Strašlivý teropod Zuzanka  
….aneb Fascinující příběh tyranosauřice „Sue“.

Majestátní kostra dosud nejlépe zachovaného tyranosaura, objevená v létě roku 1990 v Jižní Dakotě. Zaživa byl tento teropodní dinosaurus dlouhý skoro 12,5 metru a vážil kolem 7 metrických tun. Kredit: OnFirstWhols, CC BY-SA 3.0 (Wikimedia Commons)
Majestátní kostra dosud nejlépe zachovaného tyranosaura, objevená v létě roku 1990 v Jižní Dakotě. Zaživa byl tento teropodní dinosaurus dlouhý skoro 12,5 metru a vážil kolem 7 metrických tun. Kredit: OnFirstWhols, CC BY-SA 3.0 (Wikimedia Commons)

O tomto proslulém exempláři druhu Tyrannosaurus rex již na Oslovi byla nejednou řeč. Není ostatně divu, jde dosud o největšího a nejkompletnějšího tyranosaura, který byl za celých 111 let od vědeckého popisu daného druhu objeven. Vše okolo této fosilie je velmi zajímavé. Již samotný objev tohoto majestátního dinosaura byl totiž dílem pozoruhodné náhody. Psal se poslední den vědecké expedice paleontologů do terénu nalezišť v souvrství Hell Creek na území státu Jižní Dakota. Bylo právě 12. srpna roku 1990 a tým se už chystal k odjezdu do nedalekého města Faith. Když nakládali zavazadla a objevené zkameněliny, povšimli si členové týmu prázdné pneumatiky u jednoho z trucků. Odjezd tak byl pozastaven kvůli nutné opravě. Zatímco část osazenstva tábora odjela do města pro náhradní pneumatiku, paleontoložka Susan Hendricksonová (nar. 1949) se šla ještě naposledy podívat k blízkému hřebeni kopců, který zatím tým nenavštívil. A to, co následovalo, proslavilo tuto nadšenou potápěčku a vědkyni v jedné osobě po celém světě. Když došla k patě jednoho útesu se sedimenty starými asi 67 milionů let, povšimla si Hendricksonová úlomků fosilních kostí, které ležely pod ním. Paleontologická poučka říká, že najdeš-li kosti u paty kopce, vždy se pečlivě podívej vzhůru. Někdy budeš mít štěstí a objevíš i další části kostry vyčuhující dosud z horniny. Paleontoložka měla štěstí přímo obrovské. Nejen, že kousek nad ní vyčnívaly z výchozu další zkamenělé kosti, brzy se navíc ukázalo, že v hornině se skrývá přímo neuvěřitelně kompletní kostra. A pravý jackpot byl odhalen ve chvíli, kdy přivolaný ředitel paleontologického Institutu Black Hills* Peter Larson (nar. 1952) určil příslušnost dinosaura – nebyl to nikdo jiný, než gigantický dravý dinosaurus Tyrannosaurus rex, nejpopulárnější z celé rozsáhlé skupiny těchto vyhynulých tvorů. A jak se brzy ukázalo, kostra tohoto jedince musela patřit jednomu z největších a dosud nejlépe dochovaných exemplářů v celé stoleté historii objevů tohoto druhu!

 

 

Hendricksonová tehdy přinesla do tábora ukázat několik kostních fragmentů a vedoucí týmu Larson okamžitě zastavil přípravy k uzavření sezóny vykopávek. Část týmu sice z lokality podle plánu odjel (a později toho tito účastníci nejspíš hořce litovali), objevitelka spolu s Larsonem a několika dalšími se nicméně dali do práce. Na místě nejprve připravili sádrové obaly pro viditelné části kostí a obratlů, vystupujících z horniny. Sondy do příslušné vrstvy brzy ukázaly, že je zde ukryta mnohem větší část kostry, než mohli vědci vůbec doufat. Nejen, že bylo fosilií hodně, ale byly také velmi dobře zachovalé a měly přímo monstrózní rozměry. Například lebka byla dlouhá celých 140 centimetrů, stehenní kost pak měřila na délku přibližně stejně. Zatímco z většiny objevených exemplářů tyranosaura máme k dispozici jen 10 – 50 % kostí (a výjimečně možná i nějakou tu měkkou tkáň), tento jedinec byl evidentně mnohem kompletněji zachován. Později bylo určeno, že je kompletní z více než čtyř pětin! Kostra „Sue“, jak se podle objevitelky začalo tomuto jedinci přezdívat, zřejmě patřila tyranosaurovi, který zahynul v blízkosti řeky, a brzy po smrti bylo tělo zakryto říčním bahnem, které zabránilo tomu, aby maso a kosti roznesli do okolí mrchožrouti. Rychlému pohřbení těla tak vděčíme za současnou kompletnost kostry. Přesto byly jednotlivé části skeletu značně pomíchány, voda nejspíš stačila kosti poněkud přemístit – například pánevní pletenec zkameněliny se nacházel nad lebkou a žebra byla promíchána s kosterními částmi nohou. Larson si byl dobře vědom velkého vědeckého i komerčního významu fosilie a nechal ji s velkou opatrností přemístit v bytelných sádrových obalech do laboratoří Institutu Black Hills ve městě Hill City. Preparátoři zde potom zahájili očišťování zkamenělin, brzy se ale začaly dít neobvyklé věci.

Pro úplnost je třeba uvést, že k objevu došlo na území Indiánské rezervace** Cheyenne River, což brzy vedlo k velmi prudkým sporům o vlastnická práva atraktivního objevu. O vlastnictví nálezu se přihlásil jistý Maurice Williams, příslušník kmene Siouxů, kterému půda pod místem nálezu patřila a jemuž Larson již předtím údajně zaplatil 5000 dolarů za právo zkamenělinu vykopat. Když ale Williams viděl, že Larson jako komerční sběratel hodlá tyranosauří zkamenělinu za velkou částku prodat, prohlásil, že na to paleontolog nemá právo. Argumentoval tím, že Larson si zakoupil pouze právo na vykopání a preparaci fosilií, nikoliv na jejich prodej. Navíc se o práva na zkamenělinu přihlásil i samotný kmen Siouxů, který jej prohlásil za svoje přírodní bohatství. Nicméně se brzy ukázalo, že zmíněnou oblast spravuje Ministerstvo vnitra spojených států amerických, technicky tedy byla majitelem zkameněliny americká vláda. Vzhledem k předpokládané neochotě Larsona fosilie vydat proto v roce 1992 obklíčili laboratoře Institutu Black Hills agenti FBI za asistence Národní gardy a při akci nikoliv nepodobné vojenským manévrům zabavili všechny fosilie a později zatkli i Petera Larsona. Zatímco paleontolog a komerční sběratel strávil za prodej fosilií do zahraničí nějakou dobu ve vězení v Coloradu (existují přitom jisté teorie o politickém pozadí této události), fosilie našly svůj nový domov ve Škole hornictví a technologie v Jižní Dakotě, kde měly zůstat až do ukončení soudních sporů. Podle očekávání pak roku 1995 soud přiřkl kostru zpět do vlastnictví Maurice Williamse. Ten se rozhodl ji prodat, a tak za nějakou dobu spatřila londýnská aukční síň Sotheby’s skutečně neobvyklou dražební položku.


Kostra „Sue“ shlíží na návštěvníky chicagského přírodovědeckého muzea již téměř 16 let. Co je to ale proti 670 000 stoletím, která předtím trávila poklidným spánkem ve svrchnokřídových horninách? Kredit: Shoffman11, Wikimedia Commons.
Kostra „Sue“ shlíží na návštěvníky chicagského přírodovědeckého muzea již téměř 16 let. Co je to ale proti 670 000 stoletím, která předtím trávila poklidným spánkem ve svrchnokřídových horninách? Kredit: Shoffman11, Wikimedia Commons.

Komerční prodej zkamenělin je nepříjemným trendem poslední doby, který se rozmáhá zejména u severoafrických, mongolských a čínských nálezů. V poslední době byla až díky velké náhodě například vrácena lebka a další části kostry donedávna záhadného mongolského teropoda deinocheira. Velmi cenné nálezy často putují přímo z nalezišť na černý trh a překupníci je potom prodávají anonymním kupcům, kteří si jimi často zdobí interiéry svých soukromých rezidencí (v poslední době se takto napálil například i herec Nicolas Cage). Pro vědu a poučení veřejnosti je pak takový objev často nenávratně ztracen. Podobný osud mohl snadno potkat i „Sue“, zde ale zasáhla náhoda a ochota udělat něco pro záchranu tohoto úžasného dokladu o životě v dobách dávno minulých. Z amerických vědeckých institucí se do situace vložilo pouze chicagské Fieldovo muzeum, jehož představitelé se rozhodli kostru zachránit pro účely vědeckého výzkumu i umístění přesné repliky v trvalé expozici. Samotný rozpočet muzea by ale na zakoupení zdaleka nestačil, proto začalo vyjednávání se sponzory a soukromými donátory. Za pomoci organizací jako je Walt Disney Parks and Resorts nebo McDonald’s se nakonec podařilo shromáždit dostatečné množství peněz pro vítězství ve dražbě. Jak se brzy ukázalo, částka to byla ohromná, alespoň na poměry dražby zkameněliny. Tyranosaurus „Sue“ se tak 4. října 1997 stal nejdražší fosilií v historii, když byl po deseti minutách dražby z počáteční nabídky 500 000 dolarů zakoupen za konečných 8 362 500 dolarů (v dnešním přepočtu asi 200 milionů korun). Ze samotného převozu fosilie do muzea a její následné preparace se stala velká veřejná show, neboť návštěvníci muzea mohli průběh práce sledovat přes skleněné stěny. Transport cenného tyranosaura zase zařizovala specializovaná přepravní firma, vše muselo být zcela bezpečné a zajištěné. „Sue“ byla skutečně velkou investicí, což dokládá i ohromný zájem návštěvníků po jejím uvedení v hlavním sále muzea dne 17. května 2000 (návštěvnost tehdy přesáhla 10 000 osob). Dodnes představuje „Zuzanka“ (katalogové označení FMNH PR 2081) skutečný zlatý hřeb expozice chicagského přírodovědného muzea.

 

Závěrem ještě krátké představení samotného tyranosaura, známého dnes jako „Sue.“ Ačkoliv má ženské jméno, pohlaví tohoto jedince ve skutečnosti neznáme. Podle výzkumu na průřezech jeho dlouhých kostí byl věk tohoto dravého obra určen asi na 28 let v době smrti. Tyranosauři se vyššího věku zřejmě nedožívali, jedinci se stářím nad třicet let byli nejspíš velmi vzácní. Kromě rekordního věku je „Sue“ výjimečná také svými rozměry. Nemá sice nejdelší lebku ze všech příslušníků tohoto druhu (tou se může chlubit exemplář MOR 008 z Montany o délce rovných 150 cm), celkové rozměry a kompletnost kostry jsou ale jasně rekordní. Kostra měří téměř 12,5 metru na délku, 4 metry na výšku ve hřbetu a hmotnost dinosaura zaživa činila asi kolem 6,5 tuny (některé odhady hovoří dokonce o více než 9 tunách). Ohromný dravec musel být postrachem všeho živého ve svém okolí, jeho život ale rozhodně nebyl procházkou křídovou růžovou zahradou. Svědčí o tom velké množství těžkých zranění, která utrpěl nejspíš při boji s velkou kořistí nebo jinými tyranosaury, ať už jde o rozdrcenou pravou lopatku a zlomená žebra, infekcí zasaženou zlomeninu levé lýtkové kosti nebo srostlé ocasní obratle, svědčící o možné artritidě. Je také možné, že tento jedinec trpěl dnou a snad i těžkou infekcí parazitické trichomonózy, která mohla být zodpovědná za velké otvory ve spodní čelisti tyranosaura. Dříve také někteří vědci tvrdili, že na bázi lebky Sue spatřují otvory po zubech jiného tyranosaura, což by mohlo svědčit o smrtelném zranění v důsledku souboje. Tento závěr se ale s podrobnějším výzkumem fosilie nepotvrdil. Dnes vědci předpokládají, že žádné z patrných zranění na kostře nebylo příčinou její smrti, a tak skon největšího známého tyranosaura zůstává i po téměř 26 letech od jeho objevení a 67 milionů let od samotného skonu, stále velkou záhadou.

———

* Soukromá korporace, založená roku 1974. Specializuje se na vykopávky, preparaci, výzkum a následný prodej jak originálních fosilií, tak i velmi přesných replik, dodávaných soukromým muzeím i zájemcům z řad jednotlivců. Balancuje tak na hraně vědeckého a komerčního působení.

** Rezervace je označení (v současnosti) více než tří stovek území, které americká vláda předala do samosprávy kmenům původních „indiánských“ obyvatel. Na tomto území platí pravomoc kmenových rad a je zde dbáno o ochranu tradic a kultury původních obyvatel.


Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Sue_%28dinosaur%29

http://archive.fieldmuseum.org/sue/

http://www.washingtonpost.com/local/the-t-rex-that-got-away-smithsonians-quest-for-sue-ends-with-different-dinosaur/2014/04/05/7da9a73c-b9a6-11e3-9a05-c739f29ccb08_story.html

http://www.factmonster.com/ipka/A0878226.htmlhttp://www.bhigr.com/pages/info/info_sue.htm

Psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Autor: Vladimír Socha
Datum: 14.03.2016
Tisk článku

Dinosaurus -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 449 Kč
cena: 250 Kč
Dinosaurus

Související články:

Mohl se tyranosaurus zabít při pádu?     Autor: Vladimír Socha (11.01.2016)
Objevena první série stop tyranosaura     Autor: Vladimír Socha (19.01.2016)
Dožili se dinosauři dopadu asteroidu Chicxulub?     Autor: Vladimír Socha (01.02.2016)



Diskuze:

Michal Seko,2016-03-14 23:35:30

Tvůj názor, jakožto soukromého sběratele, který si zkameněliny běžně kupuje, chápu. A jak už jsem nejednou říkal, nesouhlasím s ním;o) A právě proto si myslím, že je jen dobře, když někdo upozorňuje na to, že komerční sběr v drtivé většině případů paleontologii pořádně škodí. - to je naopak tvoj názor a nevykresľuj ma tu ako zberateľa, pretože nie som iba zberateľ ako veľmi dobre vieš. Máš na to opačný názor ale opäť je to len názor tvoj a teda subjektívny. Rovnako ako tvojho kamaráta autora príspevku.

Myslím si, že není nutné zdůrazňovat, že stejné názory jako Ty mají i "skuteční odborníci" jako Robert Bakker. - No pozri Daniel, radšej si uvedený dokument pozri, nie je v ňom reč iba od Bakkera, krorý sa pohybuje v brandži ... ako píšeš o sebe ... trocha dlhšie ako si ty :-)

Mimochodem, to, na co na internetu väčšinou narážím, je průměrně až podprůměrně zachovalý materiál s absurdními popisy. Nejenže se tedy většinou jedná o ničení zkamenělin, ještě prodejci matou své klienty. - toto sem nepleť. To na čo ty na internete narážaš, nie je vôbec podstatné a jediné a už vôbec to nie to nie alfa a omega komerčnej a nekomerčnej paleontológie. Nestačí len slepo veriť tomu, čo ti kto ponúka a má na štítkoch ...

Tvôj názor na zberateľstvo poznám a mám naopak opačnú skúsenosť z odborného prostredia.

Odpovědět

Sue story - Dinosaur 13

Michal Seko,2016-03-14 15:09:00

Zdravím

Len by som chcel upozorniť, že o vykopaní Sue a BHI (Black Hills Institute)je natočený krásny dokument s názvom Dinosaur 13 (http://www.csfd.cz/film/371520-dinosaur-13/prehled/), ktorý vrelo odporúčam aj autorovi tohoto v celku príspevku. Jediné mínus príspevku je v podsúvaní subjektívneho pohľadu o odvekom hanení: komercii a nekomercii v paleontológii, bádaní a zbieraní .... mohlo to byť napísané aj bez toho. V uvedenom dokumente sú vyjadrenia skutočných odborníkov ako napr. pán Baker na túto tematiku a pôsobenie BHI a jej prínos pre vedu.

Peter Larson a ďaľší ľudia nie len z BHI, ktorí vlastnými telami chránili a protestovali proti odvozu Sue, chceli aby kostra zostala v regionálnom múzeu a lákala tak turistov, ktorí znamenali potencionálny prínos pre malé mestećko a mikroregión.

Odpovědět


Re: Sue story - Dinosaur 13

Michal Seko,2016-03-14 15:10:21

Oprava + doplnenie:
Len by som chcel upozorniť, že o vykopaní Sue a BHI (Black Hills Institute)je natočený krásny dokument s názvom Dinosaur 13 (http://www.csfd.cz/film/371520-dinosaur-13/prehled/), ktorý vrelo odporúčam aj autorovi tohoto v dobrého celku príspevku, ak ho už nevidel.

Odpovědět


Re: Sue story - Dinosaur 13

Daniel Madzia,2016-03-14 21:30:12

"Jediné mínus príspevku je v podsúvaní subjektívneho pohľadu o odvekom hanení: komercii a nekomercii v paleontológii, bádaní a zbieraní .... mohlo to byť napísané aj bez toho."

Já jsem naopak moc rád, že o tom Vláďa v článku píše.

Tvůj názor, jakožto soukromého sběratele, který si zkameněliny běžně kupuje, chápu. A jak už jsem nejednou říkal, nesouhlasím s ním;o) A právě proto si myslím, že je jen dobře, když někdo upozorňuje na to, že komerční sběr v drtivé většině případů paleontologii pořádně škodí.

Myslím si, že není nutné zdůrazňovat, že stejné názory jako Ty mají i "skuteční odborníci" jako Robert Bakker. Pominu-li to, že mluvení o "skutečných odbornících" téměř vždy působí minimálně nevhodně, většina paleontologů, s nimiž jsem téma řešil, komerční sběr vidí v dost negativním světle. Ostatní pak mají většinou dostatek svého materiálu, aby o něčem takovém vůbec přemýšleli.

V oboru se už pár let pohybuji a moje osobní zkušenost je taková, že i když zakoupený materiál občas končí v rukou vědců, většinou je poničený, šíleně nekompletní (běžné jsou případy, kdy byla vykopaná jen ta část, která se dobře prodá) a bez geologického kontextu. A dozvědět se, odkud ten materiál je, jen tak nejde... Moc lidí se totiž o docela slušný příjem připravovat nechce.

Mimochodem, to, na co na internetu většinou narážím, je průměrně až podprůměrně zachovalý materiál s absurdními popisy. Nejenže se tedy většinou jedná o ničení zkamenělin, ještě prodejci matou své klienty.

Odpovědět


Re: Re: Sue story - Dinosaur 13

Michal Seko,2016-03-14 23:37:52

Tvůj názor, jakožto soukromého sběratele, který si zkameněliny běžně kupuje, chápu. A jak už jsem nejednou říkal, nesouhlasím s ním;o) A právě proto si myslím, že je jen dobře, když někdo upozorňuje na to, že komerční sběr v drtivé většině případů paleontologii pořádně škodí. - to je naopak tvoj názor a nevykresľuj ma tu ako zberateľa, pretože nie som iba zberateľ ako veľmi dobre vieš. Máš na to opačný názor ale opäť je to len názor tvoj a teda subjektívny. Rovnako ako tvojho kamaráta autora príspevku.

Myslím si, že není nutné zdůrazňovat, že stejné názory jako Ty mají i "skuteční odborníci" jako Robert Bakker. - No pozri Daniel, radšej si uvedený dokument pozri, nie je v ňom reč iba od Bakkera, krorý sa pohybuje v brandži ... ako píšeš o sebe ... trocha dlhšie ako si ty :-)

Mimochodem, to, na co na internetu väčšinou narážím, je průměrně až podprůměrně zachovalý materiál s absurdními popisy. Nejenže se tedy většinou jedná o ničení zkamenělin, ještě prodejci matou své klienty. - toto sem nepleť. To na čo ty na internete narážaš, nie je vôbec podstatné a jediné a už vôbec to nie to nie alfa a omega komerčnej a nekomerčnej paleontológie. Nestačí len slepo veriť tomu, čo ti kto ponúka a má na štítkoch ...

Tvôj názor na zberateľstvo poznám a mám naopak opačnú skúsenosť z odborného prostredia.

Odpovědět


Re: Re: Re: Sue story - Dinosaur 13

Milan Krnic,2016-03-15 19:26:26

Teď v tom mám zmatek. <
Takže, když narazím za zkamenělinu, mám jí vykopat a prodat (mrtvoly nesbírám), nebo chránit a přivolat odborníky z oboru?

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Sue story - Dinosaur 13

Daniel Madzia,2016-03-17 10:25:00

Komentář nejspíš není myšlený tak úplně vážně, ale kdyby přece jenom ano, tak správná odpověď je vždy za B:-P

Resp. vhodné je vzít zkamenělinu (pokud to zrovna není rozpadající se obratlovec) a kontaktovat odborníky, zda nemají zájem o její studium.

Odpovědět

Perfekt

Milan Krnic,2016-03-14 14:55:50

Děkuji za článek. Až je mi Zuzanky líto. ťuťuňuňu :)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni