,pro mě je každá pokuta tragická protože jsem obyčejný pracující člověk,a proto držím hubu a krok....

Odpovědět


Byl bych opatrnější...

Jan Kment,2012-05-22 20:44:48

Smyslem výzkumu určitě nebylo odsoudit bohaté. Porušování zaběhnutých norem vč. těch, které označujeme slovy jako morálka a zákon jistě způsobuje mnoho na první pohled viditelných škod a navíc nám to prostě jaksi iracionálně vadí i když to není nemorální, ale jen nezvyklé. V konečném důsledku může porušování jakýchkoli norem společnost i obohatit. Každopádně smyslem vědy je posvítit si na skutečnost a její souvislosti, nikoli posílat někoho do pekla.

Odpovědět

Sobecky gen

Vojtech Broz,2012-05-21 14:43:55

Podle mě jde spíš o to, že ve společnosti, kde se pravidla většinově dodržují, může omezená skupina jedinců se sklonem k (mírnému) porušování pravidel získat konkurenční výhodu. Viz Sobecký gen od Richarda Dawkinse (ctění čtenáři jistě znají)... Takže sklon k porušování pravidel (např. silničního provozu, daňových zákonů atd.) může určitému množství jedinců přinést bohatství. Na druhou stranu, v situaci, kdy se tito jedinci stanou vetšinou, výhoda se ztrácí. Například v okamžiku, kdy už je celý státní rozpočet rozkraden, nepomůže ani porušování pravidel. Až jednou budou kolony aut předjíždět odstavným pruhem rozpadající se vraky a ne fungl nová Audi Q7, pak si budeme moci snad konečně oddechnout...

Odpovědět


Souhlasím,

Jan Kment,2012-05-21 15:15:52

to je určitě také pravda. Originální porušení zaběhnutých pravidel jedince favorizuje ve spoustě činností, ve sportu, v umění, ve vědě i v obchodě. Porušení morálních pravidel je také určitou cestou k úspěchu. I malé procento takto zbohatlých se do statistiky musí promítnout.

Odpovědět

Dobře zvolené téma!

Jan Kment,2012-05-20 16:41:10

Navíc velmi pečlivě zpracované, gratuluji. Bohužel tahle "once-again-psychologie" fatálně postrádá systém. Není divu když dokázala hodit za hlavu geniální i když poněkud nepřehledný odkaz dvacátého století, dopouští se nakládání s vlastní historií způsobem dosud známým snad jen u církví a totalitních vlád, ale zcela nehodným vědy.
Takže, once again, páni psychologové... Pocit bohatství vede celkem zákonitě k pocitu moci, leč pocity nejsou racionální, stejně tak tato moc pramenící z bohatství není nijak sebereflexivní a neustále tenduje překročit své hranice. A tak se bohatí nevidí pouze jako ti, kdo si mohou více koupit. Snadno propadají představě, že si své jmění zasloužili jakousi zvláštní schopností, ne li předurčením. A tyto schopnosti nebo přímo vyvolenost z nich činí bytosti nadmorální. Ale dá se to formulovat i pozitivněji, mám li co ztratit, mám větší zodpovědnost (majetní skutečně významně ovlivňují životy druhých) a větší zodpovědnost mi také dává právo jednat mimo normy.
Nemluvě o tom, že pocit zodpovědnosti se může projevovat strachem, pak je bohatý vystaven podstatně většímu stresu. A konání ze strachu bývá často tím nejhorším čeho je člověk schopen.

Odpovědět

Jana Sotková,2012-05-20 04:35:44

Příspěvek vymazán - odporoval dobrým mravům a nesouvisel s obsahem článku. (Admin)

Odpovědět

Chybějící související článek

Pavel Hudecek,2012-05-20 01:43:04

Před nějakou dobou jsem zde na Oslu četl článek, který popisoval experiment, jenž vedl k závěrům, že lidé, kteří se cítí být morálně na výši, mají větší sklon podvádět. Tam se konkrétně jednalo myslím, o vegetariány.

Odpovědět

To je podpásový úder

Leopold Kyslinger,2012-05-18 16:27:08

Pana Petra jsem si vždy vážil, ale tahle podpásovka je trapná viz: http://www.rathdavid.cz/prace/pomoc-hejtmana/
a škatule s penězi? Pan Petr byl u toho? Platí:
http://www.blisty.cz/art/63480.html

Odpovědět


-

Zdeněk Jindra,2012-05-18 19:22:32

Podpásovkou bych to sice nenazýval, ale laciné to bylo dost. Na druhou stranu autor nejspíš nemůže za to, že podvědomě přijal styl médií jako normu.
Tak příště pozor, autore?

Odpovědět


Děkuji

Alena Vališová,2012-05-19 08:10:59

Vždycky jsem si vážil a vážit budu někoho, kdo něco dokázal. Třeba nezištně zprostředkovat informace z Berkeley, Toronta,... Jednak proto, že nemám čas pátrat v zahraničních databázích a ani k nim většinou nemám přístup. Jsem vděčný Pane Petře, že to děláte. Na ty, kdož ze zapšklého důchodcovství, či jiných důvodů, tu sami ničím nepřispěli, jen si myslí, že rady co máte a nemáte patří do odborné diskuse, nehleďte. Je vidět, že si ani nedali tu námahu aby se s původními anglickými pracemi v USA a Kanadě seznámili. O tom, co tady někteří předvádějí si každý udělal obrázek sám. Prosím admina, aby můj příspěvek vymazal, není tak důležitý. Je jen poděkováním. Panu Petrovi: Tolik arogance, zloby a závsiti od těch, kteří si myslí že mají na to Vás peskovat a radit z jakých zdrojů čerpat, to není jen tak. To si musíte zasloužit :) Ode mne, a snad tak trochu i za ty mlčící, kteří sem chodí aby se dověděli co je kde nového ve výzkumu a i za to ošperkovaní něčím z domoviny, aby to nebylo jen nudné čtení, Vám patří poděkování. A jak tak koukam podle čtenosti, jsou nás ani ne za den přes dva tisíce. Díky autore.

Odpovědět


jj taky díky

Franta Lacinger,2012-05-19 08:28:13

Souhlas. V podstatě, z toho co tu zastáváte, tak něco podobného tvrdí i na Yale Univ. A nejen tam, vlastně je to tak trochu pokračování závěrů z pár let staré Preacherově studie. Asi se dalšího pokračování brzo dočkáme od Wangova týmu. Již dva roky mlčí a tak to asi bude poněkud rozsáhlejší rozbor. Myslím, že jste je tak trochu předběhl :), až to spáchají, dejte sem zase echo, aby mi to náhodou neuteklo...
P.S. A ta noticka na závěr taky sedí! Škoda, že rameno spravedlnosti je krátké. Ty větší kazy, jako Gorila, se zametly a až ještě trochu rozruch vyšumí, Nicholsona potká nějaká nešťastná náhoda.

Odpovědět


@Leopold Kyslinger

Slaviboj Ošćěpić,2012-05-19 13:13:20

A vy jste v přízni k panu hejtmanovi? Jinak si nedovedu představit, že by mu někdo fandil, možná tak členové historických spolků na té odvrácené straně Vrchoviny, za likvidaci Čechostánu. P.p. Jardovi Petrovi patří i můj dík.

Odpovědět


Obhajoba dalšího křišťálově čistého stokrát jinak.

Lukáš Klazar,2012-05-22 19:19:40

Ve světle dalších a dalších informací unikajících do massmédií už jen chorobně optimistický fanoušek exhejtmana Středočeského kraje věří, že jeho idol dopadne v očích mentálně zdravého občana ČR lépe, než například nejmenovaný nadpřirozeně nadaný obchodník s akciemi Moravia Energo. Vůbec nejde o podpásový úder a mne osobně by zajímalo, co vede ke korupci člověka, který nejen pobírá dva vysoce nadprůměrné platy, ale který má s pravděpodobností hraničící s jistotou šanci stát se za 2 roky ministrem. Chamtivost může být oním důvodem. Tady ale podle mne chamtivost nestačí, protože na to je potřeba i hodně pokřivená morálka a působením okolních vlivů nabytý pocit, že podobné amorální chvání je v některých společenských kruzích normou.

Odpovědět

naopak

Petr Ka,2012-05-18 15:52:51

Ale může to být i opačně (je to důsledek). Lidé se stanou bohatými, jen když jsou bezohlední, a chudými, když "se rozdávají". I dobře placené místo je lepší, když je to nefér (lokty vylobovaný) monopol (i úřední, stranický, patentový, autorský, nemocniční, vědecký,...) a tam kde je konkurence (základní potřeby), je plat nízký (pekař, popelář, uklízečka,...). Lidé se chtějí mít dobře (flákat), takže tíhnou k sobeckosti.

Odpovědět


Definice chudoby

Vojtěch Kocián,2012-05-18 21:40:41

Ano, na tom něco bude.

Navíc je dobré si uvědomit, že ani babička s malým důchodem ani maminka na mateřské na tom v ČR nejsou až tak špatně, aby jim šlo kvůli nedostatku jídla nebo tepla o život. Když se zaměříme na ty, kteří jsou opravdu v nouzi (například drogově závislé), tak tu máme zločinnost podstatně vyšší.

Odpovědět


Ne. ne, ne! né...

Slaviboj Ošćěpić,2012-05-19 13:44:45

Není tomu tak. Pokus s navozením pocitu bohatství a pokus s vychvalování sobeckosti jasně ukazují, že převládající je směřování Z BOHÁČE SOBCEM a nikoliv boháčem za sobeckost. Souvisí to s naší podstatou jakožto sociálního zvířete. Kdo má, tak si o sobě moc myslí, zpychne, a pudy snáze vyplouvají na povrch, přestože to v řadě případů vůbec není racionální, prostě si myslí, že mu to projde (což bohužel většinou ano). Naopak u chudáků je větší potřeba sociálního zázemí, jsou tedy lépe motivováni držet basu. Do toho se mísí individuální rozdíly povah a samozřejmě fakt, že když se rozdáváte moc, tak to s váma samozřejmě spíš nedopadne dobře. Vůbec bych do toho neplet lidi mimo společnost jako feťáky, kteří nemají o normy vůbec zájem, neb hned první pomoc, kterou bychom jim poskytli by jim byla silně proti srsti. A když někdo ukradne chleba, aby nasytil rodinu, tak ho taky sotva můžeme považovat za zloděje (taky se takové případy nevyskytují buď vůbec nebo velmi hojně, nic mezi tím, podle stavu společnosti). Lidé k sobeckosti musejí tíhnout přirozeně, neb jinak by byli nahrazeni jinými lidmy, kteří by přirozeně tíhli k sobeckosti. Leč, máme společenské normy, které jsou tu (bohužel mnohdy jen teoreticky) od toho, aby sobeckost mocných vedla dřív k jejich zkáze než ke zkáze všech. Závěr je prostý: zlí jsou lidé, kteří chtějí být zlí a to ve dvou nestejně velkých skupinách: 1. když okolnosti dovolí (většina vč. většiny psychopatů - jen práh drzosti je různý) a 2. za všech okolností (těch je málo, ale legrace nastává, pokud se nějakým nedopatřením např. dobrým původem posunou ze dna hierarchie). Za všechny chodící etalony morálnosti, kteří nepatří ani do jedné skupiny všem neexistujícím bohům dík.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace