Bít, či nebít? To je oč tu běží!  
Otázka, zdali naplácat, či nenaplácat neposlušnému dítěti na zadek, dlouhodobě vyvolává divoké diskuze mezi rodiči, psychology a pediatry. Jak se k fyzickým trestům staví věda? Je možné, aby plácnutí na zadek způsobilo u dětí behaviorální problémy, nebo pomáhá při jejich výchově?

 

Ilustrační obrázek, Ellyn, Licence CC BY 2.0.
Ilustrační obrázek, Ellyn, Licence CC BY 2.0.

Předpokládá se, že i přes rostoucí odpor proti fyzickým trestům při výchově dítěte, je stále aplikuje jako disciplinární metodu více než polovina rodičů v USA. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří mezi deset zemí EU, kde fyzické tresty nejsou zakázané, bude jich v ČR ještě více.  Více než tři čtvrtiny rodičů totiž pohlavek či plácnutí, schvaluje. Jedna skupina expertů ale upozorňuje na to, že fyzické tresty používané při výchově, můžou u dětí vyvolat emoční a behaviorální problémy. Další zase tvrdí, že výzkum v této problematice je velice složitý a z výsledků nelze vyvodit jednoznačné závěry.

 

Elizabeth Gershoff, University of Texas at Austin.
Elizabeth Gershoff, University of Texas at Austin.

Vědci Elizabeth Gershoff z University of Texas v Astinu a Andrew Grogan-Kaylor z University of Michagan vyhodnotili  75 publikovaných studií, které se zabývají vztahem mezi „výpraskem“ od rodičů a behaviorálním, emocionálním, kognitivním a fyzickým vývojem u takto trestaných dětí. Zjistili, že na 13 ze 17 dětí fyzické násilí zanechalo negativní následky, včetně zvýšené agrese a behaviorálních a duševních problémů. Také u nich bylo pozorováno snížení kognitivních schopností a nízké sebevědomí.

 

“Smutek” od Marco Nedermejer, Licence CC BY 2.0.
“Smutek” od Marco Nedermejer, Licence CC BY 2.0.

Analyzovat výsledky jednotlivých studií nebylo jednoduché. Gershoff a Grogan –Kaylor se proto zaměřili zejména na dvě věci, které studie obecně vykazovaly. První z nich byla, že studie řešily pouze fyzické tresty obecně, bez rozlišení způsobu provedení (fyzické tresty zahrnují mimo jiné bití různými předměty, mačkání, štípaní atd.), který markantně zvyšuje výskyt rizik spojených s trestáním.  Druhou vykazovanou vlastností bylo, že fyzické trestání se zkoumalo pouze z krátkodobého hlediska bez rozlišení příčiny a následku z dlouhodobého pohledu. Například u desetiletých dětí s projevy agrese bylo prokázáno častější fyzické trestání už v období, kdy byly batolaty, než u klidných dětí stejného věku, což ale mohlo být způsobeno tím, že již v tomto období byly trestány z důvodu jejich ze standardu vybočujícího chování.

 

Andrew Grogan-Kaylor, University of Michagan
Andrew Grogan-Kaylor, University of Michagan

Při konfrontaci s těmito problémy učinili vědci několik rozhodnutí.  Zaprvé omezili svou analýzu studií pouze na fyzické tresty bez použití jakéhokoliv náčiní. Zjistili, že i tyto tresty mají negativní důsledky. Zadruhé porovnali výsledky průřezových studií s dlouhodobými studiemi, které sledují dětské chování v průběhu času a mají lepší vypovídající hodnotu o příčině a následku. Gershoff and Gragan-Kaylor  zjistili, že fyzické tresty souvisí s negativními následky v obou typech studií, tudíž je posílen argument, že používání fyzických trestů při výchově je rizikové.

