Dinosaury nevyhubila studenokrevnost  
…aneb Vyvracení již jednou vyvráceného

Deinonychus antirrhopus byl prvním teropodem, který již v 60. letech minulého století posloužil k velkému posunu v chápání dinosaurů – tzv. dinosauří renesanci. Tento živočich skutečně nebyl studenokrevným a pomalým plazem s nízkým stupněm metabolické aktivity. Kredit: AStrangerintheAlps, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Deinonychus antirrhopus byl prvním teropodem, který již v 60. letech minulého století posloužil k velkému posunu v chápání dinosaurů – tzv. dinosauří renesanci. Tento živočich skutečně nebyl studenokrevným a pomalým plazem s nízkým stupněm metabolické aktivity. Kredit: AStrangerintheAlps, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Na konci loňského roku se objevily studie, které se po dlouhé době vrací s osvědčeným „receptem“ na vyhubení dinosaurů – postapokalyptickou zimou a temným světem po dopadu asteroidu Chicxulub, ve kterém tito (prý) zjevně studenokrevní a neaktivní plazi nemohli obstát.[1] Podobné hypotézy o vyhynutí dinosaurů byly přitom populární asi do 50. let minulého století, tehdy ještě jako produkt nedostatečných znalostí.[2] Nově se ovšem vrací myšlenka, že neptačí dinosauři byli skutečně tzv. bradyenergetičtí[3] ektotermní tvorové, neschopní vytvářet si vlastní tělesné teplo. Podle autorů těchto staronových představ žili dinosauři pouze v oblastech s příznivým teplým klimatem a u nálezů z oblastí někdejších polárních kruhů jde o případy migrujících zvířat, která se v zimním období musela stáhnout zpět do nižších zeměpisných šířek. Je pravdou, že podobná představa poněkud usnadňuje interpretaci dinosauřího konce, protože kdyby byla pravdivá, pak je vysvětlení vyhynutí v podmínkách impaktní zimy zcela jasné. Dinosauři by prostě vymřeli vlivem drastické zimy, která převládla na mnoho let po impaktní události.[4] Nyní si ale na podobné hypotézy posvítil Gregory S. Paul, slavný nezávislý paleontolog, badatel a zároveň skvělý výtvarník, který se otázce dinosauří fyziologie věnuje již od 70. let minulého století.[5] Jeho nový článek v periodiku International Journal of Earth Sciences je vlastně jakýmsi fundovaným kritickým komentářem k novodobé hypotéze o „studenokrevných“ dinosaurech.

 

Systém vzdušných vaků u recentního ptáka a u abelisauridního teropoda majungasaura z pozdní křídy Madagaskaru. Dutiny v kostech a další anatomické znaky nasvědčují tomu, že přinejmenším druhohorní teropodi byli vysoce aktivní tachyenergetičtí obratlovci. Kredit: Zina Deretsky, National Science Foundation, Wikipedie (volné dílo).
Systém vzdušných vaků u recentního ptáka a u abelisauridního teropoda majungasaura z pozdní křídy Madagaskaru. Dutiny v kostech a další anatomické znaky nasvědčují tomu, že přinejmenším druhohorní teropodi byli vysoce aktivní tachyenergetičtí obratlovci. Kredit: Zina Deretsky, National Science Foundation, Wikipedie (volné dílo).

Paul konstatuje, že jde o naprosto scestnou a nesprávnou představu, a to zejména z několika důvodů. Předně podle jeho názoru není pravdou, že by dinosauři známí z polárních oblastí migrovali na vzdálenost tisíců kilometrů, a to z jednoho prostého důvodu – z hlediska jejich energetického potenciálu by si to nemohli dovolit. Lokomoce po suché zemi na tak velké vzdálenosti (v podobě sezónních migrací) je až na vzácné výjimky nedosažitelná i pro tachyenergetické savce s relativně dlouhými a silnými končetinami, natož pak pro údajně nepříliš aktivní bradyenergetické dinosaury s předpokládaným nízkým stupněm metabolické aktivity.[6][7] Paul také uvádí, že v migracích bránily dinosaurům četné geografické bariéry, které jednoduše neumožnily mnoha druhům sezónní migraci za „polárním Sluncem“. Konečně pak i pernatý pokryv těla představuje jasný doklad o fyziologické adaptaci pro snášení chladného počasí v oblastech, kde by klasičtí studenokrevní plazi nemohli přežít.[8] Paul rovněž konstatuje, že nesmyslná je myšlenka o vyhynutí dinosaurů na hranici K-Pg z důvodu jejich bradyenergetického metabolismu. V první řadě již díky mnoha jiným výzkumům víme, že takový metabolismus dinosauři neměli a za druhé je to nelogický argument – přežili přece mnozí bradyenergetičtí plazi (ještěrky, varani, krokodýli, želvy) i obojživelníci. Můžeme tedy spolu s Gregem Paulem uzavřít, že podobné teorie nemají příliš velký kredit a vypovídají spíše o snaze přijít za každou cenu s rádoby novátorským řešením starého problému.

 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

Short English Summary: Although some scientists propose that dinosaurs were bradyenergetic ectothermic reptiles that migrated away from the polar winters, this is probably a nonsense. Dinosaurs were much more likely tachyenergetic endotherms able to survive in the harsh conditions of the Mesozoic polar winter.

 

Odkazy:

http://link.springer.com/article/10.1007/s00531-017-1509-2

Gregory Paul (2017). Polar and K/Pg nonavian dinosaurs were low-metabolic rate reptiles vulnerable to cold-induced extinction, rather than more survivable tachyenergetic bird relatives: comment on an obsolete hypothesis. International Journal of Earth Sciences (advance online publication) doi:10.1007/s00531-017-1509-2


 

[1] Viz např. Lewy Z. (2016). Dinosaur demise in light of their alleged perennial polar residency. Int J Earth Sci. doi:10.1007/s00531-016-1426-9

[2] Bakker R. (1971). Dinosaur physiology and the origin of mammals. Evolution 25:636–658.

[3] Mající pomalou látkovou výměnu a slabou kapacitu respiračního systému. Opakem je tachyenergetický stav.

[4] Brugger J., Feulner G., Petri S. (2017). Baby, it’s cold outside: climate model simulations of the effects of the asteroid impact at the end of the Cretaceous. Geophys Res Lett 44:419–427.

[5] Paul G. (1988). Physiological, migratorial, climatological, geophysical, survival and evolutionary implications of Cretaceous polar dinosaurs. J Palaeont 62:640–652.

[6] Teitelbaum C. et al. (2015). How far to go? Determinants of migration distance of distance in land mammals. Ecol Lett 18:545–552.

[7] Paul G. (2013). How far did dinosaurs really migrate? J Exp Biol216:3762.

[8] Spicer R., Herman A., Amiot R., Spicer T. (2016). Environmental adaptations and constraints on latest Cretaceous Arctic dinosaurs. Global Geol 19:187–204.

Datum: 07.07.2017
Tisk článku

Savci a studenokrevní lesa - AMANN Gottfried Prof. Dr.
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 605 Kč
cena: 574 Kč
Savci a studenokrevní lesa
AMANN Gottfried Prof. Dr.
Související články:

Horká krev dinosaurů     Autor: Jaroslav Petr (14.07.2006)
Byli dinosauři teplokrevní?     Autor: Vladimír Socha (29.03.2009)
Dějiny zkoumání zániku dinosaurů     Autor: Vladimír Socha (29.09.2015)



Diskuze:

Presne to si myslím:

Milan Závodný,2017-07-08 06:46:37

Že si zase niekto prihrieva polievočku, len aby sa zviditeľnil. To je neskutočné, ako komercia ovládla i vedecké kruhy!
Už dávno som čítal, že boli datované skameneliny dinosaurov 300 000 rokov po impakte. A áno, prežili viaceré studenokrvné živočíchy. A že početnosť dinosaurov k osudnému dátumu výrazne klesala, zjavne mali nejaký problém i bez toho. Vyhynutie zrejme prebiehalo postupne a postihlo tie veľké potvory, všetko malé prežilo a prežili aj ryby. Migrácia dinosaurov do Antarktídy, hoc neležala až tak ďaleko na juhu ako dnes, mi pripadala vždy podivná. Nie, oni tam museli žiť nastálo a nejako znášali chladnejšie podnebie.
Inak: tučniak cisársky, jeho podivné správanie, keď sa chodí rozmnožovať na tak nehostinné miesto v Antarktíde... nie je to pozostatok inštinktu, ktorý im už desiatky miliónov rokov velí ísť do tej mrazničky a tam splodiť potomkov? Keďže v minulosti tam nebolo tak zima a oni asi to miesto z nejakého dôvodu potrebujú?

Odpovědět

Endotermie

Tomáš Novák,2017-07-07 11:16:14

Měl jsem za to, že otázka endotermie u teropodních dinosaurů je de facto pevně ustanovená. Ale pochybovači se asi najdou všude, stejně jako v otázce gigantotermie sauropodů a megateropodů.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace