Fosilie hřbetního pancíře sauropelty, vystavená v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku. Některé osteodermy zřejmě sloužily indiánským obyvatelům Montany a Wyomingu jako improvizované přírodní „pražící pánvičky“. Kredit: Ryan Somma, Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

V článku o Indiánech a dinosaurech jsem se již zmínil o zajímavém způsobu interakce původních obyvatel severoamerického kontinentu s dinosauřími zkamenělinami. Toto setkávání bylo zmapováno až v moderní době, probíhalo ale nejspíš již v dobách předkolumbovských. Na rozdíl od mnoha jiných forem „kontaktů“ indiánských obyvatel s fosiliemi dávno vyhynulých organismů však nešlo jen o vztah sběratelský, náboženský či interpretační, ale dokonce o vztah užitkový. Fosilní osteodermy (zkostnatělé destičky v kůži) tohoto obrněného dinosaura totiž posloužily indiánským kuchařům a kuchařkám jako improvizovaná pánev pro pražení borovicových šišek (ze kterých tak získávali piniové ořechy). Dinosauří fosilie údajně v žáru tolik nepraskaly a staly se proto brzy vyhledávanými a oceňovanými „pomocníky“ při indiánském kulinářství.[1] Co ale víme o samotném dinosaurovi, který nevědomky dávno po své smrti tímto způsobem posloužil člověku? Sauropelta edwardsorum byl nodosauridní ankylosaur, žijící v období rané křídy (věk alb, asi před 108 miliony let) na území amerických států Wyoming, Montana a snad i Utah. Dinosaurus s nejméně čtyřiceti ocasními obratli byl významnou součástí fauny ekosystémů souvrství Cloverly, žil tedy ve stejné době jako slavný dromeosaurid Deinonychus antirrhopus. Právě proti útokům smeček těchto srpodrápých predátorů byl chráněn svým tělesným pancířem v podobě pevných kostěných destiček na hřbetě a velkých bodců, vyčnívajících nad krkem a přední částí hřbetu do stran a nahoru. Sauropelta (v překladu znamená toto rodové jméno doslova „ještěří štít“) rozhodně nebyla snadnou kořistí.

Býložravý čtyřnohý dinosaurus dosahoval délky kolem 5,2 metru a hmotnosti asi 1500 kilogramů[2], byl tedy poměrně mohutným zvířetem, velikostně srovnatelným se současnými nosorožci. Jeho trojúhelníkovitá hlava však byla v poměru k velikosti těla malá, na šířku měřila nanejvýš kolem 35 centimetrů.[3] Fosilie tohoto nodosaurida byly objeveny na počátku 30. let minulého století Barnumem Brownem (známým objevem druhu T. rex) v Montaně.

Přibližné vzezření živé sauropelty. Tento obrněný dinosaurus dosahoval hmotnosti nosorožce a nebyl zřejmě lehkou kořistí ani pro smečky deinonychů nebo obří akrokantosaury. Kredit: Emily Willoughby, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Dva exempláře, umístěné v Americkém přírodovědeckém muzeu v New Yorku, však byly jako nový rod a druh popsány až roku 1970 paleontologem Johnem H. Ostromem. Ten rozeznal příslušnost tohoto ankylosaura k nodosauridům a stanovil jméno S. edwardsorum.[4] Dnes považují někteří paleontologové za nejbližší příbuzné sauropelty rody Silvisaurus a Pawpawsaurus, jako vzdáleněji příbuzné pak rody Panoplosaurus, Edmontonia a Animantarx.[5] Sauropelta byla každopádně jedním z geologicky nejstarších známých nodosauridů.[6] Obývala někdejší záplavové nížiny v okolí velkých říčních toků a občasné záplavy umožnily dochování některých jedinců v podobě nádherných fosilií.[7] Kromě zmíněného deinonycha sdílela sauropelta ekosystémy s ornitopody rodu Tenontosaurus a Zephyrosaurus, méně početnými obřími sauropody, dosud nepopsanými ornitomimosaury nebo teropody všech velikostí – od drobného oviraptorosaura rodu Microvenator až po obřího alosauroida rodu Acrocanthosaurus.[8] V teplém podnebí zde ale žilo také množství druhů krokodýlů, želv, ryb a primitivních savců. Bohatá přírodní prostředí nakonec vzala za své spolu s tím, jak se rozšiřovalo Velké vnitrozemské moře, které tuto oblast po několika dalších milionech let zcela zatopilo.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short English Summary: Sauropelta was a genus of nodosaurid ankylosaur that existed in the Early Cretaceous Period of North America. Sauropelta is one of the best-understood nodosaurids. It is one of the earliest known genera of nodosaurids; it lived about 108 million years ago.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Sauropelta

http://tolweb.org/Nodosauridae/15772

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/sauropelta.html

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/SAUROPELTA

[1] Mayor, A. (2007). Fossil Legends of the First Americans, Princeton University Press, ISBN 9780691130491 (str. 273)

[2] Carpenter, Kenneth. (1984). „Skeletal reconstruction and life restoration of Sauropelta (Ankylosauria: Nodosauridae) from the Cretaceous of North America“. Canadian Journal of Earth Sciences. 21 (12): 1491–1498. doi: 10.1139/e84-154

[3] Carpenter, Kenneth; Kirkland, James I. (1998). „Review of Lower and Middle Cretaceous Ankylosaurs from North America“. In Lucas, Spencer G.; Kirkland, James I; Estep, J. W. Lower and Middle Cretaceous Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 14. (str. 249–270)

[4] Ostrom, John H. (1970). „Stratigraphy and paleontology of the Cloverly Formation (Lower Cretaceous) of the Bighorn Basin area, Wyoming and Montana“. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 35: 1–234.

[5] Carpenter, Kenneth. (2001). „Phylogenetic analysis of the Ankylosauria“. In Carpenter, Kenneth. The Armored Dinosaurs. Bloomington: Indiana University Press. (str. 455–483)

[6] Kirkland, J.I.; et al. (2013). Butler, Richard J., ed. „The Basal Nodosaurid Ankylosaur Europelta carbonensis n. gen., n. sp. from the Lower Cretaceous (Lower Albian) Escucha Formation of Northeastern Spain“. PLoS ONE. 8 (12): e80405. doi: 10.1371/journal.pone.0080405

[7] Maxwell, W. Desmond. (1997). „Cloverly Formation“. In Currie, Philip J.; Padian, Kevin. The Encyclopedia of Dinosaurs. San Diego: Academic Press. (str. 128–129)

[8] D’Emic, Michael D.; Melstrom, Keegan M.; Eddy, Drew R. (2012). „Paleobiology and geographic range of the large-bodied Cretaceous theropod dinosaur Acrocanthosaurus atokensis„. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 333–334: 13–23. doi: 10.1016/j.palaeo.2012.03.003