Sháníme dělohu pro naše dítě. Zn.: cena dohodou  
Inzeráty pronájmu dělohy neplodným a nebo homosexuálním párům se staly realitou. Jedni to považují za nechutný byznys, pro druhé to je cesta jak vybřednout z bídy a dobrý skutek pro ty, k nimž byl osud krutý. Zatím se vše týkalo jen donošení plodu v děloze náhradní matky. Po nynějším úspěchu švédských chirurgů a narození zdravého dítě matce, která si nechala transplantovat dělohu od šedesátnice po menopauze, lze na trhu s náhradními orgány očekávat rozšíření nabídky i poptávky.

 

 

Zvětšit obrázek
Anatomie dělohy a vznik života fascinovaly už renesančního génia Leonarda da Vinciho.

Asi není agentury, která by neinformovala o narození prvního dítěte na světě z transplantované dělohy. Vše ale nasvědčuje tomu, že to nebude trvat dlouho a takových radostných událostí bude více. Žen s transplantovanou dělohou je už v tuto chvíli totiž několik. Dětí zatím ne, nejspíš proto, že zatímco myším pacientkám s transplantovanou dělohou se embrya vkládají do cizí dělohy už třetí den, ty lidské si po našití cizího orgánu musejí zhruba rok počkat, než jim lékaři dovolí podstoupit umělé oplodnění. Vedoucí švédského týmu Mats Brännström, který světu novinu narození dítěte z přenesené dělohy před několika dny zvěstoval, již v období mezi zářím 2012 a dubnem 2013 se svými kolegy takových transplantací děloh provedl už devět. Všem ženám s cizí dělohou v břiše a které doufají, že si donosí potomka samy, je okolo třicítky. Osm z nich trpělo Mayer-Rokitansky-Kuster-Hauserovým (MRKH) syndromem. Ten se projevuje nevyvinutou dělohou a občas postihuje v různé míře i vejcovody. Jedna z pacientek o své orgány přišla kvůli rakovině. Ve všech případech tedy ženy jinou možnost narození dítěte neměly.

Poznatky o stavbě lidského těla získával da Vinci pitváním odsouzenců a zemřelých. Jenže ho udali a církev výnosem papeže Lva X. mu to zakázala.

 

Švédský tým ale není jediný, který se pokouší ženám hendikep s dělohou vyřešit. Pokud zapátráme v historii pokusů tak těch částečně úspěšných, bylo více. Za datum prvního přenosu se uvádí rok 2001. Tehdy operaci podstoupila 26letá žena v Saúdské Arábii. Před třemi roky se hodně psalo o  pokusu v Turecku. Oba lze charakterizovat slovy -  operace se povedla, ale děcek se pacientky nedočkaly. V arabské případě po 99 dnech se cévy přivádějící krev do nového orgánu totálně ucpaly a děloha musela být vyjmuta. Turkům se nevedlo o nic lépe. Švédům se nyní životnost transplantovaného orgánu podařilo protáhnout až do doby úspěšného porodu dítěte. Sice předčasného, ale úspěšného. Při vlastním chirurgickém aktu - přenosu dělohy od dárkyně do příjemkyně prý asistovalo více jak deset chirurgů. Sami Švédové ale připomínají, že to není jen jejich úspěch, ale že jde o zúročení dlouholetých snah a mravenčí práce mnoha dalších bezejmenných dělníků vědy, kteří na svých rozesetých pracovištích, krůček po krůčku posouvali hranice našeho poznání o vzniku života až k nynějšímu výsledku. Stejné zásluhy spojované nyní s nynějším šitím v ženském břiše, prý zasluhují i ti, co v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století nedbali na kritiku neetičnosti a odpor Vatikánu ke své práci a vypiplali techniku, bez níž by se, nyní velebené miminko, nenarodilo. Za jeden z hlavních milníků v dlouhé cestě osvojení si reprodukce je intracytoplazmatické injekční vpravování spermie do vajíčka. Je už poněkud vousatý, táhne mu pomalu na padesátku. Druhým z velkých milníků v léčbě ženských reprodukčních problémů je transplantace vaječníku. Té je něco přes deset let. Zapomínat v tomto výčtu by se nemělo ani na další technologii, která si rovněž užila své s nařčením, že je „proti přírodě“ -  zmrazování vajíček a embryí. Vyčítaly jí, že umožňuje rození pohrobků a životů počatých dávno po smrti rodičů. Bez rozšíření kryotechniky ze spermií na vaječné buňky a hotová embrya, by ale nynějšího úspěchu dosáhnout také nešlo. Kromě právnických rébusů a pozůstalostních dědických propletenců, popisovaných třeba problémem dědictví po strejdovi, který je batoletem v době, kdy se my už se chystáme do hrobu. Ukládání embryí na nějaký čas „k ledu“ se ukazuje být dobrým nápadem. A nejen z nynějšího pohledu jak co nejlépe pomoci rodičkám s transplantovanou dělohou. Ještě větší uplatnění se nabízí u těch, které čeká ozařování a chemoterapie. Z pohledu vznikajícího života jde o zásahy poněkud necitlivé. Pohlavní buňky odebrané předem, dovolí mít potomka nepostiženého mutacemi v DNA navozenými radiací, nebo cytotoxicitou.

 

Zvětšit obrázek
Mats Brännström, jako mladý vědecký pracovník sliboval účastníkům na konferenci reprodukčních biologů ve Španělsku v roce 2002, že transplantaci lidské dělohy provede do tří let. (Kredit: University of Gothenburg, Sweden)

Objevuje se i další „využití“ - pomoc ženám při snaze udržet si práci a přitom nepřijít o možnost mít dítě. Přes veškerésnahy politiků to ženy stále mají v životě těžší než muži. Zůstanou-li bez práce a samy, není pro ně jednoduché připravit potomkovi dobrý start do života. I proto lze pozorovat v mnoha zemích posun doby těhotenství na pozdější věk. Mnohdy pak už je pozdě.  Zamrazení pohlavních buněk a nebo embryí v době, která je k početí optimální, se proto jeví jako rafinované oblafnutí „tikajících biologických hodin“ a třeba i snížení rizika mít potomka vysmátého, ale s Downem. Tento problém je na stole již i u nás v Evropě. I v konzervativní zemi, jakou je Velká Británie, průměrný věk žen při prvním porodu překročil třicítku a očekává se, že bude hůř. Ale ani zmrazování buněk a IVF, pochopitelně nejsou všelékem a ženy by do svých kalkulací měly zařadit i to, že před čtyřicítkou se míra úspěšnosti IVF u neplodných párů udává okolo čtyřicítky 14 %, později už jen okolo dvou procent. Po pětačtyřicítce už jde o velice nákladnou záležitost a většinou bez efektu. 


Kromě otevření hranic přistěhovalcům jsme v Evropě zatím lék na nízkou porodnost a setrvalé stárnutí populace nenašli. Ekonomové varují, že nebude,  kdo by vydělal na důchody a tak se není  co divit, že společnost se snaží i neplodným párům vyjít vstříc, jak jen to jde a že švédské transplantace děloh jsou další rozinkou na tomto dortu. I tak puritánská země, jako je Anglie za měsíc zahájí činnost národní banky spermií. Společný podnik NHS a Birminghamské ženské nemocnice má zvednout nábor dárců a poprvé si tak příslušníci jednotlivých etnických skupin budou moci vybrat spermie, dokonce z kulturně odpovídající skupiny dárců.


 

 
Podařilo se mu to, ale až jako profesorovi a vedoucímu transplantačního týmu na University of Gothenburg. Podle jeho vyjádření jde o ženu ve věku 36 let. Které transplantovali dělohu od šedesátileté přítelkyně. Dítě přišlo na svět v září předčasně a porod byl Císařským řezem. Dítě vážilo 1,8 kg a je to kluk. Aby eliminovali případné problémy s otěhotněním, použili techniku IVF. To znamená, že matka byla před transplantací hormonálně stimulována k uvolnění většího počtu vajíček. Ty jí byly z vejcovodu odsáty a „ve zkumavce“ k nim přidali manželovy spermie. Poté následovala kultivace v kultivačním mediu. Získali 11 zdárně se vyvíjejících embryí. Ta byla zamrazena a uskladněna v tekutém dusíku. Později je vpravili do transplantované dělohy.

Z obou severských počinů je patrno, na co evropská společnost je a také bude, ochotna rozdávat peníze z vybraných daní. Otázka našeho vymírání se stává realitou a její řešení prioritou. Toto poukázání na tok prostředků do zmíněných oblastí pochopitelně význam nynějšího švédského úspěchu nijak nesnižuje. I kdyby nic jiného, tak se jim podařilo něco, co by mohlo pomoci řešit problémy, které se nabalují na náhradní mateřství. Ukázkou takových trampot s „pronájmem dělohy“ jsou zkušenosti belgického páru, který se s náhradní matkou dohodl, že za deset tisíc eur (270 tisíc Kč), se žena nechá uměle oplodnit mužovým spermatem a ta pak platícímu páru po porodu dítě předá. Žena cizím spermatem otěhotněla, nicméně, když na internetu našla nabídku ještě o padesát tisíc eur zajímavější, probudil se v ní mamon, belgickému páru nakukala že potratila a dítě prodala do Nizozemí. Všechno to ale prasklo a právníci si lámou hlavy s novým fenoménem -  obchodními vztahy, jejichž předmětem jsou lidské bytosti.


Inu, vlastní je vlastní a tak se „koupě“ dělohy ukazuje být lepším řešením, než její „pronájem“.  Z mnoha důvodů je Mats Brännströmovi a jeho týmu třeba pogratulovat a zvolat „komu čest, tomu čest“. A to i přesto, že má osm let zpoždění. Transplantaci lidské dělohy do tří let totiž sliboval v Madridu na konferenci European Society for Human Reproduction) už v roce 2003. Tehdy ho k tomu vedly optimistické výsledky, které získal v pokusech na myších. Jenže ty byly inbrední a proto si geneticky tak podobné, že jejich imunitní systém nerozlišoval vlastní a cizí a nedocházelo u nich problémům, kterým se říká GVH reakce, neboli reakce štěpu proti hostiteli.
A tak zatímco je narození miminka považován za chirurgický majstrštych, ve skutečnosti tomu tak není. Už proto, že transplantace děložních rohů u hlodavců, kde je potřeba našívat mnohem titěrnější cévy a ještě k tomu ve stísněnějším prostoru, byla transplantace technicky zvládnuta již před dvanácti lety.

Úspěch švédských chirurgů závisel především na tom, s čím se musel utkat i Bohdan Pomahač, který vedl tým ve Spojených státech provádějící první úplnou transplantaci obličeje. Hlavním problémem je zvládnutí obranných imunologických reakcí proti cizí tkáni a tedy i správná genetická typizace dárce aby provokujících antigenů na povrchu buněk měl co možná nejméně. I když imunitní reakce již umíme tlumit, zatím je to vždy jen za cenu zvýšeného rizika nezvládnutí případných infekcí. I takových, které by v jiných případech byly jinak  prkotinou. Švédský tým to má ve srovnání s týmy orientujícími se na orgány, jako jsou srdce kůže a ledviny, poněkud jednodušší. U pacientek nepočítá s trvalým řešením. Po porodu (nebo porodech) budou ženám cizí dělohy zase odstraněny. Jinak by pacientky musely brát léky na omezení odhojovacích krizí doživotně a to by je vystavilo kromě radostí spojených s obezitou, lomivostí kostí a náchylnostem k virovým a bakteriálním infekcím, navíc i zvýšenému riziku rakoviny. Rodičky s transplantovanou dělohou tak i po úspěšném porodu čeká řešit dilema, jak dlouho si rizikový nový orgán ponechat. O tom, zda komplikace spojené s předčasným porodem rodičky povedou také k odstranění cizí dělohy, se prameny nezmiňují.    


Zajímavé bude nyní sledovat, jak se bude dařit dalším pacientkám s cizí dělohou a hlavně jejich dětech. Budou totiž imunosupresivní léčbou zcela jistě poznamenány. Do jaké míry, to je otázka. Hodně bude záležet, jak moc odhojovacích krizí matku postihne a jak budou silné, jinak řečeno, kolik těch léků bude muset matka dostat. Mnohé asijské kliniky a cestovky již mají v nabídce prohlídku pamětihodností s vylepšením zdraví transplantovanou ledvinou či nápravu postupující slepoty kmenovými buňkami z lidských plodů, případně posílení unaveného srdce po infarktu. Asi se budeme divit jak rychle rozšíří svůj záběr také o „výkup a prodej“ děloh. 

 


Video: Podrobnosti o transplantačním projektu University of Gothenburg presentované na 18. COGI kongresu v Lisabonu


Autor: Josef Pazdera
Datum: 06.10.2014 09:54
Tisk článku

Transplantace srdce - Málek Ivan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 149 Kč
cena: 149 Kč
Transplantace srdce
Málek Ivan

Diskuze:

Som v rozpakoch....

Matej Čiernik,2014-10-06 18:30:51

Bohužiaľ už neviem meno autora nasledujúceho citátu, bol to niekto z prominentných autorov scifi literatúry:

Načo sa zaoberať vytváraním umelých ľudí, keď tých prirodzených je na svete miestami až nadbytok a technológia výroby je príjemná?

Preložené do kontextu, po svete je kopa detí, o ktoré sa nemá kto postarať. (Že sa niekedy adopcii kladú nepochopiteľné prekážky, je ďalšia kapitola)

Krkolomné snaženie sa o získanie VLASTNÉHO dieťaťa celkom nechápem (preto, že som chlap, prípadne lebo s tým nemám problém?). Vždy je s tým spojené nejaké riziko nielen pre matku, ale aj pre to dieťa, ktoré, chúďa, do toho vôbec nemôže hovoriť. Konkrétne, nepochybujem (alebo sa predsa mýlim?), matka s transplantovanou maternicou asi musí užívať imunosupresíva, čo sú dosť hodne mutagénne preparáty. V dobe, keď pri "normálnom" tehotenstve sa v obave pred nepriaznivým účinkom na plod lekári boja podať (a tehotné užiť) aj obyčajný neškodný penicilín alebo ibuprofén...

Trochu mi to zaváňa tým, že niekto chce mať dieťa pre vlastné uspokojenie, bez veľkého ohľadu na riziká, ktoré to prináša pre to dieťa(riziká psychickej stigmy pri adopcii homosexuálmi sú niečo podobné, ale to sem už nepatrí, to je ďalšia téma pre veľkú diskusiu, ale hlavne pre psychológov).

Takže, ak to potiahnem do extrému, zdá sa mi, že v dnešnej dobe nesmiernej citlivosti na ľudské práva a práva detí konkrétne sa občas so súhlasom verejnosti niektoré dôležité práva deťom, aj tým ešte nenarodeným, upierajú.

Tak, je to vonku a teraz na mňa berte kamene...

Odpovědět


Martin Chabada,2014-10-06 19:16:11

Priroda nas jednoducho nuti, aby sme mali "vlastne deti" teda nasich genetickych potomkov. To je zakladny princip biologickeho rozmnozovania a existuju studie ktore potvrdzuju, ze nase organizmy su vybavene na to aby vlastne deti rodicia dokazali aj vedome alebo podvedome spoznat (vraj podla fyzickej podoby a pachu).
Raz som niekde cital studiu, ktora prebiehala v nejakom znacne promiskuitnom africkom kmeni, kde neexistuju klasicke rodiny a aj tam muzi podvedome dokazali zistit, ktore dieta je ich biologicky potomok a takymto detom poskytovali viac zdrojov.
Dokonca v knihe "Sebecky gen" pise Richard Dawkins o tom, ze geny v podstate len vyuzivaju ludske bytosti ako "nastroje svojho mnozenia" (a v tom pripade samozrejme genom adoptovane deti nevyhovuju lebo siria "cudzie geny" a preto nas "nutia" mat tie vlastne).

Odpovědět


da sa na to pozerat rozne

Pavel Ondrejovic,2014-10-06 22:23:43

neviem ci 5 minut zabavy, 9 mesiacov utrap korunovanych porodom a nasledne strapacie sa daju oznacit ako prijemna technologia ;)

Odpovědět


Pavel Ondrejovic

Pavol Sedláček,2014-10-07 19:52:15

Ale ked tie strapacie nejako zvladnes, vysledok a odmena v podobe fajn deti, stoji za to.
Mne aspon ano.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni