Pulzary a mikrosvět.

Jaroslav Červinka,2017-02-28 12:46:03

Pulzary a mikrosvět.

„Observatoř Newton objevila nejjasnější a nejvzdálenější pulsar ve vesmíru“.

Podívám-li se obrázek „Akreční pulsar. Kredit: ESA“, nemohu si nepovšimnout a přehlédnou nápadnou podobnost modelů sub atomových struktur vypracovaných již před poměrně dlouhou dobou na Vysokém učení technickém v Brně a strukturou akrečního pulsaru. Pokud se seznámíte s prací vědců VUT v Brně, budete moci posuzovat a hodnotit moje názory.
Nezřízenou jasnost pulzaru není důležité hodnotit, snad jen z pohledu množství energie, které je vyzařováno ze středu disku. Mne zaujalo zejména to, že proud této energie není tak štíhlý paprsek, jak jsem u pulsaru zvyklý. Osobně to připisuji ohromné hmotnosti disku, která ve svém důsledku zajišťuje relativně brzké rozostření paprsku rentgenového záření. To odpovídá teoretickým představám transformace energie v elementárních bosonech ZoCeLO a jejich superponování na hmotnější objekty mikrosvěta.
Princip bosonu ZoCeLo spočívá, zjednodušeně řečeno, v jeho vírové struktuře elektromagnetických polí. Ve vírovém procesu dochází k transformaci energie v indukci magnetického a elektrického pole, teoreticky vyjádřeno skrze Poyntingův vektor. Jestliže vyjádříme procesy v bosonu ZoCeLo pomoci energie v siločarách EM polí obdržíme tvary neoddiskutovatelně podobné kosmickým objektům, a v té základní podobě bosonu ZoCeLo, jako pulzaru s velmi fokusovaným výtryskem siločar elektrického pole, naprosto stejně, jak je to u pulzarů reálných.
Když vyjdeme z toho, že vzájemná délka siločar elektrického a magnetického pole je dána poměrem vycházející ze známých zákonů teorie EM pole, je tento poměr v jejich délkách zhruba 10 krát 10 na 16. Proto se jeví výtrysk energie jako velmi ostrý paprsek a pozorovateli uniká zakřivení výtrysku. Obdobné je to s energií ve hmotě v záření pulzaru.
V našem případě jde o velmi masivní, hmotný pulzar a proto dochází k rozostřováni vyzářené energie relativně v kratší vzdálenosti od středu pulzaru.

Citace:“Vedoucí studie Gian Luca Israel z italské INAF-Osservatorio Astronomica di Roma upozorňuje, jak jsme si doposud mysleli, že za daných okolností mohou být takto zářivé pouze černé díry o hmotnosti přes 10 Sluncí, když požírají svého společníka v těsné dvojhvězdě. Nový pulsar ale rychle a velmi pravidelně pulsuje, což je spolehlivý znak neutronových hvězd, který prakticky vylučuje, že by šlo o černou díru. V tomto případě je to takzvaný akreční pulsar extrémní povahy, který se živí hmotou partnera ve dvojhvězdě. Rentgenové záření pulsaru je tak jasné, že ho odborníci počítají mezi takzvané ultrasvítivé zdroje rentgenového záření (ULX, UltraLuminous X-ray source).“

Ve výše uvedených souvislostech člověka napadne, zda některé představy o černých dírách a požírání různých kosmických objektů není příliš nadnesené. Hmotnost černé díry, uznejte, jak hloupě to zní, a že díra něco požírá, no není to hloupost? Já si myslím, že pozorované procesy v makrokosmu, by bylo lépe popisovat na principech podobných v mikrosvětě. To určitě pomůže lépe pochopit svět kolem nás. Vždyť právě třeba, někde v tak zvané díře, jsou poměry podobné, jak je známe na Zemi.
Asi moc často zapomínáme, že všechno je relativní. Asi nám také chybí dostatek fantazie a budeme doufat, že mladá generace lidí jí bude mít trochu bohatší než má generace naše.
Byl bych rád, pokud bych inspiroval studenty k zamyšlení nad novými přístupy k univerzu.

Odpovědět

Kratší den?

Radim Dvořák,2017-02-22 23:43:21

"Pokud by se ve stejném poměru zpomalila planeta Země, tak bychom měli den kratší o 5 hodin."

Snad delší, ne?

Odpovědět