Jak moc roste spotřeba antibiotik?  
Děsivě! A kdo že to drží v ruce černého Petra?

Němci se pyšní tím, že antibiotika objevil jejich vědec Rudolf Emmerich. Francouzi to připisují Ernestu Duchesne. Skotové zase mají svého Alexandra Fleminga. Přivlastnili si ho ale Angličané, protože objev učinil v Londýně. Trošku dál na východ se žáci ve školách zase učí, že pomocí antibiotik se u nich léčilo dávno před tím, než Kristus začal léčit přikládáním ruky. Felčaři Říše středu svým pacientům přikládali obklady namočené do plesnivého sojového mléka před 2500 lety. Úpadek své tradiční medicíny Číňané dávají do souvislosti s příchodem křesťanských misionářů na přelomu 19. a 20. století, který znamenal nastolení našeho západního lékařství. Nynějšího největšího věřitele samotných USA neradno podceňovat. Jak z jejich starých textů postupně vyplývá, i gravitaci popsali podobně jako Archimedes. Jen jako v případě antibiotik, také dříve. Dnes známe antibiotik už tisíce. Většina nám bohužel, škodí více, než pomáhá a tak jich doktoři na rozdávání v krabičkách mají k dispozici jen necelou stovku. Zbavují nás s nimi patálií s bakteriemi, houbami a prvoky. Stále častěji se ale v tomto kontextu vyskytuje vsuvka:  „ měla by nás zbavovat„.



Výzkumníci v Princeton University se většinou zajímají o lidské zdraví a přípravu nových antibiotik. Tentokrát udělali výjimku a soustředili se na zdraví zvířat. Vlastně ani ne tak docela na skutečné zdraví čtvernožců, jako spíš na to, čím je léčíme. Vzali to z gruntu a téměř celosvětově. Tedy alespoň co se rozvinutých zemí týče, které obchod s nimi evidují. Vyšlo jim, že zkrmování antibiotik u hospodářských zvířat nabralo takové obrátky, že během let 2010 až 2030 jich do zvířat budeme cpát o 67 procent více. Prý si tím zaděláváme na průšvih, protože ruku v ruce s tím by měl jít pokles jejich účinnosti a nejen u zvířat.



Graf predikuje, jak bude v krátké době vypadat spotřebu antibiotik v miligramech (spodní lišta) vykazovaná u skotu, kuřat a vepřového masa přepočtená na 1 kg příslušného zvířecího druhu. Je vidět, že vykrmovaná prasata čeká v průměru 172 mg antibiotik na kilogram hmotnosti. Na kilová kuřata čeká během života v průměru 148 mg antibiotik. Zda to budou ta s rodokmenem, nebo bez něj, pramen nehovoří. Relativně nejvíc mají chovatelé šetřit na krávách, těm by měli dopřát jen třetinovou dávku (45 mg/kg). Kredit: Thomas Van Boeckel, Katedra ekologie a evoluční biologie, Princeton Univ.
Graf predikuje, jak bude v krátké době vypadat spotřebu antibiotik v miligramech (spodní lišta) vykazovaná u skotu, kuřat a vepřového masa přepočtená na 1 kg příslušného zvířecího druhu. Je vidět, že vykrmovaná prasata čeká v průměru 172 mg antibiotik na kilogram hmotnosti. Kilová kuřata během života dostanou 148 mg antibiotik. Zda to budou ta s rodokmenem, nebo bez něj, pramen nehovoří. Relativně nejvíc budou chovatelé šetřit na krávách, těm by měli dopřát jen třetinovou dávku (45 mg/kg). Kredit: Thomas Van Boeckel, Katedra ekologie a evoluční biologie, Princeton Univ.
Největší kvapík nabralo podávání antibiotik u prasat. Stříbrnou medaili si podržela drůbež a teprve pak, s poměrně velkou ztrátou, zaostává skot. Výzkumníci se zalekli, když zjistili, co se děje a jak rychle už spotřeba vzrostla. Jejich prognózám se nejspíš dá věřit, protože si vzali za základ národní statistiky zemí, které se přihlásily k Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ty si úkol, sledovat  spotřebu antibiotik, vzaly k srdci. Ale jak se ukazuje, nejspíš jen tam. Vývoj v konglomerátu 34 vyspělých zemí, včetně Spojených států a většiny Evropské unie není povzbudivý. A ještě žalostnější je, že horší trend nastupují země, kde častější masitá jídla jsou zatím výsadou jen „těch nahoře“.



Podle výzkumníků z Princeton University spolupracujících s kolegy z dalších tří institucí (International Livestock Research Institute, the Université Libre de Bruxelles a Center for Disease Dynamics, Economics and Policy), země jako jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika čeká 99% nárůst spotřeby antibiotik v době, kdy jejich očekávaný růst lidské populace se bude pohybovat okolo třinácti procent. Nepříznivý trend tak velkého nárůstu spotřeby antibiotik nepůjde na vrub potřeby léčit lidi. Z údajů ventilovaných prostřednictvím Sborníku Americké akademie věd k něčemu podobnému již došlo v USA. Tam antibiotika určená pro zvířata, představují nyní 80 procent jejich celkového prodeje. A očekává se další rozevírání těchto nůžek.  Dvě třetiny z předpokládaného celosvětového nárůstu spotřebovaných antibiotik půjdou na vrub zajišťování potřeby potravin a zavádění velkovýrobních technologií. K podobnému neradostnému konstatování nárůstu spotřeby antibiotik dospěla před časem jiná parta výzkumníků, která se u protinožců zaobírala problémem ze zcela opačného konce - rozborem splašků. V okolí australských měst Brisbane, Logan a stejně tak v tocích poblíž chovatelských farem, konstatovali prudký nárůst koncentrace i počty zjišťovaných antibiotik. A ještě něco horšího - přítomnost bakterií na tato antibiotika rezistentní. Včetně výskytu prevítů, kteří si už nic nedělají ani z těch v poslední době nejvíce oblíbených léků, které zatím ještě většinou zabírají.


Je férové zmínit, že na míru nebezpečnosti antibiotik v povrchových a odpadních vodách, nepanuje jednotný názor. Lze se setkat s biology, kteří se opírají o fakt, že antibiotika běžně produkují i divoce žijící mikroorganismy a to zcela bez našeho přičinění. Podle nich, momentálně zjišťované koncentrace ještě neznamenají, že přivodí nějaký významný účinek. Tyto optimisty osočují z toho, že je platí všemocné lobby. Experti Světové zdravotnické organizace a CDC (Centers for Disease Control) svou důležitost prý zase udržují co největším strašením. Ti mají na věc zcela opačný názor. Na jejich straně jsou ale čísla z Indie, kde s nekontrolovaným používáním antibiotik jdou ruku v ruce problémy u lidí a kde ročně zaznamenávají zhruba šedesát tisíc pacientů napadených multirezistentními bakteriemi. V USA zmírá po napadení odolnými prevíty každým rokem okolo 23 tisíc lidí. A to navzdory léčbě „v přetlaku“, kdy celá polovina antibiotik je podávána preventivně (nejspíš prý i zbytečně).



Do hrátek s antibiotiky se plete celá řada zájmů. Nejde jen o management výrobců a distributorů, kterým jde o odbyt. Máslo na hlavě máme i my sami. Běháme za obvoďákem pomalu už i s rýmou. Pokud se lékař chce, v případě nenadálých komplikací, vyvarovat nařčení, že něco zanedbal, je v jeho zájmu dát preventivní antimikrobiální clonu i na obyčejnou virózu. Na tu antibiotika pochopitelně nezabírají, ale zabrání tomu, aby si na viry oslabeném organismu případně nezgustly i bakterie. V tom hlavním laškování s rezistencí na antibiotika ale nejspíš nebudeme mít trumfy v ruce my a humánní doktoři, ale výrobci krmných směsí a veterináři. Z jejich svěřenců se do životního prostředí uvolňuje reziduí antibiotik nesrovnatelně více. Navíc se množí počty prací zjišťujících, že s rostoucí rezistencí na přípravky určené výhradně pro veterinární sféru, se zároveň vylepšuje patogenům i jejich odolnost na léky pro lidi.



Proč se vlastně antibiotika do krmiv dávají, když žádnou nutriční hodnotu nemají?
Zjednodušeně řečeno, omezují zánětlivé procesy ve střevech a ztlušťování střevní stěny, čímž vylepšují prostupnost živin. Zvyšují tak přírůstky a snižují spotřebu krmiva, zkracují dobu výkrmu a efektivita chovu roste. Často se v krmivech skrývají pod označením „růstové stimulátory“. V řadě zemí je přidávání těch antibiotických,  zakázáno. Mimo jiné i proto, že zvyšují riziko vzniku rakoviny. Z nyní presentovaných čísel vyplývá, jak spotřeba antibiotik doslova „letí“ nahoru. Kromě těchto zmíněných nízkých („nutričních“)  koncentrací, roste počet chovů praktikujících i vyšší dávky antibiotik, označované jako „preventivní“. Ty pomáhají chovatelům držet na uzdě infekční choroby, které by jejich zvířata mohla decimovat. Typickým příkladem je lavinovité šíření zánětů vemene (mastitid) a to jak u krav, tak prasnic. To stále ještě nemluvíme o dávkách označovaných jako léčebné (těch nejvyšších). V praxi jsou veterináři často  placeni od počtu léčených zvířat a provedených výkonů a to není zrovna ta nejlepší cesta ke snižování léčiv všeho druhu.

 Na jedné straně se společnost snaží agitací omezit nadužívání antibiotik u nás lidí, ale ve srovnání s tím, k čemu dochází v produkci potravin, to bude hrát roli podružnou. Stimulátory růstu šetří náklady na krmivo a zkracují výkrmové turnusy. Preventivní podávání antibiotik snižuje poklesy užitkovosti způsobené nemocností zvířat a dohromady to jsou tak dlouhé peníze, že nás nějaké štěstí z celosvětově dodržovaného omezení spotřeby antibiotik, nečeká.

 

Je už tradičním  folklórem z toho vinit chemický průmysl. Ten ale jen reaguje na bezohlednou konkurenci v krmivářském průmyslu a požadavky farmářů, které výkupní řetězce nutí k co nejlevnější produkci. Zvláště vlády těch chudších zemí budou před nárůstem spotřeby antibiotik zavírat oči, protože musí z mála nasytit co nejvíce hladových krků. Počty těch, co neřeší, co bude za několik let, protože si takový přepych nemohou dovolit, se v lidnatých oblastech planety mají devět nul.  Antibiotika nám přinesla ve 20. století do veřejného zdraví revoluci a zachránila životy milionům lidí. V 21. století jich zachraňují ještě více tím, že snižují výrobní náklady a přispívají k uspokojení rostoucí spotřeby. Dopracováváme se ale k problémům s nárůstem rezistence a nevíme, jak je budeme řešit. Statistika nám nastavila zrcadlo. Otázka už nestojí, zda zázračná moc antibiotik bude upadat, ale jak rychle to bude.

 


Literatura

Studie "Globální trendy v používání antimikrobiálních látek u hospodářských zvířat," Proceedings of National Academy of Sciences. DOI: 10,1073 / pnas.1503141112

Datum: 03.04.2015 19:00
Tisk článku

Respirační infekce a jejich léčba - Kolář Milan
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 395 Kč
cena: 331 Kč
Respirační infekce a jejich léčba
Kolář Milan
Související články:

Dipeptidy vracejí antibiotika zpátky do hry     Autor: Josef Pazdera (29.11.2011)
Zbraň proti „superbakteriím“     Autor: Josef Pazdera (29.10.2003)



Diskuze:

Zaříkávání

Milan Ondrasek,2015-04-06 11:23:50

Čína léčila rostlinami s účinky antibiotik ještě dříve než před 2500 lety. S přikládáním obvazů s plísněmi to začali praktikovat okolo této doby a za dynastie Čchin to bylo v jejich systému prakticky uzákoněno, podobně, jako dnes máme schválené postupy v chirurgii,... To vše v době, kdy v Evropě panovala hluboká neznalost a šarlatáni léčili přikládáním ruky, talismanů a zaříkáváním...

Odpovědět


Moc jsme nepokročili

Vojta Fortelny,2015-04-06 11:29:52

Stačí si zadat heslo "Léčitel" a jeden žasne co magorů léčí dnes přenosem bioenergie přiložením ruky...
Furt je to v Evropě slušnej business. Jeden žasne, jak se taková hovadina ve společnosti udrží...

Odpovědět

Kristus a Egypt

Jiří Ekl,2015-04-05 20:14:42

Jen doplním ; Kristus rozhodně nepřikládal ruce v Evropě :-)
A léčba antibiotiky byla praktikována zcela běžně již ve starém egyptě i když o antibioticích nic nevěděli , jen vojákům doporučovali při zranění přikládat na rány plesnivý chléb , což velice zrychlovalo hojení ran.
Takže těch 2500 let bylo správně , ale před dynastií Čchin :-D

Odpovědět

Jde to i bez antibiotik

Karel Wágner,2015-04-04 22:29:13

Jednu z cest představují oligosacharidy mannanů, tedy části buněčných stěn kvasinek, působící v trávicím traktu na stejném principu jako vykrmovaným zvířatům podávaná antibiotika. Neboť za­braňují usazování škodlivých mikroorganismů díky svému uchycení na vazebných místech na sliz­nici stěny trávicí trubice, kde se fixuje patogen. Tedy na místech, kde se jinak fixují antibiotické stimulátory, které tím brání uchycení patogenních bakterií. Při studiu fruktooligosacharidů, což jsou složitější cukry, se ukázalo, že jejich produktem je kyse­lina mléčná a volné mastné kyseliny. Tyto produkty pak působí na pH v trá­vícím traktu, na potla­čení rozvoje nežádoucích mikroorganismů a omezení tvorby amoniaku. Samy volné mastné kyseliny jsou zdrojem energie pro střevní tkáně, což v kombinaci s působením oligo­sacharidů mannanů vede ke zvýšení odolnosti stěny trávicí tru­bice proti působení škodlivých mik­roorganismů. Jinak řečeno, kombinace některých přírodních lá­tek skutečně může příznivě pů­sobit na zlepšení stravitelnosti krmiv a omezení vlivu škodlivých bakterií u hospodář­ských zvířat.

Odpovědět

Archimedes

Josef Šoltes,2015-04-04 12:35:54

Upozornil bych, že Archimedes žil 200 let před Kristem. Starověká Čína existovala od nějakých 1500 let před Kristem do přibližně doby Archimeda, pak nastupovala Císařská Čína. Rozhodně tedy Číňané nepředstihli Archimeda o 2500 let. To by nedali.

Odpovědět


Díky

Josef Šoltes,2015-04-04 12:42:21

Ale jinak děkuji za velmi zajímavý článek! :-)

Odpovědět


jj

Josef Pazdera,2015-04-04 13:24:08

OK, dik.

Odpovědět

To je jedno z největších nebezpečí TTIP

Leopold Kyslinger,2015-04-03 20:49:39

Postupy při velkochovu drůbeže a skotu v USA - viz https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=lVLGdVWgTmU a následná debakterizace produktů v chlornanu sodném a čpavkové vodě to je výsledek těch antibiotických "clon" Zatím neslučitelné s hygienickými předpisy EU. TTIP však prosazuje jejich vzájemné uznávání.
Kdo ochrání Evropu?

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace