Colin S Brent, první autor publikace. Kredit:  Arid-Land Agricultural Research CenterMaricopa.

Porovnávat nás s hmyzem a ještě k tomu jen polokřídlým a navíc škodlivým, není k pánu tvorstva zrovna taktní. Genetici ale jsou už takoví, vidí svět úhlem pohledu sobeckých genů a ten nás z komunity božích hovádek nijak nevyvyšuje. V samčím zájmu je pojistit si předání svých genů a dělají pro to celou řadu porazů. U těch žijících v komunitách alfa samci často volí agresivitu. U samotářsky laděných stvoření, jakými jsou klopušky, šla evoluce nápaditějšími cestami.

Brent se svým entomologikým týmem na polnostech Arizony při práci pro United States Department of Agriculture-Agricultural Research Service.

Co jsou klopušky?

Jsou jich stovky druhů a určitě jste je už někde viděli. Mohlo to být na rumišti s kopřivami, louce poseté kopretinami, či lesní mýtině plné bodláků. Jak mnohé z nich vypadají si můžete připomenout například zde. Zahrádkáři je stříkají jedy, zvláště, když se jim ve skleníku pustí do okurek. Ale nejvíce je asi nesnáší pivaři. Dovedou jim zničit ječmen i chmel.

Války spermatu

Řada biologů za základ sexuálního chování (i toho našeho) považuje válku spermií. Není se jim co divit, když odhalují stále nové a stále rafinovanější případy takového válčení. Samičky většiny živočichů, a platí to i pro většinu savců, se  v době svých plodných dnů nad přijímáním samců moc nerozpakují. Některé proto, že se naučily spermie od různých nápadníků takzvaně postkoitálně selektovat. Takové chování má svou logiku. V duchu hesla lepší něco než nic dají hned prvnímu, to pro případ, že by se druhá šance už nevyskytla. A když se vyskytne, netřeba toho lepšího odmítat, zvláště když se umí samička přičinit, aby potomstvo bylo hlavně po tom vyvoleném. Takové maření svých snah se samečkům (správněji jejich sobeckým genům) líbit v žádném případě nemůže, a tak se o své potomstvo perou, jak to jen dovedou. Bojům o harém, jak ho předvádí jeleni v říji, se nyní věnovat nebudeme. Podíváme se na zápolení, k němuž dochází v mikrosvětě samičího ústrojí.

Klopušky - postrach amerických farmářů. Škodí ale i v Evropě. Obrázek samečka a samičky Lygus hesperus pořídil Robert H. Smith z University of Jerusalem, Rehovot, Israel.

Již zmíněné  středověké „plechové kalhotky na zámek“ nejsou výdobytkem lidství, v oblibě je má mnoho malých i velkých druhů, včetně těch savčích. Rozdíl je jen v materiálu. Místo kovu volí dostupnější  proteiny. Začalo se jim říkat semenogelin. Samci ho vyloučí na konci ejakulace a tím změní viskozitu svého spermatu. Pohlavní ústrojí samičky jím doslova zazátkují, čímž další porce spermatu rivalů vykážou ze hry. Jiní samečci na to šli z opačného konce. Místo bránění sokům v koitu, pospojují své spermie pomocí háčků do jakýchsi vláčků. Ty pak dostrkají spermie k cíli mnohem rychleji. Jednotliví plavci samotáři od konkurence tak nemají šanci, přichází s křížkem po funusu a to i tehdy, když na jejich straně stálo štěstí a obšťastnili samičku jako první.

V arzenálu lásky hrátek nechybí ani surový sex. Hodně samců se chová brutálně a někteří svým vyvoleným zraňují vnější pohlavní orgány úmyslně. Že se pro ní styk stává utrpením a chuť na zálety je na dlouhou dobu přejde, netřeba rozvádět.

Na zajímavý objev přišli nyní entomologové u klopušek Lygus hesperus. Tak jako jiné klopušky se i tyto živí vysáváním šťávy a života z rostlin. Těm, o kterých bude řeč, chutná skoro všechno - jahody, bavlník i obilniny a protože je chytly globalizační choutky, pijí krev už i zemědělcům v Izraeli.  České jméno zatím nemají, a tak v dalším textu pod pojmem klopušky budeme myslet jen ty hesperus.

Samičky, jak už to u samiček bývá dobrým zvykem, produkují těkavé látky zvané sexuální atraktanty. U samečků zase bývá zvykem, že jim nejsou sto odolat. U těch klopuších samců nedávno vědátoři zjistili, že si své otcovství pojišťují směsí myristyl acetátu a geranylgeranyl acetátu. Dělají to tak, že tyto sloučeniny vylučují do své semenné tekutiny a spolu s ní a spermiemi je importují do samičky. Jde z jejich strany o rafinovanost, protože proti jiným samečkům fungují tyto látky jako repelent. Vědci to popisují výrazem „antiafrodisiakální účinky“. Laicky řečeno, zmíněný koktejl samičí feromony přerazí a samičku tím udělá pro opačné pohlaví nehezkou.

Sameček klopušky (vpravo) se přiblížil k samičce, která se nedávno pářila. Tykadlem se jí chystá osahat bříško, aby posoudil zda je vhodná k páření. Kredit:. Brent et al, 2017

Teprve až nyní se dostáváme k tomu, co americko-izraelský tým objevil a popsal v nejnovějším čísle časopisu e-LIFE. Dá se to vyjádřit i tak, že klopušky se chovají jako jiná něžná stvoření a že na své klopušáky stejně vyzrály.  Jakmile se jim geranylgeranyl acetát ocitne v pohlavním traktu, zahájí jeho převod na geranylgeraniol. Dělají to proto, že jakmile ho začnou vylučovat, začne být o ně zase zájem.  Samičky zvládli něco, co stojí za to, abychom se tomu ještě chvilku věnovali. Jejich  geranylgeraniol, který si ze samčího prekurzoru vyrobily, není feromonem. Není to látka, která by samčí zájem provokovala a lákala je k hrátkám. To, co si na samečky vyrobily, je sofistikované „ANTI“ na samčí „ANTI“.  A protože to začíná být zamotané, tak ještě jednou.

Samečci udělají v očích soků samičky nehezké jistou látkou. Tu si ale samičky vzápětí přetvoří v něco, co účinek původního samečkova lektvaru eliminuje a tím i jeho snahy jsou ty tam. Jde tedy o látku, která má charakter antisexprotijedu, nebo chcete-li antisamčíantidotum. Na toto dvojité „anti“ zatím vědci nic nevymysleli, a tak tomu říkají  anti-antiafrodisiakum. Ať už se tomu v budoucnu bude říkat jakkoliv, náš dosavadní pohled na komunikační mechanismy ovlivňující reprodukční chování živočichů to dost zkomplikovalo.

Antiafrodisiakum (myristyl acetát) utkvělý v samičce z předchozího páření zafungoval a sameček obratem stahuje tykadla a s odporem se odvrací. Nějakou dobu (dny) samičce zabere, než se jí podaří partnerovy seminální sloučeniny přetvořit na anti-antiafrodisiakum a záměr partnera knokautovat. Pak její vůně zase začne na samečky zabírat a stane se pro ostatní žádoucí. Kredit: Brent et al., 2017

Různo-tatínkovská dvojčata

Ani u lidí není o války spermií taková nouze, jak bychom to rádi viděli. V mnoha rodinách to dokládají bráškové a sestřičky s různými tatínky, ale i případy, kterým lékaři říkají heteropaternální superfekundace. Míní tím dvojčata, která mají jiné tatínky. U nás lidí se to většinou má tak, že 5 minut po ejakulaci už jsou spermie přítomny ve vejcovodu a jejich schopnost oplodnit uvolněné vajíčko celkově trvá 24 - 72 hodin. Když se k maximální době přežitelnosti spermií přidá možnost časově posunuté ovulace dvou vajíček, doba možného vzniku různo-tatínkovských dvojčat se protáhne. Největší pravděpodobnost, že se něco takového podaří, ale nastává, když partnerka vystřídá partnery v rozmezí pěti hodin. Mnohé asi pohorší, že jsme člověka z těchto válek nevyčlenili a udělali zmínku, která z žen dělá nádoby hříšné, které se stvořiteli jaksi moc nevyvedly. V živočišné říši ale takové chování, stejně jako války spermií, nepřirozené nejsou. Přispívají k polymorfismu a diverzifikaci, což je z pragmatického pohledu přežití druhu v měnícím se prostředí věc dosti podstatná, ne-li ta nejdůležitější.

Klopušky nám nyní předvedly další variace úskoků, kterých se v rámci prosazování svých zájmů jedno pohlaví dopouští na tom druhém. Máme tu další do této doby neznámou rafinovanou strategii, kterou alely genů v rámci svého sobeckého zápolení na živočišnou říši vymyslely. Kolik jich asi ještě bude? Možná se nynější objev „anti-anti„ bude dát nějak využít v praxi. Aby nedošlo k ještě většímu pohoršení, pisatel má na mysli pouze potlačování sexu provozovaného v zeleném pažitu, s jehož eliminací je spojena konzumace přípravků, které nejsou tak úplně bez vedlejších účinků.  

Literatura

Colin S Brent, John A Byers, Anat Levi-Zada.:  An insect anti-antiaphrodisiac. E-Life, Jul 11, 2017. DOI: 10,7554 / eLife.24063