Jihovýchodní Afrika nevysychá, vlhne  
Strašení klimatem už jaksi patří k bontónu a tak většina z nás si myslí, že z černého kontinentu se už dlouho stává jedna velká „sušenka“. O studiích, které signalizují něco jiného, se nemluví, nebo jen s despektem. Nad jednou kontroverzní studií, pod níž je podepsán T. C. Johnson z University of Minnesota, se stojí za to se zamyslet. Je to kolektivní dílo geologů, odborníků na biodiverzitu, paleontologii, specialistů na jezerní geochronologii, mořskou mikrobiologii a biogeochemii.
Tom C. Johnson, první autor studie.  Kredit: Large Lakes Observatory.
Tom C. Johnson, první autor studie. Kredit: Large Lakes Observatory.

Celkem čtrnáct spoluautorů z různých universit pěti amerických států a výzkumných ústavů v Austrálii, Chile a Nizozemí, vyhodnotilo sondu  do minulosti sahající až do doby před více než milionem let. Závěry odporují představě, že by celá Afrika dlouhodobě vysychala. Naopak se na jihovýchodě má nacházet na 100 000-letém vlhkostním maximu. Takové kacířské tvrzení překvapilo nejen klimatology, ale dalo pořádnou ránu, neřku-li, že zbořilo, jeden z klíčových argumentů hominizace. 

Lidskou evoluční teorii (hominizaci) ospravedlňující vznik dvounohé chůze (bipedii), řešil už Charles Darwin. Podle něj si pohyb po dvou vynutila naše potřeba manipulovat s nástroji. Takové vysvětlení ale má jeden malý háček - lépe se nám pracuje v sedě, než vestoje. A jeden velký hák - nálezy, které ve své době nemohl znát, svědčí o tom, že nástroje jsme se naučili vyrábět někdy před 2,5 miliony let, zatímco chodit s hlavou nahoře, už před  5 - 7 miliony let.

 

Vzorky získané vrtnou plovoucí vrtnou plošinou ze dna jezera Malawi,  vydaly svědectví o  skladbě rostlin, výšce hladiny, vlhkosti a teplotě.  Kredit: Large Lakes Observatory
Vzorky získané vrtnou plovoucí vrtnou plošinou ze dna jezera Malawi, vydaly svědectví o skladbě rostlin, výšce hladiny, vlhkosti a teplotě. Kredit: Large Lakes Observatory

Stále více sluchu postupně dostávala „savanová hypotéza“. Ta říká, že to byl důsledek tlaku prostředí. Míní se tím mizení lesů a zvětšování ploch savany, jako důsledek klimatických změn během pliocénu. Tehdy se naši příbuzní, z nichž se pak vyvinuli šimpanzi a gorily, přesunuli západním směrem, kde měli více stromů, zatímco naše větev slezla ze stromů a zvolila si suchou otevřenou krajinu. Tuto představu posilovaly postupně nacházené pozůstatky australopitéků (prvních zástupců rodu Homo), východně od Velké příkopové propadliny. Ta měla být jakýmsi „ostnatý drátem“, který zamezil kontaktům a proč se hominidé rozdělili na dvě samostatné (nepářící se) linie.

Něco málo kostí homininů se sice našlo i západně od zlomu, ale moc těžkou hlavu si z toho dělal málo kdo. Za podporu savanové hypotézy jsme považovali argumenty jako, že chůze po dvou šetří energii, takže se toho dá za potravou více oběhnout. Při vzpřímeném vykračování se dá také lépe vidět, zda se za vysokou trávou neskrývá něco, co nás chce sežrat.

Představa, že savana se v jihovýchodní Africe (kolébce lidstva) objevuje spolu s dvounohými stvořeními, dostává trhliny. Jednak proto, že vzpřímené hominidy je potřeba posunout až do konce miocénu. To by ještě nebylo pro hypotézu tak zlé, jako je fakt, že se nejednalo o savanu, ale zalesněné prostředí! Jinak řečeno, naši předci se otevřené krajině vyhýbali. To už je pořádný malér, protože tím padají další argumenty. Jako třeba ten, že za vznikem naší chůze je menší plocha těla vystavovaná slunečnímu žáru a že je lepší, když nám praží jen na hlavu než na celé tělo. Ne, že by přestalo platit, že ve vzpřímené poloze naše tělo přijme zhruba o polovinu tepla méně. To ano, stejně tak, že ve větší výšce to více fouká a lépe se tělo ochlazuje. Jen už je nesmyslem to označovat za prvotní příčinu naší vzpřímenosti.

 

Afrika z pohledu satelitu. Kredit: Public Domain
Afrika z pohledu satelitu. Kredit: Public Domain

Jistě bude také zajímavé sledovat, jak se se svými závěry vypořádají psychologové. Někteří si savanovou teorii tak oblíbili, že její platnost dokazovali na základě naší stále přetrvávající obliby jednotlivých rostlin :)

 

Co vlastně má Johnsonův tým v ruce, že si dovolil v Jiráskově terminologii, výpad "Proti všem"? Jsou to výpovědi mikro svědků z jezera Malawi, jednoho z největších světových jezer z pomezí Tanzanie, Mozambiku a Malawi (Zambie). Naše představy o vývoji klimatu Afriky dosud vycházely především z měření v severní části černého kontinentu. To se ale ukázalo být krajně zavádějící.

Plovoucí vrtná souprava, která se zakousla do dna až v hloubce 213 metrů (700 stop), byla trefou do černého. Jezero se totiž postupně zvětšovalo a tak nynější vrt ve větší hloubce umožnil jít mnohem dál do minulosti této části Afriky. Na vrtném jádře o délce 380 metrů se vědci mohli chytit vrstev sopečného popela od již dříve známých erupcí. Další datování umožnila radiokarbonová metoda a magnetické přepólování jednotlivých vrstev magnetických hornin. Další čtení v takto získaném časovém rámci dovolily takzvané "molekulární fosílie ". Tak se označuje distribuce membránových lipidů u jednobuněčných mikrobů, jejichž analýza se provádí na sedimentu pomocí hmotnostní spektroskopie. Tato metoda vydala svědectví o změnách teploty.

O vydatnosti dešťových srážek a suchu zase vypověděly zbytky po stromech a travinách. Ne, že by se zachovaly jejich listy, ale o jejich dávné skladbě vypovídá obsah vápníku a izotopy uhlíku v uchovaných fosilních voscích. Ty se nejen, že zachovaly, ale u stromů a keřů, kterým se daří ve vlhčích podmínkách, se od vosků suchomilných trav, dodnes výrazně liší. Proto si tým dovolil tvrdit něco jiného, než co se všeobecně papouškuje ve věci vlhkosti klimatu.

 

Komu se budou zdát zápisky dna jezera Malawi dostatečně přesvědčivými, může si ve svých názorech poopravit několik věcí. Třeba, že jih a východ černého kontinentu není stále sušší a sušší, ale spíše vlhčí a vlhčí.  A že se tak posledních 1,3 milionu let děje v cyklech a momentálně jde o sto tisícileté maximum. A také, že náš druh za svou existenci nevděčí savanám.

 

Literatura

T. C. Johnson et al, A progressively wetter climate in southern East Africa over the past 1.3 million years, Nature (2016). DOI: 10.1038/nature19065

Datum: 23.10.2016
Tisk článku

Evoluce - Cheshire Gerard
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 99 Kč
cena: 93 Kč
Evoluce
Cheshire Gerard
Související články:

Sekli se paleontologové o miliardu?     Autor: Josef Pazdera (20.05.2016)
Proč mají želvy krunýř?     Autor: Josef Pazdera (18.07.2016)



Diskuze:

vodná opica

Martin Smatana,2016-10-24 14:37:55

Žeby nastal čas oprášiť teóriu "vodnej opice" od Alistera Hardyho?

Pre úplnosť všeobecná poznámka k evolúcii - ono to nemusí fungovať tak, že organizmus niečo potrebuje, tak si to vyvinie. Skôr naopak - niečo sa len tak mutáciou vyvinie a až potom sa pre to nájde uplatnenie. A postupne sa to zdokonaľuje.

Odpovědět


Re: vodná opica

Jiří Novák,2016-10-25 17:14:09

No vždyť přesně tak to je. Nejprve se objeví náhodná mutace a teprve následně se v kontextu ostatních vlastností organismu a prostředí zjistí, zda ta mutace je výhodná, nevýhodná, či neutrální.

Odpovědět


Re: Re: vodná opica

Martin Smatana,2016-10-26 23:47:44

Narážal som na to, že vedci tvrdia,že vzpriamený postoj a dvojnohá chôdza sa objavili kvôli prechodu z lesa do savany a kvôli behaniu. Ale všetky štvornohé cicavce slúžiace človeku ako korisť behajú rýchlejšie ako on, v počiatočných fázach prechodu by ich rozhodne nemohol vytrvalosťou uštvať, takže samotný prechod k dvojnohej chôdzi tento názor nerieši. Rieši to veľmi elegantne práve teória vodnej opice a prikláňam sa k názoru Desmonda Morrisa, že sa samotným vzprimením sa predkov človeka, stratou funkčného osrstenia a inými javmi bolo obdobe života v tesnej blízkosti vody a potreba brodenia sa. Naši predkovia získali vzpriamený postoj a až potom nasledoval savanový scenár a rozvoj bežeckých schopností a vytrvalosti.
Čo sa týka vytrvalosti, zaujímalo by ma, ako ju ovplyvňuje potrava. Myslím si, že schopnosť ketogenézy (prednostného spaľovania tukov metabolizmom) je výhodnejšia ako spaľovanie glukózy a glykogénu, lebo glukóza aj glykogén sa pomerne rýchlo vyčerpajú, ale podkožný a celkovo telesný tuk predstavuje bohatú zásobáreň energie využiteľnú práve pri vytrvalostnom behu. A tieto tuky mohli naši predkovia získavať práve z morských živočíchov a potom z ulovených väčších cicavcov a ukoristených vtáčích vajíčok. Ak sa mýlim, opravte ma.

Odpovědět

..

Jozef Vyskočil,2016-10-24 06:56:59

"Podle něj si pohyb po dvou vynutila naše potřeba manipulovat s nástroji. Takové vysvětlení ale má jeden malý háček - lépe se nám pracuje v sedě, než vestoje. A jeden velký hák - nálezy, které ve své době nemohl znát, svědčí o tom, že nástroje jsme se naučili vyrábět někdy před 2,5 miliony let, zatímco chodit s hlavou nahoře, už před 5 - 7 miliony let."

Čudná logika. Nemôžeš sa najprv naučiť korčuľovať a až potom si kúpiť korčule.

Odpovědět


Re: ..

Petr Kr,2016-10-24 13:57:20

Asi nechápu ty korčule. Nebylo to tak, že se naučil chodit po dvou a pak nevěděl co s rukama, a tak si vyráběl korčule.

Odpovědět


Re: Re: ..

Jiří Novák,2016-10-25 17:17:11

No třeba takovej šimpanz rukama neustále něco dělá (louská, trhá, nosí) a přitom skoro nic nevyrábí.

Odpovědět

100 000 let Milankovičův cyklus

Stanislav Florian,2016-10-24 00:37:07

Cyklus 100 000 let je Milankovičův cyklus excentricity zemské dráhy kolem Slunce a projevuje se v klimatu všude na Zemi, souvisí s dobami ledovými. V dobách ledových je obecně málo srážek a relativní nízká vlhkost vzduchu. Tedy přechod z doby ledové vede k většímu množství srážek, ale i víc se odpaří z půdy vzhledem k vyšší teplotě + většímu množství zeleně (= evapotranspirace). Takže spíše jde o vlhkost/sucho než o množství srážek.
Předků člověka bylo obecně málo, řádově desetitisíce, šikovní mohli se přizpůsobit místní malé savaně, zbytek neuspěl. Pak se člověk vydal za savanou.
Radši končím, aby se Darwin neobrátil v hrobě.

Odpovědět


Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Milan Krnic,2016-10-24 07:00:59

Možná klima závisí na shodě oblastních šamanů. To je rovnocenná hypotéza. :)

Odpovědět


Re: Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Jaroslav Mrázek,2016-10-24 18:29:49

Dovolím si tvrdit, že kolega s cykly má mnohem větší pravděpodobnost úspěšnosti své teorie ....

Odpovědět


Re: Re: Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Milan Krnic,2016-10-25 09:12:33

Hypotézy, nikoli teorie. A souhlasím.

Odpovědět


Re: Re: Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Stanislav Florian,2016-10-25 19:49:20

Ano. Doby ledové, velká třeba před 2,2 mil.let, pak po 100 000 až 130 000 let naučily člověka přežít. Než se vydal možná i tehdy savanou, dnes Saharou, před řekněme 120 000 roky až 70 000 roky už byl dávno na dvou nohách a asi milion let používal pěstní klín.
V Africe předpokládám vývoj na okraji savany se zvěří, ale v kontaktu se lesem a kameny. Potřeboval dřevo na nástroje a oheň. Takže bez dřeva a kamení v savaně mu případné ruce hore byly celkem k ničemu.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Stanislav Florian,2016-10-25 21:01:36

Člověk jako nevytrvalejší běžec savany mohl antilopu vytrvalým během uštvat. 4 hodiny běh, je třeba antilopu pořád vidět, takže po dvou to jde lépe :). Krátká svačina a zpátky 8 hodin ještě za dne asi 50 km s kusem antilopy k rodině.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Re: 100 000 let Milankovičův cyklus

Petr Kr,2016-10-31 09:45:21

Nevím, jak po dvou 6x týdně 100km s baťohem se svačinou (a co voda!), ale ve dvou, s větším mozkem, třeba ve 20 lidech za 20 min. 4 antilopy..

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace