Ve Spielbergově Jurském parku by dnes hlavní roli hrála klíšťata  
Kdyby v době natáčení kasovního trháku Stevena Spielberga byly známy nálezy roztočů uchované v jantaru spolu s dinosauřím peřím, nezačínal by film získáním DNA vyhynulých tvorů z moskytů, ale klíšťat.
Nasáté klíště se dinosauřího peří drží už sto milionů let. Kredit:  Peñalver et al.: Ticks parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages. Nature Communications,Open access.
Nasáté klíště se dinosauřího peří drží už sto milionů let. Kredit: Peñalver et al.: Ticks parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages. Nature Communications,Open access.

V nejnovějším čísle časopisu Nature Communications španělsko-americko-britský tým zveřejnil obrázky jantaru původem z Barmy. V době, kdy byl pryskyřicí, což mělo být někdy před 99 miliony let, se v něm „utopili“ parazité. Vznikly tak časové konzervy, na nichž je zajímavé ještě něco. Uchovalo se v nich i peří, jehož majitelem byl tehdy dinosaurus, opeřený dinosaurus. Nový nález se stal nejstarším dosud objeveným exemplářem parazita živícího se krví, který se uchoval spolu s tkání svého hostitele. Jantar a tím i klíšťata jsou z období křídy a jsou oknem do dob tvorů, z nichž někteří dali vznik moderním ptákům. 
Podle výzkumníků je peří uchované v jantaru svou strukturou velmi podobné tomu, jaké známe  u dnešních „moderních“ ptáků. Kloní se ale k názoru, že artefakt spíše než ptákovi náležel nějakému dinosaurovi, který buďto jen běhal po zemi, případně byl schopen se vznést  k obloze. Dinosauří hnízda, alespoň se  to tak  nyní jeví, byla parazitů plná. Nález je v každém případě důkazem, že už kdysi si dinosauři na svých tělech nosili nezvané hosty, kteří jim doslova pili krev.

 

Enrique Peñalver, první autor publikace. Museo Geominero, Madrid, Španělsko
Enrique Peñalver,
první autor publikace. Museo Geominero, Madrid, Španělsko

U zachovalého nasátého klíštěte se dá zjistit, že v porovnání s poblíž se nacházejícím „hladovým kolegou“ dokázalo zvětšit svůj objem nejméně osmkrát. Na jakém zvířeti se napilo, a zda šlo v tomto případě o dinosaura, se stoprocentně určit nedá. Nasáté klíště, k naší velké smůle, nezalila tehdy smůla celé, a tak se nám z jeho tělíčka zachoval tvar, ale již ne jeho zkamenělý obsah v zadní části těla.

Klíště z jantaru vědci nazvali Deinocroton draculi, a i když jakoby těm dnešním z oka vypadlo, na základě detailů na hlavové části - hypostomu, chelicer a makadel naznali, že jde již o vyhynulý druh.

 

Peří dinosaurů se vyznačuje podobnou strukturou, jakou má to dnešnímoderních ptáků. Pravěká klíšťata se od těch dnešních také prakticky neliší. Obě jsou 5 mm dlouhá. Kredit: E. Peñalver
Peří dinosaurů se vyznačuje podobnou strukturou, jakou má to dnešní, moderních ptáků. Pravěká klíšťata se od těch dnešních také prakticky neliší. Obě jsou 5 mm dlouhá. Kredit: E. Peñalver

Hostitelem objevených klíšťáků měl být podle vědců opeřený dinosaurus. Nepřímým důkazem mají být larvy brouků dermestidů. Ty bychom dnes řadili ke kožojedovitým a jejich předchůdci se už tehdy také živili oloupanými zbytky kůže. Tyto brouky se v jantaru rovněž podařilo nalézt.

 

Bez klíšťat bychom se dnes rádi obešli. Jsou totiž častými strůjci infekcí. Přenášejí bakteriální choroby, jakými jsou například lymská borelióza a  ehrlichióza. Roznáší i virové onemocnění, jako například klíšťovou encefalitidu. Zvládají předat i parazitární onemocnění, jako třeba babéziózu, bartonelózu a nebo tularémii. Ani tento výčet jejich „schopností“ není ještě konečný. S velkou pravděpodobností tedy podobnými neduhy obšťastňovala klíšťata své dobrodince už před zmíněnými sto miliony let.

 

K pokusu o izolaci DNA ze vzácných nálezů uchovaných v jantaru zatím nedošlo. Pro milovníky Jurského parku máme v tomto směru špatnou zprávu. Všechny dřívější pokusy izolovat DNA z jiných vzorků jantaru byly zatím neúspěšné. Nejspíš proto se ani s dnešními nálezy nic podobného nezamýšlí. Zatím.


Vaší pozornosti doporučujeme i další zajímavé obrázky pořízené laserovým konfokálním mikroskopem. Ten z jantarových vzorků dokázal  „vytáhnout“  pozoruhodné detaily, včetně morfologie klíštěte - zde
Nožku parazita dosud se stále držícího jemného paprsku praporu pera – zde.
A nebo anatomické detaily pořízené optickým i skenovacím mikroskopem, z nichž lze určit i pohlaví parazita - zde

Literatura

Enrique Peñalver et al, parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages, Nature Communications (2017). DOI: 10.1038/s41467-017-01550-z

Datum: 13.12.2017
Tisk článku

Parazit IX9 : life in quarantine -
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 150 Kč
cena: 133 Kč
Parazit IX9 : life in quarantine

Související články:

Další dosud neznámá hrozba od klíšťat – demence     Autor: Josef Pazdera (18.01.2013)
Gigantické blechy v dinosauřím peří     Autor: Vladimír Socha (19.04.2016)
Soucit a milosrdenství jako dílo parazitů?     Autor: Josef Pazdera (02.02.2017)
Dělají z nás vegetariány klíšťata?     Autor: Josef Pazdera (24.06.2017)



Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace