Temná strana paleontologie  
…aneb Geologická minulost a věčné zlo

„Cacodaemonis“ z knihy Monstrorum Historia Ulisse Aldrovandiho. Právě na základě podobných ilustrací možná vznikly legendy o stopách zlých bytostí, otisknutých v kameni. Ve Svatokřížských horách však byly oněmi stopami tříprsté ichnofosilie jurských teropodních dinosaurů. Kredit: Wikipedie, volné dílo
„Cacodaemonis“ z knihy Monstrorum Historia Ulisse Aldrovandiho. Právě na základě podobných ilustrací možná vznikly legendy o stopách zlých bytostí, otisknutých v kameni. Ve Svatokřížských horách však byly oněmi stopami tříprsté ichnofosilie jurských teropodních dinosaurů. Kredit: Wikipedie, volné dílo

Ačkoliv by to tak podle názvu příspěvku mohlo vypadat, nepůjde v něm o pašování fosilií nebo jejich komerční sběr. Řeč bude o historických interakcích s fosiliemi, které byly nějakým způsobem zatíženy vírou lidí v jejich temné, zlověstné pozadí. V předvědeckých dobách byly zkameněliny velmi dobře známé na mnoha místech světa a vznikaly o nich často neuvěřitelné legendy. O tomto tématu jsem se rozepsal již mnohokrát, ať už byla řeč o staré Číně, Tibetu, Severní Americe, Portugalsku nebo dokonce o polských Svatokřížských horách. Právě u našich severních sousedů se totiž objevuje jedna z nejstarších legend, spojených s fosiliemi druhohorních dinosaurů. U obce Bałtów, kde se dnes nachází i jeden z Juraparků, jsou totiž poměrně hojné tříprsté stopy teropodních dinosaurů, zachované ve vápencích z období svrchní jury (geologický stupeň oxford, asi před 163 až 157 miliony let). Tyto stopy byly připsány menšímu teropodnímu dinosaurovi a byly označeny jako ichnorod Wildeichnus, zároveň jsou odtud známé i stopy většího alosauridního teropoda.[1] Místní legenda vypráví, že se zde ďábel (či chcete-li, čert) vsadil s andělem, že přeskočí celé údolí řeky Kamienna. To se mu skutečně povedlo, ale při doskoku dopadl s takovou silou, až se jeho „ptačí“ levá noha zaryla do kamene na druhém břehu.[2] Zajímavé přitom je, že zatímco ve větší části Evropy bývá představa čerta spojena s nohou zakončenou kopytem, polský romantický spisovatel Adam Mickiewicz (1798 – 1855) mu připsal „kuřecí nohu s jestřábími pařáty“. To odpovídá polskému folklóru, podle kterého jistý krakovský šlechtic jménem Twardowski upsal svoji duši ďáblu s kuřecí nohou, a to výměnou za zvláštní schopnosti. Tento příběh se samozřejmě velmi podobá Faustovi, jehož vlastní verzi Mickiewicz v roce 1822 představil. Zajímavé je, že pozornosti neušly ani raně jurské otisky dinosauřích stop, nacházející se v lesnatém terénu Svatokřížských hor. Ty byly zase místními po staletí považovány za stopy čertů, procházejících tudy na tajná okultní shromáždění nebo k místům, kde měly stát jakési „satanské chrámy“.[3]

 

 

Trojúhelníkovité zuby obřích žraloků druhu C. megalodon byly známé již ve starověku. Dlouhou dobu kolovaly legendy, že se jedná o zkamenělé jazyky nebo zuby lidožravých čarodějnic. Zde ilustrace dánského kněze a přírodovědce Nicolause Stena z roku 1667. Kredit: Wikipedie, volné dílo
Trojúhelníkovité zuby obřích žraloků druhu C. megalodon byly známé již ve starověku. Dlouhou dobu kolovaly legendy, že se jedná o zkamenělé jazyky nebo zuby lidožravých čarodějnic. Zde ilustrace dánského kněze a přírodovědce Nicolause Stena z roku 1667. Kredit: Wikipedie, volné dílo

Je možné, že Mickiewicz se inspiroval v tehdy populární knize Monstrorum Historia („Dějiny příšer“) od italského přírodovědce Ulisse Aldrovandiho (1522 – 1605). V tomto svazku lze najít i fiktivního (ne)tvora jménem Cacodaemonis („Hlučný démon“), který má skutečně dlouhé štíhlé nohy zakončené jakoby kuřecími pařáty. Zkamenělé dinosauří stopy mohly být ve fantazii středověkého a raně novověkého člověka spojovány právě s takovýmito legendárními příšerami. Podobných příběhů by bylo mnohem více, většinou ale již nejsou v jejich „hlavní roli“ zkameněliny dinosaurů. Kosterní fosilie velkých kenozoických savců a zkameněliny různých druhů bezobratlých organismů přispívaly k víře v padlé anděly, čerty, víly, čarodějnice a dokonce i elfy nebo „duše zakleté v kameni“ po celá staletí, a to na území Evropy i jinde ve světě. Neobvykle tvarované fosilie i minerály byly považovány za objekty nadané magickými silami, a zatímco některé měly mít příznivé účinky nebo dokonce poskytovaly ochranu před kouzly či přírodními živly, jiné nosily smůlu nebo přímo působily neštěstí. Ostatně jako talismany a amulety sloužily některé fosilie již pravěkému člověku před mnoha desítkami tisíciletí. Skořápky fosilních vajec dinosaurů v mongolské poušti Gobi byly rovněž využívány tímto způsobem již v předhistorické době.[4] Za zmínku stojí také fosilní zuby obřího neogenního žraloka druhu Carcharocles megalodon, které byly v předvědecké době často považovány za „kamenné jazyky“ zlých bytostí. V průběhu 15. a 16. století byly fosilní žraločí zuby dokonce pokládány za zuby krvežíznivých čarodějnic, pijících krev malým dětem (což je uvedeno například také v již zmíněném díle Aldrovandiho).[5] Jak je patrné, lidská fantazie nezná mezí a v případě historického objevování a interpretace zkamenělin byla velmi bujná. Dinosauři, pravěké ježovky, obří žraloci a další obyvatelé dávnověku by se jistě nestačili divit, jak si jejich zkamenělé pozůstatky bude jednou člověk vykládat.

 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 

Short English Summary: Tridactyl dinosaur footprints from the Late Jurassic of Poland were playing an important role in local folklore for centuries. A chicken-like footprints were explained as a Devil´s prints impressed in the rock. There are many similar legends associated with fossils collected around the world.


 

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Adam_Mickiewicz

http://en.wikipedia.org/wiki/Ulisse_Aldrovandi

http://en.wikipedia.org/wiki/%C5%9Awi%C4%99tokrzyskie_Mountains

http://www.strangescience.net/


 

[1] Gierliński, G. D., Niedźwiedzki, G., Nowacki, P. (2009). Small theropod and ornithopod footprints in the Late Jurassic of Poland. Acta Geologica Polonica 59(2): 221–234.

[2] Duffin, Ch. J., Davidson, J. P. (2011). Geology and the dark side. Proceedings of the Geologistsʼ Association 122 (2011), 7–15.

[3] Mayor, A., Sarjeant, W. A. S. (2001). The Folklore of footprints in stone: from classical antiquity to the present. Ichnos 8 (2): 143–163.

[4] Andrews, R. C. (1932). The New Conquest of Central Asia. AMNH, New York (str. 254–255)

[5] Kunz, G. F. (1915). The Magic of Jewels and Charms. Lippincott, Philadelphia (Dover Reprint, 1997).

Datum: 29.01.2018
Tisk článku

Zábavný pravopis - Nováková Iva
Knihy.ABZ.cz
 
 
cena původní: 185 Kč
cena: 164 Kč
Zábavný pravopis
Nováková Iva

Diskuze:

Super článek

Tomáš Novák,2018-01-30 12:47:34

O tom polském teropodovi jsem nevěděl - skutečně úžasné, jak jsou věci propojené. Koho by napadlo, že mohou mít nějakou spojitost čerti, Mickiewicz a jurští teropodi? :-)

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni


















Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace