Dekkánské trapy  
…aneb Největší konkurent Chicxulubu.

Dekkánské trapy jsou ohromně rozsáhlým pozůstatkem sopečných výlevů, které se odehrály v období končící křídy před 66 miliony let. Časová shoda s hromadným vymíráním K-Pg zřejmě nebude náhodná, ačkoliv indické sopky samy o sobě pravděpodobně nebyly hlavní příčinou této události. Kredit: Cj.samson, Wikipedie (CC BY 3.0)
Dekkánské trapy jsou ohromně rozsáhlým pozůstatkem sopečných výlevů, které se odehrály v období končící křídy před 66 miliony let. Časová shoda s hromadným vymíráním K-Pg zřejmě nebude náhodná, ačkoliv indické sopky samy o sobě pravděpodobně nebyly hlavní příčinou této události. Kredit: Cj.samson, Wikipedie (CC BY 3.0)

Dekkánské (či dekánské) trapy jsou pojmem již poměrně dobře známým. Tyto mohutné vrstvy výlevného bazaltu vznikly v době končící druhohorní éry a počínajícího kenozoika, asi před 67 – 63 miliony let a kryjí se tak s hranicí K-Pg a vymíráním na konci křídy. Proto jsou již od 70. let minulého století „podezřelé“ z možné spoluúčasti (nebo dokonce z pozice hlavního podezřelého) v kauze vyhubení dinosaurů a dalších 75 % druhů před 66 miliony let. Jsou tak zároveň hlavním konkurentem tělesa, které vytvořilo ve stejné době kráter Chicxulub v Mexiku. Samotný název je zvláštní a skládá se ze dvou slov pocházejících z jiných jazyků – dekkánský odkazuje k staroindickému sanskrtu (slovo dákṣiṇa), což znamená „jižní“. Dekkánská plošina se totiž nachází v jihozápadní části Indie. Slovo „trapy“ (trappa) je zase odvozeno ze skandinávských jazyků a znamená „schody“.[1] Vulkanické útvary v Indii totiž opravdu vypadají jako gigantické stupňovité terasy nebo schody. Toto slovo se pro podobné geomorfologické útvary používá již od samotného konce 18. století, kdy byla vědecká geologie dosud v plenkách. Dekkánské trapy jsou velkou vulkanickou provincií o rozloze přes 500 000 km2, objemu asi 1000 000 km2 a mocnosti místy až 2,4 kilometru.[2] Původně ovšem zabíral magmatický materiál trapů rozlohu asi 1,5 milionu km2, což jej řadí mezi největší známé geologické struktury tohoto typu vůbec.[3] Vlivem eroze a deskové tektoniky se nicméně tato rozloha od vzniku trapů snížila na třetinu původní. A jak tedy tento přírodní úkaz souvisí s vymíráním na konci křídy?

 

 

Dekkánské trapy nejsou jedinou známou obří vulkanickou platformou. Například severněji ležící Sibiřské trapy zabírají rozlohu ještě podstatně větší a pravděpodobně mají přímou souvislost s největším známým vymíráním v dějinách života na Zemi. To se odehrálo před 252 miliony let na přelomu permu a triasu. Kredit: Williamborg/USGS, Wikipedie, CC BY-SA 3.0
Dekkánské trapy nejsou jedinou známou obří vulkanickou platformou. Například severněji ležící Sibiřské trapy zabírají rozlohu ještě podstatně větší a pravděpodobně mají přímou souvislost s největším známým vymíráním v dějinách života na Zemi. To se odehrálo před 252 miliony let na přelomu permu a triasu. Kredit: Williamborg/USGS, Wikipedie, CC BY-SA 3.0

Stáří Dekkánských trapů bylo původně známé jen přibližně a rozptyl v datování byl veliký (od téměř 70 po 60 milionů let). V poslední době však bylo díky novým výzkumům stáří trapů výrazně zpřesněno. Víme tak, že jejich vznik nastal asi před 66,25 miliony let, zhruba čtvrt milionu let před dopadem asteroidu Chicxulub.[4] Podle některých badatelů souvisel dopad v Mexiku s nejintenzivnější fází výlevů, která měla začít před 66,0 milionu let a trvala méně než 30 000 let (což je v geologickém měřítku pouhý okamžik).[5] Nejaktivnější projevy tektonických procesů a s nimi spojená hlavní fáze vulkanické aktivity v regionu ustala asi před 63 miliony let. Zatím není jisté, nakolik se na vulkanické aktivitě v Indii podílela struktura Šiva v Indickém oceánu, která je podle několika vědců možným gigantickým impaktním kráterem z období K-Pg.[6] Každopádně je jisté, že mohutná sopečná činnost, která vedla k vytvoření Dekkánských trapů výrazně poznamenala tehdejší ekosystémy, a to i na globální úrovni. Množství uvolněných plynů a prachu do atmosféry dalece předčilo všechny sopečné události známé z lidských dějin a výsledně mohla klesnout průměrná globální teplota přinejmenším o 2 °C.[7] V současnosti téměř veškerý dostupný fosilní záznam přesto naznačuje, že sopky z Indie nebyly hlavním viníkem vymírání na konci křídy, nýbrž hrály pouze jakousi podpůrnou úlohu a ke smůle dinosaurů i mnoha dalších organismů té doby řádily právě v době, kdy z nebe padaly obří „skály“.[8]

 

 

Geologická mapa Indie s vyznačením vulkanických sedimentů Dekkánských trapů (fialově). V současnosti mají rozlohu kolem půl milionu kilometrů čtverečních, původně ale byla jejich plocha asi trojnásobná. Kredit: CamArchGrad, Wikipedie (volné dílo)
Geologická mapa Indie s vyznačením vulkanických sedimentů Dekkánských trapů (fialově). V současnosti mají rozlohu kolem půl milionu kilometrů čtverečních, původně ale byla jejich plocha asi trojnásobná. Kredit: CamArchGrad, Wikipedie (volné dílo)
S myšlenkou, že vyhynutí dinosaurů mohly způsobit právě dávné indické sopky, přišel jako první roku 1972 vulkanolog Peter Vogt z U. S. Naval Research Laboratory ve Washingtonu. Ten si povšiml masivních vrstev výlevných hornin v Indii a domníval se, že ohromná množství plynů uvolněných do atmosféry při jejich tvorbě mohla natolik pozměnit podnebí, až vyvolala hromadné vymírání druhů na konci křídy.[9] Na této myšlence dále stavěl geolog Dewey McLean, který v roce 1978 publikoval svoji hypotézu o účinku sopkami produkovaného oxidu uhličitého, který se měl v období končící křídy naakumulovat v takovém množství, až způsobil zásadní změny v cirkulaci oceánské vody a zároveň celosvětového klimatu. K hromadnému vymírání pak byl podle jeho představy už jen malý krůček.[10] Dva zatvrzelí odpůrci impaktní teorie, američtí geologové Charles Officer a Charles Drake přijali v 80. letech tuto myšlenku za svou a indické sopky povýšili na jedinou významnou alternativu k dopadu velkého kosmického tělesa.[11] Dokonce za pomoci explozivního vulkanismu vysvětlovali i výskyt iridiové anomálie, šokem přeměněných minerálů a tzv. sférulí (zaoblených kusů druhotně ztuhlé horniny, která byla původně roztavena a vyvržena při dopadu), v tomto ohledu ale neuspěli. V současnosti již víme, že průvodní jevy impaktu nemohou být v žádném případě vysvětleny jakkoliv silnou vulkanickou aktivitou. Přesto jsou i dnes dekkánské trapy považovány za významný faktor pro klimatické změny na konci křídového období, ostatně erupce mnohem menšího rozsahu (např. sopka Krakatoa v roce 1883 nebo Mount Pinatubo v roce 1991) ukázaly, že sopky jsou i dnes schopné přinejmenším krátkodobě významně ovlivnit pozemské dění v globálním měřítku. A proti zuřícím vulkánům pravěké Indie jsou i ty nejsilnější erupce známé z lidské historie jen skutečně slabým odvarem…

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz


Short English Summary: The Deccan Traps are a large igneous province located on the Deccan Plateau on the western part of India. They consist of layers of solidified flood basalt that can be up to 2400 meters thick. They were formed about 66 million years ago, during the terminal times of the Cretaceous period and they can be directly linked to the K-Pg extinction event (although they were probably not the main cause of this event).

 

 

Odkazy:

http://volcano.oregonstate.edu/oldroot/volcanoes/volc_images/europe_west_asia/india/deccan.html

http://www.mantleplumes.org/Deccan.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Deccan_Traps

http://en.wikipedia.org/wiki/Krakatoa

http://en.wikipedia.org/wiki/Mount_Pinatubo


[1] Viz odkaz http://www.dictionary.com/browse/trap

[2] Singh, R. N.; Gupta, K. R. (1994). „Workshop yields new insight into volcanism at Deccan Traps, India“. Eos. 75: 356. doi:10.1029/94EO01005

[3] Viz odkaz http://news.mit.edu/2014/volcanic-eruption-dinosaur-extinction-1211

[4] Ibid.

[5] Viz odkaz http://www.sciencedaily.com/releases/2005/08/050810130729.htm

[6] Chatterjee, Sankar. „The Shiva Crater: Implications for Deccan Volcanism, India-Seychelles Rifting, Dinosaur Extinction, and Petroleum Entrapment at the KT Boundary.“ Studie č. 60-8, Seattle Annual Meeting, listopad 2003.

[7] Royer, D. L., Berner, R. A., Montañez, I. P., Tabor, N. J., Beerling, D. J. (2004). „CO2 as a primary driver of Phanerozoic climate“. GSA Today. 14 (3): 4–10. doi:10.1130/1052-5173(2004)014<4:CAAPDO>2.0.CO;2

[8] Schulte, Peter; et al. (5. března 2010). „The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary“. Science. AAAS. 327 (5970): 1214–1218.

[9] Vogt, P. R. (1972). „Evidence for Global Synchronism in Mantle Plume Convection, and Possible Significance for Geology.“ Nature 240: str. 338-342.

[10] McLean, D. M. (1978). „A Terminal Mesozoic Greenhouse; Lessons from the Past.“ Science 201: str. 401-406.

[11] Officer, C. B., and C. L. Drake (1985). „Terminal Cretaceous Environmental Events.“ Science 227: str. 1161-1167.

Autor: Vladimír Socha
Datum: 05.06.2017
Tisk článku

O koblížkovi - Plicková Edita
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 39 Kč
cena: 32 Kč
O koblížkovi
Plicková Edita
Související články:

Dějiny zkoumání zániku dinosaurů     Autor: Vladimír Socha (29.09.2015)
Rozbouřil meteorit na konci křídy divoké soptění?     Autor: Stanislav Mihulka (06.10.2015)
Druhohorní čínské Pompeje     Autor: Vladimír Socha (23.05.2016)
Po dopadu nebylo úniku     Autor: Vladimír Socha (25.11.2016)



Diskuze:

Souvislost s Chicxulubem

Tomáš Novák,2017-06-08 08:53:54

Souvislost s dopadem je IMHO téměř jistá, odpovídá tomu učení o dynamice zemětřesných vln, uvolněných při impaktu.

Odpovědět

Ovšem v Mauglím

Josef Blecha,2017-06-05 19:26:59

se používá přídavné jméno "dakšinský". Dráždil je třepaje prsty na nohou.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni