Proč poraněné stromy nevykrvácejí?  
aneb dřevo borovice na titulní straně prestižního časopisu.


 

Zářijové číslo nejprestižnějšího časopisu botaniků má na titulce kýčovitě dobarvené borovicové dřevo.

Daniela Maschek, německá studentka s česky znějícím jménem se na svém mateřském pracovišti Universität Göttingen zabývá vystavováním  povrchu dřeva vysoké teplotě, které se tím stává tvrdším. Poněkud to svádí k jízlivé poznámce, že si hroty svých dřevěných oštěpů opaloval už pračlověk. „Mašková“ to ale již nedělá strkáním dřeva do ohně, ale na pracovní lince ho nechává „projet záclonou z plazmy“.  Vše se děje za atmosférického tlaku a velmi rychle, takže to nestojí moc času ani peněz. Takto osmahnuté piliny se stávají méně nasákavé. Výrobce dřevotřískových desek tím, že nespotřebuje tolik pryskyřice, ušetří a adeptka vědy to na seminářích uvádí jako ekologizaci výroby.   

 


Obrázek, který šéfredaktor Časopisu American Journal of Botany vybral na titulní stranu zářijového čísla, je z článku, jehož je Daniela Maschek  první autorkou. Nicméně se jejího universitního zaměření, ani vylepšování dřeva plazmatem, netýká. Spíše připomíná to, na čem dlouhá léta pracují ve dvou amerických institucích, kde je studentka krátce na stáži. Sluší proto zmínit, že nejspíš půjde o výsledky práce Barry Goodella, profesora na Polytechnickém Institutu spadajícím pod  státní universitu ve Virginii a Marka Lessarda z Jackson Laboratory v Bar Harbor, stát Maine a také členů jejich týmů majících k dispozici zcela nový typ mikroskopu.

 

Daniela Maschek,
první autorka publikace.
(Kredit: UNI Gottingen)

V čem spočívá kouzlo článku, který se dostal jako tzv. „dřevěný otvírák“ až do jednoho z deseti nejprestižnějších biologicky a medicínsky zaměřených časopisů se stoletou tradicí? Týká se stavby stonků rostlin, konkrétně nanostruktur v buněčné membráně.

Jak všichni dávno víme, rostliny si dopravují živiny trubičkami nahoru a dolů. Jenže to by bylo málo. Cévní svazky nemohou vést ke každé buňce a proto i buňky tvořící dřevní hmotu, které jsou stokrát delší než širší a dosahují délky až čtvrt palce, si předávají životodárnou tekutinu „příčně“. Ale jak? Klasické optické mikroskopy mají celou řadu omezení. Stačilo ale vylepšené udělátko zvané konfokální laserový rastrovací mikroskop zaměřit na kousek borovice a objev byl na světě. Jak nás upozornil Petr Moses, první konfokální mikroskop byl postaven pány Hadravou a Petráněm z UK, lékařské fakulty v Plzni. Američané na něm "pouze" nahradili nipkowův kotouč laserem.

 

Zvětšit obrázek
Řez membránou buněčné stěny odhalil ohraničené prolákliny. Celulózu počítač obarvil zeleně, pektin červeně. Kruhovité nano-struktury plní funkci pojistných ventilů chránících rostlinu před velkým únikem mízy a nežádoucím zpětným pronikání vzduchu do pletiv. (Kredit: Virginia Tech)

Když se správně preparát vysuší, potáhne tenkou vrstvičkou uhlíku a kouká se na něj ve vakuu, objeví se ve stěnách buněk stovky proláklin, které mají své protějšky v membránách sousedních buněk. Prohlubně ale nejsou jen obyčejnými dírami, kterými to teče sem a tam, jak se zpočátku soudilo. Plastický pohled na věc svědčí o důmyslných nanostrukturách opatřených sítí celulózových nanovláken. Ta vycházejí ze ztluštělého valu a centrální vyboulenina tak trochu připomíná „volské oko“. Je tedy jasné, že buňky si neposílají menáž přes nějaké roury, ale že v nich mají kohoutky, kterými nenasytnou sousedku mohou kdykoliv umravnit. Přiškrcování je zřejmě běžným mechanismem, kterým rostlina snižuje ztráty tekutin v pletivech, kde došlo k mechanickému poškození.  Předpokládá se, že těmito pojistnými nano-ventily rostliny dokáží pěkně znepříjemnit i zlodějnu mízu sajícímu hmyzu.    


Pramen: „A new approach for the study of the chemical composition of bordered pit membranes: 4Pi and confocal laser scanning microscopy“,  Daniela Maschek akol. American Journal of Botany, 2013

 

Autor: Josef Pazdera
Datum: 23.09.2013 07:37
Tisk článku

Dřevěná... -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 575 Kč
cena: 511 Kč
Dřevěná...


Diskuze:

Stefane

Fiala Milan,2013-09-24 13:19:23

Vy jste tuším architekt. Můžete ZDE uvést některé Vaše práce, kde jste svým klientům nabízel své technické návrhy v těchto barvách?

Odpovědět

Stejně cítících lidí bude asi více

Táňa Kleiblová,2013-09-24 10:58:32

Výběr anilinových odstínů barev a tak sytých, navíc ve zvolené kombinaci, působí i na mne, když nše kýčovitě, tak nedobrým pocitem a to na první pohled. Třeba v Japonsku a Číně to považují za něco nekulturního. Proto s těmito odstíny pracují na vlhkých podkladech. Malovat s odstíny vhodnými pro akvarel je opravdu kumšt. Ale připouštím, že některým etnikům se právě tyto kombinace v tak sytých barvách zase líbí. Ale jejich folklór ani já zrovna nemusím.

Odpovědět

Hm

Stefan Urge,2013-09-24 06:12:14

My slím, že autora článku žerie závisť... :-)
Čo sa týka nadpisu, gýčovite dofarbeného dreva, gýčom je také dielo, ktoré sa chce tváriť ako umelecké dielo a pritom ním nie je- len pôsobí lacným spôsobom na city (Umberto Eco po pamäti :-) ). Tu ide len o technické rozlíšenie štruktúr + o farebne výraznú obálku- o nič iné- to by bol gýč? Nie je a nechce byť umeleckým dielom.
"Nipkowův kotouč laserem" mohol nahradiť hocikto, tak ako nechať pleseň rásť v laboratóriu a objaviť penicilín. Hm...

Odpovědět


Hmmm :(

Josef Pazdera,2013-09-24 11:20:35

Nejsem profesně botanik a tak jsem se původními pracemi dost musel prokousavat, abych při zjednodušování nenapsal hovadiny. Pokud v tom byla závist, tak jen v dobrém a proto jsem tomu věnoval tolik času, abych tuto, podle mne novinkuu hodnou dalšího šíření, seznámil co nejvíc lidiček. Všem, které urazila moje poznámka o výběru barev, se omlouvám. Neměla objev nikterak znevážit, jen vyjádřit můj první pocit, který málem způsobil, že jsem podvědomě článek nechtěl ani číst.

Odpovědět


Jen esli

Laco Najmeric,2013-09-24 11:49:24

Nežerie autora prispevku tak trochu závisť, ze na ten konfokální mikroskop dosli jako prvni Cehuni...

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni