Prozrazená data z daňových rájů  
Podle F.Williama Engdahla je v tomto skandálu něco shnilého.


Projekt působí seriozně a působivě. Organizace s názvem International Consortium of Investigative Journalists (Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů) z Washingtonu, D.C. oznamuje s velkou slávou, že se jim dostaly do rukou důvěrné údaje o zákaznících ze 170 zemí používajících zámořské banky v daňových rájích. Má to být větší „věc“ než Wikileaks.


Mimo jiné se na webových stránkách ICIJ říká : "Vládní úředníci, jejich přátelé a rodiny v Ázerbájdžánu, Rusku, Kanadě, Pákistánu, na Filipínách, v Thajsku, Mongolsku a dalších zemích používají fiktivní společnosti a tajné bankovní účty. Do této akce bylo zapojeno mnoho předních bank na světě - včetně UBS, Clariden a Deutsche Bank, aby mohly svým zákazníkům nabídnout své utajené firmy na britských Panenských ostrovech a jiných daňových rájích.(i)


Aby svou story udělala ICIJ ještě zajímavější, říká, že získaná data nebude dávat k dispozici příslušným státním orgánům. K malým soustům informací, které byly doposud dány k dispozici, patří zprávy typu „Deutsche Bank pomohla zákazníkům udržovat stovky firem v daňových rájích“ a „postsovětští miliardáři se uchylují do Velké Britanie...cestou přes britské Panenské ostrovy“. Píše se o údajných tuctech vybraných novinářů, kteří byli v rámci šetření ICIJ seznámeni s miliony uniklých podkladů a tisícovkami jmen. „Balík dat s 2,5 miliony dokladů odhaluje více než utajených 120 000 firem a fondů z daňových rájů, stejně jako tajné obchody politiků, prostředníků a super bohatých z celého světa. Důvěrné podklady, které se dostaly do rukou ICIJ, odhalují jména osob skrytých za tajnými firmami a soukromými fondy na britských Panenských ostrovech, Cookových ostrovech a jiných daňových rájích.“ (ii) Jakým způsobem se konsorcium (ICIJ) k tomuto balíku dostalo, ale nebylo sděleno.


Pozoruhodné taky je, že se zveřejnění skandálů omezilo doposud na Deutsche Bank, francouzského presidenta Hollanda, řecké miliardáře nebo ruské oligarchy. Doposud není skandálem zasažen ani Bílý dům, ani Washington jako sídlo vládních orgánů. Süddeutsche Zeitung, partner ICIJ, popisuje, co odhalí: „130 000 osob z více jak 170 zemí je jmenováno v dokumentech. Mezi nimi jsou oligarchové, obchodníci se zbraněmi a finanční spekulanti. Mezi potrefenými jsou stovky německých občanů; SZ zveřejní v příštích dnech jejich přehled“ Takový žurnalismus je do očí bijící příklad obvinění špatné společnosti.
ICIJ dále pokračuje: „Množství dokumentů jsou nejrozsáhlejší důvěrné informace o systému daňových rájů, které se kdy dostaly do rukou medií. Srovnáním v množství gigabytů představuje celkové množství dokumentů více než 160 krát více, než byla data amerického ministerstva zahraničí zveřejněná WikiLeaks v roce 2010.(iii)


Pak to ale začíná být zajímavé. Každému, který jen povrchně ví, jak důkladně jsou kontrolovány operace světových mediálních koncernů: k těm, kterým ICIJ přenechá získané dokumenty k analýze, patří The Guardian a BBC  ve Velké Britanii, Le Monde ve Francii, Süddeutsche Zeitung a Norddeutsche Rundfunk v Německu, The Washington Post, Canadian Broadcasting Corporation (CBC) a dalších 31 partnerských médií z celého světa. Prvním výsledkem těchto odhalení je ohlášení britského ministerského předsedy Davida Camerona, že své předsednictví G8 využije k boji za předcházení daňových úniků a proti praní špinavých peněz.

 

Podíváme-li se na investigativce blíže...

Zatímco se celosvětově mainstreamový tisk soustřeďuje na odhalené, vnucuje se otázka: Kdo je a co je vlastně přesněji ono Internacionální konsorcium investigativních novinářů (ICIJ)?

Podle údajů na jejich webových stránkách byl ICIJ založen v roce 1997 jako projekt Center for Public Integrity, „aby se dále rozšířil styl novinařiny jako hlídacího psa demokracie“.  K finančním podporovatelům ICIJ patří Open Society Foundation odsouzeného hedgefondového spekulanta George Sorose z USA. (iv) Nadace Open Society byly a jsou aktivní v mnoha zemích, které americké ministerstvo zahraničí považovalo za vhodné pro změnu režimu nebo „barevnou revoluci“, například v Gruzii, na Ukrajině, v Barmě (Myanmaru) a Lybii. Dalším podporovatelem ICIJ jsou „David a Lucile Packard Foundations“, zakladatele společnosti Hawlett-Packard a dřívějšího zástupce ministra obrany Davida Packarda nebo konservativní Pew Charitable Trusts a jiní.


Nicméně zajímavější organizací je Center for Public Integrity zakladatele ICIJ, rovněž se sídlem ve Washingtonu. Při důkladnějším ohledání zjistíme, že  tato organizace je vytvořena nejmocnějšími rodinami z Wall Streetu a americké politické elity. Opět dle jejich  webové stránky byl Center for Public Integrity v roce 1989 založen, aby „prostředky investigativního žurnalismu podporoval demokracii a pomáhal vlivným státním orgánům a soukromým institucím odhalovat zneužívání moci, korupci a zpronevěru." (v)


V roce 2012 patřily mezi jmenovitě uvedené podporovatele Center mezi jinými Ford Foundation, která průkazně v poválečných letech ve více zemích úzce spolupracovala se CIA.  Kromě této instituce je na listině Sorosova Open Society Foundation, Nadace John D. & Catherine T. MacArthur, dále Sanford C. Bernstein & Co., LLC, miliardáře a bankéře na Wall Streetu Sandy Bernsteina, Rockefeller Brothers Fund a Rockefeller Family Fund.


Co shledává crème de la crème mocných amerických rodin a bankéřů tak lákavého na podpoře právě této žurnalistické organizace, která nyní údajně disponuje dokumenty, s kterými může vydírat vlády, politiky a podnikatele z celého světa? Budou i jejich investice v daňových rájích zveřejněny tak jak to hrozí Němcům? Kromě toho je třeba se ptát, které služby či úřady by byly ve stavu napadnout a proniknout do mezinárodních počítačových databází a ukrást miliony kódovaných podkladů z bank v daňových rájích, aniž by se na to přišlo ?

 

Ovládej peníze a vládni světu...

 

Zvětšit obrázek
Pro Osla komentoval" Mandor

Za vznešeně znějícími slovy investigativců z ICIJ se skrývá alarmující nový element v globální finanční válce mezi dolarovým impériem, Eurem a potenciálně i čínským Renminbi. Zvláštní chování ICIJ poskytuje důvod k podezření, že se zde jedná  podle docela jiného plánu. Začal totiž celosvětový hon na čarodějnice kvůli – legálním či nelegálním – soukromým majetkům. Už to není bývalý zaměstnanec USB nebo nějaké jiné švýcarské banky, který ukradl databázi o utajených zákaznících z Německa a předal ji německým daňovým orgánům.  Nyní mohou být zveřejněna všechna konta z celého světa ukrytá v daňových rájích.


Jde o obrovské sumy peněz. Podle studie Jamese S. Henryho, bývalého hlavního ekonoma společnosti McKinsley & Co., se odhaduje, že bohatí uložili v zámořských daňových oázách mezi 21 a 32 biliony amerických dolarů v privátních fondech – to odpovídá zhruba  státním rozpočtům USA a Japonska dohromady. Jenom malý příklad: Henry ukazuje, že se množství majetkových hodnot, které jsou obhospodařovány padesáti největšími „privátními bankami“, mezi roky 2005 a 2010 zvýšilo z 5,4 bilionů dolarů na sumu přesahující dvanáct bilionů. Tyto „privátní banky“ používají  pro své majetné zákazníky – nazývané v bankovním žargonu „high net worth“ (vysoká čistá jmění), často daňových oáz.


Jiná otázka je: jaký úřad/úřady - a  jakých vlád - disponují špionážními kapacitami k provádění masových hackerských operací po celém světě ve všech bankovních účtech v bankách daňových rájů, aby je pak poskytly „anonymně“ vybraným žurnalistům z ICIJ ve Washingtonu ? Možná bychom se měli jednou poptat u velkého špionážního úřadu americké vlády - National Security Administration...Když EU, EZB a IWF pošetile vytvořily precedens a zabavily privátní vklady v kyperských bankách způsobem, který by vyvolal v třicátých letech převeliký obdiv u Stalina, můžeme si lehko představit, že Washington tváří v tvář kontrole zbaveného státního dluhu může žádat o vydání dokumentů, které jsou v držení ICIJ, a zabavovat majetky lidí na celém světě – a to bez soudních rozhodnutí a bez důkazů o jejich kriminálním chování. Opravdový investigativní žurnalismus je nutný, ale projekt ICIJ „prodej bankovních tajemství“ smrdí po masivním, vládou USA podporovaném vydírání – nebo něčím horším – proti zbytku světa.  Henrymu Kissingerovi, chráněnci Rockefellerovy rodiny, se připisuje výrok, který měl učinit v sedmdesátých letech : „Kdo ovládá peníze, ovládá celý svět.“


Poznámky :
(i) Gerard Ryle et al, Secrecy for Sale: Inside the Global Offshore Money Maze, International Consortium of Investigative Journalists, 3. April 2013. (ii)  rovněž tam.
(iii) rovněž tam.
(iv) Heather Smith, »Soros Loses Case Against French Insider-Trading Conviction«, Bloomberg, 6. Oktober 2011.
(v) Center for Public Integrity, About the Center
 

Datum: 10.04.2013 22:48
Tisk článku

Jirka a neprolomitelná šifra - Hawkingovi Lucy a Stephen
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 359 Kč
cena: 287 Kč
Jirka a neprolomitelná šifra
Hawkingovi Lucy a Stephen
Související články:

Skynet se ujímá vlády, přinejmenším na globálních finančních trzích     Autor: Stanislav Mihulka (19.09.2013)
Medvědí útok na Citigroup rozbuškou finančního kolapsu 2007?     Autor: Stanislav Mihulka (20.12.2011)
Peníze uleví od bolestí     Autor: Jaroslav Petr (20.05.2009)
Opice chápou cenu peněz     Autor: Jaroslav Petr (18.06.2008)
Peníze a sobecká sebestřednost     Autor: Petr Koblovský (22.11.2006)



Diskuze:

Informací není nikdy dost

Michal Vojtíšek,2013-04-11 02:47:27

Kdo má peníze ovláda dluhy jiných. A je jasný, že ti co ovládají dluhy jiných mají nějaké zájmy a ty prosazují. Ale primárně prosazují své zájmy. Tzn Pokud tu stojí proti sobě dvě grupy boháčů. Stojí tu proti sobě různé zájmy. Nám to může být jedno. Jen je třeba vnímat to, že každá vypuštěná informace taky sleduje nějaký zájem. Je to stejnej boj jako jo OZE a ne OZE. Jo Jádro ne Jádro. Jo EU ne EU, jo břidlice ne břidlice,kasírovat Kypr nekasírovat Kypr. Jo změna klimatu ne změna klimatu Je to jeden velkej gulášek. Každej má někde nainvestováno a každej by chtěl aby se to pohnulo kam potřebuje. A podle toho mlží. Je to tak pořád, tak jaký pak překvapení. Výrobky a služby maj svůj marketing, tak i prachy a zájmový grupy maj marketing svůj.
Příklad, pokud někdo měl zainvestováno na pokles akcií ČEZ, plesal radostí nad problémama v Albánii, Bulharsku, Rumunsku a tanečkama okolo temelínu a nejasností uplatnění eletřiny z jádra na Evropským trhu a zároveň všude vyprávěl o tom, jak ten ČEZ je jako blbý v situaci atd atd. A až bude mít zainvestováno, že to půjde nahoru, bude mluvit přesně naopak. Nejde o to co je pravda, ale co je třeba aby se v danej okamžik říkalo a psalo. Stejně tak pokud chci očesat daňové ráje a kasírovat odkláněče daní, musí se mluvit o tom, jak je to EE. A pak to mohu udělat za menších nákladů. Je to všechno hra od politiky po trh a business. A jsou ti co hrají a ti kterýma je hráno a těch je většina.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni
















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace