Chvála zatoulaných myšlenek  
Geniální nápady přicházejí za těmi, kdo o ně ani moc neusilují. Klíčem k úspěchu není jen pekelné soustředění, ale také „toulání myšlenek“.

 

Zvětšit obrázek
Zadumaný Archimédés na plátně Niccola Barabina (1832-1891).

Věda není demokratická, neboť v ní zhusta mívá pravdu hrstka exotů, zatímco seriózní většina je vedle jak ta jedle. Věda není dokonce ani spravedlivá. Vědátor může dřít 24 hodin denně a 7 dní v týdnu a stejně se k Nobelově ceně nepřiblíží ani na megaparsek. A za někým jako kdyby geniální nápady chodily samy a ještě mu podlézaly. Isaac Newton nepotřeboval k objevu gravitačního zákona ani onen pověstný úder padajícího jablka do lebky. To je zkazka pozdějšího data pro pobavení davů. Podle nedávno nalezeného dobového svědectví stačil Newtonovi pohled na jablko padající do trávy a jeden z mnoha objevů, jež anglickému učenci zajistily nesmrtelnou slávu, byl na světě.

 

Také další géniové dostávali klíčové nápady při činnostech, které měly k soustředěnému bádání daleko. Notoricky profláknutý je případ Archiméda, jenž během koupele zjistil, že je v lázni nadnášen silou, jež se rovná tíze kapaliny jeho tělem vytlačené. K tomuto příběhu  se obvykle ještě připojuje košilatý přívěsek o učenci utíkajícím ulicemi v rouše Adamově a vřískajícím: „Heuréka!“ Někteří vědátoři se k životním úspěchům prospali. Chemika Kekuleho napadl  ve spánku vzorec benzenu a Mendělejev sesadil ve snu do finální podoby svou slavnou periodickou soustavu prvků. Americký chemik Kary Mullis objevil princip polymerázové řetězové reakce jednoho pátečního večera roku 1983, když jel autem se svou dívkou na víkend. Většina těch, co zůstali v práci, nic podobného neobjevila a na rozdíl od Mullise také nedostala Nobelovu cenu.

Zvětšit obrázek
Jeden si může lámat hlavu celou věčnost... a nic. (Auguste Rodin: Myslitel Kredit: Andrew Horne/Wikimedia)

 

Proč přicházejí skvělé nápady, když se v honbě za nimi dvakrát nepřetrhneme? Psychologové z University of California v Santa Barbaře jsou přesvědčeni, že tuhle záhadu rozlouskli. Světu představili svůj objev na stránkách časopisu Psychological Science. Tým vedený Benjaminem Bairdem postupoval celkem standardně. Psychologové naverboval potřebný houfec studentů a dali jim za úkol vymýšlet nezvyklé účely, ke kterým lze použít celkem běžné předměty, např. párátko, cihla nebo ramínko na šaty. Po dvou minutách usilovného vymýšlení dostala většina účastníků pokusu dvanáctiminutovou přestávku. Někteří během ní odpočívali. Jiní museli řešit ještě těžší úkol, který vyžadoval plné soustředění. Další řešili úlohu, která testuje rychlost reakce. Při tomto úkolu se lidem obvykle „toulají“ myšlenky volně od ničeho k ničemu. Čtvrtá skupina neměla žádnou přestávku a pokračovala ve vymýšlení netradičních využití pro tradiční věci. Po rozličně strávené dvanáctiminutovce dostali všichni účastníci další čtyři úlohy, při kterých měli opět vymýšlet neobvyklé použití pro běžné předměty. Dvě z těchto úloh byly opakováním úkolů ze začátku pokusu.

 

Dobrovolníci, kterým bylo dopřáno dvanáctiminutové „toulání myšlenek“, se zlepšili o 41 %. Zbývající studenti se nezlepšili. Zajímavé je, že se po toulání myšlenek studenti zlepšili jen v úlohách, jimiž se už jednou zabývali. V nově zadaných úlohách nepodali tak oslnivé výkony. Zatoulané myšlenky tedy vedly ke kýženému cíli jen v případě, že řešení problému bylo „předžvýkáno“ předchozím usilovným přemýšlením. Toulání myšlenek nezvyšuje naše obecné duševní schopnosti. Pomáhá však řešit konkrétní problém, jímž jsme týrali svou mysl.

Zvětšit obrázek
Kolik ve snu zrozených geniálních myšlenek si po probuzení nepamatujeme? Kamenný (nebo zkamenělý?) spící student u vstupu do Memory Hall of Indiana University Kredit: Indiana Geological Survey

 

Okamžiky, kdy lelkujeme, nesoustředíme se a nedáváme pozor, obvykle považujeme za promrhaný čas. Zřejmě proto, že ve stavu duševní roztěkanosti nevládneme dobře svému tělu. Místo abychom něco někam nasypali, tak to rozsypeme. Místo abychom něco někam nalili, tak to rozlijeme. Pro provádění pokusu s hořlavinou, třaskavinou či žíravinou není roztěkaný vědec ta nejvhodnější osoba. Ostatně, když Kary Mullis výmýšlel za volantem auta polymerázovou řetězovou reakci, nechybělo mnoho a havaroval. I z Mullisova příkladu je jasné, že pro nalezení východiska ze slepé uličky, v které se výzkumný tým tluče už tři týdny (nebo tři roky, popřípadě tři desetiletí), je vědec se zatoulanými myšlenkami ten pravý.

 

Toulání myšlenek není nešvar, ale vymoženost evoluce, která se našim předkům nesčetněkrát vyplatila. Mohlo by se zdát, že je čas na další reformu školství. Paní učitelky by neměly děti nabádat: „No tak! Soustřeď se, Vonásku. Přemýšlej!“ Ale naopak. Měly by učit děti nepozornosti. Ve třídách by se mělo ozývat například: „Už se zase soustředíš, Vonásku! Kolikrát ti budu opakovat, že takhle nic geniálního nevymyslíš? Nechej své myšlenky volně toulat!“

 

Bohužel, geniálních žáků a studentů, kteří zvládnou srovnávací testy nebo státní maturity tak, že CERMATu nepomůže, ani když radikálně zpřísní klasifikaci, a bude nucen rozdat samé jedničky, bychom se "znepozorňovací reformou"  nedočkali. Jak už jsme si řekli. Courání mysli pomáhá jen po předchozím usilovném soustředění a namáhání mozkových závitů. Zatímco roztržitost nám jde jaksi sama od sebe, k soustředění je třeba se usilovně nutit a cvičit je.

 

Přesto se nabízí pro objev kalifornských vědců potenciální praktické využití. Až nás v práci přistihne šéf, jak nepřítomně civíme do prázdna a necháváme myšlenky bloudit bůhví kde, můžeme mu s odvoláním na americkou studii tvrdit, že jsme se po hlubokém a vysilujícím soustředění právě vydali na lov geniálních řešení. Jak říkají právníci: „Žádná výmluva není tak hloupá, aby se nedala použít.“

 


Psáno pro: BigBloger http://bigbloger.lidovky.cz/ a Osel.cz

Datum: 25.05.2012 19:08
Tisk článku

Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2000 - Benešová Olga, Hösch Cyril
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 250 Kč
cena: 235 Kč
Nobelova cena za fyziologii a medicínu 2000
Benešová Olga, Hösch Cyril

Diskuze:

Prakticky ověřeno

Miroslav Mácha,2012-06-04 22:57:15

Býval jsem konstruktér a spousta nápadů přicházela na záchodě a jak jsem zjistil nejsem jediný, stává se to asi většině.

Odpovědět

-

Jiří Havránek,2012-05-29 10:20:51

Zajímavé bylo líčení okolností velkých nápadů středověku a novověku. Často byl vlastní krok k řešení popisován, jako by se představy začaly nuceně pohybovat a správně uspořádávat během krátkého okamžiku. pak následně mělo dojít k něčemu, jako by se otevřel průzor k jasnému světlu (hly se sféry) a rozlilo se v mozku nesmírně zářivé světlo. Autoři to tehdy popisovali jako dotek Božího prstu (a obecně jako Boží milost). Zažil někdo?

Odpovědět

Praktické využitie 2.

Marek Hrabčák,2012-05-26 20:19:20

Článok mi pripomenul jeden kreslený vtip:
"Čo robí Váš počítač, keď nič nerobí ?"
Niekomu napr. hľadal SETI-ho.
(Zase druhá pravda hovorí,že kto nič nerobí, nič nepokazí...)

Odpovědět

Stale budou veci

Jiri Hasek,2012-05-26 14:48:16

mezi nebem a zemi, protoze svet je nekonecne (?) rozsahlejsi nez nase myslenkove modely.

Odpovědět


Slaviboj Ošćěpić,2012-05-28 17:43:51

Nesmysl.

Odpovědět


Obyčajná plasticita neurónov,

Rudolf Dovičín,2012-05-28 19:21:05

ktorá funguje neustále, aj v dospelosti, napr.:
http://Phy.UCSF.edu/~houde/coleman/trachtenberg.pdf

Odpovědět

Stale budou veci

Jiri Hasek,2012-05-26 14:44:13

Odpovědět

-

Zdeněk Jindra,2012-05-26 12:24:25

S tezí článku souhlasím a už léta řešení problémů přemýšlením jinde provádím.
Jediný problém je v tom, že člověk musí upřímně stát o nalezení řešení. Na rutinní ptákoviny ze školy/práce to proto nefunguje.

Odpovědět

školstvo

Milan Závodný,2012-05-26 06:22:32

Školstvo je v katastrofálnom stave - myslím všade vo svete. Nadaný žiak je mučený bifľovaním, študent univerzity sa musí "naučiť" poučky, s ktorými nesúhlasí. Doba ako za čias Einsteina - škola je väzenie. Výuka jazykov: Úplne sa prehliada, že sú dva typy ľudí - jedni majú vizuálnu pamäť, slovo si pamätajú napísané, druhí majú pamäť zvukovú, pamätajú si slovo vyslovené. Miesto, aby sa žiak učil zásadne konverzáciou, nútia ho bifľovať sa gramatické zákony. No na hlavu, a na hlavu!

Odpovědět

Neviditelná gorila

Petr Vrána,2012-05-25 23:13:13

Mně to přijde nějak podobně. Pokud se člověk upne na konkrétní věc, je schopen leccos přehlédnout.

Odpovědět

Vtipný článek.

Jan Kment,2012-05-25 21:40:11

Jenom bych si dovolil dodat, že tahle funkce lidské mysli se od nepaměti nazývá intuice. Jen v 21. století tohle slovo jaksi vypadlo z psychologického slovníku (podobně jako sen, kterému dnes říkáme vtipně - nepopiratelné pohyby očí). C.G.Jung o intuici napsal hromadu pozoruhodných myšlenek, přečtěte si jeho knihy, než je behaviorální inkvizice spálí. Ale pozor, na to abyste jim porozuměli vám dnešní katedra psychologie ani zdaleka nestačí. A co třeba Martin Heideger, to raději vůbec nezkoušejte.
Nicméně i některá praktika jógy a zenového budhizmu nás učí zastavit myšlenky na co nejdelší dobu a kupodivu to opravdu vede k znatelnému zbystření mysli a vodopádu nápadů.
Někdy prostě stačí přestat věřit, že dějiny psychologie začínají rokem 2001.

Odpovědět


-

Zdeněk Jindra,2012-05-26 12:20:50

Pletete si pojmy takovým tempem, že nevím, co zpochybnit dřív.
A vinit dopředu druhé z vlastních chyb (věření,) to jste už taky zvládl.

Odpovědět


Díky!

Jan Kment,2012-05-27 02:34:14

Rád se nad sebou zamyslím, ale zapoměl jste uvést v čem se mýlím a druhá věta se snad odvolává na něco z minulosti? Opravdu přesně nevím čemu myslíte, že věřím. Proč vlastně reagujete, když nechcete nic říct?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace