Umělá sladidla škodí, navozují první stádium diabetu  
Sladkosti jsou silným lákadlem a křivky našich dříve ladných těl, jsou toho častým důkazem. Velká těla, jak tomu říkají v Americe, jsou kromě gurmánských prožitků provázena i problémem zvaným cukrovka. Obé se šíří světem jako lavina a experti hovoří o epidemii. Ti, co to s námi myslí dobře, nám doporučují sladidla umělá. Zastříhat ušima byhom nad novými poznatky měli všichni. Stejně snadno a možná i snadněji než cukrem, si lze diabetes uhnat třeba sacharinem, aspartamem,...

 

Zvětšit obrázek
Střevní mikrobiální mikroflóra. (Kredit: Weizmann Institute of Science)

Druhý genom
Co je to genom, víme všichni, jakýsi itinerář pokynů pro to co se kdy má v nás spustit aby to dohromady fungovalo. S kompletním výtiskem tohoto návodu k použití se každá naše buňka tahá celý svůj život. Má na něj baťůžek zvaný jádro a instrukce jsou vepsány písmeny „A“ , „C“ , „G“ , „T“ do DNA, přičemž text je uspořádán do kapitol zvaných chromozomy. Biologové tento genom přečetli už před jedenácti lety. Stálo to přes tři miliardy dolarů a mysleli jsme si, že rozlousknutím získáme dokonalý přehled o genech a že nemoci se už budou léčit s předstihem. Přišlo rozčarování, protože mnoho chorob si dál dělá co chce a kdy chce. Nejspíš proto, že máme ještě druhý genom. K těm, co přispěli k objasnění jeho funkcí se zařadil tým Erana Elinava, imunologa z Weizmannova výzkumného ústavu v Izraeli. Většinu z nás u pojmu „druhý genom“ napadne ten mitochondriální, který se netýká jádra ani chromozomů. Čert ví proč, ale nyní vědci začínají ten mitochondriální jaksi přehlížet. Asi proto, že je v něm genů málo a v tom svém číslování pojem druhý začali razit až pro ten další v řadě, který měl být až třetí. Půjdeme s dobou a pod pojmem druhý genom nebude v tomto článku řeč o tom, co máme v jádře či cytoplazmě, ale o tom co tím míní izraelští vědci. Na význam toho, co existuje mimo naše buňky a čemu se vznešeně říká druhý genom, přivedla vědce praxe. Felčaření při němž se pacientům po těžkých operacích, včetně těch na smrt nemocných, dávaly pozřít cizí výkaly. Pochopitelně, že s moderní snahou zachovávat co největší sterilitu, to moc dohromady nešlo a tak lékařská komunita to dlouho přehlížela posměšnými komentáři o „smradlavých transplantacích“. K průkopníkům, kteří se nestyděli přiznat že „tím“ léčí, patří i rodák z Krakova Thomas Borody. Jako šéf Centra pro gastrointestinální trakt se svým týmem v Sydney provedl více než 1500 transplantací obsahu tlustého střeva. Brody není žádným zpátečníkem a nepopírá moderní léčbu s pomocí antibiotik a často zdůrazňuje, jak jsou antibiotika úžasná věc. Ale také dodává, že jen do doby, než si na ně patogeny vyvinou odolnost a nebo než si ty zdravé střevní bakterie něčím zdecimujeme. Dobré se nedá se umlčet na dlouho, chválí se totiž samo svými výsledky a tak už kromě Australanů i třeba američtí lékaři z University of Minnesota své pacienty léčí podáváním stolice od zdravých dobrovolných dárců. Cizí fekálie jsou k nezaplacení především u infekcí a v prevenci před Clostridium difficile, bakterie rezistentní ke všem známým antibiotikům a která nás umí potrápit těžkými průjmy, často končícími smrtelnou sepsí. Každý den leží v nemocnicích v USA 7000 pacientů s tímto trapičem v těle a z toho jich 300 nedožije dalšího rána. V Británii podlehne ročně přibližně 8000 lidí komplikacím způsobeným C. difficile a to je dvakrát víc, než kolik lidí hyne za stejné období na tamních silnicích.

  

I Eran Elinav se svým týmem

Eran Elinav, imunolog Weizmann Institute. (Kredit: Fulbrightova nadace)

zapáchající transplantace prováděli, hlavně na myších a výsledky je přivedly, co do názoru na stolici, ke stejnému závěru, jako je ten australsko-amerického týmu. I výsledky izraelských pokusů měnící zastoupení těchto breberek ve střevech, dávají pojmu „pán tvorstva“ mnohem skromnější význam. Takový, jak by nás viděly inteligentní bytosti z jiné planety. Jejich depeše domů by nás asi charakterizovala jako „meta-organismus z eukaryotních a prokaryotních buněk“. Možná s dodatkem, že jsme „homeostatičtí hostitelé s mikrobiální vzájemností“. Což v překladu do lidštiny znamená splácaninu organismů drženou pohromadě jen díky složitým sobeckým vztahům. Když si uvědomíme čím vlastně jsme, snadněji pak začneme chápat, co některé výzkumy naznačují již delší dobu – že totiž naše „střevní zoo“ mluví do obezity stejně mocně, jako to co jíme. K prověření mocného vlivu střevních breberek na onemocnění cukrovkou se Elinavova skupina spojila s matematiky okolo profesora Erana Segala. Posvítili si na možnou souvislost střevních mikrobů a konzumaci jak cukrů, tak umělých sladidel. Těch nejpoužívanějších. Nedbali na to, že je americká nejvyšší autorita bdící nad nezávadností potravin prohlásila za zdraví neškodná a že se už dlouho používají v nápojích a potravinách na celém světě. Aniž by to možná dopředu tušili, spáchali tím něco, za co je teď mocná lobby potravinářů a nápojářů nejspíš nebude mít ráda.

 

Zvětšit obrázek
Eran Segal, matematik specializovaný na genové regulace. (Kredit: Weizmann Institute)


Co provedli?
Dávali myším pít vodu obohacenou o tří nejčastěji používaná umělá sladidla. Samozřejmě, že dbali na to, aby dodrželi množství ekvivalentní dávkám povolených americkou FDA (Food and Drug Administration). Přesto se stalo něco nečekaného. I malá množství umělého sladidla přiváděla hlodavce k intoleranci na glukózu. A i když jde o látky nemající žádné kalorie, paradoxně působí na organismus podobně, jako konzumace cukrů.


Intolerance na glukózu
Porušená glukózová tolerance je stav, při němž již organismus nedokáže dokonale kontrolovat koncentraci cukru v krvi, avšak ještě nedojde k rozvoji vlastního diabetu mellitus. O nesnášenlivosti glukózy se hovoří u nás, kteří máme při perorální glukózovém tolerančním testu po dvou hodinách hodnotu glykémie mezi 7,8 mmol/l a 11,0 mmol/l). Pokud si takový test nenecháme udělat, mnohdy netušíme, jak blízko jsme onemocnění, jednoduše proto, že typické příznaky diabetu mellitus se ještě neprojevují ale pravděpodobně v relativně blízké budoucnosti cukrovkou druhého typu onemocníme.

 

Zvětšit obrázek
Pod pojmem „druhý genom“ genetici myslí genovou výbavu mikrobiomu. Jen oni dokážou případné změny v zastoupení mikroorganismů podobajících se jako vejce vejci zaznamenat a tím také předpovědět případnou změnu funkce tohoto našeho „externího orgánu“ a signalizovat předzvěst počínající choroby. (Kredit: Weizmann Institute)

V pokusech na myších se izraelským výzkumníkům první fáze nastupující cukrovky druhého typu statisticky významně častěji vyvíjela u myší konzumujících sladidla a to nejen ve vztahu k těm, kterým servírovali k pití čistou „pramenitou“ ale i k těm, kterým nechali si žízeň zahánět vodou slazenou sacharózou nebo glukózou (řepným či hroznovým cukrem). Protože všechny pokusy opakovali a použili k tomu různé myší kmeny, nelze závěr interpretovat o moc jinak, než že umělá sladidla škodí a že vyvolávají to, z čeho je k vážnému onemocnění zvanému diabetes jen krůček.

Pro všechny, co v dobré víře, že si tím zdraví chrání, dávají před slazením cukrem přednost tomu, co garantuje „0“ kalorií, je nový poznatek jistě velkým rozčarováním. Překvapení ale vzbuzuje i to, jakým mechanismem nám umělá sladidla škodí.

 

Zvětšit obrázek
Sacharín je 500 krát sladší než běžný stolní cukr, přitom nemá žádný energetický obsah. Náhodou ho objevil v roce 1879 ruský emigrant Constantine Fahlberg, když pracoval na Johns Hopkins University. Vyráběl se z kamenouhelného dehtu, dnes synteticky z toluenu.


Jak jsme již naznačili, naší tělesnou schránku tvoří více jak z 90 % buňky „ne-lidské“. Najdeme je v ústech, střevech, plících, genitáliích, močové trubici, na kůži... Hmotnostně to dělá jen dva kilogramy, ale na počet jsme více bakteriálními, virovými a houbovými koloniemi, než kolonií buněk lidských. „Druhý genom“, tedy soubor genomů a charakterizující to, co nám prospívá i škodí, ten náš genom v počtech genů převyšuje možná i stokrát. Skutečnost, že cizácká buněčná součást má více genů než „my“, byla pro normální smrtelníky dlouho nezajímavá a šťourali se v ní jen ti, co potřebovali publikovat. Časem se to ukázalo být prospěšné, protože tím přispěli k jinému pojetí než že mikroorganismy jsou jen pasivními členy lidského ekosystému, nebo že nanejvýš hrají roli v trávicích a průjmových veselostech způsobovanými rezistentními klostridiemi. Je to tedy jinak a mikroflóru začínáme brát jako nedílnou součást lidské fyziologie a nejen tu střevní. Mikrobiální aktivita ovlivňuje funkce imunitního systému, nervového systému, látkové výměny, stejně jako vývoj orgánů. A aby toho nebylo málo, kromě zmíněné obezity strká prsty do chronických zánětlivých procesů s následkem autoimunitních onemocnění a dokonce i rakoviny. Na tuto část našeho „já“ v poslední době rychle měníme názor. V systému lidských orgánů tvořených armádou našich vlastních buněk vybavených našimi geny, mikrobiální masa funguje totiž jako „náš“ další orgán, který se zapojuje do metabolických drah a stěžejních funkcí ve zdraví i nemoci. Čtením druhého genomu (respektive mnoho genomů s charakteristickými geny pro určité typy breberek) můžeme získat informace, které toho o našem zdravotním stavu prozradí hodně. Hlavně nám s předstihem řeknou, jakou obranu proti skrytě se plížícím problémům nasadit.  

 

Zvětšit obrázek
V potravinách se sacharín skrývá pod značkou E954. Přidává se do nealkoholických nápojů, potravin pro diabetiky, nízkoenergetických potravin, žvýkaček, zavařenin, majonéz, hořčic, stolních sladidel, vitaminových přípravků i některých druhů piv, včetně nealkoholických. Seznam u nás prodávaných výrobků se snaží dát dohromady zde.


Šidítka
Nový izraelský poznatek nás upozorňuje na to, jak významně látky považované za zdraví neškodné mění naše „externí já“ tvořené breberkami a jak i umělá sladidla výrazně mění jejich metabolické dráhy a zvýšenou degradaci glykanů za vzniku krátkořetězcových mastných kyselin. Nárůst glykanů je vlastně cesta, která jak u hlodavců, tak nás lidí, směruje k obezitě. Má se zato, že to nějak souvisí s navozenými změnami v leptinových receptorech, kterých diabetici mají málo a že jejich úbytek nevhodně změní metabolismus cukerných kyselin. Zjednodušeně lze říci, že konzumací syntetických sladidel se dobereme rozvoji „zlých mikrobů“ a ke skrytým zánětlivým procesům. Ty pak vedou k naší intoleranci ke glukóze a výsledek je pak stejný, jako když se cpeme sladkostmi.
Že ta část našeho já tvořená mikroby je skutečně „externí orgán“, který mocně promlouvá do našeho zdraví, přinesly kontrolní pokusy v nichž vědci hlodavcům přidali do krmné dávky navíc ještě antibiotika. Neblahé účinky syntetických sladidel tím zcela eliminovali. Jednoduše proto, že antibiotika utlumily rozvoj jakékoliv mikroflóry, snížily i její vliv na organismus. Nepříznivý efekt sacharinu (česky sacharínu, nebo podle němčiny přejatého názvu cukerín) se u myší krmených antibiotiky, nedostavil. Stejně tak se nepříznivý účinek umělých sladidel nedostavil u pokusů s myšmi, které na svět přišly císařským řezem a které byly chovány ve sterilním prostředí jako takzvané „bezmikrobní myši“. Tyto myši totiž nemají v tlamičkách, střevech, ani jinde, žádné mikroby a proto u nich k žádné změně k horšímu následkem umělých sladkostí dojít ani nemohlo. Pokus s antibiotiky tak zavřel ústa všem, kteří by neblahé účinky umělých sladidel prostřednictvím nevhodně změněné mikroflóry na glukózovou intoleranci chtěli zpochybňovat.
Dalším důkazem správnosti jejich závěrů jsou výsledky pokusu v němž transplantací střevních mikroorganismů ze zvířat krmených cukrem a nebo umělým sladidlem, kterými následně osídlili trakt bezmikrobních myší, se jim v obou případech podařilo přenést (prostřednictvím nevhodného složení mikrobiomu) na příjemkyně i glukózovou intoleranci.  

 

Zvětšit obrázek
Aspartam má jen necelou poloviční sladivost cukerinu, bývá považován za druhé nejpoužívanější potravinářské sladidlo. Na etiketě bývá uváděno pod zkratkou APM nebo E951. I tuto chemikálii v Izraeli nyní nařkli z navozován glukózové intolerance. Na rozdíl od sacharinu jde o dipeptid složený z aminokyseliny L-asparagové a L-fenylalaninu. Molekula je při teplotách nad 196 °C nestabilní. Proto se sype na moučníky až po jejich upečení.


Mikrobiom
Těm devadesáti procentům organismů tvořících s naším tělem nerozlučnou „dvojku“ biologové říkají mikrobiom. Mnohé breberky se bez genetiků nedají rozlišit a právě proto v jejich specifické hantýrce slýcháme o „druhém genomu“. Výzkumníky ze Sionu pochopitelně zajímalo, zda výsledky změny v mikrobiomu doložené geneticky mají tak dlouhé prsty jako u chlupáčů, také u lidí a zda je jejich výzkum k něčemu. Využili k tomu již běžící mezinárodní projekt Personalized Nutrition Project. U tohoto, zatím největšího prověřování vlivu výživy na složení člověčího mikrobiomu, část účastníků přesvědčili, aby po dobu jednoho týdne nekonzumovali nic, co by obsahovalo syntetická sladidla. U těch pak zjišťovali rozdíly ve složení jejich mikrobiomu a porovnávali ho s ostatními účastníky projektu. Tím si potvrdili, co již předtím prozradili jejich čtyřnozí dobrovolníci. U organismů a je jedno zda myší, či lidí, které sacharínovým laskominám neodolají, se již po týdnu (!) začnou projevovat známky intolerance ke glukóze. Souvislost se složením střevní mikroflóry se ukazuje být i u nás lidí nezpochybnitelná. A protože v sobě máme dvě populace bakterií, kterým je u nás dobře. Jedny při vystavení náhradním sladidlům nesnášenlivost ke glukóze navozují, druhé na tento náš stav nemají žádný vliv, další výzkum půjde směrem jak by se je dalo záměrně měnit.

 

Theodor Roosevelt: „Každý, kdo si myslí, že sacharin je nebezpečný, je idiot.“ Inu, každý se může mýlit. Zvláště v době, kdy cukr byl strategickou surovinou a kdy bylo potřeba zásobovat Pershingovy vojáky v Evropě. K uspokojení potřeb vojáků a obyvatel dobývaných území by muselo Atlantik přeplout asi pět set lodí, v případě sacharínu stačila jedna.

A čím že nám umělá sladidla tak škodí?  Vědci se domnívají, že po konzumaci syntetických sladidel za přičinění „zlých breberek“ se dopracujeme ke skrytým zánětlivým procesům. Ty pak vedou k naší intoleranci ke glukóze a výsledek je pak stejný, jako když se cpeme sladkostmi.


Závěr
„Jsme tím, co jíme“.

 



 

Zvětšit obrázek
Cesty evoluce jsou nevyzpytatelné. Někdy dají dohromady eukaryotní buňky s prokaryotními v konfiguraci, která odmítá levné náhražky. (Kredit: Weizmann Institute of Science)

Poznámka:
Autoři v některých vědeckých časopisech musejí uvádět svůj případný konflikt zájmů. Vydavatelé to vyžadují po sérii ostudných článků u nichž časem vyplavalo na povrch, že vznikly z pochybných pohnutek a za peníze firem, které potřebovaly nekalým způsobem převálcovat se svým produktem konkurenci. K přibrušování výsledků je zvlášť náchylná problematika spojená s potravinářstvím a tak se týká i zde zmiňované práce Izraelců, publikované tento týden v časopise Nature. Je proto na místě poznamenat, že Jotham Suez, první autor, ani jeho spoluautoři a vedoucí projektu,  nejsou akcionáři výrobního či zpracovatelského podniku a nevlastní ani polnosti. Jejich výsledky jsou již nyní považovány za důvěryhodné, aniž by je někdo zopakoval. Také proto, že zvolili  pokusy jednoduché, vše dvakrát opakovali a své závěry formulovali jasně a nekompromisně. Evidentně se případných žalob za znevážení umělých sladidel a jejich nařčení ze škodlivosti, nebojí. To  spotřebitelé jistě vezmou v potaz a nemusí to v době internetu trvat dlouho. Bude jen dobře, pokud si ti, co si pobyt ve zdejším slzavém údolí potřebují zpříjemňovat různými šidítky, své zvyklosti změní a nebo to prosadí aspoň u svých ratolestí a co nejdříve. Někteří dietologové se již stačili vyjádřit v tom smyslu, že nás to popožene k návratu od syntetiky k poctivému cukru a že dvacet vědců z devíti pracovišť v Rehovotu, Jeruzalému a Tel Avivu svým počinem rehabilitovalo cukrovarnický průmysl. Pro naše zemědělce to ale bude mít dost hořký podtext. Není to tak dávno, co nás EU pomocí kvót a závazků plynoucích z asociačních dohod přivedla k likvidaci velké části našich cukrovarů a bohužel i těch, které byly technologicky na světové špičce.

 

Pramen: Jotham Suez, Tal Korem, David Zeevi, Gili Zilberman-Schapira, Christoph A. Thaiss, Ori Maza, David Israeli, Niv Zmora, Shlomit Gilad, Adina Weinberger, Yael Kuperman, Alon Harmelin, Ilana Kolodkin, Hagit Shapiro, Zamir Halpern,Eran Segal and Eran Elinav., Artificial sweeteners induce glucose intolerance by altering the gut microbiota,  Nature, doi:10.1038/nature13793

Autor: Josef Pazdera
Datum: 26.09.2014 16:36
Tisk článku

Diabetes - škola do kapsy - Ramaiah Savitri
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 120 Kč
cena: 112 Kč
Diabetes - škola do kapsy
Ramaiah Savitri
Související články:

K rybě se sluší podávat bílé, diabetikovi červené     Autor: Josef Pazdera (16.10.2015)
Ako na cukrovku     Autor: Matej Čiernik (13.12.2014)
Umelý pankreas prichádza     Autor: Matej Čiernik (16.06.2013)
Betatrofin – enzym s prognózovanou zářnou kariérou     Autor: Josef Pazdera (10.05.2013)
Umrieť na chorobu, alebo na liečbu?     Autor: Matej Čiernik (21.03.2012)



Diskuze:

Stévie

Jan Pospíšil,2016-08-18 13:18:49

Pokud chce někdo sladit stévií z přírodních důvodů tak si dejte pozor aby sladidlo neobsahovalo i sukralózu nebo aspartam (jako kdysi kofola se špetkou stévie a hromádkou aspartamu ;-) ). DiaChrom se stévií je opravdu jenom se stévií. O jiném čistě stéviovém sladidle nevím.

Odpovědět

Sladia

Dana Hromná,2015-07-21 10:55:49

Ale když používám přírodní Sladii, která obsahuje stévii, tak jsem z obliga a navíc má skvělou chuť bez pachuti, jsem nevěřila než jsem vyzkoušela, nerozeznám od chutě cukru.

Odpovědět

Dotýkajú sa závery tohto výzkumu aj stévie?

Štefan Babiak,2014-12-22 20:55:59

Mňa by veľmi zaujímalo do akej miery sa dotýkajú závery tohto výzkumu aj stévie.

Odpovědět

Další teorie o vlivu sladidel na střeva

Stanislav Brabec,2014-10-07 21:18:36

O další teorii o vlivu sladidel na střevní trakt a možné souvislosti s diabetem psal Osel již před 7 lety: http://www.osel.cz/index.php?clanek=2856

Odpovědět

Big Bang, aneb jak to všechno začalo.

Freundfostercz Freundfostercz,2014-09-30 22:04:23

Jednou mi moje maminka řekla:"Nežer sladkosti a neslaď si tolik to mlíko, nebo budeš tlustej !!!".

Nato jsem se zhrozil a pomyslil si, že když budu tlustý, tak se se mnou nebude chtít nikdo bavit, budu sám a tatínek mě potrestá jako moji sestřičku.

Tuto hrozbu jsem si vytěsnil do podvědomí a nadále jsem se snažil žít normální život.

V období puberty mi kamarádi představili internet a hlavně mi ukázali jak tam navštěvovat různé šamanské spolky jejichž šamani mají nepředstavitelnou moc.

Jelikož na mě tito šamani opravdu působí velmi silně, tak poslouchám každé jejich slovo s napnutýma ušima. Když jejich slova nedodržím, tak cítím strašné provinění, které doprovází strašný pocit úzkosti.

Této úzkosti se zbavím vždy, když se splní kletba, kterou prokleli všechny kdo věštbu zaslechli.

Opravdu nevím co mám dělat, již jsem prodělal rakovinu močového měchýře jsem slepý, mám edém mozku a trpím depresemi a nespavostí.

Pokud nesplním jejich další krok, tak dostanu na 100% diabetes druhého typu.

Už nevím co dělat dál, asi jsem v koncích.

Odpovědět

Sldidla

Cukr Brezovy,2014-09-29 14:22:02

Dobrý den,

skvělým alternativním přírodním sladidlem je březový cukr neboli xylitol. Xylitol je sladidlo, které se vyskytuje běžně v přírodě, dokonce i v lidském organismu. Dnes se nejčastěji získává ekologickou cestou z kukuřičných špalků.

Xylitol má stejnou sladivost jako řepný cukr obsahuje však o 40% kalorií méně. Je tedy vhodnou náhradou za cukr a chemicky vyrobená sladidla.

Více informací o xylitolu najdete na http://www.brezovycukr.cz

Odpovědět


tak to bych neriskoval ani náhodou, moc díky

Oldřich Horák,2014-10-07 15:20:18

Takže nejen že Xylitol má projímavé účinky na člověka, ale dokáže "skvěle" zabít psa.
Xylitol u psů výrazně zvyšuje hladinu inzulínu, a tím může způsobit pokles hladiny cukru v krvi a psa ohrožuje na životě.
A takto působí na psa.
Ono v podstatě konzumace čehokoliv, byť přírodního, v nepřirozené koncentraci či nahrazení základního něčím, co je jen doplňkové je cesta do pekel.

Odpovědět

umělá sladidla v výživa

Stanislav Kaštánek,2014-09-27 23:12:16

Člověk je geneticky běžec ze savany, v dálkovém nonstop běhu porazí i antilopu, takže má nastaveno spalování sacharidů. Jestliže místo 40 km denně překonná 400 m, něco nebude fungovat. Cukrovka je statisticky nemoc stáří a tloušťky. Tloušťka souvisí především s nedostatkem pohybu a nadbytkem příjmu energie obecně nejen samotných sacharidů. Více % cukrovky v populaci je statisticky kvůli vyššímu věku dožití, řekněme od prarodičovské generace o 10 let.
Dnes v sobotu 27.9. byl Hydepark civilizace na téma výživa, ale trochu jsem přetáhl přepnutí během reklamy, takže jsem nesledoval všechno.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/27.9.2014/
Prof. Jana Dostálová celkem hájila "éčka" , bez nich by se potraviny kazily a "éčka" jsou velmi silně kontrolvána. Umělá sladidla však myslím neřešila, spíše jí vadila barviva, která jsou vcelku zbytečná. Hájila "éčka" při použití jako konzervanty. Formulovala nedůvěru k některým potravinám spíše směrem k tomu, že kde potraviny s deseti "ečeky" nejsou důvěryhodné, protože se musí kompenzovat nekvalitní suroviny. Doporučovala více mléčných výrobků, méně masa.
Největší nebezpečí z potravin prý : a) nevhodné nutriční složení ( žádá velkou rozmanitost) , b) mikrobiologické změny potravin ( rozmnožení škodlivých bakterií..) c) škodlivé přírodní látky v potravinách ( to jsem nepolapil, snad mykotoxiny a jiné toxiny?), d) myslím, že to bylo moc tuků, až teprve za f) vliv "éček", které laici kladou na první místo. Já bych ještě dal g) moc soli, to můžeme ovlivnit určitě a snadno.
Obecně bych řekl, že umělá sladidla konzumujeme zbytečně především v nápojích, pít se dá i vodovodka není horší než cokoli kromě iontového nápoje piva nebo teď na podzim čerstvých moštů.

Odpovědět


škodlivé přírodní látky v potravinách

Pavel A1,2014-09-28 11:57:08

Čemu na tom nerozumíte? Když pominu otravy ze špatně připravené ryby fugu nebo z jedovatých hub, tak spousta potravin, které jíme, je jedovatých a při nevhodné přípravě nebo velkém množství nám můžou uškodit.

Například syrové brambory obsahují jedovatý solanin a když se málo uvaří, jsou jedovaté. To je všeobecně známo a zemích, kde se brambory jí, ale například v Japonsku už několik smrtelných otrav ze syrových brambor měli. A málokdo už ví, že ten samý solanin obsahují i syrové luštěníny.

Nebo zelené části rostlin obsahují jedovatou kyselinu šťavelovou. Když se někdo přecpe zeleným bejlím, může to mít dost vážné následky.

Některé ryby obsahují thiaminázu, která rozkládá vitamín B1 a kdo to s nimi přehání, může zemřít na avitaminózu B1 (zrovna včera na ZOOMu byl pořad, že toto způsobuje hromadný úhyn aligátorů na Floridě).

Prostě to, že je něco přírodní, ani zdaleka neznamená že to je neškodné, natož aby z toho vyplývalo, že to je prospěšné.

Odpovědět


Pro Pavel A1

Stanislav Kaštánek,2014-09-28 14:54:45

Nerozumím tomu, proč by lidé s alespoň trochou rozumu jedli syrové brambory ani tomu, že v luštěninách, tedy zeleném hrášku bylo něco škodlivého. Snědl jsem jako dítě lusek z pole JZD kila za týden a nic a ani dalším dětem ze vsi.
Spíš se jedná o parazity v potravinách. Prvok Toxoplasma gondii v podobě tzv. tkáňových cyst ho má prý každý třetí člověk v ČR. Zdroj nejčastěji špatně tepelně upravené potraviny nebo domácí zvířata. A to máme vlnu tzv. syrové stravy tepelně neupravené vůbec.
Na druhou stranu je třeba rozlišovat mezi sacharidy obecně a sacharosou ( cukrem). Sladké nápoje a sladkosti oblíbené dětmi ovlivňují mozková centra a vedou ke naze konzumovat sladkosti ještě víc.To podporuje tloušťku a potenciálně sklon k cukrovce. Také zbytečně velký počet tukových buněk založených v mládí do 6 let je silně rizikový faktor obezity na celý život.
Nevím proč by se někdo živil šťovíkem a dolaďoval tím šťavelanové ledvinové kameny ze CaC2O4.2H2O.
Nezralé ovoce nebo rybíz a angrešt s kyselinou šťavelovou taky od babiček víme, že se nejí.
Problém není v tom, že by se člověk živil bylinami, nebo co píšete, ale že se živí tím, co koupí v supermarketu, kde nemá moc šanci pochopit, co tam výrobce dal. Od roku 2016 bude povinně na potravinách i u nás vyznačeno složení z hlediska výživných hodnot.

Odpovědět


Pro Pavel A1 - luštěniny, solanin

Stanislav Kaštánek,2014-09-30 00:31:27

http://www.dietologie.cz/vyziva/skoleni-seminare-prednasky/bezpecnost-potravin/ovoce-zelenina-ve-vyzive.html
"přítomnost přirozených toxických a antinutričních látek (např. syrové luštěniny obsahují saponiny a inhibitory trávicích enzymů, nedovařené a syrové fazole obsahují lektiny, syrové houby obsahují agaritin, syrové brambory obsahují solanin)"
Vrtal mi v hlavě solanin údajně z luštěnin, vypadá to na to, že tam není.Zdravotní problémy z luštěnin bych neviděl, mají bílkoviny+ sacharidy, vitaminy skupiny B, minerály. Toxicita asi ne, spíše trávicí větříky.

Odpovědět

Umělá sladidla.

Ladislav Strnad2,2014-09-27 15:58:54

Já je z principu nepoužívám a vybírám si věci kde nejsou. Takže budu zdravej. Jenže to má háček. Umělá sladidla mi způsobují v ústech nasládlou chuť a nechutnají mi cigarety :-) Takže jsem jednoho strašáka zahnal druhým, podstatně škodlivějším.

Odpovědět

Konečně jsem na to přišel

Jaroslav Santner,2014-09-27 10:48:48

Statistika přináší jasné důkazy, že nejvíce lidí umírá v nemocnicích a nejvíce nemocných je v ordinacích lékařů. Lékařskými doporučeními se proto řídím jenom tehdy, když mi to nemůže ublížit. Stěžujíce si na brnění prstů v pravé noze jsem skončil po spoustě drahých vyšetření až u diabetoložky. Sice ne u té, která mě byla doporučena, protože je nejlepší, ale u jiné. Tím ale netvrdím, že u nejhorší. Dle záznamů v "Průkaze pro diabetika" byla moje vstupní glykemie 6,8 mmol/L. Samozřejmě jsem dostal spoustu doporučení, co mám jíst a co ne. Zvláště mi paní doktorka několikrát kladla na srdce, že cukry ve všech podobách ne a když mám chuť na skladké, jedině s ulělými sladidly. Při kontrolách musím vždy předložit zápis, co jsem jedl celý den před kontrolou. Je to pochopitelně jediný den, kdy respektuji její zákazy a příkazy. Umělá sladidla zásadně nepoužívám. Ne že by mě nechutnala, ale jsou prostě umělá. Zvýšenou tělesnou aktivitou bez jakékoliv změny jídelníčku jsem snížil svoji hmotnost o 10 kg a glykémie klesla na 4,89. Opětné přibrání 5 kg vedlo k nárůstu na 5,6 mmol/L. I když mě doporučený postup lékařkou vystavuje v článku popsaným rizikům, naše zdravotnictví je tak dokonalé, že z léčení se nelze pod sankcemi vyhnout. Myslíte si pane Pazdero, že mohu závěrů z Vašeho článku využít k podání stížnosti na naše zdravotnictví?

Odpovědět


Nemyslím si to

Josef Pazdera,2014-09-28 08:32:42

Když už, tak raději článkem z Nature. Ale i tak Vám to nebude nic platné, každá doba léčí na základě znalostí své doby a ty se vyvíjejí a tak nelze vinit někoho za něco, co nebylo známo.

Odpovědět

Hezký článek

Jan Kment,2014-09-27 00:36:06

Chťelo by se mi samolibě zvolat "já to vždycky řikal!', ale skutečnost je trochu jiná, příchuť sladidel mi byla vždycky odporná a hrozně mě rozčilovalo, jak nám je potravináři vnucovali a vnucují. O jejich škodlivosti se v Americe už mluví dlouho, řikalo se, že svojí chutí vlastně navozují potřebu cukru, přitom právě v USA dostanete ke kávě automaticky sladidlo, o cukr musíte požádat, často se dokonce sladidlo nachází v sáčcich nadepsaných "sugar".
Zajímalo by mě proč někomu stojí zabto nám sladidla tak vehementně vnucovat, výrobky se sladidly bývaji levnější, složeni na obale často velmi těžko hledáte, Coca cola dokonce provádéla akce, dny kdy v určitém supermarketu nebyl k dostání jiný druh než Zero, Pepsi cola už léta příšerně chutná po sladidlech.
Proč se to děje? Je to nějaké spiknutí? Existuje nějaká tajemná sacharinová loby?

Odpovědět

A co diabetici

Pavel Brož,2014-09-26 20:32:18

Dobře, rozumím tomu, že nediabetici se mohou konzumací umělých sladidel dopracovat až k diabetu, a proto by se možná raději než umělým sladidlům měli obracet k cukru. No ale co ti, co už diabetes mají, ti se snad taky mají vrátit k cukru?

Odpovědět


S diabetem se k cukru nevracet!

Josef Pazdera,2014-09-26 22:01:23

Ano, rozumná konzumace cukru u zdravých osob se zdá být lepší volbou, než nerozumná orientace na umělá sladidla. Nicméně u osob u nichž diabetes již propuklo, cesta zpět není. Pokud je nemoc ve stadiu zvládnutelném dietou, je pochopitelně potřeba se vyvarovat i cukru. Zda se má vynechat i umělé sladidlo a nebo poté, co již vykonalo zlou službu, je to jedno, to z článku nevyplýva. Ale vzhledem k neblahému ovlivňování střevní mikroflory a možnému dalšímu zhoršování glukózové netolerance (pokud je u pacienta ještě co zhoršovat), bude rozumné se vyvarovat i umělých sladidel.

Odpovědět


... poté, co již vykonalo zlou službu

Pavel Brož,2014-09-27 20:10:29

No, nechci umělá sladidla nějak bránit, ale myslím si, že majitelů diabetu II. typu, kteří si svou nemoc přivodili nerozumnou orientací na cukr, je více, než diabetiků II. typu, kteří si ji přivodili nerozumnou orientací na umělá sladidla. Např. v naší rodině máme už hodně generací diabetiků (předpokládám, že mě to taky dříve či později čeká), a drtivá většina z nich si diabetes spolupřivodila (s přispěním genetické predispozice) konzumací jídel slazených cukrem, nikoliv sladidly - a to protože mnozí z nich diabetes dostali ještě v dobách, kdy se umělá sladidla v potravinách používala naprosto mizivě ve srovnání s dneškem. Na umělá sladidla pak přešli až když už jim byl diabetes II. typu diagnostikován, do té doby by je ani nenapadlo sladit umělými sladidly, a v běžných potravinách pro nediabetiky je tehdy prakticky neměli šanci natrefit.

Takže si myslím, že ona věta, že "rozumná konzumace cukru u zdravých osob se zdá být lepší volbou, než nerozumná orientace na umělá sladidla", by dost dobře možná mohla být přeformulována na vyváženější "rozumná konzumace ať už cukru či umělých sladidel se zdá být lepší volbou, než nerozumná konzumace obojího". Minimálně do té doby, než budou k dispozici data, který z těch dvou faktorů (cukr kontra umělá sladidla) způsobuje více případů diabetu druhého typu, a to u reálně se stravujících lidí, nikoliv u laboratorně krmených myší. On totiž vznik diabetu druhého typu v důsledku nepřiměřené konzumace cukru je totiž už po desítky let opakovaně a masově ověřovaným faktem, na rozdíl od zdaleka ne tak dobře ověřeného tvrzení o vzniku diabetu druhého typu z umělých sladidel. Tím netvrdím, že sladidla jsou v tom nevinně, tím jenom tvrdím, že přinejmenším cukr je v tom namočený až po uši společně s nimi, ne že ne.

Odpovědět


Myslím, že

Josef Pazdera,2014-09-28 09:37:03

by ode mne nebylo fér zásadně měnit závěry článku těch, kteří to dělali rukama a podle mne poctivě. Mohu jen konstatovat, že v jejich pokusech myši měly několik krmných režimů. Souběžně testovali zvířata, kterým dávali komerčně dostupná nekalorické umělá sladidla (NAS, sacharin, aspartam a sukralózu), A nebo glukózu, sacharózu a jako kontrolu vodu. A pokud jim vyšlo, že nejhůře dopadala v navozování netolarence ke glukóze (pre stadiu cukrovky) zvířata s umělými sladidly (a to při „dávkách schválených“) jsou tedy horším rizikem než glukóza i sacharóza (teprve pak na tom byly lépe myšky zahánějící žízeň jen vodou), těžko mohu psát něco jiného. Slovíčkaření tu je nepodstatné. Důležitý je poznatek že představy těch, co tloustnou a myslí si, že umělými sladidly si chrání zdraví, že jsou nejspíš vedle jak ta jedle. A proto si nemyslim, že Tvá formulace je lepší. Podsouvá totiž čtenáři , že cukr i umělá sladidla jsou na tom tak nějak stejně. To ale podle nových poznatků nejsou. Z pokusů jasně vyplývá, že zdravým organismům škodí více než glukóza a také více než sacharóza. Z článku nemělo vyplynout že jsou na tom tak nějak fifty fifty, ale naopak, že zmíněná tři umělá sladidla jsou větší hrozbou. Necítím se být povolaný jejich výsledky znevažovat jiným závěrem. Jistě se nyní rozběhnou pokusy i na jiných pracovištích. Pokud se ale potvrdí to, co Izraelci signalizují, potom umělá sladidla jsou pro zdravé jedince větším zlem. Nic víc nic míň.

Odpovědět


je to jen studie

Pavel Brož,2014-09-28 19:49:45

a kolik podobných, i mnohem důkladněji podložených studií za posledních cca 15 let vzalo za své? Třeba ty o příznivém vlivu antioxidantů? Anebo ty o příznivém vlivu nenasycených kyselin? Anebo ty o prospěšném pití piva či vína a jejich vlivu na snižování rakoviny?

Mimochodem, máš nějakou informaci o tom, jak to dopadlo s onou studií o prospěšnosti vápníku pro ledvinářky, je to Tvůj článek http://www.osel.cz/index.php?clanek=726 ? Sám jsem od té doby o ničem návazném neslyšel, a jelikož jako ledvinář příležitostně čtu letáčky o dietních doporučeních ohledně ledvin, jestli tam náhodou není něco nového - a jsou to letáčky určené i ženám, ne jen mužům - tak v nich nic takového není. Čím si to Josefe prosím Tě vysvětluješ, je to snad nějaká informace, kterou urologové říkají v ordinaci jenom ženám? Anebo jsou čeští urologové konzervativci odmítající nové poznatky? Anebo že by to snad mohlo znamenat, že nikdo další tu studii nepotvrdil?

Odpovědět


prvotní výzkumy

Stanislav Kaštánek,2014-09-28 22:25:08

Pro P. Brože. Nevím proč se navážíte do autora článku, kvůli 10 let starému článku o ledvinových kamenech a vápníku, kde jde o statistický výsledek. Mladé ženy mají jiné stravovací zvyky, než muži, nepijí tolik na ledviny zdravého piva, berou antikoncepci, která zvyšuje podstatně riziko trombóz a kdo ví co ještě.. Pokud článku
http://www.osel.cz/index.php?clanek=726
před 10 lety něco snad chybí, tak to, že hlavním zdrojem vápníku pro tělo je mléko a mléčné výrobky ( oblíbený u žen je nízkotučný jogurt).
Nerozumím tomu, co se řeší tím, že o 10 let starém článku dál údajně není slyšet. Autor tohoto článku o sladidlech ani článku před 10 lety o ledvinových kamenech za to nemůže.
Málokterý primární objev má hned užití. Objev obří magnetorezistence ( P.Grünberg, NC za fyziku) se ulatnil po 15 letech výzkumu u dnešních velkokapacitních HD disků.
Objev prvních lisovaných CD disků a jejich přehrávačů skončil komerčně fiaskem, protože se zaznamenával na CD obraz. Po řadu let se nedělo nic, až někoho napadlo na CD zaznamenávat hudbu bez šumu a byl úspěch na světě.
http://zpravy.idnes.cz/liberijsky-lekar-leci-ebolu-lekem-na-hiv-f0g-/zahranicni.aspx?c=A140927_140925_zahranicni_bse#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
Zde se píše, že úspěšnost léku na HIV podaného proti ebole byla 13 případů z 15. Počet testovaných zjevně nedostatečný, ověřeno skoro nic, takže se o tom nemá psát?

Odpovědět


ad Stanislav Kaštánek

Pavel Brož,2014-09-28 23:30:57

Prosím Vás, pane Kaštánku, ušetřete si srdervoucí litanie, s Josefem jsme dlouhá léta přátelé, je to jen kritická debata, nikoliv nějaké navážení se.

Děkuji za pochopení, s pozdravem
Pavel Brož

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni