Antarktické eocénní tropy  
Mezinárodní výzkumný tým v rámci Integrovaného oceánského vrtného programu (IODP) získal vzorky hornin z mořského dna poblíž Antarktidy. Jsou z lokality asi 300 km od planiny Wilkes Land. Ve vzorcích půdy z hloubky jeden kilometr pod mořským dnem vědci našli pylová zrna. Jsou z doby před 43 – 53 miliony let a jejich druhová skladba vypovídá o tom, že tam, kde se dnes zimní teploty pohybují okolo padesáti pod nulou a letní okolo mínus třiceti, flóra kdysi kypěla životem a dařilo se tropickým rostlinám.

Zvětšit obrázek
Loď JOIDES Resolution s vrtnou soupravou umožnila získat sedimenty z pobřežních oblastí Antarktidy z hloubky jednoho kilometru pod stávající mořské dno. I když vrtali v hloubce tří kilometrů, poměr izotopů neodymu a dalších prvků ve ve vzorcích dokládá, že nynější dno bylo dříve částí kontinentu. (Kredit: Rob Dunbar, Stanford University)

Vzhledem k předpokládanému zvyšování globální teploty se pro klimatology minulá teplejší období stávají zvláště přitažlivými. Hodlají se na nich přiučit souvislostem mezi klimatem a obsahem atmosférického oxidu uhličitého. I to, jak na změny reaguje zemská biosféra. Mezinárodnímu týmu vědců z Goetheho univerzity a Výzkumného centra biodiverzity a výzkumu klimatu ve Frankfurtu se podařilo získat podrobnosti o intenzivní oteplovací fázi, která oblast jižního pólu postihla zhruba před 52 milióny let. Jde o oblast, která je z pohledu i dnešních předpovědí zvláště důležitá. Poznatky, které vědci vyčetli z kilometr dlouhého záznamu událostí uchovaných ve vrtném jádře z podmořského vrtu, zveřejnil časopis Nature.

 

Zhruba před pěti desítkami miliony let byla v zemské atmosféře koncentrace skleníkového plynu oxidu uhličitého více než dvakrát vyšší než je dnes. Podle německého paleoklimatologa Jörga Prosse se tehdejší nárůst CO2 projevil oteplením. Ve vztahu k dnešní situaci ale poznamenává, že i kdyby současné emise oxidu uhličitého nadále rostly v nezmenšenou měrou, jeho koncentrace, jaká panovala v dávné minulosti, kdy se Antarktida oteplila, bychom začali dosahovat až za několik století. 

Zvětšit obrázek
Je těžké uvěřit, že na pobřeží ledového kontinentu rostly palmy. (Kredit: Etienne Classen)

Podle něj nejnovější klimatické modely předpokládají, že pokud se bude oteplovat, výrazněji by se klima mělo měnit zejména ve vyšších zeměpisných klimatických šířkách, tedy směrem blíž k pólům, než rovníku. Nutno říci, že nynější poznatky o dávném stavu ekosystému Antarktidy do tohoto scénáře dobře zapadají. Ukazují totiž na to, jak suchozemské rostlinstvo na tehdejší skleníkový efekt způsobený vysokou koncentrací CO2 zareagovalo. Vzorky půdy z té největší, kilometrové hloubky, staré 53 až 46 milionů let, obsahují zrnka pylu a výtrusů a právě ty svědčí o tehdejší antarktické vegetaci. Kontinent tehdy pokrývaly tropické a subtropické deštné pralesy.

 
Další důkaz z našeho pohledu příjemných antarktických teplot poskytly analýzy organických sloučenin produkovaných půdními bakteriemi. Z nich rovněž vyplývá, že teplotní rozdíl mezi pásmem nízkých a vysokých šířek jižní polokoule v době výrazného skleníkového efektu nebyl velký. Rozdíl byl mnohem menší než se dosud soudilo. Vysvětlit tento nával tepla a tropického klima do Antarktidy pouhým obsahem atmosferického CO2 ale nejde. Podle Prosse k tomu  mohlo dojít jen za vydatné pomoci teplých oceánských proudů, které jižní kontinent omývaly. Tomu by odpovídalo i rázné „utnutí“ teplého období - jakmile se kolosální výměník tepla zastavil, v Antarktidě nastala zima a tropická vegetace zanikla.



Zvětšit obrázek
Podrobnosti viz: Nature supplement information doi:10.1038/nature11300

Obrázek vpravo: Jádro vrtu při pobřeží Antarktidy vypovídá o klimatologicky bouřlivé historii dané lokality.
Červené vpisky označují nálezy s charakteristickým mikroplanktonem, především mořským druhem obrněnek (Dinoflagellata). Schránky těchto vodních organismů jsou z celulózových destiček a jejich tvar je druhově specifický, což v sedimentech starších třetihor usnadňuje rozlišení různých fosilizovaných obrněnek. Prosperita určitých druhů vypovídá o teplotních podmínkách a mocnost vrstvy, v níž jsou hojně zastoupeny, pak odráží délku trvání období s příslušným typem klimatu.
Černě jsou vyznačeny údaje vztahující se k paleomagnetické časové škále, kterou určuje magnetické pole Země nepřetržitě indukováno proudy vodivé železno-niklové taveniny ve vnějším zemském jádru. Tento proces funguje jako obrovské hydrodynamické dynamo. Jak se v geologické minulosti planety polarita geomagnetického pole měnila, odhalují paleomagnetická měření na vzorcích hornin z jednotlivých vrstev. Protože z mnoha předcházejících paleomagnetických studií víme, kdy k magnetickému přepólovaní došlo, tyto údaje umožňují zpřesnit časovou os a datovat zkoumané sedimentární vrstvy.
Oranžovými pásy jsou zvýrazněny časové úseky, v nichž krajina a organismy co do počtu druhů prosperovaly; žluté jsou období, v nichž zatím nemáme zcela jasno. Šedé tenké linie reprezentují nejlepší shodu prováděných časových odhadů s naměřenými bio-magnetostratigrafikými údaji. Jednotlivé kódy znamenají: b1 = první objevení se obrněnek Impagidinium cassiculum; b2 = Schematophora obscura; b3 = Dracodinium varielongitudum/waipawaense; b4 = Wetzeliella samlandica; b5 = Charlesdowniea columna; b6 = poslední nález Palaeocystodinium golzowense; b7 = objevení se Arachnodinium antarcticum; b8 = poslední výskyt Damassadinium crassimuratum; b9 = poslední výskyt Membranophoridium perforatum; b10 = objevení se Malvinia escutiana.
Na ose x je vynesena časová řada v milionech let.



 

Zvětšit obrázek
Malá ukázka 52 milionů let starých pylových zrn rostlin, kterým se začátkem eocénu v Antarktidě dařilo. Úsečka označuje délku 10 mikrometrů. Kompletní atlas nalezených pylových zrn a jakým rostlinám patří uvádí Nature supplement information doi:10.1038/nature11300

Ve snaze najít v sedimentárním záznamu i fosilizované pozůstatky rostlinného původu vědci vrtné jádro rozporcovali na kousky zhruba čtvrt metru dlouhé. Pak je drtili, několik dnů šetrně vysoušeli při teplotě 60 stupňů Celsia, pak nasypali do lahví a odeslali k expertíze. V laboratořích Goetheho univerzity a Utrechtské univerzity k obsahu každého vzorku přidali homeopatikum Lycopodium. Jde samozřejmě o výzkumnickou hantýrku, která má reálný základ. K drceným usazeninám skutečně přidávají spóry plavuně vidlačky, latinsky Lycoporum clavatum. Její spóry jsou oblíbenou substanci homeopatů.Vědci ale jejich přidáním k hornině sledují jiný cíl - dostanou do vzorku kontrolní spóry, které jsou snadno odlišitelné od jiných a hlavně jim na konci pokusu řeknou, zda se vzorkem nezacházeli příliš nešetrně a nebo někde neudělali chybu. Podle počtu "přeživších" se zpřesnňuje výpočet obsahu jiných pylových zrn na gram původního zkoumaného půdního vzorku.

Zvětšit obrázek
Jörg Pross, německý paleoklimatolog v Goethe University: "Tam, kde jsou dnes ledové pláně, se před pěti desítkami milionů let, nedlouho poté, co na Zemi vymřeli dinosauři, neuvěřitelně dařilo palmám a blahočetům."

Plavuní „nakalibrované“ vzorky sedimentů pak procházely mnoha promývacími procedurami v různě koncentrované kyselině chlorovodíkové za použití detergentů, které se střídaly s centrifugací, sonifikací a filtrací, až nakonec každý vzorek vydal plaveninu se stovkami zrnek, z nichž některé před dávnými věky byly pylem. Protože jejich velikost a tvar jsou pro každý druh charakteristické, paleontologové si myslí, že za pomoci mikroskopu je umí určit i s odstupem milionů let, i když mnohá z pylových zrn za tu dobu přišla k úhoně a různému stupni poškození. Výzkumníci si proto na pomoc k druhové identifikaci přizvali počítač. Jeho verdikt zní: Půda obsahuje pyl araukarií, předchůdců slézu, pabuků, arekovitých a rostlin rodů Bombacoideae, Nothofagus, Strasburgeria,... Zkrátka a dobře - vzorky z období spodního a středního eocénu se v počtu a zastoupení pylů značně liší. V zkoumané oblasti Antarktidy byly na začátku eocénu hojné teplomilné druhy rostlin včetně palem. I druhová rozmanitost byla bohatší - vědci napočítali 280 druhů, proti 90 druhům, které se na stejném místě vyskytovaly v chladnějším středním eocénu. Ze získaných dat vyplývá, že v  antarktických paratropech bylo kdysi příjemně teplo mezi čtrnácti a dvaceti pěti stupni, přičemž  průměr kolísal okolo osmnácti stupňů Celsia. 

 

Zvětšit obrázek
Blahočety, které před padesáti miliony let v Antarktidě rostly, se podobaly stromu Araucaria bidwillii. U nás se s blahočety také můžeme setkat, pěstují se jako zvláštnost v zimních zahradách, většinou jde o blahočet různolistý (pokojovou jedli). V příznivých podmínkách dorůstají do výše okolo 50 metrů. V našich podmínkách to ale nehrozí. (Kredit: Peter 1968, CC 2.5 generic)

Na nejchladnějším kontinentu na Zemi, kde podnebí je natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo, v tomto království ledu dnes nazývaném Wilkes Land se kdysi dařilo teplomilnému rostlinstvu jakými jsou palmy a předchůdci dnešních baobabů. Zmíněné druhy svědčí o tom, že teploty se trvale pohybovaly nad deseti stupni Celsia, a to i po tři měsíce trvající polární noci. Vnitrozemí Antarktidy ale bylo ve stejnou dobu o něco málo chladnější než pobřežní část. Kontinentální klima a stav krajiny odpovídaly dnešním pralesům mírného pásma s porostem buků a blahočetů. Ty druhé známe spíše pod jménem araukárie. Řadí se mezi jehličnany a mají tlusté až vejčité jehlice, které jsou seřazeny hustě spirálovitě podél větve jedna přes druhou, jako tašky na střeše. Patří společně se stromem Ginkgo biloba mezi nejstarší dosud existující rostliny na naší planetě. Nejlepší představu o poměrech, jaké kdysi blízko jižního pólu panovaly, si uděláte, když si za místo příští dovolené zvolíte Nový Zéland nebo Austrálii. Hodně z tamních stromů náleží ke stejným druhům, jaké kdysi rostly i v Antarktidě.


Prameny: 
Goethe University Frankfurt
Integrated Ocean Drilling Program (IODP)
Pross, J., Contreras, L., Bijl, P.K., Greenwood, D.R., Bohaty, S.M., Schouten, S., Bendle, J.A., Röhl, U., Tauxe, L., Raine, J.I., Huck, C.E., van de Flierdt, T., Jamieson, S.S.R., Stickley, C.E., van de Schootbrugge, B., Escutia, C., Brinkhuis, H., IODP Expedition 318 Scientists (2012): Persistent near-tropical warmth on the Antarctic continent during the early Eocene epoch. Nature, DOI: 10.1038/nature11300Journal reference: Nature.

Datum: 02.08.2012 23:18
Tisk článku

Antarktida - Prošek Pavel, Kolektiv autorů
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 595 Kč
cena: 493 Kč
Antarktida
Prošek Pavel, Kolektiv autorů

Diskuze:

Možná je to jinak..

Petr Gejdoš,2012-08-03 10:52:27

Doporučuju se zamyslet nad Starým Zákonem a jeho údaji o vzniku planety Země a o klimatických podmínkách před biblockou "Potopou světa".

Představa tropické Antarktídy za dnešních geografických podmínek a při současných parametrech pohybů Země ve Sluneční soustavě - zejména však při současném rozsahu kolísání sklonu osy rotace Země - je čistě iluzorní a nemožná.

Tropické rostliny by zaručeně nepřežily 3 měsíce tmy a další dobu s minimálním slunečním svitem. Teploty i za podstatně jiných parametrů atmosfery by v době zimy nutně klesaly hluboko pod bod mrazu. Vždyť i v Česku často registrujeme ranní mrazy upřostřed léta, tedy předpokládat rozumné kolísání teplot tak, aby to ve zdraví přežily tropické pralesy, je zcela nereálné.

Odpovědět


morské prúdy

Martin Smatana,2012-08-03 17:08:13

Nezabúdajte na to, že v minulosti boli Antarktída a Južná Amerika pravdepodobne spojené v oblasti terajšieho Antarktického polostrova a mysu Hoorn a morský prúd, zvaný Západný príhon, ktorý zabraňuje preniknutiu teplejšej vody k pobrežiu Antarktídy, vtedy neexistoval. V tých časoch mohla teplá voda ohriata v rovníkovom pásme bez problémov preniknúť až k pobrežiu Antarktídy a chrániť ho pred mrazmi.
Spomente si aj na zimu spred niekoľkých rokov, kedy vo februári boli v strednej Európe namiesto silných mrazov teploty okolo +10 stupňov, vďaka západnému prúdeniu vzduchu od oceánu.
Čo sa týka rastlín, ak klesne teplota, zastaví alebo spomalí sa metabolizmus a výrazne klesá potreba osvetlenia, rastliny v chlade bez problémov prežijú pár týždňov v úplnej tme. Araukária rôznolistá nemá problém prežiť 4 mesiace pri teplote 0°C bez ujmy na zdraví - osobná skúsenosť.

Odpovědět


Zkusenost podobna

Ala Flobert,2012-08-03 17:21:22

Taky mam A. různolistou. Já blbka ji nechala na balkone. Voda zmrzla, holka to nejak prezila. Urcite tam nejakych -5 bylo. Asi uz ma hodne presolenou pudu :) Mozna nejaky kultivar vhodny zpatky do Antarktidy.

Odpovědět


No jo, ale neumím si to představit...

Petr Gejdoš,2012-08-04 09:58:10

ad morské prúdy)
(Martin Smatana 03.08.2012 v 17:08)

Samozřejmě to tak asi je, že v dřívější době mohly případně jinak uspořádané proudy oblast Antarktídy oteplovat. To však stejně neřeší dlouhodobou absenci slunečního světla a zaručené dlouhodobé mrazy v období zimy. Což tropickou vegetaci vylučuje. Klimatický vliv tehdejšího případného teplého mořského proudu by totiž nebyl pouze případné oteplení Antarktídy z průměrné teploty -30°C na třebas -15°C, nýbrž taky podstatně větší sněhové srážky. S tím se tropické pralesy v oblasti Antarktídy neslučují.

Kvantum energie, kterou by musely mořské proudy a atmosfera do Antarktídy v době polární noci přinášet, aby se tam udržela teplota nad bodem mrazu by šlo hladce spočítat. Ani se mi ale nechce promýšlet, jak by to asi vypadalo. Ta energie, která se jinak hladce ze Slunce plošně distribuuje, to by muselo být distribuováno horizontálními přenosy teplým vzduchem.

Zajisté si lze udělat drobnou rozvahu. Mějme za úkol dopravit do vzdálenosti třebas 1500 km teplým vzduchem energii tak, aby na druhé straně poslední metr té dráhy dostal alespoň 300W/m2 - jaká asi by musela být intenzita transportu tepla na počátku ? Kdyby ten tok energie na každém metru vzdálenosti oněch 1 500 000 metrů dostával rovněž jen 300W/m2 - musel by na šířku 1 metru šířky toho transportu být přenášen trvale výkon asi 4,5.10na 8 W. Umíte si ten mechanismus takového přenosu energie představit ?

Na počátku byste mohl grilovat, aby na konci byla zima 0°C ! A to je Antarktída tedy ještě větší a nelze tam foukat teplý vzduch ze všech stran, čili někudy by musel ten vzduch po odevzdání tepla odcházet. Já si to tedy ani raději nepředstavuju...

Nu a přežití tropických rostlin po náhodném zmrazení se dá čekat, když se jedná o krátkodobou jednorázovou epizodu. Ale čekat, že nějaké tropické rostliny budou útrpně přežívat půl roku potmě nebo skoro potmě pod bodem mrazu a druhý půlrok budou bujně růst - to ani nedýchám ! To si nedovedu představit...

Odpovědět


Máte iné vysvetlenie?

Martin Smatana,2012-08-04 22:54:16

Máte iné logické vysvetlenie ohrevu vzduchu ako prenos tepla morskými prúdmi, zmieňovaný aj v článku?
Vyzerá to tak, že som sa trochu sekol, Antarktída a Južná Amerika v období eocénu už asi neboli spojené, ale Austrália bola v takej polohe, že zabraňovala vytvoreniu cirkumpolárneho studeného prúdu.
Tu sú mapky s pravdepodobným rozložením kontinentov počas rôznych období:
http://www.scotese.com/earth.htm

Pod pojmom "tropická vegetácia" si ale netreba predstavovať tropickú vegetáciu porovnateľnú s dnešnou. Možno išlo skôr o jednotlivé chladuvzdorné druhy, ktoré sa vyselektovali z inak tropických čeľadí. Ako vhodný príklad by sa možno dali použiť mrazuvzdorné palmy (palmy sú inak prevažne tropické a subtropické), niekoľko druhov cykasov znášajúcich mráz, niekoľko mrazuvzdorných druhov inak tropického rodu Diospyros, niekoľko mrazuvzdorných stromovitých papradí spomedzi stoviek druhov citlivých na mráz, mrazuvzdorné Clerodendrum trichotomum a Aristolochia durior, zatiaľ čo väčšina druhov rodov Clerodendrum a Aristolochia žije v trópoch, atď.
Keby sa v Antarktíde našlo fosílne drevo z toho obdobia, ľahko by sa zistilo, či má letokruhy alebo nie.

Odpovědět


Na to není logická odpověď...

Petr Gejdoš,2012-08-05 00:22:06

Když budete trvat na tom, že:

a)Antarktída se v dotýčné době nacházela přibližně v téže poloze, jako dnes, tedy okolo jižního geografického polu,

b)parametry pohybů Země ve Sluneční soustavě a sklon osy rotace byly tehdy přibližně stejné, jako dnes, a tedy, že se stejně jako dnes stejně střídaly roční období,

c)parametry atmosfery Země byly přibližně stejné, jako dnes, výjma toho, že tehdy mohla být vyšší koncentrace CO2,

potom na Vaši otázku nemám žádnou logickou odpověď !

Mořské proudy samozřejmě přenáší obrovské množství energie. Ovšem uvážte fyzikální nesmyslnost nějakého mechanismu, jak by atmosfera mohla suplovat dodávku energie, kterou jinak uvažované území dostává formou slunečního záření, jak jsem naznačil v předchozím příspěvku.

A uvedu Vám ještě jeden aspekt, který to vylučuje. Je již samo o sobě nepředstavitelné, jak by teplý vzduch musel být teplý, aby na vzdálenost tisíců kilometrů mohl dodat příslušné množství energie, která by suplovala dodávku energie ze slunečního záření v řádu alespoň 300 W/m2 takto "vytápěného území". Uvažte však, jaká by musela být teplota oceánu, odkud byste měl čerpat tu energii !!

Vždyť dnes nejvyší dosahované teploty mořské vody v oceánech v mírném pásmu málokdy i v létě přesáhnou 20°C a ani teplota vody ve chvalně vyhlášeném Golfském proudu někde na 50. rovnoběžce již nepřekračuje 20°C - tedy z takto "horké vody" by bylo zapotřebí vymyslet způsob, jak by se vzduch mohl ohřívat, aby v sobě potřebnou energii odnášel nad pevninu Antarktídy.

Kdybychom připustili i to, že by voda v těch bájných mořských proudech dosáhla veskrze nereálnou teplotu 40°C, stále by to byla mezní teplota, na kterou byste teoreticky dokázal ohřát ten vzduch, kdyby to fungovalo jako dokonalý výměník tepla.

Tepelná radiace mořské vody ani při tak vysoké teplotě asi nepřesáhne nějakých 540 W/m2 a naprosto největší část té energie se na místě vyzáří postupně do Vesmíru. I případně na oněch 40°C nevím jak ohřátý vzduch by samozřejmě tu energii intenzívně vyzařoval formou IR celou cestu, čili by vůbec při bilancování takového přenosu tepla od teplých mořských proudů do vnitrozemí Antarktídy docházelo přednostně k vyzařování tepla do Vesmíru a v daleko menší míře by se vzduch ochlazoval na povrchu Antarktídy. Čili atmosfera naprosto nemůže dokázat přepravovat tolik energie, aby podle mého příkladu dokázala do vzdálenosti oněch 1500 km dle mého příkladu dodat každému metru čtverečnímu po cestě alespoň 300 W/m2, aby tak byla udržena na místě teplota cca 0°C, kdy právě by místní tepelné ztráty IR zářením činily oněch cca 300 W/m2.

Nemluvě již o tom, že plocha oceánu, odkud by byla ta nergie odebírána by takto vzato musela výrazně až řádově přesahovat plochu pevniny. Nic z toho není reálné - tedy s plnou vážností tvrdím, že takto to prostě být vůbec nemohlo ! K tomu tedy TEČKA !

Jediné vysvětlení je to, že předpoklady podle bodů a) b) a c), viz počátek příspěvku, prostě nebyly naplněny - alespoň část z toho tam uvedeného nutně a určitě bylo zcela jinak ! Nejpravděpodobnější vysvětlení potom je, že nalezené důkazy o teplém klima v Antarktídě svědčí o tom, že v dané chvíli nebyla Antarktída situována v polární oblasti. Což však vrhá zcela jiné světlo na vše, co věda dnes uvažuje...

Odpovědět


Martin Smatana,2012-08-05 08:23:51

a) všetky rekonštrukcie polohy kontinentov, ktoré som pre obdobie eocénu našiel, umiestňujú Antarktídu približne do súčasnej polohy, eocén nie je časovo až taký vzdialený
b) myslím si, že pohyb Zeme okolo Slnka bol porovnateľný s dnešným, špekulovať môžeme o sklone zemskej osi a polohe severnej a južnej polárnej kružnice, neviem, či sa dá presne vypočítať napríklad z paleomagnetizmu
c) vyzerá to tak, že teplota zemskej atmosféry bola celkovo vyrovnanejšia, neboli také extrémne rozdiely aké sú teraz, a hlavne vtedy v Antarktíde nebolo také zaľadnenie, ktoré by pozitívnou spätnou väzbou mohlo spôsobovať také mrazy ako sú tam teraz.
Povrchové morské prúdy súvisia so smerom vetra, dosť výrazne ich ale môže ovplyvniť rozloženie kontinentov.

Ak vychádzam z predpokladu, že teplota zemskej atmosféry bola vyrovnanejšia, bez extrémnych rozdielov, tak na to, aby sa v Antarktíde udržala prijateľná teplota, nemuselo byť nevyhnutné extrémne množstvo tepla, stačilo také množstvo, aby sa zabránilo vychladnutiu pevniny, pričom vlhký morský vzduch zadržiava a prenáša teplo lepšie ako suchý. Pri rýchosti vetra 30 km/hod stačia vzdušným masám na prekonanie 1500 km cca dva dni.
Vyžarovanie tepla do vesmíru s radiačnými mrazmi sa prejavu hlavne za bezvetria, keď je na danom území tlaková výš.

Vychádza mi z toho, že podstatou problému je to, či vegetácia tropického charakteru rástla po celej antarktickej pevnine, alebo len v niektorých jej častiach.

Myslím, že sa zhodneme na tom, že súčasné zaľadnenie Antarktídy je dôsledkom jej izolácie morskými prúdmi s trvalou tlakovou výšou a klimatickej pozitívnej spätnej väzby.

Odpovědět


V úvahách chybí srážky

Pavel Hudecek,2012-08-05 20:54:53

Je nutno si uvědomit, že srážkami se přenáší enormní množství energie, protože skupenské teplo odpařování vody je 2 MJ/kg. Pokud bychom chtěli celoročně dodávat 300 W/m2, naprší nám asi 4700 mm. Např. v západním Skotsku spadne za rok 4000, v Nikaragui 2000-6000, takže 4700 není nijak nerealistický požadavek.

Odpovědět


Ano, ale ...

Petr Gejdoš,2012-08-06 00:02:06

Nejprve pro pana Hudečka a srážky:

Samozřejmě, že ve formě latenního tepla se konvekcí přenáší daleko více energie, než pouze v citelném teple ohřátého vzduchu. Na druhou však stranu - latentní teplo se z naprosto rozhodující části a v podstatě výhradně podílí na vertikálním přenosu energie od povrchu Země do horních vrstev troposfery, kdy je teplo z povrchu Země odebíráno odpařováním vody a uvolňováno ve velkých výškách při kondenzaci a případně zmrznutí vody.

Tedy to nechápu - jak by se mohla energie ve formě latentního tepla přenášet horizontálně na velké vzdálenosti a poté nějak uvolňovat tak, aby to ohřívalo povrch ?? Ve formě srážek totiž dopadá na povrch Země již voda bez onoho latentního tepla - to zůstane nahoře v troposfeře a navíc nejčastěji v těsné blízkosti místa výparu, nikoliv až někde tisíce kilometrů daleko..

Pro pana Smatanu:

Fyzika je zde naprosto neúprosná a neukecatelná. I kdyby se do toho svým obligátním způsobem vložil konsenzus všech sympatizantů IPCC - přesto všechno i 0°C "teplý" povrch Země vyzařuje oněch 300 W/m2 ve formě IR. Ne nadarmo operuji právě s tímto číslem. Ať to budete obraceta kam chcete - musel byste vymyslet nějaký mecvhanismus, proč by toto vyzařované teplo nemělo postupně unikat do Vesmíru přesně tak, jak dnes uniká třebas v Česku v době, kdy tady je zrovna teplota 0°C. A tedy - zde v Čechách tuto tepelnou ztrátu pokrývá sluneční záření. Musíte navrhnout něco, co by dokázalo přenášet teplo tak, aby každičký metr čtvereční dostával v oné "subtropické Antarktídě" alespoň těchto 300W/m2 v době polární noci. Jinak vše zmrzne nekompromisně na kost a žádné tropy se prostě konat nebudou. Přes to vlak nepojede opravdu ani kdyby to IPCC odsouhlasilo na obřím kongresu 10 milionů klinmatologů.

Co je důvodem zalednění Antarktídy, to taky nevidím tak jasně. Je otázka, zda za a) kolem Antarktídy krouží studené proudy proto, že je tato zaledněná, nebo je za b) zaledněná Antarktída proto, že kolem krouží studené proudy. Já to nevím, ale myslím si, že logické je za a) !

Odpovědět


Cela antarktida?

Martin Krupicka,2012-08-06 22:59:24

Puvodní článek jsem jen prolítl, ale nezdálo se mi, že by zobecňovali výsledky na celou antarktidu. Takže vytápěcí teorie může být mnohem skromnější, jako příklad z protější strany zeměkoule bych nabídl Tromsø. Kousek kolem vody tam je relativně teplo, protože tam končí golfský proud, je to chráněné před větry, atd... Takže se mohlo stát, že sedimenty pocházejí z nějaké podobně šťastné oblasti neznámé velikosti (malosti).

Odpovědět

Přání

Josef Šoltes,2012-08-03 09:53:29

bylo by super, kdyby se takto oteplilo. Přestěhoval bych se na Antarktidu, podle uváděných teplot ideální podnebí. Průměr 18 stupňů super! Škoda, že k tomu nedojde...

Odpovědět

Dovolil bych si drobné upřesnění.

Ota Beran,2012-08-03 08:50:42

Zajímavý článek, leč podle mého skromného názoru s některými chybami. Blahočety a jinany i přesto, že jsou fylogeneticky staré, nepatří mezi nejstarší druhy dosud existujících rostlin. Už jen proto, že označení blahočet nebo jinan je označení rodu, nikoliv druhu. Dnešní druhy blahočetovitých či jinan jsou sice zástupci velmi starých rodů stromů, ale nelze zapomenout na obrovskou spoustu fylogeneticky starších rostlin jejichž zástupci přežívají dodnes ať už jde o cykasy, plavuně, mechorosty, kapraďorosty a nakonec i zástupce nižších rostlin - řasy.

Rovněž tvrzení pod obrázkem je zavádějící. Pokud je slovy „u nás“ myšlena naše republika nebo třeba střední Evropa, tak rozhodně se v zahradách či parcích nesetkáváme většinou s blahočetem různolistým, který by se tam pěstoval jako zvláštnost. Tento druh u nás ve volné půdě nepřežívá. Je často pěstován jako hrnková rostlina a do zahrady či parku se může dostat maximálně na několik letních měsíců v květináči při tzv. „letnění“. Jediným druhem araukárie který může v nejteplejších oblastech našeho státu na chráněných stanovištích (anebo pod pečlivým zimním krytem) přežívat středoevropské zimy je blahočet chilský (Araucaria araucana).

Odpovědět


Mám je obě na dvorku

Vlasta Pongravcova,2012-08-03 12:00:47

Araukárii různolistou i ginko pěstuji venku již pátým rokem. Na dvorku u jižní zdi. Ginko je již téměř třímetrové a aranka dvoumetrová.
Charvátská n. ves (u Lednice)

Odpovědět


V případě že by bylo vaše tvrzení pravdivé

Ota Beran,2012-08-03 12:47:58

a pěstujete venku na dvorku araucariu heterophylu (Což bez obestavění vytápěným skleníkem vylučuji.), gratuluji vám k nejmrazuvzdornějšímu jedinci tohoto druhu na světě! Nezapomeňte tohoto zázračného jedince namnožit. Botanické zahrady celého světa Vám za něco takového doslova utrhají ruce.

U této rostliny je totiž uváděno teplotní pásmo USDA 10 - 11, to znamená, že se v Evropě dá venku pěstovat na středomořských ostrovech, či v nejjižnějších přímořských částech kontinentu. Teploty okolo - 5°C ji docela spolehlivě zabíjejí.

Odpovědět


Jen drobné doplnění

Ota Beran,2012-08-06 13:48:49

Araucaria heterophylla = Norfolk Island pine. A tohle o ní píší(http://www.floridata.com/ref/a/arau_het.cfm):
"Hardiness: USDA Zones 10 - 11. Norfolk Island pine is very tender and will begin to sustain damage at temperatures below 40ºF (4.4ºC) beginning with discoloration of foliage. In Florida the Norfolk Island pine is grown in warmer and protected micro-climates throughout Zone 9 - especially near the water. If the tree is killed by frost new stems will be produced from the roots."

Odpovědět


nějak divně se tam zobrazily stupně

Ota Beran,2012-08-06 14:14:05

takže správně je tam 40°F (4,4°C)Podotýkám, že u těch celsiů je to nad nulou!

Odpovědět

Zajimavy poznatek asi zase povede ke zmene prognoz

Vilik Andrasi,2012-08-03 07:40:02

Problem asi budou mit ti, kdoz se nam snazi namluvit, ze zvyseni teploty o 0,1 stupne celsia je tak vazny problem, ze musime zaciti strikat vodu do mraku, abychom Zemi ochladili.
Dalsi problem asi budou mit zeleni strasaci s tim, ze kdyz roste teplota na Zemi, schopnost maticky Zeme ukladat CO2 roste, takze ty scénare, ktere z IPCC pousteli do sveta jsou hodne mimo misu.
Oteplovani a ochlazovani je zkratka normalni a vzhledem k horotvornym pochodum a doprovodne sopecne cinnosti, je to lidske hemzeni je tak nepodstatne, ze uvalovat dan na kravy, protoze prdi metan, nebo se snazit je krmit necim, co eliminuje plynatost, pripadne jine hovadiny v dobe ekonomicke recese, kdy nam Cina ukazuje zac je toho loket...

Odpovědět

Asi to tak bude

Martin Krejca,2012-08-03 06:48:20

Integrated Ocean Drilling Program (IODP) Site U1356 (coordinates: 63°18.6138′ S, 135°59.9376′ E) is located ~300 km off Wilkes Land, Antarctica, at the transition between the continental rise and the abyssal plain. Water depth is 3992 meters (ref. 31). The lowermost 110 meters of sediments recovered at IODP Site U1356 (895.5 to 1000.08 meters below sea floor [mbsf], lithostratigraphic Units X and XI) are dated as Early to Middle Eocene...

Odpovědět

tropicky prales

J Jelinek,2012-08-03 06:11:03

V hloubce jednoho kilometru dnes ctyri kilometry tlusteho ledu byla nalezena pylova zrna tropickeho pralesa, ktery tehdy pokryval celou plochu. Jeste jednou - v cem? On tam koexistoval tropicky prales s 3 km silnou ledovou krustou? Pri vsi ucte to se mi nezda.

Odpovědět


To co byla pevnina zatlačil led

Míla Vilimek,2012-08-03 07:21:42

To co bylo dříve pevninou tak v pozdějších chladných dobách miliony tun ledu zatlačily hlouběji a nyní se nachází pod úrovní hladiny.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace