Zpráva komise japonského parlamentu o havárii ve Fukušimě I  
V těchto dnech vyšla zpráva o analýze havárie v Jaderné elektrárně Fukušima I provedené nezávislou komisí ustavenou Japonským parlamentem. Zpráva je velmi kritická k činnosti společnosti TEPCO, japonského úřadu dozírajícího na jadernou bezpečnost i vládních úřadů před havárií i po ní. Hlavní konstatování, že havárii mohlo být zabráněno či alespoň její dopady mohly být výrazně sníženy, není nové. Ve zprávě je však uvedena řada konkrétních doporučení, která umožní se v budoucnu podobným událostem vyhnout.

 


Po více než půl roce od svého ustavení vydala komise Japonského parlamentu zprávu o vyšetřování příčin a průběhu havárie v Jaderné elektrárně Fukušima I. S předsedou, kterým byl lékař Kiyoshi Kurokawa, v ní pracovalo devět dalších odborníků. Záměrem bylo, aby se nejednalo o osoby, které jsou spojeny s jadernou energetikou. Takže v ní zasedali seismolog, chemik, další lékař, několik právníků, novinář věnující se vědě, úředník a manažeři. Komise však mohla konzultovat potřebné odborníky, kteří měli příslušné technické znalosti. Její složení však do značné míry ovlivnilo její zaměření na posouzení manažerské a organizační oblasti problémů spojených s havárií. Technické oblasti se tak intenzivně nevěnovala. Během své práce uskutečnila devatenáct zasedání, která byla všechna veřejná a kromě prvního ustavujícího také přenášená po internetu japonsky i anglicky. Celkový počet diváků dosáhl počtu téměř 800 000. Komise také dostala přes internet více než 170 000 komentářů. Během zhruba 900 hodin slyšení vyslechla 1167 lidí. Konzultovala také zástupce evakuovaných ze 13 správních celků zasažených spadem. Zároveň provedla dotazníkovou akci jak evakuovaných, reagovalo 10 633 z nich, tak pracovníků firmy TEPCO i subdodavatelů, kteří v době havárie v elektrárně pracovali.

 

Zvětšit obrázek
Nově publikovaná fotografie cunami v Jaderné elektrárně Fukušima I, pořízeno pracovníkem elektrárny v 15:48 japonského času (zdroj TEPCO).
 
Zvětšit obrázek
Zaplavená vnitřní část elektrárny mezi budovami. Nově zveřejněný snímek pořízený pracovníkem elektrárny v 15:53 japonského času. (Zdroj TEPCO).
 

Šlo havárii zabránit?

Jako už v řadě předchozích analýz zpráva a její předseda už v úvodu konstatují, že havárie byla iniciována přírodní katastrofou, jejíž rozměr šokoval celý svět. Na druhé straně ovšem havárie vznikla podceněním možnosti vzniku extrémně velkého cunami. A zpráva zdůrazňuje, že taková extrémní přírodní katastrofa a její dopady mohly a měly být předvídány. A měla být učiněna taková opatření, aby se havárii zabránilo. Z tohoto hlediska označuje zpráva havárii v Jaderné elektrárně Fukušima I jako lidmi zaviněnou.
To je ostatně i v souhlase s jinou zprávou o havárii, kterou vydala společnost TEPCO. V poslední verzi ze 20. června se také konstatuje, že základní příčinou havárie bylo podcenění velikosti vlny cunami, které vedlo ke kompletní ztrátě možností chlazení u bloku jedna až tři. To nakonec způsobilo poškození aktivní zóny u těchto reaktorů. Protože cunami zničila velkou část vybavení elektrárny, velice ztížila také snahu dostat události pod kontrolu. Havárie jasně ukázala, že je vždy třeba počítat s tím, že se může uskutečnit případ za hranicemi očekávání. 
 

 

To, že je dnes zpětně jasné, jak bylo možno havárii předejít a jsou známa i potřebná opatření a prostředky, je i pozitivní informací do budoucna. Zpráva parlamentní komise tak navrhuje řadu změn hlavně v manažerské oblasti, které by měly zvýšit bezpečnost jaderné energetiky nejen v Japonsku ale také jinde ve světě.
Jedním z hlavních kritizovaných bodů bylo to, že japonský úřad zodpovědný za jadernou bezpečnost byl součástí ministerstva průmyslu. Tedy, že regulace byla v principu podřízena stejnému vládnímu úřednictvu jako složka odpovědná za prosazování dané průmyslové oblasti, což již dříve kritizovala Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Do jisté míry i z důvodu složitého přijetí a prosazení kritiky „domácí“ tradice „cizáky“ tyto výhrady a doporučení Japonsko nepřijalo a mezinárodní organizace na ně netlačila. 


 
Zvětšit obrázek
Nedávný pohled (18. června 2012) na Jadernou elektrárnu Fukušima I, nyní má zbytky zničené horní části reaktorové budovy čtvrtého bloku pryč (zdroj TEPCO).
 

Specifika japonské společnosti

Zpráva je velice kritická k organizaci japonské společnosti. Konstatuje se v ní známý fakt, že v ní panuje hierarchie s vysokou úrovní bezděčné poslušnosti a obavy zpochybňovat autority. Má tak problémy. Má problémy s hledáním nestandardních řešení v situaci, která se vymyká pravidlům a pro níž nejsou stanoveny postupy kompetence řízení. Zaměstnanci jsou velmi loajální  vůči svému zaměstnavateli a komunitě. Podle názoru parlamentní komise to rovněž přispělo k zanedbáním, která vedla k havárii. Právě to se tak projevilo na reakci a komunikaci odpovědných složek ve dnech po havárii.
Komise konstatuje, že stejné problémy by nastaly i v případě, kdyby na příslušných postech "seděli" jiní Japonci. Hlavní kritika se v oblasti prevence obrací na Úřad pro jadernou a průmyslovou bezpečnost a společnost TEPCO. Tyto organizace adekvátně nereagovaly na indicie, že by opatření proti zemětřesení a cunami nemusela být dostatečná. A hlavně nebraly v úvahu možnost, že dojde k úplnému výpadku všech zdrojů elektřiny. V roce 2006 byla společnost TEPCO upozorňována na možnost, že by elektrárna mohla být zasažena větším zemětřesením a cunami než se předpokládá. I přes žádosti z úřadu pro jadernou bezpečnost nebyla potřebná opatření v nutném rozsahu implementována a z uvedeného důvodu nemohl úřad vyvinout dostatečně velký tlak na nápravu. To se týkalo právě hlavně opatření pro případ úplné ztráty zdrojů elektřiny.


Tady bych si dovolil jednu osobní poznámku. Je možné, že by při správné manažerské funkci a nezávislosti příslušného úřadu a vedení firmy TEPCO se postavila vyšší bariera proti cunami. S největší pravděpodobností by však nepřekročila deset metrů. Vyšší cunami se opravdu v těchto místech nečekalo, jak je vidět i z řady zničených měst, která měla nejmodernější opatření proti cunami. K zaplavení by i tak zřejmě došlo. Co by ovšem mělo význam a mohlo by odvrátit značnou část havárie by byla opatření proti zaplavení důležitých míst, znásobení nezávislých zdrojů elektřiny a řešení výpadku elektřiny s dostupností havarijních zdrojů. Takže průběh a následky havárie mohly být mnohem mírnější, i když by se jim nepodařilo zabránit úplně.

 

Situace v elektrárně v prvních hodinách a dnech po cunami

V okamžiku zemětřesení 11. března 2011 byly první, druhý a třetí blok v provozu na plný výkon a ostatní tři v odstávce. Automatické vypnutí pracujících bloků, jako reakce na zemětřesení, zapracovalo přesně podle očekávání. Otřesy ale přerušily elektrické vedení TEPCO do elektrárny. Existovalo ještě záložní vedení s napětím 66 kV, to však kvůli neodpovídajícím konektorům selhalo při snaze zásobovat elektrickou síť prvního bloku. V té době naskočily náhradní dieselové zdroje elektřiny.
Po zemětřesení však následovala vlna cunami, která zaplavila a úplně zničila náhradní dieselové generátory, pumpy mořské vody, elektrické rozvody a zdroje stejnosměrného proudu u bloku jedna, dvě a čtyři. Výsledkem byla ztráta všech zdrojů energie s výjimkou vnějšího vzduchem chlazeného dieselagregátu u šestého bloku. Souhrnně,  bloky 1,2 a 4 ztratily veškeré zdroje, blok 3 ztratil veškeré zdroje střídavého proudu a baterie dodávající stejnosměrný proud vydržela pouze do úsvitu 13. března, blok 5 ztratil veškeré zdroje střídavého proudu.

 

Zvětšit obrázek
Rozložení nejdůležitějších objektů v Jaderné elektrárně Fukušima I (zdroj Zpráva parlamentní komise).
 
Zvětšit obrázek
Hlavní nápor cunami začíná (zdroj TEPCO).
 

Cunami nezničila jenom zdroje energie. Poničila a spláchla auta, těžkou techniku, nádrže na naftu a štěrk na zpevněných cestách. Poničila budovy, jejich elektroinstalaci i další vybavení. Mořská voda zaplavila celou plochu, na níž budovy elektrárny stojí. Velice intenzivně zasáhla i hermeticky uzavřené prostory třetího a čtvrtého bloku a společných zařízení (budova společného bazénu). Po opadnutí vody byly všude rozesety trosky, které velice ztěžovaly pohyb pracovníků. Samotné zemětřesení vytvořilo trhliny v zemi. V budovách pak zpřeházelo volně loženou část zařízení.. Dříve průchodná místa byla zatarasena, v cestách zely nebezpečné díry. V budovách byla tma.
Výpadek elektřiny způsobil, že nefungovala monitorovací zařízení a také komunikace v samotné elektrárně i s okolím byla velmi ztížená. Situaci tak musel řešit personál bez odpovídajících prostředků a manuálů. Zničené komunikace extrémně ztížily přísun náhradních zařízení potřebných k zajištění havarijního chlazení reaktorů - požárních stříkaček, náhradních zdrojů elektřiny. A hlavně znemožňovaly jejich rychlé a účinné zapojení do záchranných prací. Situace byla ztížena ještě tím, že personál musel reagovat na dotřesy, které hlavní zemětřesení následovaly, a neměl jistotu, zda nepřijdou další velká zemětřesení či cunami.

 

To byly hlavní důvody, které vedly k sérii havárií a v konečném důsledku k úniku velkého množství radioaktivity. V krátkém přehledu se vše událo následovně: Dne 11. března 2011 ve 14:46 japonského času nastalo zemětřesení a došlo k havarijnímu vypnutí tří reaktorů. Zhruba v 15:37 zasáhla elektrárnu hlavní vlna cunami a elektrárna ztratila zdroje elektřiny.

 

Podle analýzy firmy TEPCO se již v 18:11 začala obnažovat aktivní zóna prvního reaktoru a po čtyřiceti minutách nastalo její poškození. Druhý den ráno v 5:46 se podařilo zahájit pumpování čerstvé vody do reaktoru  a ve 14:30 byla zahájena jeho ventilace. Zhruba hodinu poté došlo k vodíkové explozi, která narušila průběh záchranných prací i u druhého bloku. O necelých pět hodin později se 12. března v 19:04 podařilo začít pumpovat mořskou vodu do reaktoru.

 

 
Zvětšit obrázek
Stejné místo, vyfotografované po necelé půl minutě (zdroj TEPCO).
Zvětšit obrázek
Situace ukazuje do jaké výše byla elektrárna zaplavena (zdroj Zpráva parlamentní komise)
 


U třetího reaktoru vydrželo chlazení pomocí systémů, které využívají parní turbíny a obejdou se bez elektřiny a zároveň využívají komoru potlačení až do začátku 13. března, konkrétně 2:42. Podle odhadů se aktivní zóna začala obnažovat v 9:10 a po deseti minutách se začalo s ventilací reaktoru a s pumpováním užitkové vody. Pravděpodobně v 10:40 (podle analýz společnosti TEPCO) došlo k poškození aktivní zóny. Při ventilaci se zároveň kvůli propojenému systému dostal vodík i do čtvrtého bloku. Ve 13:12 se začalo s chlazením mořskou vodou. Další den 14. března explodoval v 11:01 vodík v reaktorové budově a to zpomalilo postup prací na druhém bloku.

U druhého bloku vydrželo chlazení využívající parní turbínu a komoru potlačení až do 14. března ve 13:25, v 17:00 začalo obnažování aktivní zóny a v 19:20 došlo k jejímu poškození. V 19:54 se začala čerpat mořská voda do reaktoru. Následující den 15. března pak z poškozené komory potlačení nastal masivní únik radioaktivity do ovzduší. To je hlavní zdroj radioaktivního zamoření, se kterým se nyní okolí Fukušimy I potýká. Zhruba ve stejné době také došlo k vodíkovému výbuchu v reaktorové budově čtvrtého bloku.
Poznámka o nových analýzách, které ve zprávě nejsou: Podle nejnovější zprávy vládní komise ke ztrátě těsnosti komory potlačení druhého bloku už mohlo začít docházet o den dříve, než se předpokládalo. Již 14. března, kdy mezi 13:30 až 18:00 v ní byl pozorován pomalý pokles tlaku. Tedy ne až 15. března, kdy u ní nastala dramatická ztráta tlaku s razantním únikem radioaktivity z druhého bloku.

 

Pokud jde o činnost pracovníků přímo v elektrárně, komise konstatuje, že pokud by byli proškoleni a měli podrobnější instrukce jak se chovat v případě souběžného průběhu více přírodních katastrof a vzniku úplného výpadku elektřiny v elektrárně, mohli reagovat lépe. To se týkalo hlavně situace na prvním bloku, kde bylo potřeba rychle ovládat systém chlazení kondensátorem, které vypadlo ztrátou stejnosměrného proudu. Pokud by byli na tuto situaci připraveni, mohly se události vyvíjet příznivěji. Na druhé straně byla činnost při souběžně probíhajících haváriích, kdy zaměstnanci pracovali v úplné tmě za svitu baterek a manuálně museli ovládat pumpy a další zařízení, extrémně náročná. To vše v podmínkách hrozících a probíhajících vodíkových výbuchů a zhoršující se radiační situace. Komise konstatuje, že v tomto směru se jen těžko dalo běh událostí příliš změnit.


Úřad premiéra Naota Kana, který nedůvěřoval vedení společnosti TEPCO, se snažil získávat informace přímo od pracovníků v elektrárně a pohoršoval se nad jejich pomalou reakcí. Problém ovšem byl, že tito odborníci v dané chvíli řešili velké množství krizových situací a byli ve velkém časovém presu. Komunikace přímo s úředníky, kteří neměli o odborných problémech žádné znalosti, jim jen situaci stěžovala.


Velmi kritická je zpráva komise ke způsobu řízení záchranných prací. V tomto ohledu se velmi ostře vyslovuje jak proti politickému vedení, regulačnímu úřadu i vedení společnosti TEPCO. A hlavně zdůrazňuje nepřipravenost koordinace a organizace při takovém souběhu katastrof a havárie. Právě v této oblasti je nejvíce výhrad a doporučení pro změny.

 

 
Zvětšit obrázek
Podíl obyvatel, kteří museli být po první evakuaci znovu přemístěni kvůli silné radiaci v místě, kam byli evakuováni (zdroj Zpráva parlamentní komise).
Zvětšit obrázek
Počty přemístění, které museli evakuovaní absolvovat do března 2012 (zdroj Zpráva parlamentní komise)
 

 

Došlo k poškození elektrárny už při zemětřesení?

Zajímavou otázkou je, zda k jistému poškození elektrárny nedošlo už při zemětřesení. V analýzách společnosti TEPCO se tvrdí, že nejsou žádné indicie toho, že by k nějakému poškození před zásahem cunami došlo. Společnost tak sice možnost poškození úplně nevylučuje, ale spíše se kloní k názoru, že elektrárna přežila zemětřesení v pořádku.


Parlamentní komise sice také připouští, že nejsou žádné důkazy poškození elektrárny před příchodem cunami. K takové možnosti je však daleko otevřenější. Ve svých úvahách se soustřeďuje na první blok. Tam sice nebyl v hodině mezi zemětřesením a příchodem cunami pozorován žádný úbytek vody v reaktoru, takže nějaký rozsáhlejší únik chladiva určitě nenastal. Menší únik by nemusel být zpozorován. Komise upozorňuje na svědectví pracovníků, že se následků zemětřesení právě u tohoto bloku obávali. Tato věc se bude podle členů komise v budoucnu ještě šetřit. Problém je, že ještě dlouho bude trvat, než budou dostupná příslušná zařízení, která je k tomu potřeba zkontrolovat.

 

Průběh evakuace

Řadu kritických výhrad a návrhů pro zlepšení má zpráva i k organizování a průběhu evakuace. Kritizuje nedostatečnou informovanost a připravenost jak krizových složek, tak prostých občanů. Ti souběh tak velké přírodní katastrofy a jaderné havárie nepředpokládali. Došlo k řadě pochybení jak při vyhlašování evakuace, tak i při jejím uskutečňování. Velkou chybou bylo nedostatečné informování obyvatel. Důsledkem byl často nepřiměřený stress pro postižené a i situace, kdy byli občané evakuováni do míst s poměrně vysokou aktivitou, odkud museli být opět přesunuti jinam.

Jedním z důležitých doporučení komise bylo kromě reorganizace činnosti záchranných složek i to, aby stát na sebe vzal hlavní zodpovědnost za bezpečnost občanů, jejich zdravotní stav a monitorování zasažených oblastí. Vláda musí poskytnout co nejpřesnější plán dekontaminace a rekonstrukce postižených oblastí.


 
Zvětšit obrázek
Práce na spouštění měřícího zařízení z prvního patra do suterénu prvního bloku při zkoumání stavu komory potlačení (zdroj TEPCO).
Zvětšit obrázek
Schéma průběhu měření podmínek v místnosti obsahující komoru potlačení v suterénu prvního bloku (zdroj TEPCO).
 

 

Novinky z elektrárny

minulém článku  byl popsán stav komor potlačení u druhého a třetího reaktoru, úroveň zaplavení prostor, ve kterých jsou toroidy komory potlačení v suterénu umístěny. Koncem června a začátkem července proběhl průzkum prvního patra pomocí robotů a s lidskou účastí stavu komory potlačení i u prvního bloku. V tomto případě se spustilo na kabelu zařízení obsahující kameru, teploměr a dozimetr z prvního patra do zmíněného suterénu skrz průchodku pro trubky. Takový dálkový průzkum bylo potřeba udělat hlavně kvůli tomu, že radiace v suterénních částech budovy je vysoká. Hodnota dávkového příkonu se pohybovala od 19,5 mSv až po 10,3 Sv za hodinu podle toho, jak se zařízení přibližovalo k povrchu vody. Poslední hodnota je zatím největší aktivita naměřená v elektrárně mimo kontejnmenty. Nahromaděná voda sahá do výšky 4 m nad podlahu, což je zhruba o 70 cm výše než u ostatních bloků. Její teplota je 32 až 37 oC, teplota v samotné místnosti je zhruba 29 oC. Viditelnost ve vodě je nejméně na vzdálenost 60cm. Na dně plave dobře patrná vrstva sedimentů.

 

Pokračuje také úsilí k nalezení možnosti dekontaminace budovy druhého a třetího bloku. Minule jsme zmínili dekontaminaci vstupních částí budov reaktorů. V nižších patrech samotných budov je však radiační situace komplikovaná a jen v omezené míře lze dekontaminaci provádět s pomocí lidí. Proto se hledají cesty, které by umožnily dekontaminační práce pomocí robotů. Po podrobném průzkumu radiační situace a vytvoření dozimetrických map u prvního bloku v květnu (v prvním patře se naměřily hodnoty dávkového příkonu mez 3 až 8 milisieverty za hodinu), byl nyní podobný průzkum proveden u druhého a třetího bloku. Roboty měřily dávkový příkon v prvním patře  těchto bloků. Jeho hodnoty se pohybovaly mezi 5 až 20 milisieverty za hodinu u druhého bloku a mezi 15 až 100 milisieverty za hodinu u bloku třetího. V druhém bloku byl dávkový příkon měřený ve vzdálenosti 150 cm nad podlahou větší než při měření těsně nad ní, u třetího tomu bylo naopak. Je to způsobeno tím, že v druhém bloku nedošlo k vodíkové explozi a radionuklidy, které se na podlahu, stěny i stropy dostaly s unikající párou se rovnoměrně rozprostřely. U třetího bloku došlo k vodíkové explozi a prach a úlomky se nahromadily na podlaze. Zároveň se také pouze u třetího bloku vyskytují vysoce aktivní místa spojená právě s prostory neuklizenými od prachu a trosek.


Zvětšit obrázek
Snímek zařízení s teploměrem a dozimetrem, které se noří do vody zaplavující suterén prvního bloku (zdroj TEPCO).
 
Zvětšit obrázek
Jeden ze snímků pořízený robotem v suterénu třetího reaktoru (zdroj TEPCO).
 

 
Pracuje se také na sběru vzorků, které by umožnily určit, jaké je složení radioizotopů, jak hluboko pronikly do betonových stěn a jak pevně jsou fixovány (zda se při práci v jejich blízkosti nebudou uvolňovat). To vše je nutné pro určení nejefektivnějších metod dekontaminace či stínění. Jen tak budou moci uvnitř budov pracovat lidé.


Ve středu 11. července byl vyslán robot poprvé do suterénu třetího bloku, který obsahuje komoru potlačení (o prohlídce suterénu  robotem  druhého bloku se už psalo).  Robot objel kolem celého obvodu komory potlačení, pořídil video, podrobné snímky a měřil radioaktivitu. Dávkový příkon se pohyboval mezi hodnotami 125 až 240 mSv/hod (v jednom místě dokonce vystřelil až na 360 mSv/hod). Bohužel se pak robota nepodařilo vrátit, protože se pravděpodobně přerušil kabel, přes který se ovládá. Celá práce trvala něco přes čtyři hodiny a zajišťovalo ji jedenáct pracovníků. Pět z nich připravovalo robota a řídili jej (jejich celková dávka nepřekročila 0,6 mSv) a šest pro něj otevřelo dveře do suterénu a pomohli mu se tam dostat. Ti obdrželi vyšší dávku, která však nepřekročila hodnotu 5,3 mSv. Stejně jako v případě druhého bloku je analýza stavu komory potlačení velice důležitá. Je nutné zjistit, zda není poškozená a opravit případná poškození, kterými by se dostávala voda z primárního kontejnmentu ven. Před začátkem likvidace zničené aktivní zóny je totiž třeba primární kontejnment naplnit vodou.

 

Bazény s vyhořelým palivem

Dne 11. července bylo dokončeno odstranění zbytků zničené horní části budovy čtvrtého reaktoru. Tak vyšla najevo prohnutí a poškození stěn. Ta by však neměla narušovat seismickou odolnost budovy. Přesto se provádí stálá kontrola a případné vylepšení statiky této budovy. Nyní je možno přikročit k demontáži a odstranění těžkého zařízení, které je na pracovním patře této budovy, kde je bazén s vyhořelým palivem. Připomínám, že reaktor u tohoto bloku byl v době zemětřesení prázdný a veškeré palivo je nyní v bazénu. Lze tak přistoupit k likvidaci reaktoru, alespoň té části, která komplikuje práci okolo bazénu a budování zařízení, které by umožnilo vyklizení paliva z bazénu.


 
Zvětšit obrázek
Napravo budova čtvrtého reaktoru před odstraněním trosek její horní části (22. září 2011) a nalevo po ní (5. července 2012). (Zdroj TEPCO).
Zvětšit obrázek
Čtvrtý blok po odstranění zbytků horní části budovy zničené vodíkovým výbuchem (zdroj TEPCO).
 

 

Odstraňování těžkého zařízení v okolí bazénu bude probíhat během července až října roku 2012 a zároveň začne příprava a budování nové horní části budovy, která bude hermeticky uzavírat bazén a zařízení určené k jeho vyklizení. Už v minulém článku byla zmínka o tom, že se v tomto měsíci chystá vyzvednutí dvou čerstvých palivových článku z bazénu a prozkoumání jejich stavu. K tomu by mělo dojít v nejbližší době. Jeřáb vyzvedne dva palivové články a vloží je do speciálního kontejneru na pátém patře reaktorové budovy. Další jeřáb pak přemístí kontejner na zem a pak se převeze do společného bazénu. Tam proběhne velmi podrobné zkoumání stavu článků.

 

Po úspěšném úklidu a likvidaci horní části reaktorové budovy čtvrtého bloku se připravuje i likvidace trosek horní části reaktorové budovy u třetího bloku. Tam je situace komplikovanější tím, že destrukce je větší a také je třeba přihlížet k tomu, že je zde i reaktor s poškozenou aktivní zónou. Zatím se provádí pečlivá analýza stavu reaktorové budovy třetího bloku, viz přiložené fotografie.
Všechny bazény prošly intenzivní dekontaminací a ty, u kterých se použila k chlazení mořská voda i odsolením, napřed reverzní osmózou s pomocí systému membrán a později s využitím iontové výměny. Tou se začátkem července podařilo snížit přítomnost chlóru ve vodě v bazénu u druhého reaktoru na hodnotu pouhých 11 ppm, což je o řád méně než jsou doporučené limity. Odsolování tak bylo u tohoto bazénu úplně dokončeno. Radioaktivita cesia ve vodě v bazénu je 20 Bq/cm3. Zmenšování množství soli pomocí zařízení využívajícího iontové výměny pokračuje ještě u bazénu třetího reaktoru.  U bazénu prvního reaktoru nebyla pro chlazení použita mořská voda a odsolování nebylo potřeba.


Zvětšit obrázek
Zničená horní část reaktorové budovy třetího bloku (zdroj TEPCO)
 
 
Zvětšit obrázek
Pohled shora na zničenou horní část reaktorové budovy třetího bloku (zdroj TEPCO).

 

Stále je třeba řešit problémy se skladováním velkého množství slabě radioaktivní vody, která se hromadí v průběhu dekontaminace a odčerpávání zaplavených částí elektrárny. Nyní se dokončuje velký podzemní zásobník pro tuto vodu.
Pokračuje fixace radioaktivity která se dostala do uzavřené části moře u elektrárny a dekontaminace této vody. V přístavu u jaderné elektrárny Fukušima I jsou tak maximální měřené koncentrace radioaktivity cesia 134 pouze 86 Bq/litr a cesia 137 pak 130 Bq/litr. Zákonné limity na vypouštění vody mimo kontrolované pásmo jsou 60 a 90 Bq/litr.

 

Situace v prefektuře Fukušima

Zastupitelstvo vesnice Iitate schválilo plán opatření, která budou provázet postupný návrat obyvatel. Jak už se psalo minule, bylo schváleno rozdělení území vesnice podle stupně kontaminace (viz mapka na obrázku). Nyní se už jedná o přesný plán dalších dekontaminačních a hlavně rekonstrukčních prací. V oblasti Nimaibashi, kde je kontaminace nejnižší, vzniká centrum pro rekonstrukci. Plánuje se zde také stavba nových domů pro obyvatelé, jejichž obydlí leží v silně zasažených částech. Důležitá je i stavba drobných průmyslových provozů, které by měly být spojeny s obnovitelnými zdroji energie a pomohly zajistit pracovní místa. Plánuje se také výstavba obecních domů mimo Iitate ve městech Kawamata a Fukušima, kde je řada obyvatel evakuovaných z Iitate. Navržený program by měl pomoci těm, kteří se mohou a chtějí vrátit i těm, kteří se vrátit nemohou nebo nechtějí. Celkově měla vesnice Iitate registrováno 6334 obyvatel (30. dubna).

 

Iitate tak bude od 17. července čtvrtým samosprávným celkem, který bude moci začít s návratem obyvatel do evakuovaných částí. Území, kde bude možný okamžitý návrat (na obrázku zeleně), tvoří menší část. V té žilo 796 obyvatel a nachází se zde i čtvrť Nimaibashi. Větší rozlohu zde mají místa, kde je třeba v následujících měsících provádět intenzivní dekontaminaci právě i s pomocí místních obyvatel, aby i sem byl trvalý návrat možný (oranžová barva). Obyvatelé, kterých je 5263, mohou své domovy navštěvovat a případně se podílet na jejich dekontaminaci. Trvalý návrat bude možný v řádu měsíců či nejvýše několika let. Naštěstí území, kde lze předpokládat dlouhodobou neobydlenost a velmi intenzivní metody dekontaminace, které se teprve budou hledat, je velmi malé (červená barva na mapě).  Jedná se o část Nagadoro, která leží na jihu vesnice Iitate, kde bydlelo 275 obyvatel v 70 obydlích. Právě obyvatelé Nagadora nyní podali požadavky na kompenzace všech škod, které jim v souvislosti se silnou kontaminací jejich domovů vznikly.

 
Zůstává tak ještě sedm samosprávných celků, které musí vypracovat a předložit rozdělení svého území podle stupně kontaminace a plány rekonstrukce a dekontaminace. Město Naraha leží větší částí v zakázané zóně, menší pak je mimo evakuovanou část. Města Tomioka, Okuma, Futaba celá leží v zakázané zóně. Město Namie má velkou část v zakázané zóně a zbytek v dobrovolně evakuované zóně. Vesnice Katsurao leží celá v dobrovolně evakuované zóně. V dobrovolně evakuované zóně leží i čtvrť Yamakiya města Kawamata.

 

 
Rozdělení oblastí, které nastane 17. července, kdy by měly být částečně odvolány restriktivní opatření ve vesnici Iitate. Zeleně jsou vyznačeny oblasti, kde jsou nebo budou omezení odvolána. Ostře oranžovou pak oblasti, kam se ještě nelze trvale vrátit, ale lze se tam pohybovat a intenzivní dekontaminace by měla umožnit brzký trvalý návrat. Do ostře tmavě červených oblasti pak je vstup stále omezen, nepředpokládá se rychlý návrat a bude ještě třeba pro ně najít metody dekontaminace. Světle červená vyznačuje zbývající část zakázané zóny a světle žlutá zbývající část zóny dobrovolné evakuace.

 

V oblastech, které byly otevřeny v dubnu postupně pokračují práce na rekonstrukci. Do míst, kde ještě není obnovena infrastruktura a obchodní síť, začínají alespoň jezdit pojízdné prodejny. Jedná se například o čtvrť Odaka města Minamisoma. Je zde hlavně potřeba vytvořit zázemí pro rekonstrukční týmy a obyvatelé v přechodném období, kdy se ještě nevrátili natrvalo a neobnovili síť stálých obchodů, ale potřebují zásobování pří pobytu v oblasti. 
Pokrok nastává i v těžce zasažených oblastech těsně u elektrárny. Starosta města Futuba vyhlásil, že by se do konce letošního fiskálního roku samosprávné orgány i úřady města měly přestěhovat z prefektury Satama nedaleko Tokia do prefektury Fukušima hlavně do města Iwaki, kde je evakuována větší část jeho obyvatel. Předpokládá se do tří let výstavba „přechodných měst“, zmíněných už v předchozím článku, pro obyvatele, kteří se nebudou moci dlouhodoběji vrátit do svých domovů. A to je právě i případ Futaby, u které bude jistě trvat delší dobu, než se ji podaří dekontaminovat území na podmínky, ve kterých roční dávka bude pod jeden milisievert, jak by si starosta přál. Jeho naděje, že návrat nejen místních úřadů do původních prostor v takových podmínkách do deseti let nemusí být reálný. I když státní orgány slibují udělat vše pro to, aby se i do těchto nejvíce zasažených sídel bylo možno vrátit v době mezi pěti až deseti lety. Stejný problém se týká i města Okuma, které je také v těsné blízkosti elektrárny. Při posledním průzkumu mezi jeho evakuovanými obyvateli, kterých je 10 025, už 40 % prohlásilo, že nepředpokládá návrat do původních domovů.

 
Zvětšit obrázek
Práce na fixaci radiace v zálivu u elektrárny a dekontaminaci mořské vody (zdroj TEPCO)
Zvětšit obrázek
Budování dekontaminační linky odstraňující širokou škálu radioizotopů (zdroj TEPCO).
 

Mezi pozitivní zprávy patří obnovení koupání školáků ve venkovních bazénech a obnovení rybolovu v prefektuře Fukušima. Rybářské družstvo Soma-Futaba začne po testovacích rybolovech pravidelně dodávat mořské živočichy do obchodů v prefektuře. Některé restaurace toho využily k slavnostnímu servírování jídel z prvních místních ryb, chobotnic a korýšů. Veškerá produkce prochází nejméně dvěma testy na radioaktivitu. Jedno měření provádí rybářské družstvo a druhé obchod, který mořské plody prodává. Rybáři doufají, že začnou dodávat i do dalších měst včetně Tokia a intenzitu rybolovu budou podřizovat zájmu zákazníků. Velmi pečlivou kontrolou chtějí přesvědčit zákazníky o bezpečnosti své produkce. Ukazuje se, že u mořských ryb je daleko menší riziko kontaminace radioaktivním cesiem než u říčních v tocích protékajících zasaženou oblastí.

 

Opětné spouštění jaderných reaktorů

Dne 1. července 2012 došlo ke spuštění třetího reaktoru v Jaderné elektrárně Ohi a ve středu začal dodávat elektřinu do sítě. Japonsko tak opět začalo využívat jadernou energii. Plného výkonu dosáhl v pondělí 9. července. Spouštění čtvrtého reaktoru této elektrárny by mělo začít ve středu 18. července, o tři dny později by měl začít dodávat elektřinu a 25. července by měl dosáhnout plného výkonu. Díky tomu může Japonsko snížit požadavky na úsporná opatření. V oblastech, které zásobuje společnost KEPCO, která vlastní Jadernou elektrárnu Ohi, tak stlačí úspory elektřiny oproti minulým letům jen o 10 % místo 15 %, které se předpokládaly před spuštěním elektrárny. Snížení nutných úsporných opatření však je možné i u dalších oblastí, které by bez spuštění jaderných bloků v Ohi musely při řešení situace ve zmíněném regionu pomoci. Stejně jako další tepelné elektrárny mívají i jaderné, využívající v k Japonsku chlazení mořskou vodu, v tomto období problémy s medúzami. Ty se při velkém výskytu mohou dostávat do chladícího okruhu a zanášet ochranná síta. V nejhorším případě pak musí elektrárna omezit provoz. Právě u fosilních elektráren společnosti KEPCO se nedávno objevily tyto problémy.

 

Pokračují i stress testy a posuzování dalších reaktorů. Japonský úřad pro jadernou bezpečnost zkoumá nyní dva reaktory v Jaderné elektrárně Tomari. Rozhodování by úřad chtěl dokončit do konce srpna. Kdy budou oba reaktory připraveny ke spuštění, je však nejisté. Protože od září by stávající úřad pro jadernou bezpečnost měla nahradit jiná instituce. Prozatím úřad kromě zmiňovaných reaktorů v Ohi stihl schválit bezpečnostní prověrku pouze u jednoho reaktoru Jaderné elektrárny Ikata v západním Japonsku.
Neustávají ani protesty obyvatel proti spuštění reaktorů v Ohi. Probíhají také pokusy zakázat spuštění jaderných elektráren soudní cestou. Podání k soudu dalo 120 občanů bydlících v blízkosti Jaderné elektrárny Shika. Argumentují tím, že v blízkosti elektrárny je několik aktivních zlomů. Ty by v případě společné aktivity mohly způsobit zemětřesení podobné tomu z minulého roku. Soudní cestou chce skupina občanů zabránit i spuštění Jaderné elektrárny Kashiwazaki Kariwa, která patří také společnosti TEPCO, ale je na západním pobřeží Japonska. Jejich argumentem je, že havárií Jaderné elektrárny Fukušima I se ukázalo, že společnost TEPCO není schopna jaderné elektrárny provozovat.


Zvětšit obrázek
Návštěva nového vedení společnosti TEPCO v jaderný elektrárnách Fukušima I a II, prohlídka budovy tepelného výměníku čtvrtého bloku Jaderné elektrárny Fukušima II (zdroj TEPCO).
Zvětšit obrázek
Probíhají opravy a rekonstrukce na Jaderné elektrárně Fukušima II, u prvního a druhého bloku je hotova ze zhruba 40 %, u třetího bloku ze 69 % a u čtvrtého úplně. U něj se teď připravuje přemístění paliva z reaktoru do bazénu s vyhořelým palivem a pečlivá kontrola reaktoru. (Zdroj TEPCO)


Finanční injekce v hodnotě 30 miliard dolarů, kterou společnost TEPCO dostala od státu, aby se mohla vypořádat s náklady na kompenzace poškozených obyvatel a likvidaci havárie, změnila její vlastnické poměry a stát nyní vlastní více než padesát procent společnosti. Z těchto důvodů došlo i k výměně vedení. Při své nedávné návštěvě prefektury Fukušima, kde konzultoval s představiteli třinácti postižených samosprávných území a zavítal i na elektrárny Fukušima I a II, prohlásil nový předseda společnosti TEPCO Kazuhiko Shimokobe, že se bude vážně zabývat požadavkem místních občanů na likvidaci všech reaktorů v obou elektrárnách ve Fukušimě, nejen těch zničených. Zároveň zdůraznil, že je třeba vynaložit veškeré možné úsilí, aby se podmínky života lidí v oblasti vrátily k těm před havárií. Nové vedení společnosti TEPCO také zveřejnilo záznamy telekonferencí mezi pracovníky v elektrárně a vedením, které proběhly v době těsně po havárii.

To, kolik a které jaderné elektrárny budou spuštěny, závisí na tom, pro jakou novou energetickou koncepci se Japonsko rozhodne. Původní plány Japonska před Fukušimou byly vyrábět až polovinu elektřiny v jaderných elektrárnách. Takový plán už je nyní nereálný. V současné době se diskutují tři možnosti. První je nestavět žádné nové jaderné elektrárny a postupně dospět k bezjaderné energetice. Druhou možností je stavět nové elektrárny a podíl výroby elektřiny z jádra držet na hodnotě okolo 15% a třetí možností pak podíl jaderné energetiky na výrobě elektřiny 20 – 25 %.

V prvním případě bude zbytečné provádět recyklaci vyhořelého paliva a nejekonomičtější bude jeho uložení do trvalého úložiště. Za takových okolností by se zastavil program výzkumů s využitím rychlého reaktoru v Monju. Při druhé variantě by se prováděla pouze částečná recyklace a výzkumný reaktor v Monju by se krátkodobě využil pro některé s tím spojené studie. Pouze u třetí varianty by se plně rozvinula recyklace vyhořelého paliva, měl by smysl rozvoj rychlých reaktorů a pokračování výzkumu s využitím reaktoru v Monju v plném rozsahu. Je však třeba poznamenat, že se práce na přepracování vyhořelého jaderného paliva v Japonsku nezastavily úplně. V nedávné době byly například obnoveny testy v zařízení Rokkasho.
Do rozhodnutím o nové energetické koncepci byly také pozastaveny plány na budování nových jaderných elektráren. Týká se to i Jaderné elektrárny Kaminoseki v prefektuře Yamaguchi. O tom, jestli se bude stavět, rozhodne právě nová energetická koncepce. To se týká i dalších rozestavěných a plánovaných jaderných bloků.
Nejen podle mého názoru se Japonsko bez jaderné energetiky nemůže obejít. Využití fotovoltaických panelů pro pokrytí klimatizace, která v létě způsobuje značný díl spotřeby, není totiž bez problémů. V Japonsku nejde o horké suché a bezoblačné období, jako třeba v Itálii či Španělsku, ale o monzunové období, kdy je horko, vysoká vlhkost vzduchu a s ní spojená oblačnost a výskyt mlh. Tedy pro fotovoltaiku nijak ideální podmínky.

Zvětšit obrázek
Probíhají opravy a rekonstrukce na Jaderné elektrárně Fukušima II, u prvního a druhého bloku je hotova ze zhruba 40 %, u třetího bloku ze 69 % a u čtvrtého úplně. U něj se teď připravuje přemístění paliva z reaktoru do bazénu s vyhořelým palivem a pečlivá kontrola reaktoru. (Zdroj TEPCO)
Zvětšit obrázek
Rekonstrukce Jaderné elektrárny Fukušima II. Panel energetických zdrojů v budově tepelného výměníku mezi mořskou vodou a chladícím okruhem z elektrárny u prvního bloku. Zničený po zaplavení cunami v březnu 2011 a nově instalovaný v červnu 2012. (Zdroj TEPCO).


Už teď je tak jasné, že probíhající útlum produkce elektřiny z jádra má dramatické ekonomické i ekologické dopady. Během tohoto léta musí být úspory elektřiny zhruba 12 %, i tak budou dodatečné náklady na elektřinu hlavně vlivem vyššího dovozu fosilních paliv představovat zhruba 330 dolarů ročně na jednoho obyvatele. Produkce oxidu uhličitého se oproti roku 1990 zvýšuje o 14 %. Je vidět, že po odstavení jádra v Japonsku narostla produkce oxidu uhličitého dramaticky, stejně tak i produkce škodlivých emisí polétavého prachu a dalších toxických látek.

Jaderné elektrárny se s vysokou pravděpodobností znovu spustí a také se postaví řada obnovitelných zdrojů. I tak je již jasné, že Země vycházejícího slunce bude muset poměrně dramaticky změnit své plány a sliby učiněné ohledně snížení produkce CO2. Ty předpokládaly do roku 2020 snížení emisí o 25 % oproti roku 1990. Původní závazky byly postaveny na intenzivním rozvoji jaderné energetiky. Nyní je jasné, že i při maximálním využití jádra, které je možné za současné situace dosáhnout (i s ohledem na přirozenou protijadernou náladu u obyvatelstva), tedy 35 % v roce 2020, bude možné i při využití dalších možností, snížit produkci oxidu uhličitého pouze o 19 %. Pokud se jádro nevyužije vůbec, nedojde k většímu poklesu než 11 %, a to ani při využití řady nepopulárních opatření. Bude zajímavé sledovat, k jaké koncepci se nakonec přikloní. Rozhodnutí by mělo padnout už v srpnu.

Zvětšit obrázek
Rekonstrukce jaderné elektrárny Fukušima II. Zaplavená budova tepelného výměníku mezi mořskou vodou a chladícím okruhem z elektrárny u čtvrtého bloku. Bylo nutné opravit elektromotor a patro vyčistit. (Zdroj TEPCO).
Zvětšit obrázek
Část vzduchotechnika v budově tepelného výměníku prvního bloku Jaderné elektrárny Fukušima II byla zničena při cunami, nyní už je opravena (zdroj TEPCO).



Závěr

Zpráva, kterou uveřejnila parlamentní komise je velmi kritická ke způsobu organizování jaderného průmyslu a řešení krizových situací. Má řadu doporučení. Je v něm nutnost vybudovat opravdu nezávislý úřad pro jadernou bezpečnost, doporučení reformovat řízení krizových situací s jasně stanovenou odpovědností a úlohy jednotlivých partnerů, kterými jsou vládní orgány, regulátor a operátoři elektráren v případě krizové situace. Analýzou a reformou by měly projít zákony týkající se jaderného průmyslu. Hlavně ty, které se týkají bezpečnosti, například prodlužování provozu a odstavování starých reaktorů.
Zprava zpřístupňuje řadu zajímavých a důležitých informací o vzniku i průběhu havárie Jaderné elektrárny Fukušima I a mohla by umožnit zvýšení bezpečnosti v jaderné energetice nejen v Japonsku.
Stojí za zmínku srovnání situace Japonska před čtyřiceti lety a současné situace v Německu. Předseda zmiňované parlamentní komise Kiyoshi Kurokawa popisuje, že japonské rozhodnutí orientace na jadernou energetiku vzniklo v sedmdesátých letech v době ropné krize, kdy politické a průmyslové elity vybraly jádro jako cestu k národní energetické bezpečnosti. Rozvoj jaderné energetiky se tak stal jednomyslným politickým cílem a nezastavitelným procesem jen málo podléhajícím kontrole. A stejná politická elita, která ji měla kontrolovat a oponovat byla zodpovědná i za její propagaci a zavádění.

Mám dojem, že úplně stejný popis velice dobře sedí na současnou německou energetickou politiku a její vyhlášenou protijadernou energetickou cestu k větrným a slunečním zítřkům. Podobnost je velmi silná nejen v jednomyslnosti a neposlouchání varovných hlasů, ale také v razanci cesty za daným cílem a nepřipouštění si pochybností o jeho správnosti. A je celkem jedno, jestli v Japonsku byly proponenty vyhlášené cesty hlavně průmyslové kruhy spolu s politiky a v Německu pak občanští aktivisté spolu s politiky.
Alespoň podle mého názoru však jeden podstatný rozdíl existuje. V Japonsku bylo rozhodnutí o využívání jaderné energetiky založeno na reálných racionálních důvodech a odborných základech. Jiné široce použitelné domácí zdroje země neměla a nemá. I po Fukušimě I se Japonsko bude muset k využívání jádra vrátit a dál tuto oblast energetiky rozvíjet, pokud chce zůstat ekonomicky rozvinutou zemí s vysokou životní úrovní. Naopak důvody Německa jsou značně iracionální, nestaví na odborných ale povětšinou spíše jen na ideologických základech. V takové formě, jak se v Německu prezentují i začaly provádět jednotlivé kroky nejsou cíle dosažitelné a přinášejí velmi velká rizika pro společnost. Bude zajímavé sledovat k čemu energetika v Japonsku a Německu v následujících desetiletích dospěje.


Poznámka: Zkrácenou verzi zprávy parlamentní komise o havárii v Jaderné elektrárně Fukušima I je možné najít zde. http://www.nirs.org/fukushima/naiic_report.pdf

Datum: 15.07.2012 10:23
Tisk článku

Související články:

Fukušima na prahu roku 2013     Autor: Vladimír Wagner (30.12.2012)
Palivové články v bazénu čtvrtého bloku jsou nepoškozené     Autor: Vladimír Wagner (10.02.2012)
Konec léta ve Fukušimě     Autor: Vladimír Wagner (27.08.2011)



Diskuze:

Relativizace

Zdenek Sekera,2012-07-17 19:37:41

Doteraz sa pouzivali 2 druhy obhajoby jadra:
a) Cernobyl je vysledkom ruskeho bordelu
b) Fukusima je vysledkom prirodnej katastrofy ktoru nik nepredvidal.

Nech sa snazil autor ako chcel sprava dokazuje to ze b) nieje uplne pravda. Katastrofe sa dalo predist a zlyhal ludsky faktor a dokonca cely system dozoru. V Japonsku!!!

Pan Wagner tlieskam po precitani vasho clanku a hlavne roznych dodatkov ktore sa snazia spravu "zmiernit" musi byt aj klausohujerom jasne ake nebezpecne jadrove alektrane v japonsku su.

Clanok je bohuzial tendencny co dokazuje posledny odstavec. Je usmevny a hodny zamyslenia ale nechapem co tam robi.

Odpovědět


Dagmar Gregorova,2012-07-17 20:42:33

Pán Sekera,
je sice jasné, že autor je zástancom jadrových elektrární, ale dovolím si opýtať sa:
1/ ak by ste mali rozhodnúť, ktoré elektrárne vzhľadom na množstvo vyrobenej energie spôsobili najväčšie škody - nakmä na ľudských životoch, aké poradie by ste stanovili?
2/ mohli by ste označiť bezpečný zdroj energie, ktorý by bol schopný pokryť spotrebu Japonska?
3/ viete koľko je jadrových elektrární na svete a koľko závažných havárií sa v nich stalo?
4/ spotreba energie stále rasie, myslíte si, že jadrové elektrárne sa dajú (z celosvetového hľadiska) nahradiť alternatívnymi zdrojmi?
5/ zrušili by ste JE Jaslovské Bohunice? Skúste vypočítať, akú plochu by ste museli pokryť solárnymi panelmi, aby ste ju nahradili. A čo v zime s krátkymi, často zamračenými dňami a snežením?

Pri hľadaní pravdivých odpovedí možno prijdete na to, čo je tendenčné a úsmevné... Keby Japonci mali iné vhodnejšie zdroje s dostatočným výkonom, určite by ich už využívali. Ale ani oni si nebudú môcť dovoliť vetrom a slnkom pokryť viac ako max. tretinu spotreby (aj to je možno prehnané), ako by ste to riešili, keby ste boli japonským ministrom zodpovedným za zabezpečenie energetickej spotreby?

Odpovědět


Dost knížecí rady

Vladimír Wagner,2012-07-17 23:16:44

Vážený pane Sekera, velice přesně reagovala na Váš příspěvek Dáša Gregorová.Takže jen doplnění. Kdyby se dala získat dostupná elektřina z něčeho jiného, tak se také rád bez jaderných elektráren obejdu. Problém je, že v případě Japonska to určitě nejde. Pokud jsem vyrozuměl z Vašich předchozích příspěvků na Oslovi, tak jste byl nebo stále jste v Austrálii a obáváte se klimatických změn způsobených civilizačním oxidem uhličitým. Jestli je to pravda, tak Vaše rady Japoncům, aby od jádra odstoupili, jsou v pravdě knížecí. Z pozice země, která přes devadesát procent elektřiny produkuje z fosilních zdrojů. Hlavně z extrémně bohatých nalezišť uhlí. Na rozdíl od Austrálie Japonsko veškeré suroviny (nejen uhlí) dováží a právě třeba z Austrálie. Tedy, pokud chce alespoň trochu držet životní úroveň, tak musí také exportovat konkurenceschopné výrobky a ty nevyrobí ze superdrahé elektřiny z OZE. Až bude mít Austrálie, která má mimochodem mnohem lepší podmínky pro využití sluneční energie než Japonsko alespoň polovinu elektřiny z OZE, tak se můžete kasat a radit. A pak třeba nebude patřit ke státům s jednou z největších produkcí oxidu uhličitého na hlavu.
Zatím neexistuje stát, který by byl významně v produkci elektřiny bezfosilní s využitím Slunce a větru, ale je řada takových státu, které se spolehly na jádro (Francie, Švédsko, Švýcarsko). O tom, jaký vliv má ústup od jádra na produkci oxidu uhličitého v Japonsku je popsáno v článku. Německo v minulém a tomto roce produkuje nejvíce elektrické energie z OZE, přesto jeho produkce oxidu uhličitého stoupla. Je to právě jeho likvidací jaderné energetiky.

Odpovědět


Antonín Novák,2012-07-18 09:38:25

Pane Wagnere, mám jen malou připomínku. Osel má několik svých velkých témat. Jedním z nich je propagace atomových elektráren, druhým pak bagatelizace vlivu člověka na klima. Diskuse mezi odborníky opačných názorů tady prakticky neprobíhá (myslím tím články). Každopádně, pokud chcete udržet konzistentní paradigma serveru, pak je nebezpečné používat jako argument "pro atomovky" množství CO2, které vyprodukují tepelné elektrárny, protože (v daném paradigmatu) to stejně nemá na klima žádný vliv. Naopak to prospěje rostlinkám a všude se krásně zazelení :)

Odpovědět


Zdenek Sekera,2012-07-18 17:08:23

Pani Dagmar Gregorova i pan Antonín Novák nechcem byt osobny ale odvadzate diskusiu inam. Jadrom spravy je ze mame vsetci (vy dvaja tiez a zvlast) optimisticke predpoklady co sa bezpecnosti tyka. Ja tu nerozoberam alternativy nedavajte ma do tabora ekologickych teroristov ja poukazujem na fakt ze v snahe obhajovat jadro sa dopustate niecoho comu sa vravi GroupThink. Presviedcate seba aj okolie ze jadro je bezpecne. Z toho dovodu som poukazoval na fakt ze posledny odstavec je jasnym uvedomenim si a ospravedlnenim tejto chyby.

Skratka miesto diskusie co sprava hovori zlahcujete fakty a okamzite utocite na zelenu enegriu. Ja som ale o nicom takom nepisal. To ze ste ma zaradili do tabora tzv. ekologistov je dosledkom vasej bujnej fantazie. Zlahcovanie bezpecnosti je cesta do pekla. Stalo sa to v Japonsku a ako vidiet vobec sme sa neoucili.

Skratka si myslim ze ste rovnako nebezpecny ako ekologicky aktivisti co tvrdia ze stacia vrtulniky a panely.

Odpovědět


Pane Wagnere, pane Nováku, pane Sekero.

Lukáš Klazar,2012-07-21 17:46:14

Pane Wagnere, děkuji za další ze série článků o Fukušimě, které jsou pro laika lehce stravitelné. V českých massmédiích se podobné informace neobjevují, což je ale v určitém směru logické - hybným motorem touhy po informacích je bohužel ve velké míře touha po senzaci, která nejlépe informace prodává.


Pane Nováku, se svými doporučeními se jistě můžete obrátit na některé krmiče Osla, kteří za své pojali extremistické kompenzování extremistických názorů některých alarmistů a odpůrců jaderné energetiky. Nevím ale, do jaké míry jste na správné adrese u pana Wagnera.

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5945
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5664
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5686

Pokud voláte po diskusi odborníků na Oslu, pak Vám nic nebrání v jeho obohacení erudovaným příspěvkem z oblasti, kterou ovládáte.


Pane Sekero, opravdu nevím, kde jste dospěl k tak fantasknímu závěru. Pan Wagner nikde nebezpečí jaderné energetiky nezlehčuje, pouze si dovoluje ho oddémonizovat. I to je trnem v oku těm, kteří jsou ochotni ve svém tažení proti JE sprostě lhát a manipulovat s lidmi(to neberte osobně, až tak Vás neznám). Nevím jak u Vás na Slovensku, ale naše JE prošly po havárii JE Fukušima zátěžovými testy. O jakém ne-poučení to tedy píšete? Rozebírat alternativy byste měl, protože když kritizujete jeden energetický zdroj, pak musíte v rámci objektivity podrobit kritice i zdroje alternativní. Nebo se podobnými zbytečnostmi nezatěžujete a tak podobně jako nevidíte rizika alternativních zdrojů, nevidíte obhajobu jádra mimo Vámi definované dva body? Potom by se Vám mohlo stát, že Vámi delegovaní se dopustí stejného omylu, jakého se dopustilo Německo. Na důsledky jsem zvědav stejně jako pan Wagner.

Odpovědět

Dotaz k jinému článku

Pavel Hudecek,2012-07-17 17:38:57

Děkuji panu Wagnerovi za pěkný článek. Když k němu nikdo nemá žádné připomínky, měl bych dotaz k jinému článku na Oslovi:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=6344
Bylo by nějaké podrobnější vysvětlení ohledně podstaty toho zrcadlového světa, či případně důvěryhodnosti prezentovaného objevu?

Odpovědět


Zrcadlové neutrony ...

Vladimír Wagner,2012-07-18 12:15:25

Jedná se o překlad Stanislava Mihulky populárního příspěvku v ScienceDaily. Nechtěl jsem ten příspěvek komentovat pod ním, protože se Stanislavovi mimořádně nepovedl. V tom článku v ScieceDaily není nic o souvislosti s narušením parity nebo pravotočivostí či levotočivostí částic. Neutrony interagují i silnou interakcí, takže u jejich neinteragujících partnerů nemůže být založena jejich neinterakce s našim světem na narušení parity a prostorovém zrcadlení. To by se mohlo týkat do jisté míry neutrin, které interagují pouze slabě. To označení zrcadlové částice zůstalo s historie fyziky a přeneslo se na částice, které jsou partnery známých částic a z libovolných důvodů neinteragují s našimi částicemi jinak než gravitačně (případně navíc jinou srovnatelnou nebo slabší silou). Oni to zdůrazňují autoři už na začátku toho původního článku v Europh. Phys. Journal, ale Stanislav Mihulka se do něj bohužel nepodíval. Proto v ScienceDaily mluví pouze o zrcadlových neutronech a nespojují to s paritou a prostorovým zrcadlením. To tam vše přidal stanislav Mihulka.
Takže v podstatě je, že lze vymyslet hypotetické částice, které jsou partnery částic našich, mezi sebou interagují podobně jako ty naše a s těmi našimi jen gravitačně. Vedle sebe tak vlastně existují dva paralelní vesmíry, které se ovlivňují jen gravitačně (a vyjimečně nějakou velmi slabou interakcí). Vše je totálně hypotetické a nejsou žádné evidence a znalost o tom jestli toto vůbec existuje a jak by se to mělo projevovat. To je podstatný rozdíl od Higgsova mechanismu a higgse, jehož velká řada předpokládaných vlastnosti byla už dlouho známá a dána standardním modelem. Tedy pro uznání něčeho takového prostě měření a přesnost, kterou uvádí autoři, je opravdu totálně nedostatečná. Nejsem expert na různé takové hypotézy, takže zatím pouze toto

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace