Překvapení na atolu Bikini: 70 let po jaderných testech kvete životem  
Na Bikini explodovalo 23 jaderných zbraní a také jedny plavky. Jenže krátery po termojaderných pumách vesele kolonizují koráli. Mohli bychom odkoukat jejich triky pro boj s rakovinou?

 

Castle Bravo, 1954. Největší exploze v režii USA. Kredit: US Department of Energy.
Castle Bravo, 1954. Největší exploze v režii USA. Kredit: US Department of Energy.

Kdo by neznal Bikini? Je to slavný atol v Tichém oceánu, součást Marshallových ostrovů. Lagunu atolu obklopuje 36 ostrůvků o celkové ploše ani ne 6 kilometrů čtverečních. Atol Bikini ale přesto získal světovou proslulost. Bývala to jaderná střelnice Spojených států, na které se v letech 1946 až 1958 odehrálo celkem 23 jaderných explozí. Nešlo přitom o žádné prskavky. Právě tady se v roce 1954 odehrál test Castle Bravo, nejsilnější jaderná exploze USA. Explodovala při něm termonukleární puma s účinkem 16 Mt TNT. Aby toho nebylo málo, jméno bikini nesou i dvoudílné plavky, které se staly „atomovým výbuchem“ ve světě plážové módy.

Korály u atolu Bikiny: Kredit: Stephen Palumbi.
Korály u atolu Bikiny: Kredit: Stephen Palumbi.

 

Ostrůvky, laguna i široké okolí atolu Bikini mají za sebou jaderné exploze o celkovém úhrnu účinku 42,2 megatun. Neměl by tam zůstat kámen na kameni. Měla by to být mrtvá, sterilní jaderná poušť. Ale není. Podobně jako v Černobylu, i na atolu Bikini jsou vědci poslední dobou fascinováni přírodou plnou života. Když v organizaci UNESCO v roce 2010 poněkud škodolibě zapsali Bikini na seznam kulturního dědictví jako typickou jadernou střelnici, tak museli zmínit, že atol symbolizuje úsvit jaderného věku, i když vypadá jako mírumilovný tropický ráj. Což skutečně vypadá.

Able, 1946. První test na atolu Bikiny. Kredit: US Air Force.
Able, 1946. První test na atolu Bikiny. Kredit: US Air Force.

 

Více než šedesát let po poslední jaderné explozi se na Bikini vypravili vědci ze Stanfordu. Hodlali tam studovat dlouhodobé a nepochybně i děsivé následky jaderného pokusničení. Oproti všemu očekávání tam objevili vzkvétající útesy s korály, kraby, hejny ryb a žraloky. Ve světě, který se strachuje z blednutí korálových útesů, to je neuvěřitelné.

Marshallovy ostrovy. Bikini v horní části. Kredit: Hobe / Wikimedia Commons.
Marshallovy ostrovy. Bikini v horní části. Kredit: Hobe / Wikimedia Commons.

 

Předsudky o jaderné zkáze se lidí drží zuby nehty. Harold A. Miller a jeho spolupracovníci budou na Bikini pátrat, jestli přece jenom jaderné testy nějak „skrytě nepoškodily biodiverzitu“. A jak se říká, kdo doopravdy moc chce, tak jistě něco najde. Zdejší korály čeká přečtení DNA, kontrolování mutací a všechny ty věci.

 

Expedice ze Stanfordu se také nadšeně rozepsala o tom, jak se setkali se žralokem bez druhé hřbetní ploutve, což, jak upřímně doufají, by mohl být důsledek „mutací způsobených zářením“.

 

Děsivá jaderná pustina na Bikiny. Kredit: Ron Van Oers / Bikiny.
Děsivá jaderná pustina na Bikiny. Kredit: Ron Van Oers / Bikiny.

Nejde ale jenom o úsměvné snahy naplnit očekávání. Navíc není pochyb o tom, že termonukleární megatunové exploze doopravdy zmasakrují krajinu široko daleko. Jen se z toho příroda očividně vzpamatovává rychleji a pohodověji, než jsme si mysleli. Vzkvétající korálové útesy na Bikini by ale mohly pro nás být užitečné velmi praktickým způsobem. Miller s kolegy doufají, že přijdou na to, jak koráli na Bikini vlastně dokázali tak rychle kolonizovat krátery po vodíkových pumách. Nějak se musejí vyrovnávat s radioaktivitou, která tam nepochybně byla a je.


Je to ironie. Nejenom že po sobě brutální exploze jaderných zbraní na Bikini zanechaly ráj plný palem a korálových útesů. Teď možná přispějí k objevu mechanismů, které jim pomáhají uchránit DNA v buňkách před poškozením a těla před nádory. To by velmi pomohlo našemu boji proti rakovině.


Video:  Castle Bravo declassified


Literatura
Stanford University 28. 6. 2017.

Datum: 19.07.2017
Tisk článku

Biológia Organizmy a ekosystémy - Uhreková M.
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 529 Kč
cena: 529 Kč
Biológia Organizmy a ekosystémy
Uhreková M.
Související články:

Ekosystémy v Černobylu jsou pozoruhodně „zdravé“     Autor: Josef Pazdera (12.08.2005)
Radiační riziko ruských požárů je nesmysl     Autor: Stanislav Mihulka (17.08.2010)
Opomíjený následek jaderné havárie v Černobylu     Autor: Miloslav Pouzar (24.03.2011)
Pro posouzení radiačních rizik jsou důležité proporce     Autor: Vladimír Wagner (29.03.2011)
Černobyl kypí životem     Autor: Stanislav Mihulka (08.10.2015)



Diskuze:

Dávkový příkon je na atolu nízký

Vladimír Wagner,2017-07-22 21:24:58

Na tom, že příroda není radiací na atolu nijak viditelně postižena, není nic podivného. V nedávné době měřili záření gama na ostrově odborníci Kolumbijské univerzity a odhadovali roční dávku z umělých zdrojů. Zjistili, že je pod hodnotou přírodního pozadí na řadě míst na Zemi. V principu by se tam už lidé mohli vrátit. Problémem může být, a tyto možnosti je třeba prozkoumat, zda nedochází k hromadění radioaktivity v plodinách a organismech, které by navrátilci využívali pro obživu. Pokud by se i v tomto případě zjistilo, že nedochází k překročení limitů vedoucích k zdravotnímu riziku, teoreticky by se sem člověk mohl vrátit.
V Černobylu se nepozorují u živočichů a rostlin mutace vlivem radiace. Rád bych viděl odkaz na zdroj, kde je informace o tom střílení zvěře v Černobylu, aby se zabránilo šíření mutací z radiace, o čemž píše pan Secka.

Odpovědět


Re: Dávkový příkon je na atolu nízký

Vladimír Wagner,2017-07-22 21:44:22

Ještě poznámka. Hlavním důvodem, proč se v současné době nedoporučuje návrat obyvatel, je přijetí velice konzervativní (až extrémní) hypotézy. Tedy, že v případě nejhorších možností koncentrace v různých produktech a příjmu pouze místní potravy a v té nejhorší variantě. V tomto případě by dávka z umělých zdrojů (hlavně CS137) spolu s tím, co by se obdrželo s přírodního pozadí by bylo 17,4 mSv za rok. To je sice pořád méně, než na řadě jiných míst a navíc by se toho maxima nikdy nedosáhlo, protože velká část potravin by pocházela odjinud a navíc by si lidé nevybírali tu nejhorší variantu. Pokud se přesnějším studiem určí, že limitní nejhorší případ je menší dávka, tak by se návrat obyvatel mohl povolit.

Odpovědět


Re: Dávkový příkon je na atolu nízký

Radoslav Porizek,2017-07-23 21:53:15

Mne tvrdenie pana Secku o zabraneni sireni mutaci v Cernobylu pride tiez ako dost podozrive, pretoze:
- Mutacie nastavaju bezne aj bez radiacie.
- Slachetene, alebo geneticky zmodifikovane rastliny a zvierata su zmutovane neporovnatelne viacej ako tie od radiacie.
- Prirodny vyber potlaca nevhodne mutacie. Migracia zvierat IMHO este urychluje stabilizaciu genomu.

Odpovědět

Poskozeni genomu

Radek Secka,2017-07-20 09:30:56

Tesim se az tam ziskaji granty, aby mohli rozjet geneticke vyzkumy .. ze neziskaji, nikoho to nezajima? Asi je dulezitejsi stavet nove pumy. Muzeme se holdbat, jak tam zivot kvete .. jak je kvalitni uz se nedozvime, mozna za dalsich 70 let ..

Zaslechl jsem, ze v Cernobylu musi lovit zver, u ktere by hrozilo, ze by svoji prirozenou (asi instiktivni) migraci mohla sirit poskozeny genom, v pripade Bikini na to zcela rezignovali.

Vsak jsou oceany velke, a nez nekdo neco zjisti .. muze me se holedbat fotogenicnosti mista. Vsak nezridka je cert ukryty pod povrchem.

Odpovědět

Prekvapeni?

Radoslav Porizek,2017-07-20 02:25:31

Su niekde nejake predpovede zpred 70 rokov, ktore predpovedali, ako to tam bude vyzerat dnes?
Lebo pokial neslo o nejake aktivisticke doomsayer fantazie (ake sa produkuju dnes v oblasti klimatickych zmien), tak by na tom nemalo byt nic prekvapiveho:
1. fuzna vodikova bomba, aka sa tam skusala, zamori okolie menej ako stiepna atomova.
2. 70 rokov je naozaj dost dlha doba na to, aby zmizli vysokoradioaktivne zlozky s kratkou dobou polcasu rozpadu. A tie s dlhym polcasom nemaju zas vysoku radiaciu.
.
Ak teda nepodlahneme radiofobii a pozrieme sa situaciu triezvym pohladom: naozaj je sucasny stav az tak prekvapivy?

Odpovědět

"Civilizace"

Alexandr Kostka,2017-07-19 23:30:52

Civilizace prostě působí horší škody nežz opakovaný jaderný výbuch. Z toho se očividně příroda dovede vzpamatovat dost rychle.

Odpovědět

Bikini.

Vlastislav Výprachtický,2017-07-19 16:54:07

Za postupnou očistu nejspíše mohou skupiny mikroorganismů, včetně postupného ředění isotopů tamním klimatem. Mutace rozhodně nastaly a nastanou, dávky záření u vyšších organismů žijících v oceánu
nemusely být tak škodlivé, zajímavý výzkum to rozhodně bude.

Odpovědět

Doporučené související video

Pavel Foltán,2017-07-19 15:46:54

https://www.youtube.com/watch?v=IQQkZHmaNS8
42:32 cz dokument - jaderné testy - Bikini ráj v zakázané oblasti

Odpovědět

Dobrá zpráva

Exa Malina,2017-07-19 13:19:20

Je to vlastně super. Až jednou nějakej idiot zmáčkne to červený tlačítko a lidstvo se vymaže, příroda si za pár desítek let poradí s florou a možná za pár tisíc let i s faunou...

Odpovědět


Re: Dobrá zpráva

Mojmir Kosco,2017-07-19 13:36:09

A prý asteorid červené tlačítko to bylo.

Odpovědět


Re: Dobrá zpráva

Jaroslav Pešek,2017-07-19 14:17:54

Podle mě problémem nebude radioaktivita, ale jaderná zima.

Odpovědět


Re: Re: Dobrá zpráva

Vít Výmola,2017-07-19 19:39:41

Je to tak. Ale i tu zimu mnohé organismy přežijí. Lidi ne. Země už prošla horšími chladnými obdobími.

Odpovědět


Re: Re: Re: Dobrá zpráva

Milan Krnic,2017-07-19 19:54:49

Já to tak špatně nevidím. Nás se těžko zbavit. Samozřejmě záleželo by na době trvání.

Odpovědět


Re: Re: Dobrá zpráva

Pavol Hudák,2017-07-21 08:41:39

ked si pozriem nejaky velky atomovy vybuch na youtube, nemam pocit zeby sa do vzduchu dostalo az tolko prachu. skoro ziadny. ked si predstavim 100 takych vybuchov vedla seba... tiez ziadna drama... mozno prachu ako v nejakej priesocnej burke. a ked si to este vynasobim stovkou... nehovorim zeby to nebolo poznat, ale nemam pocit ze je treba sa bat prachu. mozno ani tej radioaktivity. ved na planete boli testovane odpalene tisice pum, to je az povedzme stvrtina toho co by buchlo v totalnej jadrovej vojne a prakticky sme to nepocitili(ked to beriem v globalnom meritku)

Odpovědět


Re: Re: Re: Dobrá zpráva

Vojtěch Kocián,2017-07-21 14:15:50

Střízlivé odhady říkají, že by po globálním jaderném konfliktu nukleární zima trvala asi rok až dva. Přitom by se nejednalo o stav, kdy zamrzne planeta, ale jen by se teplota snížila o pár stupňů. Pro obyvatele mírného pásma nic příjemného, subtropy by asi utrpěly značné ztráty na úrodě, ale přežít by se tam dalo a tropického pásma by se to nemělo dotknout až tak výrazně. Také je otázka, jak by se částice ve vyšších vrstvách atmosféry promíchaly. Na jižní polokouli by určitě nedopadlo tolik bomb, možná by na tom byla lépe i s následným ochlazením.
Lidstvo jako takové by přežilo, neměl by to být ani návrat do středověku, ale i tak by v mnoha ohledech muselo začít od píky.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace