Supererupce červeného trpaslíka smaží exoplanetu. Kredit: NASA/ESA/G. Bacon (STScI).

Nejbližší hvězda Proxima Centauri je červený trpaslík. Jak už určitě každý ví, červení trpaslíci bývají chladní, ale zároveň vzteklí. A Proxima Centauri, to je očividně všech vzteklounů král. Před dvěma lety odpálila hvězdnou supererupci, která byla tak jasná, že byla na naší obloze viditelná pouhým okem.

Evryscope. Kredit: Evryscope Collaboration.

Na Proximě Centauri jsme doposud pozorovali erupce o nízké a střední energii. V březnu 2016 ale tenhle trpaslík odpálil supererupci. Zachytila ji soustava teleskopů Evryscope, která nepřetržitě sleduje celou dostupnou oblohu.

Supererupce měla ohromnou energii, asi desetkrát větší, než doposud nejsilnější erupce zachycené na Proximě Centauri. Žádný červený trpaslík spektrální třídy M není na Zemi viditelný pouhým okem. Ale Proxima se na krátký čas zjasnila tak, že se stala hvězdou o hvězdné velikosti 6,8 magnitudy, díky čemuž byla na místech s perfektními podmínkami pro pozorování a ideálně temnou oblohou alespoň teoreticky viditelná pouhým okem.

Planety podobné Zemi mohou mít v atmosféře ozónový štít, který je chrání před UV zářením z okolního vesmíru. Pokud takovou planetu zasáhne hvězdná supererupce, tak ozonový štít proděraví jako řešeto. Štít pak potřebuje docela dlouhou dobu na to, aby se regeneroval. Když by hvězda pálila supererupce v rychlém sledu, tak by mohlo dojít k tomu, že se na postižené planetě neudrží trvalá ozónová vrstva. Takovou planetu by pak opékalo UV záření a život by se tam mohl udržet snad jenom hluboko v oceánu.

Jak se asi žije na Proximě b? Kredit: ESO/M. Kornmesser.

Jak už nějakou dobu víme, v obyvatelné zóně Proximy obíhá planeta Proxima b. Pokud není chráněná ozonovým štítem, tak by při pozorované supererupci zasáhlo její povrch tak extrémní UV záření, že by jeho energie stokrát překročila limity pro přežití drsných pozemských mikrobů, odolných vůči UV záření.

Observatoře Evryscope. Kredit: Evryscope Collaboration.

Planety červených trpaslíků to mají zjevně hodně těžké. Jejich obyvatelné zóny jsou mnohem blíže hvězdě, než je tomu ve Sluneční soustavě. Zatím ale ještě nedovedeme odhadnout, jestli jsou supererupce těchto trpaslíků nepřekonatelnou překážkou pro život na planetách. Nevíme, jak fungují atmosféry zmíněných planet, ani jestli mají magnetické štíty a jak by takové štíty mohly být silné.

Proč by nás měly vzrušovat supererupce červených trpaslíků? Jsou to nejhojnější hvězdy v Galaxii a obíhá kolem nich spousta planet, mnoho z nich v obyvatelné zóně příslušného planetárního systému. Dvě třetiny všech červených trpaslíků jsou přitom aktivní eruptivní hvězdy, které s erupcemi rozhodně nešetří. Supererupce jsou v takových případech zřejmě velice významným faktorem, který rozhoduje o obyvatelnosti jejich planet. Červení trpaslíci a jejich planety zůstávají extrémně zajímavým objektem výzkumu, na který se soustředí pozemní i vesmírné vědecké mise.

Literatura
Universe Today 10. 4. 2018, arXiv:1804.02001.