Vesmír je plný překvapení a stále v něm máme co objevovat. Pozoruhodné a stále velice záhadné rychlé rádiové záblesky (FRB, Fast Radio Burst) jsme objevili před teprve pár lety. Jsou to kratičké a intenzivní rádiové pulsy, které na nás najednou bliknou z vesmíru, zřejmě z velké dálky. Když Duncan Lorimer z Univerzity Západní Virginie analyzoval data z průzkumu oblohy australským radioteleskopem Parkes za rok 2007, tak objevil rádiový záblesk z prostoru Malého Magellanova oblaku, který trval pouhých 5 milisekund a přiletěl zřejmě ze vzdálenosti milionů světelných let.
Tento první objevený rychlý rádiový záblesk vstoupil do dějin jako Lorimerův záblesk. Následná pozorování ukázala, že z tohoto místa po dalších 90 hodin žádný další záblesk nepřiletěl. Podle všeho šlo o jednu velice intenzivní událost. Postupně vyšlo najevo, že podobných záblesků je plná obloha. V roce 2012 astrofyziky přesvědčila analýza záblesku FRB 121102 z prostoru souhvězdí Vozky, že tento záblesk přiletěl z míst mimo naši galaxii. Victoria Kaspi z McGillovy univerzity v této době také potvrdila původní odhady, podle nichž se na celé obloze každý den odehraje asi tak 10 tisíc rychlých rádiových záblesků. Jenom jsme o nich do roku 2007 nevěděli. Už pár let tedy tušíme, že vesmírem prší spousta rychlých rádiových záblesků, až doposud jsme je ale lovili ve starších datech a ještě žádný jsme nepozorovali v reálném čase.
Emily Petroff ze Swinburneho techniky v Melbourne a její kolegové to vzali jako výzvu a vyvinuli technologii, se kterou by ulovili rychlý rádiový záblesk v okamžiku jeho vzniku. Jejich trik fungoval a tak nedávno na radioteleskopu Parkes v Novém Jižním Walesu poprvé pozorovali rychlý rádiový záblesk v přímém přenosu. Tentokrát přiletěl ze vzdálenosti až 5,5 miliard světelných let.
Jakmile Petroffová a spol. tento záblesk ulovili, tak jeho pozici ohlásili dalším teleskopům na zemském povrchu i v kosmickém prostoru, které dotyčné místo prozkoumaly na dalších vlnových délkách. Kosmická observatoř Swift tam pak objevila dva zdroje rentgenového záření, v nichž teleskop NOT (Nordical Optical Telescope) na kanárské La Palmě rozeznal dva kvasary, čili aktivní galaktická jádra. To by bylo krásné, jak se ale zdá, kvasary bohužel neměly s rychlým rádiovým zábleskem vůbec nic společného. I když vědci přistihli rádiový záblesk při činu, tak při následném prohledávání oblasti vzniku záblesku všemi možnými observatořemi nenašli vůbec nic. Záhada rychlých rádiových záblesků tedy trvá. Co jsou zač?
Při jednom takovém záblesku se během pár milisekund musí vyzářit tolik energie, kolik naše Slunce zvládne za celý den. Přitom ale nejspíš můžeme vyloučit dramatické exploze hvězd, protože bychom v takovém případě pozorovali záblesk i na jiných vlnových délkách. Určitou stopou je charakter polarizace rádiového záření záblesku, z něhož lze odvodit, že vznikl v blízkosti silného magnetického pole.
Odborníci se domnívají, že k vyzáření rychlého rádiového záblesku dochází z oblasti velké maximálně pár set kilometrů. Jestli doopravdy přicházejí ze vzdáleností milionů a miliard světelných let, tak musejí být proklatě jasné. Zdrojem rychlých rádiových záblesků prý mohou být děsivé srážky mezi nesmírně hustými objekty, jako jsou černé díry nebo neutronové hvězdy. Další možností jsou třeba takzvané blitzary. Ty by měly začínat jako pulsary s nadkritickou hmotnosti, jejichž zhroucení do černé díry brání jenom zběsilá rotace. Když by silné magnetické pole takového pulsaru během pár milionů let jeho rotaci zbrzdilo, tak by se zhroutil do černé díry s rádiovým výkřikem, aniž by odpálil gama záblesk či rentgenový záblesk, protože by magnetické pole do té doby vyluxovalo hmotu v okolí blitzaru. Pokud by blitzary skutečně existovaly, mohly by nám poskytnout zajímavé informace o vzniku černých děr.
Video: Cosmic radio burst caught red-handed. Kredit: Swinburne University of Technology.
Video: 2014 MBO National Science Week Emily Petroff. Kredit: CAASTRO.
Literatura
University of Copenhagen/ Dark Cosmology Center News 19. 1. 2015, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 447: 246-255, Wikipedia (Fast radio burst, Blitzar).
Výzkum rychlých rádiových záblesků překvapil: Galaxie je mnohem prázdnější
Autor: Stanislav Mihulka (10.01.2023)
Diskuze:
Myslím, že je to jasné
Drahomír Strouhal,2015-01-21 12:00:06
Jde o záblesky nadsvětelných pohonů při přechodu do hyperprostoru, kdy vektor tahu je čistě náhodou naším směrem.
Xavier Vomáčka,2015-01-21 12:41:38
Velice se mýlíte. Jde naopak o záblesky nadsvětelných pohonů při přechodu z hyperprostoru, kdy vektor protitahu je čistě náhodou naším směrem.
Lidstvo potřebuje praštit přes ruce za stav světa
Jaroslav Mrázek,2015-01-20 23:17:55
Takže jsem se těšil, že to bude "Koukejte toho šílenství nechat, nebo vás anihilujeme během vašeho měsíce května "... a pr.d.t.... takže se budeme dál zabíjet a vydávat svoje vybuchující atomovky za cizí a za důvod k válce ještě větší, finální ... Škoda.Lidstvo to varování nutně potřebuje ! Pokud možno před vlastnoruční anihilací ...
Vzdálenost
Josef Jindra,2015-01-20 21:12:44
Není mi úplně jasné z čeho se usuzuje z jaké vzdálenosti záblesk pochází.
Jan Šidlo,2015-01-24 21:29:28
Nejsem fyzik, ale co mě napadá... Světlo je také elektromagnetické vlnění a to (ať je vzálenost sebevětší) nikdy nezmizí. Pouze se snižuje jeho intenzita. Což se prakticky projevuje tak, že od určité vzdálenosti od zdroje je vidět po jednotlivých kvantech (fotonech). A čím je vzdálenost větší tím jsou větší intervaly, ve kterých je možné zachytit tyto jednotlivé fotony.
Takže by to mohlo jít podle intenzity paprsku, případně intervalu mezi kvanty.
Jestli je to ale aplikovatelné v tomto případě, to nevím.
Drahomír Strouhal,2015-02-09 13:13:08
nejsem si jistý, jestli u rádiových vln bychom mohli použít slovo "kvantum" zcela bez výhrad. V oboru rádiových vln má záření vlnovou délku například v metrech (bohužel, Osel nepřinesl podrobnější informace například o vlnové délce nebo frekvenci). Výsledek je ten, že "fotony" se překrývají a stále tvoří vlnu.
Přestože dokážeme provést analýzu množství energie ve vlně a z toho vypočítat teoretické množství fotonů, problém je v tom, že prakticky nemáme představu, jak daleko ten výbuch nastal, protože neznáme ani vzdálenost, ani intenzitu exploze (nemusí to vlastně být ani exploze).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