 

Graf znázorňuje zdali dotázaní byli či nebyli biti jako děti a co si myslí o vhodnosti použití fyzických trestů při výchově.  (Zdroj: http://waitbutwhy.com/table/spanking-survey-results)
Graf znázorňuje zdali dotázaní byli či nebyli biti jako děti a co si myslí o vhodnosti použití fyzických trestů při výchově. (Zdroj: waitbutwhy.com )

Někteří vědci, ale nadále zůstávají vůči této teorii skeptičtí. Studie totiž naznačují například, že efekt domácích trestů může záviset na okolnostech, kvůli kterým k němu došlo. Ani v jednom typu studie nebyla zjištěna přímá souvislost mezi fyzickými tresty a poruchami duševního zdraví u dětí, které byly vystaveny fyzickým trestům méně než jednou či dvakrát za měsíc. Další studie poukázala na to, že fyzické tresty mají větší negativní dopad na děti v předškolním věku než u školou povinných, či adolescentů.

 

Z toho vyplývá, že tvrzení o nebezpečnosti fyzických trestů jako takových je velice zjednodušené. „Bylo by velice nezodpovědné vyjádřit se v této otázce jednoznačně pro nebo proti“, říká Christopher Ferguson, psycholog na Statsom University in Florida.

 

Nyní klasická otázka o vejci a slepici

Používají rodiče fyzické tresty z důvodu toho, jak děti jednají, nebo dětské jednání je ovlivněno tím, že jsou vystavené fyzickým trestům? Nebo obojí? Ferguson analyzoval výsledky „2013 meta-studie“ tak, že zohlednil chování dětí ze studie ještě předtím, než do ní byly zařazeny a přišel na to, že souvislost mezi vztahem fyzických trestů a duševním zdravím dítěte byla o hodně menší, než studie vykazovala. Další ukázkou nutnosti opatrné  interpretace dat a statistik, je  studie psychologa Roberta Larzelere a jeho kolegů z Oklahoma State University, kteří uveřejnili v roce 2010 studii, ze které vyplývá, že zázemí a psychoterapie mají stejně silný vliv na negativní chování dětí jako fyzické tresty.  Ale opět jako v předchozím případě, pokud se zohlední chování dětí ještě v době před studií, spojení mezi těmito vlivy vymizí.

Šťastná rodina od Arentas. Licence CC BY 2.0.
Šťastná rodina od Arentas. Licence CC BY 2.0.

 

Nicméně, stále mnoho individuálních studií při sledování chování dětí prokazuje vztah mezi fyzickými tresty a negativními následky. A tak Gershoff říká, že navzdory vleklým kontroverzním debatám, by zodpovědní rodiče neměli na svých dětech vykonávat fyzické tresty. Její slova znějí: „Nadále se pokračuje ve studiích, které predikují negativní změny v chování v důsledků používání fyzických trestů, ale ani jedna z nich neříká nic o tom, že by fyzické tresty dětské chování pomohly zlepšit.

Jinými slovy, nemáme sebemenší důkaz o tom, že fyzické tresty reálně pomáhají dětem stát se lepšími či přizpůsobivějšími. Hodně důkazů však napovídá tomu, že by mohly škodit. Tak proč riskovat?


Literatura

Scientific American Mind, 09-10/2016

Autor: Martina Štěpánová
Datum: 24.10.2016
Tisk článku

Kapesní slovník česko-psí/pso-český - Besse Christophe, Cuvelier Jean
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 269 Kč
cena: 228 Kč
Kapesní slovník česko-psí/pso-český
Besse Christophe, Cuvelier Jean
Související články:

„MAO“ může týrané děti ochránit před problémy     Autor: Josef Pazdera (25.08.2002)
Šťastie nechce byť osamelé     Autor: Dagmar Gregorová (05.01.2009)
Léčba závislostí „rájem“     Autor: Martina Štěpánová (16.10.2016)



Diskuze:

Nikdo neni dokonaly

Petr Hála,2016-10-28 13:57:22

Vesmes tady ctu vyroky lidi kteri jsou bezchybni, vi nejlepe co je pro dite dobre, zejmena lepe nez dite samo, a kdyz dite nechce delat co si rodic usmysli, tak je spatne.

Jenze rodice nejsou neomylni. A plati zpravidla prima umera mezi omylnosti a autoritativnosti stylu vychovy, tedy ze ti co nejvic biji se taky nejcasteji myli. Viz napriklad zde prispevek "opravdovy vyprask jen za život ohrozujici veci, jako drogy". Pritom zdravy clovek se stabilnim zazemim zavislosti ohrozen není - jak byl ostatne nedavno clanek i zde na oslovi.

Autoritativni rodic nikdy neuzna ze on se myli a dite ma pravdu. Pritom deti maji prirozenou tendenci vic pouzivat rozum, dospeli se vic spolehaji na intuici, ktera se proste cas od casu myli.

Problem podle me neni jen ve fyzickych trestech jako takovych, ale v nespravedlnosti, pocitu krivdy a dlouhodobe hromadene frustraci z te nespravedlnosti. Ze situaci, kdy je dite trestano za chovani, kterého se rodice sami dopousteji. A ruku na srdce, vetsina rodicu povazuje dite za něco min nez dospeleho.

Deti se uci napodobou. Nemuzeme se k nim chovat jinak nez ocekavame ze se budou oni chovat k nam. Rodic je zkusenejsi a ma financni zodpovednost. Je tedy ve stejne pozici jako nadrizeny v praci. Jak by se cam libilo, kdyby vám sef "maximalne 1-2x mesicne" narezal?

Tak se nechovejte k detem stejne.

Fyzicke tresty jsou relikt z dob feudalismu, kdy si frustrovani poddani vylecali svou frustraci na zenach (proto maji v autoritarskych rezimech podrizene postaveni) a na detech. Jde o prenos agrese a frustrace. Ja jsem tyranizovan zeshora, tak budu tyranizovat ty pod sebou. Vetsina silenych nasilniku mela traumaticke detstvi. Princip je stejny, jen skoda daleko menší.

Odpovědět


Vy jste echt božský,

Josef Blecha,2016-10-30 18:57:13

"Fyzicke tresty jsou relikt z dob feudalismu, kdy si frustrovani poddani vylecali svou frustraci na zenach (proto maji v autoritarskych rezimech podrizene postaveni) a na detech". Jinými slovy nám říkáte, že před feudalismem žádné fyzické tresty nebyly. Zajímavý názor, kontaktoval jste s ním už nějakého historika? Učiňte tak, budete slavnej.

Odpovědět

Neznám kreativního člověka co nebyl v mládí bit.

Roman Nováček,2016-10-27 01:09:25

Dělal jsem si několikrát quickscan mezi kolegy, kdo jak v dětství zlobil. Všichni kreativní a schopní měli v dětství příhody, kdy způsobili problém a následně byli biti. Věděli, že udělali chybu, a že za ni následuje trest. Za blbost se platí. A člověk si pak rozmyslí co dělá. Všichni hodní, ale neschopní, byli vystaveni bezvadnému psychoteroru, zlobíš, trápíš maminku, rozmysli se než něco uděláš....
Výchova podle příruček.
Fyzický trest umožňuje dítěti vyrovnat se s vlastní chybou mnohem lépe než mnohahodinový psychologický rozbor. Příčiny neštěstí ve valné většině nejsou způsobeny tím, že dítě chce způsobit problém. Jen neodhadne následky svých činů. Stoh chytí raz dva, a původně to byl jen bezva bunkr.
Je nějaký výzkum na téma jak moc nemehla jsou bité a nebité děti v dospělosti ?

Odpovědět


Re: Neznám kreativního člověka co nebyl v mládí bit.

Dalibor Dobrota,2016-11-02 02:45:11

To se běžně ví, není třeba dělat výzkum. Svobodomyslné děti, když se narodí v rodině pořádkumilovných (uvážlivých) lidí, tak jsou v životě velmi úspěšné. Příklad: Jaromír Jágr. Dril v mládí způsobil touhu po výsledku. Naopak když uvážlivé děti vyrostou v rodině svobodomyslných tak tak jim nesvědčí právě nedostatek disciplíny a náladovost. Děti, které nejsou vedeny k disciplíně, jsou vůbec v životě neúspěšné, ale i nešťastné. Byly zvyklé, že se jim prokazovala uznání a ocenění, aniž by proto musely něco udělat. Až se dostanou do pracovního procesu a zestárnou, jsou z nich budižkničemu a trpí tím, že ztratily hodnotu a neumí jít za svým cílem.

Odpovědět

Neznám kreativního člověka co nebyl v mládí bit.

Roman Nováček,2016-10-27 01:09:24

Dělal jsem si několikrát quickscan mezi kolegy, kdo jak v dětství zlobil. Všichni kreativní a schopní měli v dětství příhody, kdy způsobili problém a následně byli biti. Věděli, že udělali chybu, a že za ni následuje trest. Za blbost se platí. A člověk si pak rozmyslí co dělá. Všichni hodní, ale neschopní, byli vystaveni bezvadnému psychoteroru, zlobíš, trápíš maminku, rozmysli se než něco uděláš....
Výchova podle příruček.
Fyzický trest umožňuje dítěti vyrovnat se s vlastní chybou mnohem lépe než mnohahodinový psychologický rozbor. Příčiny neštěstí ve valné většině nejsou způsobeny tím, že dítě chce způsobit problém. Jen neodhadne následky svých činů. Stoh chytí raz dva, a původně to byl jen bezva bunkr.
Je nějaký výzkum na téma jak moc nemehla jsou bité a nebité děti v dospělosti ?

Odpovědět


Re: Neznám kreativního člověka co nebyl v mládí bit.

Dalibor Dobrota,2016-11-02 02:10:37

Vy jste trefil hřebík na hlavičku. Říká se tomu usměrňování. Dokud jsou děti ještě malé, tak ani jiné tresty než fyzické neúčinkují.
Jednou jsem četl o výchově psů a zaujalo mě, jak je to podobné s lidmi. Psa musíte potrestat hned, aby pochopil, za co to je. Nesmíte mu říct: "K noze" a pak ho plesknout. Ale "Lehni", přijít k němu a pak ho plesknout. U dětí to samé, jinak vám budou průsery tajit.
Záleží na osobnosti dítěte. Inteligentní dětí špatně snášejí pohlavky a vůbec dehonestování jejich hlavy. Jednodušším osobnostem fyzické tresty přímo prospívají.

To nejdůležitější, na co vědci nepřišli: Rituál trestání musí být bez emocí a křiku. Zásadně se musí trestat na ventrální část těla. Tj. zadek, záda, stehna, lýtka, dlaně a chodidla. Trestaný musí mít sklopené oči. V žádném případě se nedívat do očí trestajícího. Trestání NENÍ souboj tváří v tvář! Nedávejte facky, jinak se nadějete se toho, že až dítě v pubertě zesílí, dá baňu naoplátku vám.

Odpovědět


Re: Re: Neznám kreativního člověka co nebyl v mládí bit.

Dalibor Dobrota,2016-11-02 03:06:10

Chyba - Správně má být na dorzální straně. Spletlo mě, že když se měří penis, tak dorzální strana je vlastně vpředu.

Odpovědět

Tak proč riskovat?

Jirka Niklík,2016-10-25 18:56:55

"Tak proč riskovat?" No a co třeba jen přiměřená sebeobrana? Řekněme, že dítě dělá něco, za co by dospělý dostal od policajtů pouta, případně bý na něj použili "mírné donucovací prostředky". Má se u dítěte rezignovat na jekékoliv donucování, jen kvůli riziku poškození jeho ega?

Odpovědět

No já taky nevim

Jiří Brož,2016-10-25 13:04:12

Taky sem doma dostával pěkně naloženo, ALE! nikdy to nebylo jen tak, pokaždý když sem dostal, tak proto, že sem udělal něco o čem sem moc dobře věděl, že se dělat nesmí... Podle hesla chybama se člověk učí, a když mi někdo 5x řekne ať to nedělám a já jdu a po šestý to udělám, už třeba jen pro to, že se 5x nic nestalo, tak jako sorry, ale prostě dostanu přes hubu, protože to jinak se mnou očividně nejde... A co se stalo po sedmý? Už sem si to sakra rozmyslel, jestli to má cenu, nebo riskovat další náklad. No ale zase na druhou stranu, když je někdo grázl a dělá si co chce, tak ho ani výprask nenapraví... Osobně sem se nesetkal s nikým, kdo by byl nějak duševně narušenej, protože jako malej dostával za lumpárny na holou. A když se člověk podívá na základku a vidí jak sou ty floutkové drzí a jak se baví s učitelkama, tak to v jednom až vře. Co z nich vyroste, když už třeba ve 4., 5. třídě nemaj žádnej respekt k autoritám a nikdo jim "nesmí dát ani přes drž*u"?
Podle mě neřezat děti za opravdu zlý a špatný věci je moc zlý a špatný... Ale je potřeba aby ten kdo dostává, moc dobře věděl za co dostává a že to bylo moc zlý.

A hlavně! Řezatel nesmí mít radost z utrpení řezaného... to je základ

Odpovědět

Pekná sociálna vzorka diskutérov

Marcel Zúbrik,2016-10-25 12:18:01

Je zaujímavé, že pri článku o fyzických trestoch sa našli iba príspevky, ktoré hovoria v ich prospech, resp. v ich prospech za určitých okolností. Prekvapivo, vyzerá, že za všetkými príspevkami zrejme stoja muži, respektíve otcovia. Ironicky, pôvodný článok bol od ženy. Väčšina z nich tvrdí, že fyzické tresty boli realizované aj na nich. Z toho sa dá predpodkladať, že u značnej časti z nich sa fyzické tresty preniesli aj do ich výchovy a v tomto smere nedokázali prekonať dedičstvo svojich rodičov. Ak k tomu pridáme fakt, že si bitku pamätajú a že si človek pamätá z detstva hlavne tie výraznejšie udalosti, môžeme predpokladať, že si ju pamätajú hlavne preto, že v tom čase išlo pre nich o veľmi traumatizujúcu udalosť, ktorú prenášajú na svojich potomkov.

Človek zažije v živote aj traumatizujúce udalosti, nie iba "nebe a dudy". Za dôležitejšie ako ich zažiť, však považujem schopnosť vedieť pochopiť ich príčiny a naučiť sa ich prekonať, čo nevyzerá, že by sa tu nejako veľmi preberalo. Som toho názoru, fyzické násilie silnejšieho a múdrejšieho na slabšom a menej skúsenom je v podstate zlyhaním schopnosti silnejšieho použiť iné metódy.
Keď dieťa robí niečo zlé, či hlúpe, či skúša kam až môže zájsť, má rodič aj iné nástroje na upútanie jeho pozornosti a vysvetlenie, ako mu iba "jednu prifajčiť nech drží hubu". Napríklad rozhovor a spoločná analýza (nie iba prednáška), odoprenie výhod (kúpil som ti to, tvoje správanie považujem za nesprávne, mám právo ti zo odobrať, kým sa tvoje správanie nezmení), fyzické zabránenie vykonávania činnosti (ako dospelý nemám problém dieťa znehybniť v objatí a zobrať ho preč). A verím, že rodič, ktorý sa zaujíma o to, ako riešiť problémy bez mlátenia, si nájde ďalšie.
Ak ako rodič "výchovne" mlátim dieťa od malička, asi mu už sotva dohovorím neskôr. A tiež, myslím, že viem čoho sa môžem na staré dočkať iba toho istého, keď mu ako senilný uslintaný penzista budem liezť na nervy.

Mňa rodičia nemlátili a predsa som tu. Mám syna a prekvapivo ho nemlátim ani ja, hoci nie je iný a obdobie vzdoru máme tiež. Považoval som za potrebné uviesť sem aj takýto príklad, aby to nevyzeralo, že vo V4 sa iba mláti.

Odpovědět


Re: Pekná sociálna vzorka diskutérov

Jan Novák9,2016-10-26 13:24:28

Přeji vám hodně štěstí - možná ho budete potřebovat. Měl jsem kolegu který svého syna nikdy nebil a ne vždy se mu podařilo přemluvit ho aby dělal to co po něm otec chtěl, tehdy ve věku čtyř let. Když jsem mu řekl aby s tím "něco" dělal, odpověděl že mu nechce potlačovat osobnost. Dnes je jeho synovi 15, chodí domů opilý, kašle na školu a začíná být agresivní když mu něco řeknou.
To čemu říkáte období vzdoru je ve skutečnosti kontest o vedoucí pozici ve smečce. Pokud nemáte dost autority aby jste byl uposlechnut, prohrál jste a není tudíž třeba se zabývat nic neznamenajícími zvuky které vydáváte. Jsem zvědavý jak syna znehybníte v náručí až mu bude 16 let a bude o hlavu větší :-))

Odpovědět


Re: Pekná sociálna vzorka diskutérov

Jan Dvořák,2016-11-08 23:05:34

> fyzické zabránenie vykonávania činnosti

Hodně štěstí, ale já mám od podobného zážitku z dětství klaustrofobii.

> rozhovor a spoločná analýza

Prokázáno, že vydrží po omezenou dobu, ale nezafixuje se. Daleko lépe funguje vedení příkladem. Ale opět, přeji hodně zdaru, až s Vámi potomek začne nesouhlasit.

Odpovědět

No tak teď opravdu nevím

Miroslav Gretschelst,2016-10-24 22:04:40

jestli bych se neměl nechat (a se mnou nejméně všichni od padesáti výš) vyšetřit na psychiatrii. Protože před padesáti lety snad nebyl nikdo, kdo by občas nějaký pohlavek nebo "na zadek" nedostal. A to ani nepočítám klukovské rvačky, kdy padaly i nevybíravé rány do hlavy a do obličeje. To jsme tedy všichni duševně poškození? Nebo to tehdá ještě neplatilo a začali jsme poškozovat na duševním zdraví své potomky teprve my dnes? Zajímalo by mě, z čeho vycházely ty studie, které toto tvrdí. To snad výzkumníci vytvořili skupinu dětí, kterou nechaly mlátit a druhou, která za stejné "přečiny" vyfasovala jenom "tytyty!"? Aby mohli porovnat jejich duševní zdraví? To přece ne!
Ze svého dětství musím konstatovat, že na můj hněv a snad tedy i na moje duševní zdraví měly negativní vliv takové výprasky, které jsem považoval za nespravedlivé. To je třeba za kolektivní vinu skupiny, kterou jsem za kolektiv nepovažoval nebo tvrdé tresty za chybu. A podobně. A ještě musím dodat, že psychické tresty jsem považoval a dodnes považuji za mnohem krutější než nějaké naplácání na zadek. Proto doufám, že děti u nás budou tradičně vychovávány bez všelijakých "inženýrských" pokusů a novodobých českých Barnevernetů.

Odpovědět

Dolezite zasady trestania

Radoslav Porizek,2016-10-24 19:50:49

Co som tak poskuloval po roznych psycholockych clankov, vychadzaju mi z nich dve dolezite zasady trestania:

1. Dieta musi jasne vediet ZA CO je trestane. Teda absolutne nie nejaka naladovost rodica - dieta musi dostavat uplne jasny "nezasumeny" signal o tom, co je dobre a co nie. Zo situacie musi byt deterministcky jasne, ci bude vyprask, alebo nie.

2. Nikdy netrestat tym, ze sa dietatu budeme menej venovat menej pozornosti. Ta musi ostat nezmenena bez ohladu na prehresok.

Co sa tyka telesnych trestov, tak podla maju vyznam na ohranicenie brutalneho prekrocenia hranic spravania. Takze maju vyznam, iba ked sa pouzivaju vynimocne: iba na mimoriadne zle spravanie. Maximalne tak raz-dva krat za mesiac. A poriadny vyprask tak raz (parkrat) za zivot - iba ak sa nahodou naskytne nutnost a ide o ohrozenie zivota dietata - napr. drogy.

Odpovědět

Děkuji za pěkný článek

Jan Krásenský,2016-10-24 18:05:09

před čtyřiceti lety lety, kdy jsem chodil do základní - tehdy devítileté - školy, jsme byli bytí, jak jsme zasloužili, všichni. Výpraskem to končilo. Tehdy nás chodilo do třídy třicet osm. Vyučující si udrželi ve třídě klid. Dnes je už to jinak, pokrok se nedá zastavit. První co se děti ve školním zařízení dozví je, že jsou beztrestné a když se k nim jejich rodiče tak nechovají mají je udat. Ve třídách je dvacet - pětadvacet dětí a k nim asistent pedagoga jeden i více. Se zavedením bez stresové výchovy se začaly objevovat poruchy chování. Jestli je tu souvislost příčinná nevím, ale je to očividné. Matějček to koneckonců předvídal.

Odpovědět

Bít či nebýt? :-)

Ladislav Strnad2,2016-10-24 14:55:02

Nejsem sice oprávněn podávat rady a postřehy, ale já jsem od táty dostával na zadek, kdykoliv jsem něco provedl, nebo jsem lhal. Vzhledem k tomu, že už mi je šedesát, musím konstatovat, že jsem z toho žádné trauma neměl a když jsem si to zasloužil, tak jsem trest přijal.

Odpovědět

Tak jak teda?

Adam Trhoň,2016-10-24 09:43:09

Je škoda, že se zákazem fyzických trestů nebývají navrhnuty alternativy. Nedávno jsme ve školce potkali holčičku, která si odmítala uklidit boty. Prostě uklízet nebude. Ne. Nakonec je uklidila babička, protože s tím prostě neudělá nic.

Ono je jednoduchý říct "svojeho kamaráda/kolegu/... taky nebiješ". Jenže kdyby se ke mně kamarád choval tak hnusně, jak se ke mě občas chová syn, vyhodím ho z bytu a už o něm nebudu chtít slyšet.

Odpovědět

maju autori deti?

Pavel Ondrejovic,2016-10-24 09:30:16

Celkom ma zaujalo, ze v clanku nie je ani slovo o tom, ze ak bez fyzickeho nasilia ma rodic dosiahnut, ze dieta ma ne/spravit nejaku aktivitu ktoru si rodic nepraje. (v pripade, ze dietatu sa zda ako dobry napad nerobit co si rodic praje)

Taky najjednoduchsi priklad: bude terorizovat mladsieho surodenca.

Odpovědět

že by kontroverze?

Libor Zak,2016-10-24 08:36:21

Nedivím se, že se žádná studie nevěnuje pozitivnímu vlivu "výjimečných" mírných fyzických trestů, myšleno lehké plácnutí přes zadek, nebo lehké plácnutí přes prsty, v žádném případě ne surové mlácení dítěte. I tak je to podobně nežádané téma jako např. studie o výšce IQ jednotlivých lidských genotypů, nebo vrozené agresivitě lidí s určitými fyzickými znaky. Kdo by se na tento led pustil, rychle by přišel na to, že se najednou topí ve velmi studené vodě. Konec grantů, konec respektu, konec kariéry. Nepřekvapil by mě takový výzkum např. z Číny, ale ten by v západním světě stejně nikdo nebral vážně. Z těch to zemí se respektují výzkumy v oboru technologií, ne v oboru medicíny a psychologie.

Odpovědět


Re: že by kontroverze?

Roman Sobotka,2016-10-24 13:53:00

Zadna studie se nemuze venovat 'pozitivnimu' vlivu naplacani, ale pouze vlivu. A pokud nekdo ziska penize a pote publikuje pozitivni vliv, zadny hon na autory bych neocekaval. Az tak zasadni tema to neni, navic hledat nejakou korelaci v necem tak komplikovanem, jako je vyvoj jedince a placani na zadek lze povazovat za znacne posetile. Je zde nekonecno ruznych faktoru, ktere mohou snadno prevazit (celkova strategie rodice/rodicu k vychove, inteligence, sourozenci, prarodice, kamaradi...).

Lidske chovani/dispozice versus lidske rasy a genetika ... to je jine kafe. Politicka korektnost zde vladne velmi tvrde, jak se i sam James Watson mohl presvedcit, kdyz ho vyhodili z CSHL. Ostatne, on se o politicky korektni levici vyjadril dost trefne:

"they don't like genetics, because genetics implies that sometimes in life we fail because we have bad genes. They want all failure in life to be due to the evil system"

BTW, vysledky cinanu z oboru biomediciny se berou velmi vazne.

Odpovědět


Re: Re: že by kontroverze?

Jan Šimůnek,2016-10-25 09:37:40

Problém vidím v tom, zda by takovou studii nějaký slušnější časopis opublikoval. Dostanou to k recenzi hlasatelé opačných názorů, a ti to nepustí, případně to nepustí sama redakce.
Vliv tělesných trestů na děti už dávno není věda, ale ryzí ideologie.

Odpovědět

naplácání na zadek

Jarda Votruba,2016-10-24 08:11:47

Děti, stejně jako psi, zkoušejí kde je hranice, kam až mohou zajít. A pokud se jim ty hranice dostatečně jasně nenastaví, tak přerostou přes hlavu ( ty děti). Mám už dcery skoro dospělé, také se snažily otestovat co smějí. Když to přehnaly, dostali na zadek (obě naposledy ve 2-3 letech). Od té doby stačilo jen říct "naplácáme na prdelku?" a byl klid. Samozřejmě, že jsem je neseřezal jako žito, ale ohnul je přes koleno a ani lehce, ani silně jsem je poplácával po prdelce asi minutu. Moc je to nebolelo, ale věděli, že jsou trestaný. A příště si to rozmysleli.

Mě máma řezala jak žito, za roztržený kalhoty, za kouli ve škole ( a že jich bylo:-) )za kdajakou lumpárnu a to koženým opaskem na holou, až jsem si nemoh sednout. A dneska si říkám že dobře dělala.

Někdy jedna facka je účinější než dlouhý vysvětlování.

Odpovědět


Re: naplácání na zadek

Adam Trhoň,2016-10-24 09:44:04

Syna(5) taky neřežu, maximálně plácnu přes zadek, a to jen za naschvály (nezdvihej to - s úsměvem to zdvihne,...), nikdy ne za chyby (rozlitá voda,...). Ani nebrečí, jen prostě ví, že to přehnal. Když nedělá něco co má (převlékání), tak počítáme do pěti. Když mě jednou plácl zpátky, seřval jsem ho a víckrát si netroufl.

Odpovědět


Re: Re: naplácání na zadek

Alexandr Kostka,2016-10-24 10:38:52

Přesně tak. Snad jen úchyl dítě opravdu mlátí. Ale je to jako s tím štěnětem co dělá loužičky v koutě. Když mu jen řeknete "miláčku nedělej to" tak to bude dělat stále. Musí dostat výchovně novinami přes pozadí, pak se to naučí za pár dní.

Odpovědět


Re: Re: Re: naplácání na zadek

Milan Krnic,2016-10-27 07:07:08

Souhlas. Jen jestli by nemělo platiti stejné pravidlo: Nebít rukou.

Odpovědět


Re: naplácání na zadek

Milan Denko,2016-10-24 10:00:58

+

Odpovědět

teorie

Milan Krnic,2016-10-24 06:38:38

Děkuji za článek.
Až po uvedení přebírání výsledků jiných studií včetně jsem napočítal šest uvedených neurčitostí.
Tedy se nejedná o teorii, nýbrž jde pouze o hypotézu.
Bohužel tedy, žádné možné riziko nebylo byť napovězeno.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni