S papírovým pytlíkem k reprodukčnímu zdraví  
Termoplasty jsou běžnou komponentou při výrobě polyetylénu, polyesteru či nylonu, čili materiálů, z kterých denně svačíme i se do nich oblékáme. Zřídkakdy nás ale napadne, do jaké míry mohou právě "igelitové" sáčky nebo kalhoty ovlivnit naše zdraví. Případné nebezpečí neuniklo výzkumníkům z Ústavu porodnictví, gynekologie a reprodukční biologie bostonské Univerzity.


 

Zvětšit obrázek
Imunofluorescenční barvení nám umožňuje vidět lidský oocyt a trojrozměrnou strukturu chromatinu během jeho zrání v podmínkách in vitro. Červeně je označen chromatin, zeleně svítí další buněčné komponenty z nichž nejintenzivněji dělící vřeténko. Můžeme tak srovnat chromatin nezralého oocytu (A), v detailu pak pozorujeme úplnou kondenzaci chromatinu (C) a vydělení přebytečné ‚hromádky‘ chromozómů, tzv. pólového tělíska, jako indikátoru úspěšného zrání oocytu (D). V přítomnosti bisfenolu A si můžeme všimnout degenerací, které postihuje již nezralý oocyt (B). Ač jsou vizuální rozdíly nepatrné, důsledky jsou fatální a k vydělení pólového tělíska u takto postiženého oocytu vůbec nedojde.

Dr. Ronit Machtinger se se svými kolegy soustředil nikoliv na ‚igeliťáky‘, ale na organickou látku  bisfenol A. Právě tato látka se pro výrobu plastů používá spolu s taky nepříliš zvučně znějícím fosgenem. Kombinace bisfenolu A a fosgenu má vynikající technologické vlastnosti, mezi kterými dominuje jejich termostabilita a netečnost. Jenže právě netečnost zdánlivě inertních materiálů, jako je zmiňovaný polyetylén, nylon, polystyren, plexisklo nebo PVC, je pojem více než relativní. Při expozici těchto polymerů např. UV-zářením nebo kyselým prostředím dochází k mírnému uvolňování bisfenolu A do prostředí. I přes termostabilitu těchto plastů se bisfenol A uvolňuje dokonce i při tepelné zátěži materiálů. Přestože je zřejmé, že nedochází k žádnému razantnímu vyplavení bisfenolu a dalších látek z plastů, je potřeba se mít na pozoru i před jejich stopovým množstvím. Právě bisfenol A patří do skupiny tzv. hormonálních disruptorů, pro které je společné, že jako „narušitelé“ hormonální rovnováhy působí soustavně a dlouhodobě ve velmi nízkých, často nedetekovatelných, koncentracích. I přes obtíže přítomnost hormonálních disruptorů prokázat, byl bisfenol A nalezen v tělních tekutinách člověka, jako je krev a moč. To má za následek zhoršenou reprodukční schopnost mužů i žen. A právě u žen byl bisfenol A nalezen také ve folikární tekutině a prokázán jeho neblahý vliv na hladinu estrogenů v krvi. Ohrožené tak nejsou jen tkáně exponované ženy, ale zejména pohlavní buňky, oocyty. Co ale bisfenol A s oocytem dokáže? To zajímalo i tým Dr. Machtingnera.


 

Zvětšit obrázek
Detailní imunofluorescenční 3D model dělícího vřeténka (zeleně) a chromatinu (červeně). Ve třetím sloupci jsou obě struktury označeny současně. V porovnání se „zdravou“ kontrolní skupinou (A) dochází po kultivaci oocytu s bisfenolem A v různé míře k abnormalitám během vydělení pólového tělíska (B-E). Zatímco drobné anomálie (B) nemusí vždy ohrozit úspěch meiotické dělení oocytu, velký nepořádek v chromozómech už nelze tolerovat (E) a takový oocyt nemá sebemenší šanci na úspěšné vydělení pólového tělíska a dokončení meiotického zrání.

Lékaři z bostonské Univerzity použili pro své experimenty lidské oocyty, které nebyly vhodné pro standardní využití v programu in vitro oplození. Dostatečně ale posloužili pro experimenty, které vědci uskutečnili na tzv. meiotickém zrání oocytů. Zrání oocytu je totiž nezbytným procesem v tvorbě samičí pohlavní buňky určené k oplození. Takové zrání oocytu pak probíhá jak in vivo ve folikulu ženy, stejně tak jej ale lze simulovat in vitro, v laboratořích. Tentokrát se možnost in vitro zrání více než hodila, protože dobře posloužila studiu vlivu bisfenolu A na meiózu v oocytech. Ačkoliv se vlivem bisfenolu a dalších hormonálních disruptorů na zrání oocytů zabývali již mnozí a dříve na různých biologických modelech od myši až po prase, stále chybí dostatek výsledků přímo na oocytech lidských. Ve zvoleném modelu a dosažených výsledcích je práce Machtingerova týmu velmi cenná.


Chyby v meiotickém dělení oocytu způsobené dávkou bisfenolu A prokázali lékaři vizualizací mikrotubulů dělícího vřeténka a chromozómů přímo v oocytu pomocí specifických protilátek a fluorescenčního barvení. Pokročilými imunofluorescenčními metodami tak prokázali poškození dělícího vřeténka, které je nezbytné pro rozchod sesterských chromatid během meiotického dělení. Takové poškození se projevilo abnormalitami vřeténka ve velikosti i tvaru. Bez újmy tak oocyt nevyvázl a zrání nebylo úplně dokončeno.


Z výsledků pracovníků z Bostonu je patrné, že bisfenol A rozhodně není dobrota, kterou bychom měli vyhledávat. Neúspěšné zrání oocytů je jednou z posledních štací, kde se bisfenol a jemu podobní mohou projevit, protože již před tím narušuje hormonální bilanci orgamizmu s výsledkem v potlačené folikulogenezi a předčasné atrézii folikulů. Zůstává stále nejasné, nakolik bisfenol A škodí dalšímu zázraku přírody, který na zrání oocytů bezprostředně navazuje, a tím je oplození a vývoj nového jedince.


Ačkoliv nelze očekávat každodenní koňskou dávku bisfenolu vyplavenou z obalů potravin či našeho oblečení, je vhodné mít se před polymery, které nás obklopují vždy a všude, přinejmenším na pozoru. Zejména v horkých dnech bychom měli domýšlet pochutnávání si na lahůdkách, které na nás čekají zabalené v igeliťácích za sklem auta. Na zváženou je potom, zda bychom s koblihami v promaštěných papírových pytlících nebyli klidnější.

 

Literatura:
Machtinger R., Combelles M.H., Missmer S.A, Correia K.F., Williams P., Hauser R., Racowsky C. (2013): Bisphenol-A and human oocyte maturation in vitro. Human Reproduction, 0: 1-11. doi:10.1093/humrep/det312

Autor: Jan Nevoral
Datum: 07.08.2013 09:22
Tisk článku

Metódy sledovania plodnosti - Naďová Monika, Simočková Viera, Javorka Ąubomír
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 113 Kč
cena: 106 Kč
Metódy sledovania plodnosti
Naďová Monika, Simočková Viera, Javorka Ąubomír

Diskuze:

Chemie

Václav Parchaňský,2013-08-07 18:54:49

Na začátku článku jsou bludy. Kondenzace bisfenolu A a fosgenu je postup výroby polykarbonátu. Polyetylen, PET, polypropylen a další obalové materiály se z bisfenolu A nevyrábějí a tudíž ho těžko můžou uvolňovat. Dříve se polykarbonát používal i na kojenecké lahve, dnes je pro tyto účely zakázán.

Takže prosím nemíchejme hrušky s jabkama a pokud článek píše nechemik, tak ať se drží původního zdroje, který řeší toxicitu bisfenolu A a nedělá z článku guláš.

Odpovědět


Jan Nevoral,2013-08-08 06:53:49

Děkuju za komentář. Ovládám chemické názvosloví natolik, abych Vám dal zčásti za pravdu. Proč z části: vycházel jsem ze skutečnosti, že polykarbonáty se pro svoje vlastnosti přidávají do polymerů, jako je např. PE. Protože se nedostanu do výroby, abych věděl jaká je praxe, opřel jsem svá zjednodušená tvrzení (pro účely článku o reprodukční biologii mi to snad odpustíte) o studie B.D. Favise z montrealské Polytechniky.

Odpovědět


Václav Parchaňský,2013-08-08 13:01:52

Nevím o tom, že by se PC někam přidával, resp. jsem o tom nikdy neslyšel. Ale zase jsem slyšel o studii nějakého studenta, který BPA vyluhoval z PETu apod. Ovšem výsledky nešly zreprodukovat a on milý student nejspíš používal při experimentech polykarbonátové laboratorní nádobí...

Odpovědět

Zatímco papír ...

Jan Kment,2013-08-07 16:29:09

Papír, to je tak široký pojem, že se nikdy nedozvíte, co ten který obsahuje a máte tudíž bezpečnou jistotu, že se nedozvíte, čím vás ohrožuje :-) !

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace