Evoluční příběh Červené karkulky  
Když aplikujeme na pohádky důmyslné metody fylogenetiky, tak se dozvíme, že se evoluční linie Červené karkulky se odštěpila od Vlka a sedmi malých kůzlátek asi před tisícem let.


 

Zvětšit obrázek
Červená karkulka, konec 19. století. Kredit: George Frederic Watts, Wikipedia Commons.

Dívka přezdívaná podle módního doplňku „Červená karkulka“ jde lesem za babičkou, které nese něco k snědku. Potká vlka, který ji chce sežrat, ale ne hned. Dá se s dívkou do řeči a ta mu neopatrně prozradí, kam má namířeno. Vlk ji navrhne, aby babičce nasbírala květiny, čehož pak následně využije k přepadení a sežrání babičky u ní doma, vydávaje se přitom za Karkulku. Když Červená karkulka přijde k babičce, tak ji taky sežere. Pak přijde na scénu dřevorubec, rozřízne přežranému vlkovi břicho, zachrání babičku s Karkulkou a vlkovi zašije do břicha kamení. Vlk se probudí a při pití se převáží do studny a utopí se. Tolik pohádka o Červené karkulce, tak jak ji obvykle známe.

 

Jamshid Tehrani, Kredit: Durham University.


V dnešní době je daleko nejznámější verze bratří Grimmů z roku 1857. Ve skutečnosti jde ale o celou skupinu příběhů s bohatou historií. Pevným orientačním bodem je nejstarší známá tištěná verze Le Petit Chaperon Rouge (1697), kterou z francouzského folklóru konce 17. století vytěžil ve sbírce Pohádky matky Husy Charles Perrault. Zřejmě poprvé do příběhu zavedl červenou čepičku a jak je u Perraulta zvykem, jeho verze byla daleko temnější a drsněji moralizující, než je tomu v dnešní podobě příběhu. Vítězem střetnutí je vlk, který sežere babičku i s Karkulkou a je konec. Historie Červené karkulky je ale podle všeho mnohem hlubší. Její stopy lze vysledovat ve folklóru celé řady zemí. Některé takové příběhy se dodnes vyprávějí a od oficiální Červené karkulky bratří Grimmů se přitom dost liší. V prvotních podobách Červené karkulky nebývá záporným hrdinou vždy vlk, ale také vlkodlak či zlobr. Záporný hrdina obvykle nechá dívku vypít babiččinu krev a sníst její maso, takže ji nevědomky donutí k rituálnímu kanibalismu. Někdy zase vlk přiměje dívku, aby si k němu lehla do postele a ta se pak snaží utéct. Ještě daleko děsivější průběh mají varianty o Catterinelle, holčičce, která nese košík s dobrotami tetě/strýčkovi. Cestou něco sní a nahradí to oslím trusem. Z příbuzného se vyklube čarodějnice anebo vlkodlak a v noci si pak pro holčičku přijde a sežere ji ve vlastní posteli. Různých variant je takřka nepřeberné množství. Kolem původu a historie Červené karkulky panuje celá řada nejasností a sporů, na první pohled neřešitelných.

 

Zvětšit obrázek
Kladistická fylogenetická analýza Červené karkulky a Vlka s kůzlátky. Kredit: Tehrani (2013), PLoS ONE.


Velmi zajímavé řešení podobných záhad teď kupodivu nabízí evoluční biologie. Už nějakou dobu se totiž prosazuje představa, podle níž lze na historii jazyka, her anebo právě pohádek či příběhů pohlížet stejně, jako na evoluční historii organismů. Navzdory námitkám, že pohádky a příroda jsou něco docela jiného, to lze uskutečnit. Evoluční biologové mají k dispozici poměrně mocné fylogenetické nástroje, s nimž lze s patřičnou mírou pokory a opatrnosti prostudovat i evoluci Červené karkulky. A do toho se pustil Jamshid Tehrani z Centra koevoluce biologie a kultury britské Univerzity v Durhamu. Během výzkumu intenzivně využil podivuhodný Aarne–Thompsonův klasifikační systém příběhů, který řadí příběh o Červené karkulce do kategorie „Nadpřirození protivníci“, pod heslo ATU 333. Některé verze se ale také blíží příběhu O vlkovi a sedmi malých kůzlátkách bratří Grimmů, zařazenému pod heslem ATU 123 v kategorii „Divoká zvířata s domácími zvířaty“. Vlk v něm v různých variantách napodobuje matku kůzlátek, která chce sežrat.


 

Zvětšit obrázek
Oblasti, odkud pocházejí analyzované příběhy. Kredit: Tehrani (2013), PLoS ONE.

Tehrani dal dohromady data o celkem 58 variantách příběhů o Červené karkulce a Vlku se sedmi malými kůzlátky, které pocházejí od 33 různých lidských populací. Zahrnul k nim i příběhy z Afriky a Asie, kde se vypráví například varianty příběhu o Tygří babičce (východní Asie), kdy tygr v přestrojení za babičku ohrožuje sourozence anebo o útoku zlobra na dívku (střední a jižní Afrika), který přitom napodobuje hlas jejího bratra. Jednotlivé příběhy rozložil na 72 dílčích charakteristik, jako jsou identita kladného hrdiny, identita záporného hrdiny, trik používaný zápornou postavou k obelstění oběti, konečný osud oběti a podobně. Získaný soubor dat poté prohnal běžně používanými fylogenetickými procedurami. A jeho snaha se vyplatila. Řečeno slangem evolučních biologů, Červená karkulka a Vlk se sedmi malými kůzlátky podle všeho mají společný evoluční původ, přičemž Vlk s kůzlátky pochází z antiky, zhruba z prvního století našeho letopočtu. Linie evropské Červené karkulky se podle Tehraniho odštěpila o tisíc let později. Také vyšlo najevo, že africké varianty Červené karkulky vlastně vznikly nezávisle, konvergentní evolucí z Vlka s kůzlátky a nikoliv z evropské Červené karkulky.


Autorovi se také podařilo vyvrátit dlouho tradovanou představu, že Červená karkulka vlastně pochází z čínského folklóru. Fylogenetické analýzy prokazují, že naopak čínské verze pocházejí z evropského folklóru, z něhož vznikly zhruba v době Charlese Perraulta tak, že se zkřížila Červená karkulka s Vlkem a kůzlátky. Biolog by řekl, že jde o pozoruhodnou hybridizaci během invaze do nového areálu. Tehrani je možnostmi fylogenetiky v analýze pohádek nadšený a i když je u podobných studií dobré dbát na jistou opatrnost v metodice i vyvozování závěrů, už pracuje na fylogenezi dalších klasických příběhů. Chce v nich hledat stopy historie lidských populací a kultur, které si tyto příběhy vyprávěly od dávných časů.

 

 



Literatura

Durham University News 14. 11. 2013, PLoS ONE 8: e78871, Wikipedia (Little Red Riding Hood, Aarne–Thompson classification system).

 

Datum: 14.11.2013 20:46
Tisk článku

Genetika - Henderson Mark
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 239 Kč
Genetika
Henderson Mark

Diskuze:

Ctibor Jablonický- děkuji za odkaz!

Jaroslav Mrázek,2013-11-19 13:20:53

Seženu, přečtu. Ony i apokryfy nejsou bez informací, když porovnáváte a obrazná vyjádření rozumně transformujete na dnešní možnosti...

Odpovědět


to Jaroslav Mrázek

Ctibor Jablonický,2013-11-19 13:44:39

Pokud Vám můj "tip" na literaturu bude aspoň trochu užitečný, tak potěšení je i na mé straně. :-)

Odpovědět

Červnený trpaslík

Ctibor Jablonický,2013-11-19 11:03:07

To už mi nápadně připomíná scénu z britského sitcomu Red Dwarf, kdy Lister původně mající úmysl zakoupit farmu na Fidži, díky propašování březí kočky, po 3 milionech letech zjistí, že vlastně stvořil "civilizaci" toužící najít mytický Fušál a stal se prakticky jejich Bohem. :-)

Odpovědět

(Ne)důvěryhodné

Martin Plec,2013-11-15 12:14:25

U takovéhoto použití fylogenetických metod mi v první řadě chybí kalibrace. Jak mohou odhadovat čas, kdy se pohádky rozdělily, když ty své fylogenetické hodiny (velmi pravděpodobně) nemají vůbec zkalibrované. Na základě čeho by je taky kalibrovali, že?

Odpovědět


záznamy

Martin Smatana,2013-11-15 16:44:53

V prípade písomne zaznamenaných príbehov sa dá využiť jazyk. Ńapríklad inak znela gréčtina pred cca 3500 rokmi, inak na prelome letopočtov, inak v súčasnosti, a pritom zo všetkých období jej vývoja za posledných 3500 rokov jestvujú písomné záznamy. Platí to tiež pre iné jazyky.

Odpovědět


Glotochronologie

Marcel Koníček,2013-11-15 17:14:37

ano, tohle je problém i lingvistické techniky glotochronologie která velice podobným způsobem odhaduje dobu vývoje jazyků (jak daleko evolučně od sebe jsou). Ale v podstatě jde o to, že se asi srovnává tempo vývoje podle verzí pohádek zaznamenaných v různých obdobích a tím získáme tempo změny v jednotkách změněných procent za sto či tisíc let za předpokladu, že tempo změn bývá konstantní. Aspoň takto to funguje v lingvistice

Odpovědět


Martin Plec,2013-11-16 02:59:52

Genetické hodiny se kalibrují tak, že se stáří určí jinými způsoby, a s tím se porovná množství genetických mutací. A u vzorků, jejichž stáří nelze určit jinak, se věří, že rychlost přibývání mutací je dlouhodobě konstantní.
U lingvistiky si umím představit, že máme spoustu nápisů, kde umíme určit jejich stáří jiným způsobem. I když mi fylogenetika už v tomto případě začíná zavánět pavědou.

Ale u pohádek máme takových případů v lepším případě 58 (viz text). Navíc o rovnoměrné rychlosti změn nemůže být ani řeč. Zde je to zcela jasná pavěda.
Vždyť už v prvním ročníku vysoké školy se studenti učí, že když chci použít nějakou metodu k získání hodnověrných výsledků, musím napřed ověřit, že jsou splněny všechny její předpoklady.

Odpovědět

Jiný pohled na Karkulku

Mirek N,2013-11-15 07:54:29

... marketingový ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=Y54ABqSOScQ

M.

Odpovědět

Jaký astronomický jev byl v 1. století "předě

Jaroslav Mrázek,2013-11-15 07:32:43

Zdánlivě nesouvisející nadpis, jenže jedna z teorií prý dokázala identifikovat dění na obloze přetransformované do podoby lidové pohádky. Neboli naše Karkulka může být (třeba):červený veleobr slupnul blízkou STAROU planetu, později i velmi mladou a aktivní a při následném přiblížení gravitačně významné planety systému (myslivec nadaný mocí napravit spáchané) došlo k destrukci celého systému a rozletu celé soustavy...v lidových pověstech jsou zašifrované spousty událostí, které by byly jinak nepřenositelné přes tolik dalších generací....jen pro zajímavost, kdysi se o tomhle spekulovalo...

Odpovědět


ad Astronomický jev...

Ctibor Jablonický,2013-11-19 11:28:20

... ono si stačí zalistovat v knihách filozofa a religionisty Mircea Eliadeho: Mýtus o věčném návratu (archetypy a opakování) a Posvátné a profanní. Taky se tam najde ledacos k zamyšlení... :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace